Jiří Vacek - duchovní učitel

Martin Tomeš

Myslím, že je správné, a je to i třeba, občas jasně, ale rozumně, deklarovat svůj postoj k jakémukoliv, pro nás podstatnému, tématu a posilovat tak svobodu projevu v naší zemi, protože tato není v mnoha jiných společenstvích ani zdaleka tak samozřejmá, jak se nám někdy může zdát (např. v totalitní zemi takovýto projev není možný a rozumné se to nejeví ani na srazu jakýchkoliv fanatiků). Avšak, ať už je situace jakákoliv, tak pokud už cítíme, že je třeba se ozvat, měli bychom pečlivě rozlišovat, kdy je na místě pouhé jednostranné projevení našeho názoru a vyjádření postoje a kdy je možné a hlavně smysluplné začít vést skutečnou debatu, pro kterou je třeba více diskuse schopných osob. Prostě a jednoduše bychom neměli každou „výměnu“ názorů považovat za plnohodnotnou diskusi, protože to dost často žádný opravdový dialog není.

Věcná diskuze je samozřejmě vždy vítána, protože být stálým a automatickým členem věčně mlčící většiny, která se neprojevuje pokud možno vůbec, není nic pozitivního (a svého dílu zodpovědnosti se tím člověk rozhodně nijak nezbaví) a navíc se správně vedeným dialogem tříbí rozlišovací schopnost a stmeluje společenství podobně smýšlejících (které se v případě duchovní komunity v buddhismu označuje jako „sangha“), ale na druhé straně zaplétat se do světa se snahou změnit či dokonce spasit jeho obyvatele, kteří svým chováním jasně deklarují, že o poctivou debatu nemají zájem, je jen a jen ztráta času a sil, které bychom jinak mohli a měli věnovat především naší duchovní praxi. Prostě tam, kde není vzájemná otevřenost, vyjde v podstatě nastejno, jestli svůj názor vyjádříme jednou, dvakrát nebo dvacetkrát, protože reakce druhé strany bude, až na malé obměny, téměř stejná, což platí i o těch takzvaně nerozhodnutých lidech, kteří se stejně vždy přikloní k té straně, která více odpovídá jejich vnitřním sklonům. Takže vyjádřit jasně svůj názor, je-li to třeba a rozumně proveditelné, to rozhodně ano, ale ztrácet čas zbytečnými debatami, to rozhodně ne.

Proto mám pocit, když čtu některé tzv. „diskusní příspěvky“ a články, a je jedno na jaké téma, že by se ke každému tématu měly otevřít vždy rovnou tři diskusní servery a na nich relevantní stránky. Jeden pro ty, kteří jsou automaticky u daného tématu pro, druhý pro ty, kteří jsou automaticky u daného tématu proti a třetí pro těch zbývajících 10% lidí, kteří jsou skutečně schopni a ochotni věcně diskutovat, probírat a porovnávat jednotlivé názory a fakta je podporující či vyvracející a neberou souhlas či nesouhlas s daným tématem jako potvrzení svého ega či útok na ně.

Upřímně, automatická volba, ať už pro či proti, je v obou případech stejnou slepou uličkou, což se projevuje i v tom, že v prvních dvou táborech a jejich příspěvcích, debatních stránkách a místnostech se ve skutečnosti nevede dialog, ale jen paralelně se míjející monology, takže ať už je „debata“ sebedelší, nikdo se nic nenaučí, protože tu nikdo opravdově nepřemýšlí (pokud tedy nezačne upřímně usilovat o získání dostatečného odstupu od mysli a všech jejích výtvorů a o vyčištění své rozlišovací schopnosti - jenže opravdu myslet, to bolí, zatímco předstírané myšlení nikoliv). Proto by bylo, myslím, nejlepší, kdyby se členové prvních dvou táborů či skupin při jakékoliv snaze ostatních o opravdovou debatu okamžitě a dobrovolně odebrali do svých „místností automatické volby“. Budou tam mít totiž zajištěné vzájemné „automatické pochopení a shodu“ u členů svého „týmu“ a nebudou zároveň obtěžovat svými nemístnými výroky ty, co nejsou líní skutečně myslet. Upřímné členy třetího 10% tábora, kteří se chválabohu též objevují, je třeba pouze upozornit, že z toho, že jsou schopni a ochotni upřímně zkoumat své i cizí názory, ještě zdaleka nevyplývá, že to tak má každý, kdo se vmísí do debaty.

Jinými slovy, zdaleka ne každý diskutuje proto, že by se opravdu chtěl něco dozvědět či se dobrat nějakého výsledku, ale členové prvních dvou „diskusních“ táborů jdou do debaty se svým monologem již předem (často podvědomě) rozhodnuti o jejím, pro ně přijatelném, výsledku a účastní se jí pouze proto, aby si zvedli střetem s jinými své egoistické sebevědomí a budou se cítit posíleni ve své pozici, ať už je výsledek debaty jakýkoliv, hlavně, že se jakoby důležitě „diskutuje“. Prostě, když souhlasíte, tak oni měli pravdu a jste za blbce, že vám to nedošlo dřív a nebo nesouhlasíte a jste za blbce opět, protože je nechápete. Někdy je tento proces tak prostý, až to bije do očí, ale jindy bludy ega vypadají, jako že daný člověk opravdu poslouchá a přemýšlí (čemuž samozřejmě neochvějně a rád věří) a až náhlé uhnutí z tématu, ukončení diskuse či přimíchání „vhodných“ polopravd spojených se skrytým povyšováním či ponižováním, pravdivě odhalí, z kterého tábora je doopravdy daný „debatér“ a jaká je jeho pravá motivace. Tak jako tak se takovýto předprogramovaný exot o sobě a procesu svého uvažování nedozví zhola nic, protože prostě nechce a upřímně debatujícího člena třetího tábora to pak zbytečně stojí energii a někdy i nervy.

Poučení je zřejmé: vyjadřujme slušně ale jasně svůj názor a postoj všude tam, kde je to třeba a rozumné, mimo jiné proto, abychom tak posilovali demokratické rysy naší společnosti jako je např. svoboda slova, vyznání apod., protože práva, která se nevyužívají, prostě zaniknou a hlavně proto, že se tím tříbí naše rozlišovací schopnost (navíc, při pohledu na současný svět i na jeho historii (včetně naší země), bychom měli jasně vidět, že tato občanská práva a svobody jsou spíše vymožeností než samozřejmostí). Na druhé straně však, neplýtvejme zbytečně silami, které potřebujeme pro svoji duchovní praxi, a debatujme, vyměňujme si názory, jen tam, kde je skutečný a upřímný zájem o vzájemné nalézání pravdy a kde se debata vede poctivě, věcně a slušně, ale prvním dvěma táborům tzv. „debatérů“ se, pokud možno, vyhněme a debaty s nimi moc nerozvíjejme, protože, ať už se to jeví jakkoliv, z takovéto „diskuse“ nakonec vždy vyleze jako závěrečné poučení jen ono známé biblické „Neházejte perly sviním.“ Navíc, snižovat nauku tím, že ji budu vykládat např. po hospodách, ulicích či jim podobných některých internetových serverech a jiných místech, kde o ni nikdo nejeví zájem či kde se používá k zdůvodnění čehokoliv, co se komu zrovna hodí, se nevyplácí, protože to kromě naší naivity ukazuje, že si jí ani my dostatečně nevážíme a karmické následky pro naší rozlišovací schopnost jsou pak podle toho.

Poznámka: z a do jednotlivých diskusních táborů či skupin se lze samozřejmě přesunovat v závislosti na tom, jak je kdo vůči konkrétnímu tématu či jeho prezentátorovi otevřen či zablokován. Přestupy se dějí často, ale bohužel obousměrně, takže ne vždy jde o změnu k lepšímu. Nicméně, hlavní je, že to, ve kterém táboře budeme při probírání dalšího tématu (a samozřejmě i těch následujících) my sami, je jen a jen na nás.