Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Dosáhnout vysvobození znamená osvobodit mysl a hlavně vědomí z toho, co je znesvobodňuje, což je ego a jeho svět. Vědomí má moc svým soustředěním neboli pozorností oživovat a tak posilovat to, čemu věnuje pozornost, nač se soustřeďuje. I toto působení moci vědomí se řídí zákonem příčiny a následku. Řečeno jinak: vytváří náš osud, karmu. Příčinou je samo vědomí, jeho působení, síla, s kterou působí a doba, po kterou se tak děje. Podstatné je i jak se tak děje: zda vědomě a cílevědomě nebo nevědomě a bezděčně a zmateně. Pokud vědomí pozorností vychází zevně mimo vědomí, oživuje tak naši mysl, tělo a svět neboli veškerý projev, ne-já. Na síle tohoto soustředění, na jeho pozornosti a také na délce, po kterou se tak děje, závisí i účinky, které vědomí dociluje. Takto vědomí působí bez přestání a neustále, ať jsme si jeho moci a následků jeho působení vědomi nebo nikoliv.

Jiří Vacek

... No, tak jako vždycky poprosíme o pomoc, protože bez pomoci boží nic nesvedeme. Jóga někdy k tomu svádí, že si myslí, že takový jogín nepotřebuje pána Boha, když si dá nohu za krk, ale ono to tak není. I když se v józe o tom někdy moc nemluví, tak se to určitě předpokládá, to samé je s očistou. Bez očisty se nemůžeme nikam dostat, a když se přeci jen někde octneme, tak odtamtud velmi záhy spadneme, protože to, co jsme zlého, nespásného v sobě nechali, to nám nedovolí, abychom tam setrvali. Takže poprosíme o Boha, o pomoc, o to, aby nás očistil. A taky poprosíme o odpuštění našich vin, což je nesmírně důležité. Pokud se domníváme, že jsme spravedliví a žádné nemáme, tak je to určitě projev duchovní pýchy a ta je vždycky pro duchovní život smrtelná. Proto máme v otčenáši tu prosbu: odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme viníkům našim, abychom na toto nezapomněli a opravdu vnitřně odpouštěli...