Tajemství víry
Jiří Vacek
Lékař podá pacientovi nový lék a prohlásí jej za velmi účinný. Pokud pacient lékaři uvěří, dostaví se objektivní i subjektivní zlepšení. To i tehdy, když v léku je jen běžná látka, která není lékem. Tomuto působení se říká placebo.
V evangeliích nalezneme obdobu, která je známá jako léčení vírou. Ježíš uzdravil mnoho nemocných. Když mu za uzdravení děkovali, odpovídal: “Víra tvá tě uzdravila.“ Ne Ježíš, ale víra podle Ježíše léčí.
V obou případech k léčení došlo působením víry, ať víry v účinnost placeba nebo léčitele – Ježíše. V placebu i v léčitelství hlavní, ne-li jedinou léčivou silou je víra léčeného nemocného.
Zdůrazněme, že bez víry placebo nepůsobí, což platí i o léčiteli. Bez víry léčení nepůsobí.
Je zřejmé, že víra je druh síly, kterou je obdařen každý člověk, a která působí, když se rozhodneme věřit.
Víra se neuplatňuje pouze v léčení, ale ve všech záležitostech člověka, například v jeho práci nebo v politice. Vyhrává v ní ten, kdo dokáže přesvědčit více voličů neboli vzbudit v nich víru, že jim prospěje, když jej zvolí.
Jiným druhem víry je víra v Boha, která má mnoho odstínů od pouhé víry „Bůh je“, až po skutečnou pomoc boží.
Totéž platí i o víře v mistra a jeho vedení. I sami mistři, například Nisargadatta zdůrazňuje nutnost víry v mistra, která má opět celou řadu odstínů.
Proto platí, že čím víc věříme v moc boží i mistra, tím je jejich působení v našem životě silnější. Bez velké víry nemohou působit. Její působení není omezeno vírou v Boha nebo v mistra, jak ukazují případy placeba.
Spása z víry, ve kterou věří někteří křesťané, také spočívá v přesvědčení o působení víry. Taková víra musí být samozřejmě silná a uplatňovat se v denním životě, aby byla úspěšná.
Ač přesně neznáme podstatu víry, je zřejmé:
1) Víra je síla, která, je-li dostatečně silná, je možností každého člověka ovlivňovat život.
2) Schopnost víry a jejího využití, je vrozena každému člověku.
3) Víru je možné pěstovat a tím i vyvolávat její působení a účinky.
4) Víra je slepá a nemá schopnost rozlišování toho, v co věříme. Je proto nezbytné rozlišovat, kde věřit máme a kde nikoliv.
Konec Hitlerovského Německa je názorným příkladem moci víry, ale v případě Hitlera nesprávně využívané.
Němci, ač byla válka prohraná, stále slepě Hitlerovi věřili a zbytečně dále válčili, ač tím jen sami sobě působili stále větší a větší škodu.
Pro žáky stezky je základně důležitá víra v Boha a mistra, který nás k Bohu vede. Bez této víry je jakákoliv stezka k Bohu velmi obtížná až nemožná. Bez víry v mistra a Boha se jejich vliv nemůže plně v naší praxi uplatnit.
Proto je nutné vědomě víru v Boha a v mistra posilovat a v naší praxi využívat. Víru je třeba cvičit a stále posilovat, abychom mohli jak mistra tak Boha správně přijímat.
Ať je podstata víry jakkoliv tajemná, bez ní se neobejdeme. Také působí a to v obou případech jako:
1) Víra v něco.
2) Nevíra v cokoliv.
Nevíra je negativní víra. Nevíra v případě například velkých mistrů je příčinou, proč se jejich vliv nemůže uplatnit. Ježíš si v evangeliích přímo stěžuje: „Pro nevíru jejich málo zázraků učinil.“ Síla nevíry byla v těchto případech větší než síla Ježíšova a ta se nemohla uplatnit.
Síla víry je dokladem nám dané možnosti působit svou myslí a mocí pozornosti vědomí na svět včetně našich těl. Když v tuto možnost věříme, naše víra toto působení spouští a zesiluje. V případě nevíry pak působí přesně opačně. Její sila brání tomuto působení a rozvinutí možností, které člověk má.
V praxi není ani tak důležité znát přesně mechanizmus víry a nezapomeňme i nevíry. Důležité je, že její působení potvrzuje například i lékařská věda – viz případy placeba i pacienti, kteří svou vírou se vyléčili i z nevyléčitelných nemocí a poranění.