Jiří Vacek - duchovní učitel

Vláďa Cepek

... Večer jsem usínal se sluchátky na uších poslouchajíc 26. kapitolu Ribhugíty, o které sám Ramana Mahariši prohlašoval, že její čtení je totéž, jako být v samadhi. Ráno po probuzení jsem poslouchal dále, i po celou cestu do práce. V práci, mi šéf sdělil, že mám jet na služební cestu. Byla mi udělena milost, že jsem mohl jet sám a autem. Ihned jsem toho využil a poslouchal 26. kapitolu dále a znovu dokola. Postupně jsem se dostal do stavu, kdy se opravdu to, co jsem slyšel, začalo dít a stávat skutečností...

Jiří Vacek, hledající

... "Moc Vás prosím, pomozte mi, mám strašné stavy. Nedokážu poručit mozku, kamarád se zlobí, že léky beru, já mám také nespavost, vůbec neovládám mozek. Pod těmi léky na psychiatrii zkouším jak pes. Moc Vás prosím, pomozte mi. Jsem taky proti lékům, ale rodiče si se mnou neví rady, tak mi je dávají. Prosím Vás, odpusťte mi. Nemám žádnou vnitřní sílu se vzepřít. Mám vnitřní neklid, stále pochoduji, nevydržím sedět, ležet"...

Jiří Vacek, hledající

... "Mé problémy Vám asi přijdou směšné. Od mala mám strach ze smrti. V poslední době čtu hodně knih o duši, o mimotělních zkušenostech, minulých životech apod. Většina autorů se shoduje, že cílem duše je stát se "dokonalou" a splynout s Bohem.  Nevím, co se děje s vědomím člověka - zda zaniká nebo ne.  Nedokážu pochopit, že "já" neexistuje, že je to iluze. Je mi nepříjemná i představa, že mysl je také iluze, a že jednou nebude. Miluji své blízké a nechce se mi uzavírat před nimi do sebe. Mohl by jste mi prosím nějak poradit, jakou cestou se dát?"...

Jiří Vacek

Studium duchovních spisů je nedílnou součástí stezky. Poskytují nám návody pro praxi a obnovují zapomínané. Co se málo ví, využívá a podceňuje, je síla, kterou nám poskytuje. Ve slovech pravdy je velká síla, která nám pomáhá udržet se na stezce. Čtením ji získáváme.

Jiří Vacek, Pavel Kubeš

Pavel Kubeš je v předčasném důchodu a žije sám. Může se proto nerušeně celé dny věnovat stezce, což také činí. Jeho poznatky z praxe včetně rozpoznání chyb, kterých se dopouštěl, jsou proto pro všechny opravdové hledající velmi cenné. Poslední platí samozřejmě nejen v jeho případě, ale obecně. Zkušenosti z praxe, a to jak z chyb tak i z úspěchů jsou skutečným přínosem pro všechny, kteří chtějí dosáhnout. Jsou velkou konkrétní a využitelnou pomocí...

Jiří Vacek a hledající

... Přátelé pokračují v meditaci dál až do večera. Domů přicházejí, jak je po veřejných meditacích a seminářích běžné, SMS nejen od účastníků, ale i od přátel, kteří se nezúčastnili, ale sílu meditace zachytili na dálku...

Jiří Vacek, hledající

Kdo opravdu usiluje a nevíří mysl tím, kdo mistrem je či není, nesmírně získává, jak ukazují následující zkušenosti hledajících. Dopisy nebyly nijak upravovány...

Jiří Vacek, Pavel Kubeš

Pro většinu hledajících je příznačné, že automaticky hledají nedostatky, chyby a příčiny svých nezdarů a veškeré zlo vůbec, zevně mimo sebe. Pravda je přesně opačná: my sami jsme zdrojem i příčinou našich úspěchů i neúspěchů, zla i dobra. Čím dříve tuto pravdu pochopíme a přestaneme hledat chyby zevně a obrátíme pozornost plně na sebe a na odstraňování svých chyb, tím je pro nás lépe. Dříve, než odstraníme vlastní chyby a nedostatky, nemůžeme očekávat vůbec nic dobrého. Zákon příčiny a následku na naši nevědomost a neochotu vidět vlastní chyby nebere ohledy. Vždy jen sklízíme, co zaséváme. Poslední platí plně i pro duchovní stezku. Můžeme dělat chyby i na stezce a přímo v meditaci, jak dokazuje v tomto směru již druhý Pavlův dopis. Poučení z něho je velmi závažné.

Robert Baťa

...  Váš článek mě inspiroval k tomu, že rád bych uvedl některé zkušenosti s Prašadem ze seminářů. Prašad požitý na semináři jsem vždy pociťoval jako citelnou pomůcku, meditace byla potom vždy lepší. Od určité doby si vozím ještě pár "sušenek" s sebou domů a dávám je na noční stolek. Jejich účinek má jednoznačný vliv ve smyslu odbourávání duchovní lenosti a stezce věnuji více úsilí. Dokonce přemýšlím, že bych si jednu "sušenku" nalakoval a zarámoval...

Jaroslava Kuchtová

... Ráda bych Vám i celé Vaší rodině mnohokrát poděkovala za letošní letní meditační seminář v Bystřici pod Hostýnem, který pro mne byl nejen opět výrazným povzbuzením v dalším usilování, ale především jasným a doslovně fyzickým uvědoměním si Vaší duchovní velikosti, za což jsem Bohu a Vám doopravdy velmi vděčná...

Jiří Vacek, Pavel Kubeš

Často pozoruji, že samovolně, nucen nebo veden z nitra, řeknu a udělám něco, co si neumím rozumově zdůvodnit, ale vím, že je to tak a správně. Naposled se mně to stalo na zářijové Morávce. Ač se Pavel zevně velmi snažil, cítil jsem, že něco s ním není v pořádku. Nakonec jsem na něj vyhrkl: „Špatně medituješ“, ale víc – v čem chyba spočívá, jsem nevěděl. Jen jsem cítil, že nějak moc zdůrazňuje své já – ego. Byl nějak příliš spokojen sám se sebou. To je vždy velmi nebezpečné, protože se tak oddělujeme od milosti, která v důsledku toho přestává k nám proudit. A hle, co se stalo. Poslední den semináře v pátek, mně předal Pavel následující dopis. Měl jsem pravdu; nikoliv já, ale Já.

Jiří Vacek, Mirka

Smích je koření života. Proto mám rád humor a vtipy vůbec. Přátelé mou zálibu znají a hojně mě zásobují. Zvláště Mirka. Na každý seminář denně posílá SMS se vtipem. Když před meditací začnu: „Tak nám psala Mirka“, již se všichni smějí. Na ukázku pár vtipů uvádím...

Jiří Vacek, Barbora Mieslerová

Ve čtvrtek 14. září ráno byla u nás na meditaci Barunka Mieslerová. Měla něco v Praze, tak využila příležitosti. Po meditaci jsme si hezky povídali. Vyprávěla mi i sen, který nedávno měla o Ježíšově modlitbě a její moci a rozpovídala se i o zkušenostech, které s ní měla. Povídala velmi krásně a z jejího vyprávění byla cítit velká vnitřní upřímnost. Proto jsem jí požádal, aby své vyprávění zapsala a měli tak užitek a povzbuzení z jejích zkušeností i druzí.

Jiří Vacek, Karel Kreizel

... Teď na podzimní Morávce to bude 10 let, co využívám Vaši pomoc a návody ke cvičením. Po té dlouhé době člověk pozná, že nejcennější pomocí je Vaše sebeuvědomění ve vědomí Já Jsem, které s námi na společných meditacích sdílíte a jehož sílu nám rozdáváte. Velmi důležité je Vaše osobní vedení na seminářích, neochvějný postoj ke světu, osobní statečnost a slušnost s níž čelíte nejrůznějším útokům těch, kterým vadí Vaše učení, knihy a vystupování. Tito lidé jsou drážděni velmi vysokou úrovní Vaší realizace a ustálenými názory, které jejich ego nemůže vydržet. To, že jste nám přehledně a logicky uspořádal nauku ve svých knihách, kterými nás neustále inspirujete, je další obrovské dílo, které, jak bývá ve světě špatným zvykem, bývá doceňováno až po odložení těla autora. Proto je třeba Vám říct, že existuje hodně lidí, mezi něž se počítám, kteří toto Vaše dílo nesmírně oceňují už nyní...

Jiří Vacek, Hana Janoszowská

Jsou i jiní hledající. Místo hledání chyb na mistrovi se soustřeďují na sebe a na svůj pokrok na stezce. Pravidelně meditují sami doma. I přes všechny povinnosti ke světu – rodina, práce – vytrvávají na stezce. Když mohou, zúčastňují se veřejných meditací a seminářů a jsou vděční za pomoc, kterou dostávají, ať již v podobě knih nebo vedení. Hlavně oceňují ono neviditelné, ale skutečné a mocné vyzařování vědomí Já jsem, které zachycují. Jeho působením  se prohlubují, a tak získávají, jak říkal mistr Hejhal, neporovnatelný zisk...

... Někteří z těch opravdových hledajících napíší čas od času o svých zkušenostech ze stezky. Jejich výpovědi jsou jasným svědectvím o působení mistra. To jsou skutečné důkazy. Ty platí a ne nenávistné útoky tmy na světlo. Současně jsou jak povzbuzením pro druhé, tak i velkým poučením pro jejich vlastní stezku. Proto jim popřávám tolik místa...

Jiří Vacek, Josef Slavík

... Cestou domů se mě zmocnil pocit, jako bych byl ve velké výšce a měl pod nohama prázdnotu. Ten pocit jsem přiřazoval spíše nějaké náhlé nevolnosti. Prakticky to byla směs pocitů, které jsem nemohl nijak identifikovat. Již před tím jsem takové pocity zažil a to při čtení knížek o Ramanu Mahárišim, ale ne tak silné. Jediné, co mě po příchodu domů ten večer napadlo, bylo, že musím meditovat. Nikdy jsem nevydržel meditovat tak dlouho...

Jiří Vacek, hledající

Já, které z toho, kdo si je uvědomuje, září na ty, kteří v jeho společnosti meditují, svou mocí rozpouští jejich sklony nepřátelské poznání, utišuje jejich mysl a budí je k uvědomění jejich podstaty, vědomí Já jsem. Toto tiché vyzařování Já působí vždy. Jeho účinky jsou úměrné množství překážek hledajícího, které musí rozpustit i jeho vlastnímu úsilí. Pokud hledající vytrvá, usiluje a s mistrem medituje, výsledky se dostaví, i když je k tomu někdy třeba více let. Zralým hledajícím stačí čas kratší. Následující dopisy jsou toho názornou ukázkou.

Jiří Vacek

Dopisy, které dostávám i odpovědi na ně, jsou poučné pro všechny, kteří usilují duchovně pokročit. Z některých vyjímám.

Renata

... Duchovní srdce pulzovalo tak silně, že jsem myslela, že je to srdce fyzické a že přichází infarkt…, ale mysl se uklidnila, věděla jsem, že je to Váš vliv a začala jsem dýchat do duch. Srdce, které stále rychleji vrnělo. Zároveň jsem vnitřním zrakem viděla obrovskou zářící bytost, která mě do sebe vsála. Věděla jsem, že jste to Vy pane Vacku a i když se to slovy nedá popsat, bylo to skutečnější, než něco na co si lze sáhnout. Zažívala jsem radost z tohoto krásného překvapení a přitom to bylo to nejpřirozenější...

Jiří Vacek, Viktor Špány

Viktor je jedním z přátel, které jsme nikdy osobně neviděli, ale přesto jsme přátelé. Odebírá dlouhá léta pravidelně mé spisy, ale na soustředění nejezdí pro těžkou nemoc. Je také již důchodce, povoláním profesor vysoké školy v Košicích. Jak provádí praxi nevím. Z jeho dopisů je znát vysoké pochopení advaity i učení Ramana Mahárišiho. Jeho dopis mě velmi potěšil. Stojí nejen za přečtení, ale i za zamyšlení, proč zažil, co zažil. Spoj mistr-žák je zřejmě možné vytvořit i na dálku bez osobního setkání, jeho základem je upřímné přátelství a uznání. Kdo je nemá, nemá ani spojení, po kterém milost proudí.

Martin Tomeš

Včera mně navštívil můj kamarád, který má jako hlavní praxi spánkovou jógu. Denní praxe ho zatím přitáhne jen občas, jak on sám říká, ale už začal číst Maharišiho, knížky mistra J. Vacka atd.., takže časem se uvidí. Byl dokonce i na společné meditaci ve Stodůlkách. To, co mi ale řekl na této své poslední návštěvě, mě skutečně rozesmálo...

Jiří Nykl

Vážený pane Vacku, patřím k šťastným hledajícím, kteří mají možnost pravidelně sledovat Vaše www stránky a také se zúčastňovat meditačních seminářů na Morávce. Nevím, jak nejlépe poděkovat za Vaši lásku, protože mnozí přede mnou to vyjádřili mnohem lépe. Zkusím odpovědět na otázku, kterou položil Ježíš svým učedníkům – „za koho mne považujete“ ?

Jiří Vacek, Pavel Kubeš

Pan Kubeš je nezaměstnaný, žije sám, a proto se usilovně věnuje stezce. Nejen medituje, ale i přemýšlí o nauce. Jelikož je upřímný a není namyšlený, nauka se mu objasňuje stále ve větší hloubce. To, nač z nitra – nikoliv z pouhého rozumu přichází, je proto cenné pro všechny hledající. Navíc je názorným příkladem, že moudrost Ducha není vyhrazena pouze intelektuálním, ale i obyčejným lidem, když se o její získání snaží. Pan Kubeš dělá přesně to, co radím. Nezůstává pouze u meditací, ale rozvíjí i vyšší, božskou část naší mysli. Navíc, je velmi názorným příkladem pravosti stezky, kterou se ubíráme a důkazem, že pokrok na ní není nikomu uzavřen, kdo správně usiluje.

Tomáš Berka

... Právě jsem dočetl dva články na Vašem webu. Proč ego nechce usilovat a Skutečnost podmíněná a absolutní. Cítím se inspirován se k nim krátce vyjádřit. Myslím, že jsou skvělé. Skutečně mě hluboce oslovili a načerpal jsem zcela novou inspiraci ke svému úsilí. Děkuji tedy za ně...

Jiří Vacek, hledající

Co dělat když upadneme? Samozřejmě vstát, očistit se a jít dál. Právě o tom je následující dopis...

Robert Baťa

... A ještě jeden dík pro pana Vacka za jeho články na internetu. V práci nemám mnoho duchovních stimulů a tak když už padám do hmoty, můžu se podívat na jeho internetové články a hned je lépe. Takže bych mohl shrnout: díky pane Vacek, Vaše příspěvky na internetu čtu nebo se k ním vracím i několikrát denně, pokud to je možné...

Pavel Kubeš

... Srdečný pozdrav a sdělení, jaký dopad v praxi mělo to, že jsem Vám přiznal své ego! Vždy jsem prosil – a stále prosím o pomoc, ale v této době jsem se dostal do tohoto stavu: „Otče – Bože Všemohoucí – já opravdu chci, ať mi pomáháš. OPRAVDU O TVOU POMOC STOJÍM!“ Dříve, kromě chvil opravdového zoufalství tento zásadní prvek v mé prosbě chyběl. Prosil jsem, jako by to byla povinnost Boha nám pomáhat, aniž jsem skutečně – pod vlivem domýšlivého ega – o pomoc stál! A tak se mi náhle otevřel zrak a já uviděl, co se píše v evangeliu o návratu ztraceného syna...

Martin Zouhar

... Na Vámi podávaném učení se mi líbí jeho přehlednost, skoro až styl Definice - Veta - Důkaz. To poslední je ovšem přenecháno laskavým čtenářům. A zde se ukazuje, že mi poslední dobou jde spíše o prvé dva body...

Jiří Vacek, Sára

... Všimněme si dobře té části dopisu, kde pisatelka popisuje svůj plný prožitek Já. Je tak silný, že vědomí Já zakouší všude a ve všem. Pod jeho vlivem si myslí, že není možné, aby druzí nezažívali, co ona, že k jeho dosažení není úsilí nutné a touží všem říci, že jsou TO, že se o nic nemá snažit. Snad právě síla tohoto prožitku některé mistry svádí k tomu, že neučí praxi, která k takovému dosažení vede, a dokonce odsuzují samo úsilí. To je samozřejmě špatně...

Jiří Vacek a hledající

Dopisy přátel, kteří opravdu usilují, jsou velmi poučné a cenné pro všechny, kteří jsou na stezce. Přinášejí všem nesmírně cenné zprávy o tom, co vše se na stezce děje a co může potkat i nás. Jelikož takovými zkušenostmi i jejich obdobami procházíme všichni, jejich znalost nám pomáhá je řešit, když se sami s nimi setkáme. Ulevují nám také v našich obavách a výčitkách, protože víme, že se s námi neděje nic, čím by neprocházeli více či méně i druzí. Proto jsou pro všechny velmi cenné. Jejich cenu může zpochybňovat pouze ten, kdo nejen není na stezce, ale je k ní, a proto i k Bohu nepřátelský a druhým v jeho nalezení zbraňuje. Jiný opravdový důvod nemá...