Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

... Ztotožnění s myslí i s tělem začíná přivlastněním, pěstováním pocitu mé, moje, svoje. Tyto nežádoucí vlastnické sklony nesmíme pěstovat. Pocity „moje tělo, moje mysl“ a vše co zahrnují, musí být vědomě rozpouštěny, až zmizí. Přivlastňováním si naší mysli, těla a předmětů jako „mé a moje“ se s nimi spojujeme a tak nad námi získávají moc, až se s nimi nevědomě ztotožníme. Tak vzniká ego, vědomí, které se ztotožňuje s tělem a s myslí a je pohlcené v předmětech světa. Právě toto přivlastnění až do ztotožnění je základem nesvobody a utrpení. Bez jejich rozpuštění nelze vysvobození dosáhnout...

Jiří Vacek

Mysl je soubor schopností myslet, cítit, představovat si a pamatovat si. Patří sem i některé další schopnosti jako je vnímání. Proto rozlišujme dobře samy tyto schopnosti od jednotlivých výtvorů mysli, jako jsou myšlenky, city a další. To jsou samostatné výtvory, tvořivé síly mysli. Mysl jako soubor těchto schopností může být v klidu nebo v činnosti. Myšlenky a všechny výtvory mysli se objevují ve vědomí, v něm vznikají, trvají a zanikají. Proto mysl, její uvedené schopnosti jsou jednou z vlastností vědomí, jeho tvořivé moci, šakti. Ta tvoří celý projev i dává vznik svou činností všem výtvorům mysli, jako jsou myšlenky, city, přání a další.

Jiří Vacek

Být přesvědčen „já konám, já myslím“, je nevědomost. Koná tělo, myslí mysl, ale my nejsme ani tělo ani mysl, ale vědomí Já jsem. Proto nejsme činní. Nemáme být činitelem, protože tento pocit vzniká ze ztotožnění s tělem a s myslí. Máme pouze pozorovat činnost těla a výtvory a dění v mysli bez ztotožňování s nimi. To není totéž, co nečinnost, ale neztotožňování se s činnostmi těla a mysli. Musíme se i rozhodovat, co dělat, co nedělat i střežit mysl před nespásnými myšlenkami, ale to vše pozorovat bez ztotožňování s tím.

Jiří Vacek

Vzkříšení těla

Poučku „Já jsem tělo“ chápejme správně, jako jí podobné, například „Já jsem cesta, pravda“ a další. Neučí nás, že vědomí Já jsem je totožné s cestou, pravdou, ale tvoří rozlišenou jednotu. Vědomí Já jsem není totožné s tělem a nemáme se proto s ním ztotožňovat, ale ani je brát jako neživou hmotu, od vědomí a od nejvyšší Skutečnosti oddělenou.

Jiří Vacek

Všichni učitelé a mistři se shodují na důležitosti výběru lidí, se kterými se stýkáme. Rámakršna říká naprosto jasně: „Pravý hledající se vyhýbá i příbuzným, kteří jsou světští, jako jedovatým hadům“. Škodí nám i zevní styk s neduchovními lidmi již proto, že obracejí naši pozornost i mysl ke světským záležitostem. Ty máme plně věnovat stezce. Daleko horší účinky má vnitřní vyzařování zevních lidí. Opravdu vyzařují odstředivé nebo dokonce zlé tvořivé síly, které musíme, jejich působení na nás s velkou silou rozpouštět.