Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Mnoho hledajících netouží jen po Bohu, ale i po mnoha dalších věcech ve světě. Jednou z těchto tužeb jsou i děti. Z nejvyššího hlediska platí, že vše jiné než Bůh je překážkou na cestě. Přesto mnoho hledajících vidí v dětech až smysl života a velké uspokojení. Pravda je, že tyto naděje jako svět vůbec, trvalé štěstí přinést nemohou. To je zákonité.

Jiří Vacek

Takoví lidé jako Karel Veliký, Napoleon a další jako třeba Německý a Rakouský císař, kteří rozpoutali 1. světovou válku, jsou zločinci a neštěstím Evropy. To, že „křesťanská“ Evropa takové lidi obdivuje a nevidí na milionech mrtvých a bídě, kterou jejich počínání vyvolává, nic zlého, jen dokazuje, že vůbec nejsou křesťany. Chceme-li vzory, proč ne Karla IV. nebo krále Jiřího z Poděbrad, který již tehdy usiloval o zřízení jakési Evropské Unie, která by zabraňovala válkám. A proč ne Jana Amose Komenského, učitele národů? Nebo mistra Jana Husa, jednoho z prvých hlasatelů lidského práva na vlastní názor a přesvědčení?

Karel Bešorna

...Jednoho večera, když jsem pokračoval po našem večerním programu nadále v meditaci, se meditace prohloubila tak, že v celém mém těle vibrovalo Já takovou silou, že jsem si myslel, že celé mé fyzické tělo po posteli poskakuje.  Nakonec jsem zjistil, že to bylo jen mé duchovní tělo, které se takto projevovalo. Dalšího večera jsem opět zůstal nadále v meditaci a modlil se za Vaše zdraví. Asi po půl hodině se to vše propadlo mimo čas a prostor. Byl jsem za vším, mimo prostor těla a světa, jakoby všude a zároveň nikde, jakoby v další – duchovní dimenzi. Byla zde opravdová svoboda. Bylo to velmi krásné...

Jiří Vacek

...Dokonalá ukázka neúcty a nevděku k mistrovi. Tak dopadají hledající, když nevěří Ramdasovu varování. I slušně oslovit mistra činí potíže…Ramdasovo varování a všeobecná pravidla chování k mistrovi samozřejmě platí pro všechny. I pro ty, kteří mne přes roky pomoci, kterou skrze mne čerpali, dnes najednou neznají. Co si myslí, že získají, když porušují dvě nejzákladnější přikázání lásky k Bohu i k bližním? Tudy stezka nevede...

Jiří Vacek

...V utrpení, nesvobodě a ve zlu si libuje jen zlo a nic jiného. Jestliže nás někdo ubezpečuje, že je v pořádku, když neznáme Boha, protože je vše, jak má být, pak je zřejmé, že z Boha není. Takovým lidem je lépe se vyhnout, aby nás svou neláskou k Bohu nenakazili. Ať si zůstanou tam, kde jsou a kde chtějí být, když jim takový stav vyhovuje. My následujme ty, kteří nás předcházejí k Bohu. Zvolili to lepší: jak má být a nikoliv jak je.

Jiří Vacek

...Upřímní hledající naše knihy chválí. Pomáhají jim na stezce, jak je zřejmé například z následujícího dopisu...Jiní v současné době najednou o tyto knihy zájem ztrácejí...Důvod zrušení objednávky odmítají sdělit. Kdo jim asi tak radí, aby naše knihy neodebírali a neměli z nich duchovní prospěch jako jiní? V jakém zájmu jim radí? Kdo si od tohoto slibuje svůj prospěch a čí bude škoda? Tyto otázky určitě stojí za přemýšlení...

Jiří Vacek

...Jeho dopis je jediným proudem nenávisti a nic víc. Nenamáhá se uvést jediný věcný důvod. Nenávist jej tak plně ovládla, že ničeho jiného než nenávisti a opovržení, které se nenamáhá ani skrývat, není schopen. Ze zmínek o církvi a „usmrcující mystice“ lze usuzovat na nějakého zaručeně pravého a spaseného křesťana...

Josef Šťastný

...Mýlíte se. Na zlu není nikdy nic dobrého. Co může být dobré, je náš přístup k němu. Váš dopis mně připomněl, že opravdu žijeme ve světě, který je od Boha pokleslý, ve kterém bují různá zla, například nenávist, ke které se tak hrdě hlásíte. Toto setkání se se zlem, jaké Váš dopis vyzařuje, může být velmi motivující v naší snaze rozpustit nevědomost a naše vlastní pouta k tomuto světu, abychom se vícekrát s tímto zlem nemuseli již setkávat...

Sára Hromádková

...Píšete o smrtícím koktejlu, který nám pan Vacek umíchal z filozofických pokladů východu a máte pravdu. Něco, co tak účinně smrtícího pro ego, lze jinde jen stěží nalézt. V tom poněkud rozumím vaší hrůze z knih obou vámi nenáviděných autorů...

Martin Tomeš

...Pokaždé, když se jednou za čas vynoří takovýto výkřik ze tmy, si kladu otázku, co může člověka vůbec přimět, aby něco takového, co jste napsal Vy, vůbec dokázal zplodit. Po logické úvaze docházím k závěru, že jediné vysvětlení (ale zcela jistě ne dobré řešení) je, že se daný jedinec cítí sám v sobě tak špatně, že si potřebuje ulevit oním příslovečným odplivnutím...

Martin Tomeš

Meditace mi šla tak nějak průměrně, nic extra, ale šlo to. Asi po hodině jsem náhle ucítil....Vás , přesně řečeno Váš pohled. Měl jsem oči upřené před sebe na zem a najednou mne obrovská síla přiměla ty oči zvednout a podívat se na toho, kdo seděl naproti mně. Váš žehnající pohled bych poznal i ve snu, ale tentokráte jsem ho neviděl nikde venku, ale cítil jsem ho ve svých očích. Prostě jste se Vy koukal skrze mne...

Jiří Vacek

Často dostávám dopisy se žádostí o pomoc, na které neodpovídám, protože ve svém stáří a pro pracovní zatížení toho nejsem schopen. Navíc často píší lidé, které ani neznám. Nejsem léčitel ani neumím zázraky. Obecná a také jediná skutečně účinná rada pro všechny tyto případy je stejná. Karma nám přesně vždy vrací to, co jsme sami zaseli. Nespravedlnost v tomto smyslu neexistuje. Kdo chce změnit svůj osud, musí proto vždy nejprve změnit sám sebe, svůj charakter a vydat se zpět na cestu k Bohu.

Jiří Vacek

Náš život a celá duchovní stezka není nic jiného než střet dvou druhů sil. Jedny míří k Bohu, druhé nás Bohu a tím i našemu původnímu šťastnému a blaženému božskému životu a stavu vzdalují a udržují naše utrpení a nesvobodu. Tyto síly jsou vnitřně stejně skutečné jako síly zevní, fyzikální. Jelikož rozhodují o našem osudu zejména po opuštění tohoto těla a jeho světa, jsou z tohoto pohledu pro náš život rozhodující, a proto i důležitější.

Jiří Vacek

Není koan jako koan. Jen jeden je královský. Jak zní? „Kdo jsem, co je mé Já?“ Proč je královský? Protože kdo jej opravdu vyřeší, našel řešení úplně všeho včetně všech koanů a již je nemusí řešit. Kdo jej nevyřeší, nezná nic. I kdyby znal řešení všech ostatních koanů, stále nezná to nejdůležitější – Sebe, svou buddhovskou podstatu.

Jiří Vacek

Právě v této době mě takto překvapila jedna bývalá hledající. Roky jsem jí ochotně poskytoval duchovní sílu a svůj čas. Měla dokonce tu obrovskou výsadu, že chodila každý týden meditovat k nám do bytu. Pak najednou ukázala svou povrchnost. Vše, co dostala jako duchovní dar, tím pohrdla a dala přednost lókavičáře. Samozřejmě jsem ji odmítl dále přijímat u nás doma. Lít sílu ducha do nejen děravých věder, ale do těch, která dokonce nemají ani dno, nemá smysl. Škoda námahy. Velmi se divila, proč, a byla uražená. Chodit na naše veřejné meditace a semináře mohla dál, ale touto možností pohrdla.

Jiří Vacek

Podle mne je mistrovskou osobou hledající, který dosáhl umění uvědomovat si své vědomí Já jsem ze své vůle. Mluvím o schopnosti v něm spočívat i když toto spočívání je přerušované vinou ztráty pozornosti. Schopnost neboli mistrovství uvědomit si Já však trvá dál a po jeho ztrátě se rozpomenutím okamžitě vědomí Já znovu obnovuje. Ten, kdo této schopnosti dosáhl, dosáhl v tom mistrovství a navíc je schopen tímto svým uměním pomáhat druhým dosáhnout totéž co on. Ten, kdo toto sám neumí, není ani schopen bez této schopnosti pomáhat druhým.

Jiří Vacek

„Výbor OSN kritizuje Vatikán za krytí pedofilie v církvi. Vatikán namítá, že zpráva výboru je nespravedlivá a krutá, ale zprávu prošetří.“ Víc než tyto řádky bez obrazu televize nepovažovala k případu tisíců zneužitých dětí katolickými kněžími za nutné. I to je druh cenzury.

Jiří Vacek

Alespoň tak věří mnozí katolíci. Na jedné straně učí, že Bůh je láska a do nekonečna odpouštějící milosrdenství, ale ve své víře „mimo církev není spásy“ tvrdí, že i nepokřtěné děti, když zemřou, odcházejí do věčného utrpení v pekle...Podle této zásady ani žádný žid – Abrahám nebo Mojžíš, který rozmlouval s Bohem, nejsou spaseni. Nebyli katolíky. Spaseni nemohou být ani pravoslavní, koptové a protestanté – nejsou katolíky, i když jsou křesťany...

Jiří Vacek

Většina západních, jak říkám „civilních mistrů“, učinila jednu společnou, ale nedobrou zkušenost se žáky. Čím víc byli k hledajícím přátelštější, shovívavější, osobně přístupnější a na ně nenáročnější, tím méně si jich žáci vážili a nebrali je tak, jak by měli. Působí zde Ramdasova poučka: „Přílišná blízkost mistra vyvolává k němu neúctu“. Mistr pro svou zevní obyčejnost není považován za nic výjimečného, ale je brán jako jeden z nich.