Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Já, vědomí Já jsem je jako naše Slunce. Jedno je dárcem pozemského života, druhé života duchovního. Obě svítí na každého stejně, pokud se jejich záři vystaví. Mistr, vědomí Já jsem takto pomáhá všem, kteří se dostanou do blízkosti těla, které nosí.

Tak stále rozdává:

1) Duchovní život.

2) Duchovní sílu, světlo.

S tím souvisí i tak zvané zasvěcení. Není ničím jiným než pomocí, kterou mistr udílí žákovi, kterého si vybral. Taková pomoc je ještě účinnější než pouhá blízkost mistra v těle.

Vždy platí, že každý může dát jen to, co má a také jen tolik, kolik toho má.

Je v podstatě dvojí zasvěcení:

1) Duchovním světlem. Udílí je světci.

2) Vědomím Já jsem spolu se světlem. Udílí je mistři, mudrci.

Světci zejména za začátku stezky nejsou mistry, nemají poznání Já, ale pro svou duchovní čistotu a zapálenou touhu a lásku vytvářejí nejvyšší duchovní sílu, světlo, o kterou se dělí se svými žáky. Vše, co bylo řečeno o síle, platí plně i pro ně.

Světci často neznají nejvyšší nauku a proto ji také nemohou plně uplatňovat. Často sklouzávají z této příčiny do určité názorové omezenosti až fanatičnosti.

Platí, že zasvěcení, pomoc přenosem světla, je z duchovního hlediska nižší než zasvěcenost vědomím.

V obou případech se světci i mudrci nespokojují pouhým neadresným vyzařováním svého vlivu, ale vědomě své vědomí a sílu zaměřují na ty, kteří vykazují velkou a pravou touhu po Bohu a po jeho poznání.

Ten, kdo je příjemcem takové pomoci, nutně ani nemusí vědět, že je takto obdarován. Mistr ne vždy o své pomoci mluví. Proto si někteří myslí, že se jim „dařilo“. Mají sklon si přivlastňovat výsledky pomoci. Ty se projevují zejména dobrou meditací.

V rámci této pomoci se mnozí hledající chovají nesmírně nesprávně – jak říkají katolíci – „přijímají nehodně“. Nevyužívají přijatou pomoc ke svému duchovnímu pokroku, ale doslova ji promrhají místo, aby přijaté dary rozhojnili. Navíc často přijímanou pomoc ani neocení. Neznají slušnost poděkování a vděčnost.

Za těchto okolností se o další zájem mistra připravují a pomoc ztrácejí. Nikoho nebaví lít víno do děravých nádob.

Neúcta k mistrovi a věcem ducha se často projevuje i tak, že si neváží té obrovské milosti, jako je možnost společné meditace s mistrem. Ač mají možnost meditovat s mistrem, meditace vynechávají pro „důležitější věci“. Tím zcela jasně odhalují svou stupnici hodnot. Zřejmě si neuvědomují, oč se svým nezájmem připravují.

Zasvěcení, pomoc, nemusí probíhat zevně. Často se děje v Duchu, skryto před zevním zrakem. Její těžiště je vždy duchovní a vše zevní jsou jen méně důležité záležitosti.

Kdo nemá na prvém místě stezku, pro něho platí „není hoden“.

Zasvěcení vědomím se děje hlavně Duchem a v Duchu vědomím Já jsem. Může být použito pohledu, očí, doteku.

Pomoc mistra nevyžaduje nutně tělesnou přítomnost. Mistr ji může posílat i na dálku bez všech komunikačních prostředků, ale i skrze ně. Pokud má hledající určité požadavky na pomoc, je nutné je nějak mistrovi sdělit.

Je ověřeno, že mnoho hledajících se obracelo na Mahárišiho telegramem s prosbou o pomoc. Ta se uskutečnila v okamžiku, kdy se o ní mistr dozvěděl.

Proto je v zájmu žáka, aby dal mistrovi o sobě „vědět“ a to všemi prostředky. Je-li vztah mistr-žák pevně ustaven a obrácení k němu dostatečně silné, postačí telefonický hovor.

Prostě vždy, když se nějak k mistrovi obracíme a získáváme pozornost jeho vědomí, spouštíme tím působení moci mistra v nás a ta působí.

Síla a účinky tohoto působení jsou závislé zejména na naší víře a důvěře v mistra. „Tvá víra tě uzdravila“, platí vždy. Tam, kde je málo víry a důvěry, je i pomoc malá.

Často výsledky obrácení se k mistrovi maří sami žáci jak svou malou vírou a důvěrou, tak tím, že jednají a myslí v rozporu s tím, co správné žákovství vyžaduje. Vytvářejí odstředivé někdy až zlé síly, které jim brání tím víc, čím déle a mocněji je vytvářejí.

Mnoho hledajících je stále ve vleku materialismu a neuvědomují si:

1) Myšlenky, city a představy, prostě všechny výtvory mysli jsou skutečné síly, které působí silou, s jakou je vytváříme i tam, kam je posíláme.

2) Nejvyšší síla je moc Já vedená jeho pozorností.

3) Vždy platí zákon akce a reakce neboli zákon karmický.

4) Proto, kdo se na něco soustřeďuje nebo myslí, je vždy činný a tato činnost nese zákonité následky.

5) Jelikož naše myšlenky jsou různé – dostředivé i odstředivé, výsledek je dán vektorovým součtem všech zúčastněných sil přesně tak, jak známe z fyziky. Vždy se uplatňuje velikost těchto sil, jejich směr i doba, po kterou je vytváříme.