Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Pojem átmavičára, jak je časté, má dva významy.

1) Hledání neboli objevování našeho pravého Já.

2) Spočívání s átmavičárou v objeveném Já.

Výroky o átmavičáře často platí současně v obojím smyslu.

Nestačí Já pouze objevit, ale je nezbytné v Já se naučit trvale žít a jeho prožívání i prohlubovat.

Výroky o átmavičáře – je stezka od začátku až dokonce a kdo nedělá právě teď átmavičáru, dělá lokavičáru, zaplétá se do světa a posiluje ego, platí v obou významech slova.

Nejsnazší provádění átmavičáry je v uvědomování si pozorujícího vědomí, jímž stále a naprosto samovolně jsme. Trvale po uvědomění si sebe v pozorujícím vědomí nebo spočívání v nalezeném pozorovateli, což jsme my sami, je proto átmavičára. Na praxi pozorovatele se plně vztahují všechny výroky o átmavičáře. Na druhé straně praxe átmavičáry pozorovatelem nekončí. To jeho význam nezmenšuje.

Učení o pozorovateli není vynálezem naší školy. My jsme jej jen jako nejsnazší přístup k nalezení našeho pravého Já metodicky rozpracovali.

Samo tajemství pozorovatele jako projevu Boha v nás a jako přítomnosti boží, je známo od dávných časů.

Mluví o něm, byť i zastřeně, Ježíš jako o kameni úhelném, svorníku, který drží celou klenbu. Oko v trojúhelníku na křesťanských kostelích není nic jiného než pozorovatel, který se nachází uprostřed božské trojice.

Praxi pozorovatele přímo učil Ramana Maháriši své nejbližší žáky, jak uvádí Frank Humphreys ve své knížečce.

O pozorovateli mluví i Patanjali ve svých sútrách a Šankara.

Následující výroky ozřejmují výjimečnost pozorovatele a důležitost jeho praxe.

„Když si uvědomíme pozorovatele, ego zmizí. Ego nemůže dovolit existenci pozorovatele a pozorovatel nemůže existovat současně s egem. Může existovat pouze buď ego nebo pozorovatel. Proto, když vyvstane vědomí pozorovatele, ego zmizí. Ego působí potíže. Bojuje o svůj život, nevzdává se snadno. Proto musíme být bdělí, aby se tak nestalo. Proto plně spolupracujte s pozorovatelem.“ Citát je z OSHO Vision, Bhagavan Shree Rajneesh (Osho). Otevřené tajemství. (a 25th darshan diary). Chapter 13. Jinými slovy: spočívání v sebe si vědomém pozorovateli, který je rozlišen od všeho, co může pozorovat, rozpouští ego. Je nejpřímějším a nejsnazším a nejúčinnějším rozpouštěním ega, jaké existuje. Zdůrazněme, že tato tvrzení a jeho účinnost platí výhradně tehdy, když se skutečně a trvale rozlišujeme od ega jako od všeho pozorovatelného, co my nejsme. Jinak neplatí.

Rozpustit ego, které brání poznání sebe, je na stezce úkolem zásadním. Správná praxe pozorovatele k tomu přímo přispívá.

Jiný citát: „Ego je vklíněné mezi vědomím a myslí a tělem. Jeho odstranění je možné pomocí buddhi, rozlišování z pozorujícího vědomí.“ Ačárja Kedar (žák Muktanandy a Nitjanandy), Supreme meditation.

Kedar zcela jasně mluví o tom, co jsem uvedl výše: o rozlišování se a o neztotožňování se s ne-já, což je vše, co můžeme pozorovat.

Stručně shrňme: Pozorovatel je jedním z božích principů, který do nás vložil Bůh, aby nás učinil ke svému obrazu. Jeho objevení je doslova objevením Boha v nás a spočívání v něm je sjednocením s Bohem v tomto jeho aspektu.

Není samozřejmě Bohem celým, tím méně se jeho objevením stáváme Bohem, ale je jeho „částí“. Není konečným cílem stezky. Na druhé straně není vůbec něčím běžným a všedním.

Skrze prohlubování zkušenosti pozorovatele postupujeme dál k cílům vyšším. Jednak k objevení jeho podstaty, jíž je vědomí Já jsem, jednak přechodem od pozorovatele osobního, empirického k pozorovateli nadosobnímu, ve kterém se veškerý projev včetně naší bytosti stává obsahem jeho vědomí.

Pozorovatelem také účinně rozpouštíme ego. K tomu všemu nás dovede správné a cílevědomé pokračování praxe pozorovatele. Proto jeho dosažení by mělo být po nastoupení stezky poznání tím prvým a nejdůležitějším cílem.

To, co jsme řekli, platí výhradně pro sebe, svého vědomí si vědomého pozorovatele. Pouhé bdělé pozorování bez uvědomění toho, kdo či co pozoruje, naprosto nestačí.

Rozdíl v těchto dvou pozorovatelích je podstatný.

Sebe si nevědomý, svého vědomí nevědomý pozorovatel obrací svou pozornost výhradně zevně, mimo sebe k předmětům pozorovaným. Právě pro toto namíření pozornosti mimo sebe, Sebe nepoznává. Také nemůže docházet k rozpouštění ega, protože pozorované pouze pozoruje, aniž by se od pozorovaného rozlišoval.

Sebe si vědomý, svého vědomí si vědomý pozorovatel pozoruje vše pozorovatelné. Současně je si však vědom, že není ničím, co pozoruje, ale uvědomuje si sebe a ví, že je vědomí, které nejen pozoruje předměty, ale hlavně si uvědomuje Sebe, že je vědomí.

Pouhý pozorovatel obrací pozornost výhradně mimo sebe. Pozornost Sebe si vědomého pozorovatele zůstává neustále obrácená svou základní částí na sama sebe, na svůj zdroj, jímž je vědomí. Současně si tímto vědomím uvědomuje vše předmětné, což není pouze svět, ale i jeho tělo a tvořivé síly jeho mysli – myšlenky, city a další a rozlišuje se od nich tím, že je zpředmětňuje. Rozpouští tím své ego.

Navíc: to, co je předmětné, pozoruje nezaujatě bez lpění a přání a posuzuje to svou rozlišovací schopností a v souladu s tím se chová.

Pozorovatel je vědomí a je součástí vědomí, které v sobě obsahuje veškerý projev a současně jej i proniká. V tomto soupodstatném vědomí se s Bohem sjednocuje a tím se i na něm úměrně síle svého sjednocení s ním na něm podílí.

Na jedné straně musí být bezpečně rozlišený od všech pozorovatelných bytostí, předmětů a dění, ale současně si musí být vědom své soupodstatnosti a jednoty s vědomím absolutním.

Ne všichni autoři chápou pozorovatele tak jako my a v souladu s učením pravých mistrů. Na tento rozdíl je nutné dát pozor zejména při čtení některých buddhistických autorů. Jejich pozorovatel není zdaleka stejný, jako ten náš, ale podstatně se liší zaměřením své pozornosti.

Ti učí sice bdělé pozorování všeho i bdělé konání, ale neobrací pozornost na samu podstatu pozorovatele a na jeho rozlišování se od všeho pozorovatelného. Tím tato praxe ztrácí účinnost svého působení. Je běžnou předmětnou koncentrací, která nepřináší poznání sebe a z principu ani přinášet poznání sebe ve vědomí a rozpuštění ega nemůže.

Náš pozorovatel je sebe si vědomé od všeho nevědomého rozlišené vědomí. Je přímou stezkou k nedvojnosti.