Zlo a moc nevědomosti
Jiří Vacek
Otázka vysvobození je ve své podstatě zbavením se vlády zlých sil nad námi, které nám působí utrpení. Naše nesvoboda není prvotně zevní, ale vnitřní.
Základní příčinou všeho utrpení je vždy nevědomost, která se zmocní naší mysli a celé bytosti, když pod jejím vlivem myslíme a chováme se. Základní zlo nevědomosti spočívá v oddělení se od Boha a v neznalosti jeho existence a významu pro náš život. Nevědomost nás odděluje od Boha, který je naším jediným pravým a nejvyšším Dobrem i silou, bez kterých je šťastný a svobodný život nemožný.
To, co nám působí prvotně utrpení, není svět, tělo a mysl, ale nedostatek Boha v nás. Život v nebožském světě a těle je následkem ztráty vědomého spojení s Bohem a upadnutí do moci sil zla a Bohu nepřátelských.
Příčina zla ve světě je v nás a nikoliv ve světě a je jí naše ztráta spojení s Bohem.
Jednou z velkých a znesvobodňujících nevědomostí je přesvědčení, že je naší povinností zachraňovat svět. Svět, který žijeme, je plný utrpení, protože jej Bůh stvořil pro bytosti od něho odpadlé a nikoliv proto, abychom v něm žili ve štěstí a blaženosti.
Starý zákon říká tuto pravdu jasně: „Skrze tebe je proklet tento svět“. Poučení z vyhnání z ráje nás učí totéž. Svět, ve kterém žijeme, není světem božím, světem, kde vládne Bůh. Našemu světu vládnou síly zla – nenávisti, hněvu, závisti a pýchy a hlavně nezájmu o Boha, jaký jest. Vyloučili jsme se ze skutečného božského světa, protože jsme se oddělili od Boha a propadli těmto nebožským silám.
Tento náš nebožský svět skutečně stvořil Bůh, ale nikoliv jako ráj, ale jako vězení, které nás má napravit a nemocnici, která nás má uzdravit. I dobré vlády dbalé opravdové demokracie a práv občanů, jsou nuceny také stavět věznice pro ty, kteří porušují zákony, aby se napravili. Podobně také Bůh tvoří nebožské světy, aby ti, kteří se do nich sami odsoudili tím, že porušují zákony, které vládnou všemu stvořenému, se vzpamatovali a vrátili k němu.
Pokud si myslíme, že náš svět má být rájem a je naší nejvyšší povinností tento ráj ve světě nastolit, jsme obětí obrovského zla nevědomosti. Pokud pak pod vlivem této nevědomosti žijeme a jednáme, nejen neplníme boží vůli, ale naopak jednáme s ní v rozporu. Místo úkolu zlepšit sami sebe, zlepšujeme nebožský svět. Je to totéž, jako kdyby vězni usilovali o zlepšení vězení, ale nevěnovali se své nápravě.
Tak jako není cílem neustále vylepšovat věznice a nemocnice, ale právě naopak, aby věznice a nemocnice nemusely vůbec existovat, tak také není božím záměrem dělat z našeho světa ráj, ale vrátit bytosti, které žijí v nebožském světě zpět k Bohu a do života v božském světě.
Tak jako věznice a nemocnice nejsou cílem, ale lidé, kteří žijí v souladu se zákony a jsou zdraví, tak je tomu obdobně i s naším nebožským světem. Máme se polepšit, žít v souladu s Bohem a vrátit se do našeho prvotního rajského světa.
Další obrovskou lží zla, které podléháme, je lež přesvědčení, že každý, kdo trpí, trpí nespravedlivě a je naší povinností tuto nespravedlnost odstranit a trpící zachraňovat. Pravda je přesně opačná. Celému stvoření vládne jasný zákon příčiny a následku. Svým myšlením a zevním chováním vytváříme příčiny, které se nám vracejí jako náš osud. Zlé myšlení a jednání je zákonitě příčinou našeho zlého osudu.
Ten je dán plně zákonem příčiny a následku a nijak jinak. Tento karmický zákon určuje na základě našeho myšlení a jednání i to, do kterého světa se rodíme. Ztráta spojení s Bohem je příčina, která nás odsuzuje do zrodů v nebožských světech. Život v nezkaleném štěstí je možný pouze ve vědomém spojení s Bohem, které je základní podmínkou života v původním božím, rajském světě.
Představa, že náš nebožský svět závisí na nás, na tom, zda jej zachráníme, je obrovskou pýchou, přesvědčením, že jsme tak dobří a mocní, že to dokážeme. Současně je nevírou v Boha a jeho milosrdenství, která Boha, který je láska a je i všemocný, nemilosrdně nechává trpět nevinné.
Ač se záchrana světa nevědomému pohledu jeví jako vrcholně ušlechtilá, ve skutečnosti je jen trikem sil zla, jak nás udržet ve své moci a tím i do nekonečna ve světě bez Boha. Tímto směrem dosažení pravého štěstí neleží. Navíc nám tato zlá nevědomost bere možnosti skutečného vysvobození, které spočívá v naší cestě zpět naším nitrem k Bohu. Bere nám pravdu, že všichni máme svůj osud ve své moci, pokud myslíme a jednáme ve shodě se zákony tohoto světa a dává ji do rukou světa a druhých a činí nás, naše štěstí a dobro na nich plně závislé. Pravda je, že jsme plně pány svého osudu a naše šťastná budoucnost je plně v našich rukách, lépe v naší mysli, pokud se vrátíme k Bohu a po obnově spojení s ním i do jeho božského světa.
To nám umožňuje skutečnost, že jakkoliv jsme se od Boha odloučili v našem myšlení a životě, stále se v nás Bůh nachází v našem nitru jako náš základ, jako naše pravé od Boha nám dané vědomí Já. Tím, jak se zbavujeme vlády zla a nevědomosti nad námi, se v nás ve stále větší a větší míře, pokud správně postupujeme, projevuje Bůh jako naše nejvyšší dobro ve všech svých božských aspektech v našem nitru i ve světě, ve kterém žijeme.
Jedním ze základních předpokladů úspěšného návratu k Bohu je zbavení se moci zlé nevědomosti nad námi.
Jsou to zejména nesprávné názory:
1) Víra, že náš od Boha odpadlý svět je světem božským a je naší povinností jej zachraňovat.
2) Přesvědčení, že každý, kdo trpí, trpí nespravedlivě a je naší povinností tuto nespravedlnost napravovat.
3) Přesvědčení, že náš šťastný život závisí na zevním světě a nikoliv na nás, na našem myšlení a jednání.
4) Neznalost moci zákona příčiny a následku nad námi a vytváření příčin, které vytvářejí jako následky naše utrpení.
5) Neznalost skutečné tvořivé moci naší mysli, že každý výtvor mysli – každá myšlenka, cit, názor, víra, každé přesvědčení mají svou moc a skutečně společně svou mocí vytvářejí náš příští osud.