Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

... „Žádná stezka není krátká ani dlouhá. Někteří lidé jsou však více opravdovější, jiní méně. Řeknu vám svůj případ. Byl jsem prostý člověk, ale věřil jsem svému mistrovi. Co mně řekl, to jsem dělal. Řekl mně, abych se soustřeďoval na Já jsem, což jsem dělal. Řekl mně, že jsem nad vším, co lze vnímat a chápat, a já jsem mu věřil. Odevzdal jsem se mu srdcem i duší, svou veškerou pozornost a věnoval mu všechen volný čas, který mně zbýval po práci pro zabezpečení rodiny. Výsledkem mé víry a opravdového úsilí, bylo, že jsem si uvědomil své Já za tři roky."...

Jiří Vacek

Láska je Bůh a její moc je proto božská. Kde je proto vytrvale pěstována a žita, působí zevně i vnitřně božsky. Proto je meditace lásky nezbytnou součástí stezky poznání. Proto nejúčinnější řízení Božího vlivu a vůle je trvalé a cílevědomé vytváření proudů lásky všem: Bohu, přátelům i nepřátelům, lidem dobrým i zlým bez rozdílu. Aby se mohla moc lásky takto projevit, je nezbytné denně formálně s láskou meditovat a neformálně ji trvale pěstovat po celý den. Proto hledající svého Já i Boha zařazují do svých formálních denních meditací vysílání proudů božské lásky. Praxe je velmi jednoduchá. Vyvoláme cit lásky a vysíláme jej všem bytostem a všemi směry. Můžeme tak činit bez rozlišování nebo se soustředit na určité osoby, bytosti nebo události a tak je mocí lásky, která je Bohem, ovlivňovat.

hledající

... Právě mě došlo, že úplně nejlepší je při meditaci na lásku zahrnout tam nejen vědomí a všechny bytosti (včetně naší), ale vědomí a celý projev. Člověk je přitom zároveň v pozorovateli přesně tak, jak to učíte. Je to taková jednota plná lásky. Je to vše tak strašlivě jednoduché, jen člověk to neustále komplikuje...

Jiří Vacek

... Když tímto způsobem se mistr jako vědomí Já jsem v žákovi uvědomuje, může v něm rozžehnout vědomí Já jsem, pokud je ovšem žák suchým dřevem, to jest má čistou mysl. Samozřejmým předpokladem přenášení vědomí je znalost Já jsem a to v dostatečné síle. Tak jak se v žákovi rozšiřuje prostor vědomí Já jsem, žák se může v tomto prostoru i uvědomovat a tak s tímto vědomím působit ve světě, ve kterém žije. Tak může pracovat ve vybraných předmětech, bytostech i v dění světa a ovlivňovat je. Nesmí tak samozřejmě působit z ega a v jeho zájmu. To by byla černá magie, což je duchovní smrt...

Jiří Vacek

... Nisargadatta také zná vědomí Já jsem jako naše božství, átman, Krista v nás. Nerozeznává však vědomí Já jsem absolutní a říká, že stupněm vědomí Já jsem musíme projít, ale neustrnout na něm a jít dál k nejvyšší Skutečnosti, kterou nepojmenovává. To vše vyplývá z knihy jeho přímé žačky Jean Dunnové „Prostě buďte.“ Pro hledající na stezce poznání tvrzení o překročení poznání Já jsem jsou jeho tvrzení rozhodně matoucí. Pro ně nejvyšší Skutečností i cílem, je Bůh Já jsem, vědomí Já jsem. Ta je podstatně shodná s vědomím Já jsem jedince, ale je větší. Další zmatek v pojmech učení mistra je, když jak říká, nejvyšší Skutečnost je brahman a parabrahman. Náplň obou pojmů však nerozlišuje. Tento zmatek není v indické duchovní literatuře vůbec nic nového. Poukazoval na něj již můj přítel, filosof Jirka Navrátil. Označoval tento způsob myšlení za „indické šlendriánství.“...

Jiří Vacek

... Síla víry je dokladem nám dané možnosti působit svou myslí a mocí pozornosti vědomí na svět včetně našich těl. Když v tuto možnost věříme, naše víra toto působení spouští a zesiluje. V případě nevíry pak působí přesně opačně. Její sila brání tomuto působení a rozvinutí možností, které člověk má. V praxi není ani tak důležité znát přesně mechanizmus víry a nezapomeňme i nevíry. Důležité je, že její působení potvrzuje například i lékařská věda – viz případy placeba i pacienti, kteří svou vírou se vyléčili i z nevyléčitelných nemocí a poranění.

Jiří Vacek

Kapitola „Tajemství víry“ pojednává o otázkách víry  podrobně a obecně, protože v celém stvoření platí jednotná zákonitost. Co bylo řečeno o víře obecně, platí i v duchovním životě. Ten je jak otázkou víry, tak i nevíry. Nevíra je druh víry a poznatky o víře platí i o ní. Duchovní oblast je prostorem, ve kterém se uplatňuje jak víra, tak i nevíra. Často to, čemu uvěříme, automaticky vylučuje možnost víry, že je tomu jinak. Naše duchovní názory a přesvědčení jsou jen souhrnem naší víry a nevíry. Přesvědčení, názor na svět a Boha je jen soubor toho, čemu věříme nebo nevěříme. Skutečností zůstává, že naše víra i nevíra mají svou mocnou zákonitost, což je ve vztahu ke světu, Bohu a duchovním autoritám pro náš celý život a jeho zaměření velmi závažné.

Jiří Vacek

Nestvořené dává vznik stvořenému.

Z něho nejprve vzniká vědomí Já jsem bytostí. To je dveřmi k nestvořenému. Proto je psáno: „Já jsem, vědomí Já jsem (jsou) dveře“, i cesta.

Nestvořené vědomí stojí před stvořeným vědomím Já jsem.

Nestvořené je absolutní vědomí, které dává vznikat stvořenému vědomí. Poznání nestvořeného vědomí není možné bez poznání stvořeného vědomí Já jsem.

Stvořené i nestvořené vědomí jsou stejné podstaty.

Nestvořené je nositelem absolutního vědomí Já jsem.

Jiří Vacek

Nejsem tělo, ale vědomí, které je oživuje.

Tělo bez vědomí je jen neživá hmota.

Jsme-li tělem, co je naše já?

Jsme-li tělem, kterou jeho částí jsme? Nohama, jazykem či střevy?

Nejsme tělo, ale vědomí Já jsem.

Jsem to, co ví, že není tělo.

Jiří Vacek

... Začneme si vše uvědomovat neboli pozorovat a to trvale a vědomě.

Současně si začneme uvědomovat nás samé, vědomí, které vše pozoruje.

Uvědomíme si, že nejsme nic, co pozorujeme včetně našeho těla, mysli a jejich činností, ale jsme sebe si vědomé vědomí, sebe si vědomí pozorovatelé.

Vytrvalým bdělým pozorováním všeho stvořeného i vědomí, kterým jsme, spouštíme postup poznání, který obnovuje náš prvotní stav po stvoření...

Jiří Vacek

Jelikož platí, že podstatně je mistr Bohem – vědomím Já jsem, meditace s mistrem musí být zaměřena na vědomí Já jsem, které z mistra vyzařuje, pokud si Já uvědomuje. Pouhé sezení v přítomnosti mistra nestačí, stejně jako se neopálíme, i když jsme na slunci. Tak jako když se chceme opálit, nestačí jen sedět, ale musíme vytvořit podmínky působení vědomí Já jsem mistra na nás. To znamená obrátit pozornost našeho vědomí na vědomí Já jsem mistra. To se může dít, když již my sami jsme schopni Já jsem si uvědomovat. Pak se soustřeďujeme, jak na vědomí Já jsem v nás, tak v těle mistrově. Tím obě vědomí sílí a navzájem se podporují.

Jiří Vacek

Když pozorujeme chování mnoha hledajících, zjistíme, že se chovají, jako když v duchovní oblasti neplatí nějaká zákonitost. Prostě se tak chovají, jednají v rozporu s touto zákonitostí, a proto ztrácejí zisk, který by měli čerpat. Pomozme si příkladem ze života. Některé zhoubné nádory se léčí ozařováním zdroji neviditelného, ale skutečného záření síly, které vydávají. Tato síla ničí nemocné buňky našeho těla. Děje se tak systematicky a zákonitě a nikoliv nahodile. Výsledky jsou dány přesnou zákonitostí síly, která je uvedena v příslušné kapitole. To, co rozhoduje, je síla, energie záření, jeho správné nasměrování, doba ozařování a další prvky. Není proto vůbec jedno, jak velké uzdravující síle jsme vystaveni a jak dlouho se tak děje. Síla také musí být správně soustředěna, aby zasahovala určitý cíl.

Jiří Vacek, hledající

... Zveřejněný dopis, jak je z jeho obsahu zřejmé, vyžaduje delší vysvětlení vztahu mistr – žák. Pravé žákovství je neviditelné, ale skutečné duchovní spojení mezi mistrem a žákem. Jeho podstata je neviditelná, jako vše duchovní. Je skutečností vyššího řádu. Vytváří se postupně mezi upřímným hledajícím a mistrem, pod jehož vedení a ochranu se žák uchyluje. Zevně se takový žák a mistr nemusí ani setkat. Známé je například spojení Jarky Kočího s Nahajou, himálajským mistrem. Já jsem také dostal vzkaz, že jsem chráněncem himálajského medvěda. Chvíli mi trvalo, než jsem rozluštil význam jména tohoto ochránce. Je složeninou pojmu „med“, sladkost a vědět, znát; nosič tohoto jména je „věd“ neboli vědoucí, ten, který má přístup k nebeské blaženosti...

Jiří Vacek

... V átmavičáře pracujeme nejprve s předmětným soustředěním. Hledané Já, vědomí Já jsem, je pro nás nejprve předmětem, který hledáme. Jak postupně pokračuje rozlišení vědomí od těla a mysli, přecházíme ve vztahu k poznanému vědomí od totožnosti s tělem k totožnosti s vědomím, které se soustřeďuje na sama Sebe. Jinak vyjádřeno: V átmavičáře přecházíme od soustředění předmětného k soustředění ztotožněním. Na začátku praxe jsme tělem, v jejím průběhu se stáváme tím, nač se soustřeďujeme...

Jiří Vacek

... Cucalové jen chtějí od mistrů brát, ale nechtějí nic vracet. Je pravidlem, že se stavějí do role neomylného soudce, který „ví své“ a jemu nemůže nikdo nic říkat. Mistr jim slouží jen jako zdroj hojného duchovního přínosu, který je „zdarma“. Neumí rozpoznat hodnotu toho, čeho se jim dostává, ale zkritizovat mistry ano – v tom jsou oni skutečnými mistry. O sobě však nemají nejmenší pochybnosti. Mistr tyto „smrtelné hříchy“, které chovají, dobře zná, ale často o nich ani nemluví, protože ví: „Byla by to zbytečná námaha.“ Jsou tak dokonalí, že nejsou schopni ani připustit své chyby. Prostě je nemají. Proto také nemohou pracovat na své očistě a v důsledku toho se jim na stezce nedaří. Proto putují od učitele k učiteli, nikde se nezdrží, ale udržují si pečlivě svou nezávislost. Jak motýli přecházejí z květu na květ, ale jejich vlastní nečistoty jim brání někde zakotvit a opravdu usilovat. To vše mistr dobře ví a zná, ale mlčí, protože tento typ žáků chce jen brát, cucat a nikoliv sám usilovat nebo dokonce vracet, co nabral. Oni nejsou ochotni, ale ani schopni podívat se pravdě o sobě do očí a začít se čistit. Dokud sami nedozrají k pochopení, jak to s nimi doopravdy je, není jim pomoci a každá námaha je marná...

Jiří Vacek

Ukončení zrodů ve světě je možné jedině za základního předpokladu, jímž je rozpuštění všech přání ke světu. Každé takové přání se musí vyplnit, což vyžaduje vždy nový zrod.

Z tohoto pohledu žádné přání není neškodné, ale naopak je vždy poutem, které nás vrací zpět na tento svět.

hledající

... Před pár dny jsem měla sen. Šla jsem za Vámi, ale měla jsem takový divný pocit, protože jsem moc neusilovala. Vyhlížela jsem Vás z nějakých schůdků, právě jste vycházel ze dveří bytu. Najednou jste ke mně blesku rychle přiskočil, stáhnul mě k sobě a dal mi "herdu" do zad. Koktala jsem, že jsem ráda, že jsem u Vás, ale neměla jsem čisté svědomí. Cítila jsem, že jsem dostala "jednu výchovnou". Pokaždé, když si sen vybavím, zesílí bdělost a taky mě ten sen vrací pozorností tam, kam jsem dostala, tedy k páteři mezi první až čtvrtou, pátou čakru...

Jiří Vacek

Tak jako jsme ve stavu nevědomosti ztotožnění s tělem a myslí, kterými nejsme, tak ve stavu poznání jsme ztotožněni s vědomím Já jsem, kterým jsme.

Otázka „Kdo jsem, co jest mé Já“, není návodem k přemýšlení o tom, co jsme, ale k obrácení pozornosti vědomí Já jsem na ně samé a tím i k jeho uvědomění jako naší podstaty. Poznání je stav vědomí, ve kterém si uvědomujeme, že jsme vědomí.

Jiří Vacek

Meditovat na Já, znamená být Já, uvědomovat si Sebe jako vědomí Já jsem, prožívat Já existuji.

Naše pravé Já je vědomí Já jsem, vědomí naší existence. Není ani zevně ani uvnitř, ale jsme to my sami zde a právě teď, takoví jací jsme.

To, čím si uvědomujeme, že existujeme, vědomí Já jsem, to jsme, to je naše pravé Já.

Zůstávat jako vědomí, které ví „Já jsem“ je pravé poznání Sebe.