Střídání vásan
Jiří Vacek
Naše vásany, ať dostředivé nebo odstředivé, jsou výtvory tvořivé moci naší mysli. Mají:
1) Svou velikost a tomu úměrnou moc.
2) Dobu, po kterou právě působí.
Běžně se jejich působení v nás střídá a proto i střídavě nás ovládají a to jak ty spásné tak nespásné. Náš pokrok na stezce určují ty vásany, které mají největší moc nad námi a také nejdéle působí, což platí o těch spásných i nespásných.
Střídání vlivu vásan, jak v dané chvíli, tak dlouhodobě, působí i na náš pokrok na cestě. Když nám vládnou ty spásné, tak pokračujeme. Pod vládou těch nespásných se nám nedaří.
Jakákoliv vásana, aby nás ovládla, musí získat pozornost vědomí. Proto je pro boj s odstředivými silami nezbytné střežit pozornost a bdít nad tím, čemu ji věnujeme, ale i nevěnujeme. To rozhoduje.
Není proto vůbec jedno, čemu věnujeme pozornost, ale naopak právě naše pozornost rozhoduje, zda na stezce pokročíme nebo nikoliv.
Když si uvědomíme prvé zkušenosti Já, střídavě je nabýváme a ztrácíme. Co je toho příčinou, je právě převažující moc myšlenek a citů odstředivých. Ty na sebe strhnou pozornost vědomí a proto si Já neuvědomujeme. Bez pozornosti k Já si je nelze uvědomit.
To je velmi názorný příklad, jak nám odstředivé vásany škodí a jak zásadní a nezbytný je požadavek očisty. Bez ní trvalý pokrok na stezce je nemožný, protože nic jiného, než naše odstředivé sklony mu nebrání.
Proto zejména ti, kteří se stezkou začínají, by se měli soustředit převážně na očistu a nikoliv na meditaci. Bdít nad myslí s rozlišovací moudrostí a rozpouštět vše, co v mysli brání postupu na stezce, je ze všeho nejdůležitější
Navíc, sezení v tamasickém klidu není ta pravá meditace, kterou potřebujeme, ale laja, tamasický nevědomý klid. To je slepá ulička, ve které vláda odstředivých sil nás má plně ve své moci a nepustí nás na cestě dál.
Právě v nedostatku očisty a proto i čisté mysli vězí příčina, proč se nám na cestě nedaří. To trvá tak dlouho, než začneme trvale bdít nad myslí a rozpouštět vše, co nám brání v návratu k Bohu.
Z tohoto pohledu je vše, co odvátí naši pozornost od pozorovatele nebo našeho Já pro pokrok na stezce škodlivé i kdyby to bylo jinak dobré a správné. Pozornost obrácená k Já má vždy přednost.
Pokud se udržím v pozorovateli, mohu sledovat beze škody i televizi. Samozřejmě nikoliv celý den. Pokud se v něm neudržím, sledování televize škodí.
To je právě ono: „Co je dovoleno Jovovi (pokročilým), není dovoleno volovi (těm, kteří nebdí)“. I sledování televize, je-li spojeno s pokusy o nalezení pozorovatele, může být součástí praxe. Nesmí však docházet k pohlcení vědomí televizním obrazem. Uvedená pravidla platí vždy pro všechny případy.