Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Pokud si někdo myslí, že všemocný Bůh, který je sama nejvyšší láska, dobro a spravedlnost, dopouští, aby ve světě panovala nespravedlnost, aby někdo trpěl nespravedlivě, pak možná věří v Boha, ale nikoliv Bohu. Nedůvěřuje mu. Když si pak ještě usmyslí, že je na něm, aby svět zachraňoval místo Boha, který se o své stvoření nestará, je to vrchol vzedmutí pýchy ega. Místo toho, aby takový člověk zachraňoval sebe před svým egem a zlem, které jej odvádí od Boha, zachraňuje jiné. Samozřejmě, že to nečiní tak, jak si Bůh přeje, ale jak si on ve své nevědomosti a zlu myslí.

Jiří Vacek

Položme si otázku, proč se tak velký mistr jako Ramana Maháriši narodil znovu v tomto velmi nebožském světě? Obecná odpověď zní, že v předchozím životě nevytvořil předpoklady svého vysvobození. Rychlost a síla, s jakou ještě jako chlapec dosáhl poznání Sebe, svědčí o tom, že v předchozím životě uvědomění Já dosáhl a prošel i mystickou smrtí a ve známém prožitku ve svém domově si ve zkratce své dosažení zopakoval. Z hlediska tohoto jeho zrodu vlastně uvědomění Já nedosáhl, ale propuklo u něho samovolně s obrovskou silou, jako výsledek toho, co dosáhl v předposledním zrodu. Právě toto je důvod, proč u některých hledajících se poznání dostavuje naráz a ve své plnosti a zdánlivě bez úsilí a jiní je dosahují postupně a s velkou námahou. Prví si předpoklady vytvořili v předchozím vtělení.

Jiří Vacek

Někdy se – velmi zjednodušeně – říká: „Vše je Já“. Pokud říkáme: „Já je ryzí vědomí Já jsem“, pak je výrok „vše je Já“ nepřesný, až zavádějící. Pravda je, že vše, co existuje, je jedna jediná nejvyšší Skutečnost, sám Bůh, absolutno. Tato Skutečnost je jediná a mimo ni nic neexistuje a proto Indové mluví o a-dvaitě, nedvojnosti, neexistenci něčeho jiného vedle ní. Její podstatou je vědomí Já jsem, které je vše a ve všem. Tato Skutečnost není pouze vědomí, ale i láska a tvořivá moc. Je i rozlišená na projev a neprojev. Proto tvrzení, že vše je jen Já, je pravdivé, pokud tím myslíme, že vše je jedinou Skutečností, vedle které nic jiného neexistuje. Tato Skutečnost, ač je jedna jediná, jelikož je rozlišená a je i láskou a tvořivou mocí, není pouze vědomím ale i tvořivou mocí a láskou. Chápat ji výhradně jako vědomí Já, by proto bylo nesprávné a v praxi by mohlo dokonce zavádět. Kdybychom chápali Skutečnost pouze jako vědomí, vylučovali bychom tím z ní jak lásku, tak i inteligentní tvořivou moc a vlastně tím i celý projev.

Jiří Vacek

Mnoho autorů se shoduje o důležitosti našeho stavu před smrtí. Tvrdí, že je velmi důležitý až rozhodující pro zdárný průchod bardem. Jistě mají značnou pravdu, ale nikoliv naprostou. Představa, že se o svůj osud nemusíme starat a stačí se na smrt připravovat, až když přichází, je mylná. Ten, kdo není na stezce, krátce před smrtí nic již nedokáže. Ten, který je na stezce, může nanejvýš se snažit pevně držet to, co má.