Jak nastoupit stezku átmavičáry
Jiří Vacek
Ramana Maháriši učí, že stezku poznání Sebe může nastoupit každý, kdo je k ní přitahován, ale přesný a pedagogický návod, jak tak učinit, nedává. Jasných, metodických pokynů pro praxi duchovního života je velmi málo, což platí i pro stezku átmavičáry.
Právě pro tento nedostatek literatury o duchovní praxi, která by vedla hledající po stezce k Bohu krok za krokem srozumitelným a metodickým návodem, jsem začal psát o duchovní praxi v duchu „jak na to“. Vycházím ze svých vlastních osobních zkušeností a dosažení i ze zkušeností svých přátel a učitelů a také z celoživotního studia literatury všech náboženských směrů. Z těchto knih může každý hledající čerpat pro svou praxi. Jsou určeny odstupňovaně pro začátečníky, pokročilé i pro nejvyšší stupně dosažení.
Podávám současně velmi stručně nezbytnou filosofii, ze které praxe vychází, ale zejména jasné a všeobecně použitelné návody jak v denní praxi postupovat.
Jistě: každý, kdo je ke stezce poznání Sebe přitahován, může ji nastoupit, ale měl by vědět, proč co dělá a jak to má dělat a jaké výsledky může od svého úsilí očekávat. K tomu je nutné znát duchovní zákony, kterými se cesta k Bohu řídí. To vše v uvedených knihách hledající nalezne. Ti, co nabízenou praxi poctivě prováděli a uspěli, tuto pravdu dosvědčují.
Stezka poznání Sebe se řadí do skupiny cest k Bohu, které se nazývají džňána jóga. Někdy se označuje za stezku filosofickou. Je pravdou, že vychází z filosofie vědomí Já jsem, která byla objasněna, ale tím zdaleka nekončí. Její pravdy je nezbytné uskutečnit v našem denním životě. Proto s pouhým rozumem na ni nevystačíme. Samotné filosofování k cíli nevede. Často má účinek přesně opačný. Přijetí správného názoru se často zaměňuje, samozřejmě naprosto nesprávně, za samo dosažení. Tak tomu není.
Není proto pravda, že jde o stezku rozumu a pouhou filosofii. Můj velký mistr v těle Jaroslav Kočí byl „pouhý“ holič a přece touto stezkou dosáhl poznání Sebe. Dosáhl proto, že byl velký bhakta, žák stezky lásky k Bohu, která rozhoduje. Bez ní, jak naprosto správně říká apoštol Pavel, jsme nic a nic jsme nedosáhli. Žákem Jarky byl vysoce vzdělaný akademický filosof pan Posker. Jarka se mu velmi věnoval, ale přes veškerou snahu Jarky poznání Posker nejen nedosáhl, ale dokonce se k Jarkovi choval tak nesprávně, že Jarka se odmítl s ním stýkat. Později Posker svého chování litoval, ale Jarka přes jeho všechny prosby jej zpět nepřijal. To je velké poučení pro všechny hledající. Nerozhoduje rozum, vzdělání, ale láska k Bohu a úcta k mistrovi.
Žák stezky poznání potřebuje základní poučení pro duchovní praxi, která je společná pro všechny stezky k Bohu bez rozdílů náboženství a víry. Hledající je nalezne v knize „Základy jógy a mystiky“. Shrnuje mé zkušenosti na stezce z tohoto období před mým hledáním Já. Odhaluje všeobecnou zákonitost duchovní oblasti a postupy, které umožní dobrou přípravu pro pozdější nástup stezky poznání. Je výsledkem zkušeností z mé osobní meditační praxe od roku 1945 asi do roku 1959. shrnuje poznatky za 14 roků usilovné praxe i studia literatury.
Základní poznání Já jsem jsem dosáhl někdy mezi roky 1959 – 1960 a pak jsem je rozvíjel, což trvá dodnes. Praxi stezky átmavičáry shrnuje kniha „Královská jóga“, která vyšla v roce 1996. Tehdy jsem měl za sebou již nejméně 15 let praxe átmavičáry a života ve vědomí Já jsem se schopností si je uvědomovat ze svého rozhodnutí.
Před tím jsem pro komunistický útlak nemohl své zkušenosti publikovat, proto jsem alespoň napsal několik článků do časopisu Ramanašramu, Indie. Články byly tehdejším vedením ášramu velmi oceňovány a byl jsem písemně vyzýván, abych psal další. To bylo ovšem velmi složité a namáhavé pro tehdejší situaci.
Vlastní technice dotazování po našem pravém Já je věnována „Učebnice átmavičáry“. Vyšla v roce 1995. Ač je podstata átmavičáry jediná a je jí obracení pozornosti vědomí na samo naše vědomí, je možné několik způsobů, jak tak činit. V knize jsou popsány.
Všechny tři uvedené knihy byly rychle rozebrány a proto následovaly jejich další vydání a dotisky. I další mé knihy jsou převážně věnovány stezce poznání Sebe. Poslední z nich „Život v Duchu svatém“, 1. a 2. díl je návodem jak dosáhnout nejvyšších stupňů této stezky, což je plný návrat k Bohu. Tomu křesťané říkají výstup Syna k Otci, Indové dosažení jednoty átman s brahman a buddhisté splynutí naší buddhovské podstaty v nirváně s Buddhovým nezrozeným.
Nástup stezky by proto měl začínat prostudováním alespoň uvedených knih, aby naše praxe byla na jejich základě účinná. Jsou to:
Vybaveni těmito vědomostmi se můžeme vydat na stezku. Pokud budeme dodržovat požadavky a postupy v knihách obsažené, můžeme úměrně své snaze očekávat dobré výsledky. Se začátkem, zejména klidové formální meditace nemusíme čekat, až uvedené knihy všechny prostudujeme. Přečtěme si návody ke cvičení vnitřní pránájámy a k meditaci na pozorovatele, jak jsou uvedeny v „Královské józe“ a začněme hned s jejich pravidelným denním prováděním a samozřejmě denně studujme.
Nenechme se odradit tím, že nebudeme nejprve mnohému rozumět ani tím, že se nám na začátku stezky bude zdát, že se nám nedaří. Opravdové úsilí a správná touha po cíli stezky a láska k němu nakonec vždy uspějí.
Duchovnímu životu a átmavičáře se nenaučíme jinak než, že je budeme dělat. Učíme se děláním. Nejlepším učitelem je prováděná praxe.
V tom nám pomáhá i společenství hledajících a zejména mistr, který poznání Sebe dosáhl.