Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nauka - praxe

Příspěvky

Buď vůle tvá!

10. 5. 2018

Jiří Vacek

Takto nás Ježíš učí se modlit. Víme však, jaká je podstata této vůle a známe její záměry, což jsou dvě různé věci? Snad nejlépe je říci, co vůlí boží není. Bůh není osoba, totalitní vládce, který vyžaduje naprostou poslušnost a chce, aby se stalo to či ono, abychom něco učinili nebo neučinili. Na druhé straně nic v našem světě nemůže existovat a také neexistuje, co není jeho vůlí. Kdyby něco takového existovalo, pak by Bůh nebyl Bohem a něco – něčí vůle by bylo mocnější než on. Proto vše, co se děje, je vždy svým způsobem boží vůlí. Jelikož však Bůh dal lidem svobodu rozhodování a toto rozhodnutí uskutečňovat, je zřejmé, že ač vše se děje boží vůlí, přece není božím přáním, aby vítězilo zlo nad dobrem, nenávist nad láskou. Jeho vůlí je pouze, aby lidé měli svobodu rozhodování a nesli její následky.

 

Rady pro praxi

5. 5. 2018

Jiří Vacek, hledající

... Je jen jedno Já. Je to, jako když se díváš na oblohu malým okénkem. Nevidíš ji tak jako někdo, kdo ji vidí celou, a přesto je to ta samá obloha. Je potřeba to okénko/náš pohled rozšířit… Já musí neustále sílit. A sílí tím víc, čím víc pozornosti mu věnuješ podle zákona oživující moci pozornosti - čemu ji věnujeme, tím se stáváme. Když nevíte, jestli je to ono, tak se zeptejte vědomí. Není to něco neživého, necítící vesmírný počítač. Je to živější než my sami, protože to dává život nám, není to jen vědomá bytost, je to nadvědomá bytost obrovské síly… Ptejte se do něho, jestli je To ono. I Jarka Kočí nejdřív vůbec cestu átmavičáry neuznával, ale protože byl upřímný a opravdový, Drtikol mu ji odhalil...

 

Bůh v nás a my v Bohu

16. 4. 2018

Jiří Vacek

Bůh je všude a ve všem. Ve stvoření není místo, kde by nebyl, protože vše stvořené se nachází v něm a víc: je jeho činností. Proto se nachází i v nás. Jako vědomí Já jsem proniká a vyplňuje celý prostor našeho těla a současně celý prostor stvoření. I když je v našem těle, není na ně omezen a také není rozdělen. Vědomí Já jsem nás, prostor našeho těla překračuje a jako je přítomné v našem těle, je přítomné v celém stvoření, v předmětech i bytostech.

 

Velikonoce 2018

9. 4. 2018

Jiří Vacek

... Popsaný stav se týká života s poznáním Já ještě za života ve světě. Neříkám, že je stavem nejvyšším. Na druhé straně představovat si existenci mudrců jako úplné, to jest kévala nirvikalpa samádhi, není správné. Je to navíc i negací projevu, který je nedílnou součástí Nejvyšší Skutečnosti. Stav života ve světě s poznáním Já je spíše trvalé savikalpa samádhi, které slučuje jak prožívání neprojevu tak projevu, aniž by jedno rušilo druhé. Není proto třeba hledat nepřirozené vysvětlení něčeho, co je plně přirozené...

 

Poznání Boha

24. 3. 2018

Jiří Vacek

Základ Boha i člověka je společný. Je jím sebe si vědomá existence, vědomí Já jsem. Uvědoměním si tohoto základu, vědomí Já jsem, člověk nejen poznává sama sebe, své pravé Já, svou podstatu, ale podílí se i na božím základu, vědomí Já jsem, s nímž je soupodstatný. Soustředěním až do ztotožnění svého vědomí na neomezené vědomí Já jsem, člověk poznává nejvyšší Pravdu, jíž je nestvořené a neomezené vědomí Já jsem. Nestává se Bohem, ale poznává boží podstatu a žije jí a v ní.

 

Přínos studia nauky pro praxi

11. 3. 2018

Jiří Vacek

... Z duchovní literatury je pro mne nejcennější ta, která je ryze praktická, což znamená, že obsahuje jasné návody „jak na to“. To platí zejména tam, kde rady a poučení, které dostáváme, jsou úspěšně ověřené praxí mnoha hledajících. Čtením duchovní literatury, které má být jejím studiem, to jest domýšlením a přemýšlením, nedostáváme pouze praktické rady pro naši praxi, ale současně přijímáme i duchovní energii a sílu pro jejich provádění v našem životě. To je zejména pro méně pokročilé, kteří nemají vedení někým pokročilejším, velmi důležité. Je velkou pomocí a přínosem...

 

Kdo jsem, co jest mé Já a odkud jsem, z čeho toto vědomí povstává

3. 3. 2018

Jiří Vacek

Ten, kdo jest, se ptá, kdo jest a proto si uvědomuje, že je nehmotné, nestvořené vědomí Já jsem. Kdo se v tomto poznání Sebe dostatečně upevní, táže se, odkud nebo z čeho jeho pravé Já, vědomí Já jsem pochází. Jen vědomí může být opět zdrojem vědomí. Stejné pochází ze stejného. Osobní vědomí jedince, které si uvědomuje a jímž žije, to jest uvědomuje se, pochází z vědomí neosobního, absolutního. Je jen jedno vědomí, ale je rozlišené z pohledu svých účinků. Vědomí jedinců je tímto rozlišeným absolutním vědomím, které dává vědomý život lidským i jiným bytostem. Nestačí proto si uvědomit pomocí dotazování „kdo jsem?“ své osobní Já, ale je nezbytné pomocí otázky „odkud mé Já pochází?“, si uvědomit vědomí absolutní, jehož částí všechna osobní vědomí jsou.

 

Jen víra s důvěrou je účinná

28. 2. 2018

Jiří Vacek

... Naším posláním je žít v božské blaženosti, žít pro Boha a v Bohu a nikoliv trpět a umírat pro Boha. Trpíme pro naši nevědomost a nedostatek Boha v nás. Bůh nám nesesílá utrpení a trpět není jeho vůlí, ale jejím opakem. Naším vzorem není trpící věřící nebo dokonce mučedník, ale život v blažené boží lásce. Není záslužné pro Boha umírat, ale žít.

 

Átmavičára

5. 2. 2018

Jiří Vacek

Átmavičára je nepřetržitým dotazováním se: kdo si uvědomuje, že si uvědomuje sebe i svět? Je třeba dosáhnout co nejvyššího soustředění na skutečnost vlastní existence: Já jsem a vím, že jsem a jsem to Já, kdo jsem si toho všeho vědom a hlavně své existence. Nestačí pouhé uvědomění Já jsem, ale je nezbytné, aby stále rostlo a sílilo. Tak jako se ve stavu nevědomosti samovolně ztotožňujeme s tělem, musíme se po dosažení poznání Sebe zcela samovolně a bez přestávek ztotožňovat s vědomím Já jsem.

 

Spása

16. 1. 2018

Jiří Vacek

Samovolné sdělení psané v blaženém vědomí Já jsem.

Ze spásy nemůže být nic vyloučeno, zavrženo. Neúplná spása neexistuje. Spása se děje Bohem a v Bohu. Je plným návratem všeho do Boha. Nejen nás, ale všeho stvořeného. Jak říkal můj prvý učitel v těle, pan Emanuel Šimandl: „I hmota chce být spasena“. Proto musíme Boha nejprve poznat, uvědomit si jej v jeho celé velikosti v projevu i neprojevu, v nás i mimo nás. Poznání Boha se děje jeho uvědomováním jako vědomí Já jsem ve všem a všude a stále.

 

Modlitba sv. Františka z Assisi

7. 1. 2018

Přátelé Jiřího Vacka

Pane,

Udělej ze mne nástroj svého pokoje, abych přinášel lásku, kde je nenávist, odpuštění, kde je urážka, jednotu, kde je nesvornost, víru, kde je pochybnost, pravdu, kde je blud, naději, kde je zoufalství, radost, kde je smutek, světlo, kde vládne tma.

Pomoz mi, abych netoužil po útěše, ale těšil, po porozumění, ale rozuměl, po lásce, ale miloval.

Vždyť kdo dává, ten dostane, kdo odpouští, tomu se odpustí, kdo umírá, vstane k životu.

 

Oceán podobný řece

31. 12. 2017

Jiří Vacek

Ramana Maháriši, když mluví o stavu sjednocování se s absolutním vědomím Já jsem, nazývá jej „ocean like river“ neboli „oceán podobný řece“. Řeka, osobní vědomí Já jsem se vlévá do neomezeného oceánu absolutního vědomí Já jsem, sjednocuje se s ním a skrze toto sjednocení se stává oceánem, jeho částí.

 

Čtvrtek, 26.10.2017 (ukázka z připravované knihy Cesta k nesmrtelnosti)

13. 12. 2017

Jiří Vacek

... Pokud směřujeme k Bohu, velké přání musí směřovat k jeho dosažení. I dobrá přání, pokud nesměřují přímo k Bohu, nám mohou v jeho objevení bránit. Dobré úmysly směřující do nebožského světa nás v něm mohou uvěznit a vést ke zrodům ve světě, kde nevládne Bůh. Proto je vhodné se k Bohu stále obracet o pomoc, ale spíše obecně než v určitých záležitostech a ponechávat na vůli boží, jak a jakým způsobem nám pomůže...

 

Pokračování meditace po uvědomění Já jsem

5. 12. 2017

Jiří Vacek

... Je zcela nesprávné při jakékoliv meditaci nebo činnosti ztrácet vědomí Já jsem a jeho rozlišení od čehokoliv stvořeného. Například nevědomé pohlcení v provádění vnitřní pránájámy nebo v práně je zcela nežádoucí. Nejen duchovně neprospívá, ale posiluje naši nevědomost o Sobě...

... Stále směřujeme ke stavu, ve kterém vědomí Já jsem v sobě vše stvořené včetně naší osobnosti v sobě současně jak obsahuje, tak proniká...

 

Kudy vede cesta k Bohu a kudy nikoliv

2. 12. 2017

Jiří Vacek

Cesta k Bohu nevede světem a zevními činnostmi, ale přesně opačně. Opuštěním světa a obratem do našeho nitra, kde v nás sídlí Bůh. Tam je nám nejblíže. Teprve když jej v sobě nalezneme a začneme s ním doslova chodit jako starozákonní Henoch, můžeme se do světa vrátit, aniž bychom však Boha v sobě opustili. Opačný postup, ve kterém pěstujeme zevní náboženství, aniž bychom v sobě nalezli Boha, nejen neúčinkuje, ale je naopak zdrojem nesčetných zel a utrpení. Nelze žít nábožensky bez základu každého náboženství, jímž je vždy Bůh sám, jeho přímá zkušenost v našem nitru. Pouhá vize nestačí.

 

Základní příčina pádu

23. 11. 2017

Jiří Vacek

... Základní příčinou našeho pádu je nevědomé ztotožnění vědomí Já jsem s ne-já, s tím co nejsme a život pod vládou této nevědomosti. Je ztotožněním vědomí Já jsem se stvořením, které si uvědomuje neboli pozoruje. Základem vysvobození je odstranění této nevědomosti poznáním Já jsem vědomí Já jsem. Nejsem nic stvořeného, co si uvědomuji, ale vědomí, které si toto vše uvědomuje a hlavně sama Sebe. Nejsem nic ze světa, nejsem tělem, nejsem myslí a jejími výtvory, ale jsem ryzí vědomí Já jsem. Trvalé a vědomé spočívání až do plného ztotožnění s vědomím Já jsem, rozpouští totožnost s tím, co nejsem. Nalezení toho, co v Pravdě jsem, vědomí Já jsem, je proto základním předpokladem našeho rozlišení se od toho, co nejsem...

 

O zlu pýchy

12. 11. 2017

Jiří Vacek

... Pýcha je jeden z mnoha hříchů, který nelze odpustit, ale musíme jej – sebe – napravit.

Pýcha nepředchází pád, ale již hlubokým pádem je.

Čím víc jsme ve své pýše větší, tím je nám Bůh vzdálenější.

V pyšné duši není pro Boha místo, protože je zabírá sama pýcha. Proto tam, kde je pýcha, není Bůh...

 

Nikdo nemůže nemyslet a proto je řízení naší mysli nezbytností

30. 10. 2017

Jiří Vacek

Pokud se nacházíme v našem světě, nemůžeme nemyslet, což zahrnuje i naše city, přání, víru – nevíru a další výtvory mysli. Jelikož myslet znamená vždy používat tvořivou moc mysli, myšlení je vždy i tvoření ve smyslu ovlivňování a vytváření našeho osudu a také vytváření příčin, jejichž následky se vždy zákonitě projevují. Jelikož však většina z nás není poučena o moci naší mysli a zákonitostech, které jí vládnou, myslí chaoticky a také nesprávně a tím si připravuje nepříznivý osud a mnoho zbytečného utrpení. Největším omylem je přesvědčení, že mysl nemá žádnou moc, že myšlení nevytváří zákonité příčiny a proto si v mysli můžeme vše dovolit bez následků včetně činů, které jsou zevně považovány za trestné nebo neetické.

 

Podstata každého tvoření

25. 9. 2017

Jiří Vacek

Každé tvoření, ať se děje myslí, slovem nebo zevním skutkem je vždy práce s nestvořenou energií, jejíž síle dáváme určitý tvar a zaměření. Tvoření se vždy děje na základě vědomí s přivrácením jeho pozornosti, které vede sílu a její energii tam, kam ji posíláme svým přáním nebo vůlí. Aby naše přání a potřeby se naplňovaly, musíme je směřovat k vědomí Já jsem, aby je svou mocí naplňovalo a uskutečňovalo. Zaměření našich modliteb na vědomí Já jsem je prvotní příčinou, která přináší vyslyšení našich přání a potřeb. Vše ostatní je až druhotné.

 

Co rozhoduje

19. 9. 2017

Jiří Vacek

Ono nakonec nezáleží na slovech modlitby, se kterými se na Boha obracíme, ale na našem soustředění na něho a na důvěře, lásce a touze, s jakou tak činíme. Bůh ví lépe a také dříve než my sami, co potřebujeme, ale může nám pomoci pouze skrze naše obracení se na něho a naše spoléhání na něho.

 

Budhistická inspirace

3. 9. 2017

Budhismus Diamantové Cesty

Přetiskujeme krátký článek z Facebooku Budhistů Diamantové Cesty, neb se domníváme, že je velmi inspirativní. Pokud si odmyslíme jména vázaná na danou duchovní školu, tak se tato slova povzbuzení zcela jistě vztahují na jakoukoliv duchovní sanghu.

 

O egu

26. 8. 2017

Jiří Vacek

Ego je nevědomé ztotožnění našeho pravého Já s naší projevenou osobností tvořenou naším tělem a výtvory naší mysli. Právě pro toto ztotožnění našeho pravého Já, vědomí Já jsem, je každé ego zlem a zlé a to hned z více důvodů...

... Z tohoto pohledu i etické, dobré ego je zlé, protože jeho podstatou je naše zlá nevědomost. Z relativního hlediska je však dobré ego vždy lepší než ego eticky zlé...

 

Bože, Bože, proč jsi mě opustil?

6. 8. 2017

Jiří Vacek

Pravda je, že nás Bůh nikdy neopustil, ani nás dokonce opustit nemůže, ať již pro svou lásku nebo všudypřítomnost, ale my stále opouštíme Boha. Často, když se záležitosti světa nevyvíjejí pro nás – rozumějme správně – pro naši zevní osobnost příznivě, usoudíme, že musíme opustit cestu a Boha a věnovat se plně zabezpečení ega a jeho existence ve světě. To je velká chyba a škodlivá nevědomost. Když trpíme ve velkých bolestech na kříži, jímž je naše tělo a mysl a voláme: „Bože, proč jsi mě opustil?“, jsme to my, kteří jsme opustili Boha a proto se cítíme být od něho opuštěni. Proto, ať trpíme ve světě, v těle a v mysli co nejvíc, nesmíme dovolit, aby toto utrpení stáhlo na sebe naši pozornost a proto jsme ztratili i vědomí přítomnosti boží a tím i Jeho pomoc.

 

Pochybnosti o Já

30. 7. 2017

Jiří Vacek

Nejsme pochybovateli o Já, ale vědomí Já jsem, které si pochybnosti uvědomuje. Dokud věnujeme pozornost pochybování, dotud si Já, Sebe nemůžeme uvědomit, protože mu nevěnujeme pozornost, ale uvědomovaným pochybnostem.

 

Velké zlo: odmítání nástupu stezky k Bohu

23. 7. 2017

Jiří Vacek

I když máme svobodu rozhodování, není svobodou neohraničenou. Všichni mistři všech náboženství se shodují, že možnost nástupu stezky k Bohu je obrovskou milostí. Není to tak, že můžeme tuto stezku nitrem nastoupit, kdykoliv se rozhodneme. I když ji dokonce sami hledáme, může trvat dlouho, než ji nalezneme. Také ji někdy nemusíme nalézt nikdy...

... Již vůbec se dozvědět, že tato možnost existuje, je zákonité a současně projevem milosti, která nám ukazuje možnost vyprostit se z utrpení nebožského světa. Objevení se této milosti je zákonité. Získáváme ji tehdy, když je naše karma vyrovnaná, to jest, když dobré a zlé síly, které jsme v minulých vtěleních vytvořili, jsou si rovny. Nabídku stezky je správné přijmout a stezku nastoupit z mnoha důvodů...

... Nabídka stezky není časově neomezená. Kdo se jí nechopí, tomu je tato milost nakonec vzata. Často nejen na toto vtělení, ale i na více dalších...

 

Stalo se slovo boží

30. 6. 2017

Jiří Vacek

... Bůh je absolutní, bezpodmínečná láska, která jediná je absolutním dobrem. Kdo chce tuto lásku získat, musí se jí a tím i Bohu připodobnit. Jak? Tak, že miluje bezpodmínečně a stále jako sám Bůh...

... Lásku není třeba hledat, ale žít, protože již my sami jí jsme. „Já jsem láska“, je pravda i stezka a způsob božského života. Je třeba být stejně láskou, jako jsme vědomí Já jsem...

... Moudrá láska, která miluje vše bez připoutanosti k čemukoliv, je synonymem štěstí, blaženosti a nejvyšším dobrem. Sat-čit-ánanda je totéž jako Já jsem láska, sebe si vědomá existence lásky, která je Bohem i naším pravým životem...

 

Co učím?

25. 6. 2017

Jiří Vacek

Někteří lidé tvrdí, že učím něco jiného než Ramana Maháriši. To není pravda. Ramana Maháriši je stále mým učitelem a mistrem někdy od roku 1948, kdy mě s ním seznámil Petr Klíma. Šel jsem jeho stezkou poznání Sebe, prováděl átmavičáru, kterou učil a dosáhl poznání svého pravého Já. Základ toho, co učím, je právě toto a nic jiného.

 

O lásce k sobě

19. 6. 2017

Jiří Vacek

Pokud se nemáme my sami opravdu rádi, nemůžeme být nikdy doopravdy šťastní. Jak může být někdo skutečně šťasten, když celý život žije s někým, koho nemá rád, to jest sám se sebou? Láska k nám samým je základem naší spokojenosti. I Bůh má určitě rád sám Sebe, jinak by nemohl být šťasten ani láskou. Nelze nemilovat sebe a milovat současně druhé.

 

Možnosti využití poznání vědomí Já jsem

30. 5. 2017

Jiří Vacek

Vědomí Já jsem je nezrozené a neomezené a je proto všude a ve všem, jak ve stvořeném tak i nestvořeném. Naše osobní vědomí je soupodstatné s vědomím absolutním a proto osobní vědomí Já jsem, pokud si je uvědomíme, nám dává možnost uvědomovat si vědomí Já jsem buď v jeho celistvosti přítomné v nás i mimo nás, v projevu i neprojevu, pokud se na ně soustředíme. To umožňuje jejich soupodstatnost a jednota. Je jen jedno vědomí Já jsem a naše osobní Já jsem je jeho nedílnou částí.

 

O pojednání Sádhu Óm: „Prvořadá důležitost pozornosti věnované našemu pravému Já"

20. 5. 2017

Jiří Vacek

Ramana Maháriši učí, že átmavičára je stezka poznání Sebe od začátku až do konce. Její podstatou je trvalé obracení pozornosti na naše pravé Já neboli na nás samé. Sádhu Óm ve svém pojednání tuto pravdu učí, rozvádí a neustále zdůrazňuje neboli učí poučku Ramany Mahárišiho o důležitosti átmavičáry. Právě toto je hlavní důvod, proč tento spisek překládáme a zveřejňujeme: abychom poskytli hledajícím cenná poučení o praxi stezky poznání. Jelikož Sádhu Óm byl přímým žákem Ramany Mahárišiho, tím jsou jeho poučení cennější.

 

« předchozí

1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25

následující »