Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

„Výbor OSN kritizuje Vatikán za krytí pedofilie v církvi. Vatikán namítá, že zpráva výboru je nespravedlivá a krutá, ale zprávu prošetří.“ Víc než tyto řádky bez obrazu televize nepovažovala k případu tisíců zneužitých dětí katolickými kněžími za nutné. I to je druh cenzury.

Jiří Vacek

Alespoň tak věří mnozí katolíci. Na jedné straně učí, že Bůh je láska a do nekonečna odpouštějící milosrdenství, ale ve své víře „mimo církev není spásy“ tvrdí, že i nepokřtěné děti, když zemřou, odcházejí do věčného utrpení v pekle...Podle této zásady ani žádný žid – Abrahám nebo Mojžíš, který rozmlouval s Bohem, nejsou spaseni. Nebyli katolíky. Spaseni nemohou být ani pravoslavní, koptové a protestanté – nejsou katolíky, i když jsou křesťany...

Jiří Vacek

Většina západních, jak říkám „civilních mistrů“, učinila jednu společnou, ale nedobrou zkušenost se žáky. Čím víc byli k hledajícím přátelštější, shovívavější, osobně přístupnější a na ně nenáročnější, tím méně si jich žáci vážili a nebrali je tak, jak by měli. Působí zde Ramdasova poučka: „Přílišná blízkost mistra vyvolává k němu neúctu“. Mistr pro svou zevní obyčejnost není považován za nic výjimečného, ale je brán jako jeden z nich.

Jiří Vacek

V Olomouci naši přátelé otevřeli novou meditační klubovnu pro všechny upřímné hledající. Provoz obětavě po organizační stránce zajišťují naši přátelé Pavel Erdös a Sára Hromádková. Náplň meditací je dána naší školou, jak je uvedena v Královské józe i jinde.

Jiří Vacek

Tak volá Ježíš v nesnesitelných bolestech na kříži. Nemá však pravdu, autoři evangelií mu do úst vložili nepravdu. Pravda je, že Bůh nikdy nikoho neopustil, ale jsme to my, kteří jsme jej opustili a proto trpíme. Ježíš určitě tuto základní pravdu znal a jistě by nic takového neřekl. Proto také nás učí v podobenství marnotratného syna, že jsme to byli my, kteří jsme opustili dům Otce svého a že také my se musíme vydat na cestu zpět k němu, pokud nechceme zůstat trpícími pasáky vepřů.

Jiří Vacek

...Nejsme ani totožní s tělem ani omezení na tělo. Tělo existuje ve vědomí a je jím i nedělitelně pronikáno. Takto jsme i v těle, ale nejsme s ním totožní ani na ně, na jeho prostor, omezení. Cílem není odebrat tělu vědomí, ale rozlišit vědomí od těla a být i v těle, jako vše pronikající vědomí. Tělo není z našeho uvědomění vyňato. Nachází se ve vědomí, které je i do posledního atomu proniká. Takto vědomí Já jsem září v těle i mimo něj jako neomezený prostor vědomí...

Jiří Vacek

Nemáme být v meditaci na ničem závislí, ale používat všechny prostředky jako prostředky k dosažení cíle s pochopením, že nejsou samoúčelné ani cílem samým. To znamená uplatňovat je případ od případu tak, aby přinášely co nejlepší výsledky a usnadnění praxe. To platí i o otevřených nebo zavřených očích. To, co rozhoduje, nejsou zavřené nebo otevřené oči, ale zaměření naší pozornosti.