Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Každá moc a síla pochází vždy od Boha a je nám jen propůjčena k užívání. To vůbec neznamená, že ji můžeme používat bez jakýchkoliv ohledů a omezení. I když králové vládnou z moci boží, přece jsou Bohu za svou vládu zodpovědní. Zákon platí pro každého, včetně andělů, mistrů i osvícených.

Nakonec se vždy budeme zodpovídat z toho, jak jsme svou moc a sílu používali, k jakým účelům jsme ji propůjčili.

Tomu, kdo svou moc a sílu používá nesprávně a pro dosažení zlých cílů, tomu jsou nakonec vzaty a stává se bezmocným a poddaným zlé moci, kterou nejprve zneužíval, aby poznal, čeho se dopouštěl a zakusil, jaké to je být zajatcem zlé moci.

To neplatí pouze pro hrubé násilí, ale pro všechny druhy moci a jejich používání. Mocí je i bohatství a veškerá ekonomická moc.

Existuje i moc autority ať již politická nebo náboženská. Právě na její zneužívání ostře Ježíš upozorňuje, když říká: „Běda vám zákoníci a farizejové“. Vytýká jim, že lid zatěžují množstvím zbytečných příkazů a zákonů. Jejich dodržování vymáhají násilím, ale sami je nedodržují.

Názorným zneužitím autoritativní moci, které měl Ježíš na mysli, když odsuzoval farizeje a zákoníky, je právě dnes učení katolické církve, které zakazuje veškerou antikoncepci.

Výsledkem je, že se zejména v Africe rodí miliony dětí, které jsou již od své matky v průběhu těhotenství nakaženy smrtelnou nemoci AIDS. Nekontrolovaná porodnost současně neustále zvyšuje bídu všech obyvatel Afriky.

Tato zla – stále se zvyšující počet smrtelně nemocných i bídy, ve kterých všichni – zdraví i nemocní žijí, jsou za dané situace neřešitelná. Většinu obyvatel Afriky čeká jen strašlivá bída a trvale je ohrožuje smrtelné AIDS. To vše jen proto, že je k tomu odsoudila autorita církve v čele s papežem.

Sám o sobě je tento požadavek nepopiratelně zlý, protože nese prokazatelně zlé následky. Je zlý i proto, že zcela popírá přikázání lásky k druhým. Není s ním nejen v souladu, ale je k bližním nepřátelský.

Mít moc nad druhými je proto velmi a velmi nebezpečné a zodpovědné. Není nám dána pro prosazování naší vlastní libovůle, ale proto, abychom ji používali ve prospěch všech. Pokud tak nečiníme v souladu s přikázáními lásky, připravujeme si zlý osud života bezmocných.

Je velkým klamem, pokud se domníváme, že naše utrpení odstraníme, když získáme moc ve světě. Jeho příčina není v cizí moci nad námi, ale v nás, ve zlu, které nás ovládá. Když se vymaníme z moci našeho zla, které v sobě chováme, zevní moc zla zmizí, protože nemá jinou oporu než ve zlu v naší mysli.

Cesta ke svobodě vede naším nitrem, bojem se zlem v nás a nikoliv vítězstvím nad zevní mocí. Bojovat se zlem ve světě a být ovládáni zlem v naší mysli, je naprosto marné. Jen tak vytváříme nekonečný řetěz utrpení pro všechny.

Vše, co doposud bylo řečeno o moci, platí plně o moci autority duchovních učitelů a zejména mistrů.

Ty, kteří jim důvěřují a spoléhají na ně, mají vést přímo a na prvém místě k Bohu. Ten, jeho dosažení má naprosto přednost před vším.

Pro vývoj žáka je naprosto nutný jeho správný vztah k mistrovi. Bez něho mistr nemůže plnit svůj úkol. Proto náležitý odstup mezi mistrem a žákem, daný tím, že mistr dává a vede a žák přijímá a je veden, je nezbytný.

Neúcta, nevážnost, ale i nedostatek pravého duchovního přátelství jsou pro žáka nepřekonatelnou překážkou přijetí mistrovy pomoci. Žák pro jejich zlé působení ve své mysli nemůže pomoc mistra přijmout. Požadavky na správný vztah spolu s otevřením se vnitřnímu vyzařování mistra, jsou proto nevynechatelné.

Na druhé straně zejména u pokročilých, je nutné poučení, že je rozdíl mezi osobou mistra a mistrem – božským vědomím Já jsem. Je třeba jemně vyvážit potřebu správného vztahu k mistrově osobě a božskému vědomí, které z něho září.

Ve vztahu žáka k mistrově osobě může docházet ke dvěma škodlivým krajnostem. Prvou je neúcta k osobě mistra, která, jak opakovaně varuje Swami Ramdas, může být vyvolána delším pobytem v jeho přítomnosti.

Druhým výstřelkem je zbožštění mistrovy osobnosti, ve které je jeho osoba a dokonce tělo, ztotožněny s božským Duchem.

Pokud vznikne společenství kolem mistrovy osobnosti a plní svou úlohu a pomáhá jejím členům v dosažení Boha, je vše v pořádku.

Působení zlých vlivů začíná tam, kde se společenství zmocní duchovní pýcha vlastní vyvolenosti a jedinečnosti a ti „druzí“, co stojí vně, jsou považováni za duchovně méněcenné nebo dokonce za nepřátele.

Je velkou zodpovědností mistra něco takového nedopustit. Takto vzniklé skupinové ego, když ovládne hledající, je doslova schopné i vraždit ve jménu svého Boha, proroka, učitele, mistra. Pak členové takového společenství nejen se nevrací k Bohu, ale pod vlivem smrtelných hříchů pýchy a nepřátelství upadají do ještě větší moci zla než běžní jinak vcelku slušní materialisté.

Mistr, který něco takového umožňuje a trpí nebo dokonce podporuje, nejen ubližuje svým žákům, ale stejně sobě. Mistr není od toho, aby ovládal své ovečky ve svůj prospěch a podle svých představ, ale aby je navracel k Bohu. Veškerá jeho moc má sloužit k tomuto jedinému cíli, jímž je návrat všech k Bohu a k ničemu jinému.

Jakékoliv využití jeho moci k něčemu jinému než k tomuto jedinému cíli zničí i jeho samotného: zabrání mu v plném návratu k Bohu. Nejen nedosáhne vysvobození, ale stane se zajatcem světa, do kterého zavedl své žáky.

Mistři nejsou od toho, aby ovládali svou mocí druhé podle svých představ a zájmů, ale aby svou od Boha propůjčenou mocí pomáhali těm, kteří je následují, v návratu k Bohu. Nesou za svou moc plnou zodpovědnost a zákon příčiny a následku, který platí i pro ně, nesmlouvavě vyhodnotí, jak svou moc využili nebo zneužili.