Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Bůh je ve své podstatě absolutní, neomezený a beztvarý sebe si vědomý subjekt, vědomí Já jsem. Stezka poznání Já, džňána jóga míří přímo k uvědomění si tohoto subjektu: vědomí Já jsem, který je i naším pravým Já. Je proto stezkou přímou. Míří přímo ke sjednocení se s absolutním Já jsem. Je-li její nauka dostatečně zvládnuta, rozpouští i naše chybné názory o Bohu, které nám brání v jeho dosažení...

... Stezka lásky vychází z předpokladu, že Bůh existuje, je od nás oddělen nebo mu dokonce přisuzujeme tvar. K Bohu nás přivádí síla lásky, která nás k Bohu přitahuje a spojuje nás s ním. V některých případech se nám dokonce Bůh ve tvaru, jaký mu přisuzujeme, zjevuje. Někdy vnitřně, jindy dokonce i zevně...

... Konečného poznání Boha bez tvaru neboli pravého Já, vědomí Já jsem, oba druhy hledajících dosahují pomocí mistra, který si Já uvědomil. Toto je pravidlo, které nemá výjimek. Pokud se zdá, že existují, hledejme vysvětlení v předchozím životě...

Jiří Vacek

Ramana Maháriši učí stezku poznání sebe pomocí átmavičáry neboli obracení pozornosti na naše pravé Já. K dosažení tohoto cíle je třeba vytrvalé, celodenní úsilí v provádění átmavičáry, které může trvat roky, než je úspěch dosažen. To je nepochybně jeho neměnné stanovisko; je obsaženo ve všech jeho spisech i ve zprávě  F. Humphreysiho, jak bylo uvedeno. Jeho stezka je džňána jóga. Hnací silou této stezky je moc pozornosti vědomí, kterou hledající cílevědomě obrací na ně samé.

L. Púndža rovněž usiloval, a to denně 25 let. Kráčel stezkou lásky k Bohu, bhakti jógou. Její hnací silou je láska k Bohu, která, byť i nevědomě, obrací rovněž pozornost na Boha, a proto nás k němu přivádí. Podstatný rozdíl mezi oběma stezkami je, že žák stezky poznání pracuje s pozorností vědomě a je správně poučen o jejím cíli. Bhakta se chápe moci pozornosti vědomí pomocí své lásky k Bohu, nevědomě a svůj cíl, Boha, chápe předmětně.

Jiří Vacek

... Po týdnu se vrátil do ášramu, aby se rozloučil a řekl Mahárišimu, že jeho pomoc nepotřebuje. Má svého Krišnu, který se mu zjevuje a se kterým rozmlouvá. Maháriši mu řekl: „To je skutečně dobré. A vidíte jej právě teď´?“ Púndža stále ještě velmi hrdý na své vize, které Maháriši nemá, musel připustit, že nikoliv. „Tak Krišna přichází a hraje si s vámi, a pak zmizí“, pokračoval Maháriši. „Jakou cenu má Bůh, který se objevuje a mizí? Je-li pravým Bohem, musí být s vámi stále“...

Jiří Vacek

... Maháriši („First Meetings with Ramana Maharshi“): „Nevěnujte pozornost všem těmto proměnlivým jevům ve vašem životě, včetně smrti. Nepřemýšlejte ani o samotném vidění či vnímání, ale věnujte výhradně pozornost tomu, co vidí všechny tyto věci. To je zodpovědné za vše. Ze začátku bude se tato snaha zdát téměř nemožná, ale postupně se dostaví výsledky. Trvá to roky denní praxe, ale tak se stáváme mistry. Mějte při tom oči otevřené a udržujte pozornost pevně upřenou na to, co ve vás vidí. Je to uvnitř vás. Ač trvá roky, než TO naleznete, prvé výsledky tohoto soustředění se dostaví brzy – asi za 4 až 5 měsíců. Od této chvíle se nesoustřeďujte na to, co vidíte ani na samotné vidění, ale pouze na TO, co vše vidí.“...

Jiří Vacek

... Stvořená bytost je v nejlepším případě pouze soupodstatná s TO, ale nikdy není s ním plně totožná. Je jedním z bohů, ale nikoliv Bohem. Navíc oba výroky neplatí pro bytosti odpadlé od Boha v plném smyslu, ale pouze podmíněně. Vyjadřují naší možnost, která je bez našeho velkého úsilí neuskutečnitelná a v současnosti vzdálená. Nikdo nezačne žít božským životem jen proto, že zaslechne pravdu o svém podstatném božství, které si v současném stavu nejen neuvědomuje, ale není ani schopen uvědomit...

Jiří Vacek

... Všeobecně platí, že nejvyšší Skutečnosti se nemůže zavřené ani otevřené oči dotknout. Zdůvodnění nalezneme v Tripuře Rahasja. Já je jak před očima, tak i za očima nebo ještě lépe, oči jsou v Já. Naším cílem je přirozené, sahadža samádhi, což je označení pro spočívání v Já, ať jsme, tělesně vzato, v klidu či v pohybu, ať je mysl činná nebo nikoliv. Při činnostech těla nelze mít oči zavřené. Dosažení přirozeného samádhi bez spočívání v Já při otevřených očích není možné dosáhnout...

Jiří Vacek

... Názorem zla je, že co je dobré pro mne, i když  tím ubližuji druhým, je dobré a nikoliv zlé. Zlo nevěří na dobro ani na kosmickou spravedlnost, ale je přesvědčeno o tom, že je oprávněným prostředkem k získání vlastního, hmotného prospěchu, a že přináší dobro. V tom spočívá jeho zásadní omyl. Zlo škodí všem a na prvém místě tomu, kdo je přijal za své. Nejen přináší ve svých důsledcích zlo, ale roztáčí kola karmy do stále horších a horších následků. Zlo vždy plodí jen zlo, což není jen utrpení, ale, což je mnohem horší, zastření rozumu...

Martin Tomeš

... Tak proč, když je to tak jasné, se tolik hledajících chová stejně k mistrovi? Myslí si snad, že v duchovnu je nevděk a neúcta v pořádku, zatím co v hmotě nikoliv? A co výrok: “Jak nahoře, tak dole“? Nebo se domnívají, že je mistrova povinnost se o ně starat? Z výše uvedených příkladu je jasné, že nikoliv. A protože, takovýchto „druhých“ typů, kteří si myslí, že je samozřejmé být s mistrem či moci studovat přímou nauku, je kolem nás hodně, cítím potřebu říct: „Mistře, moc Vám za vše z celého srdce děkuji. Uvědomuji si, že je to velká milost být ve Vaší přítomnosti a číst Vaše knihy“...

Jiří Vacek

... Ve světle oživující moci vědomí studium nauky přestává být pouhou záležitostí, ve které získáváme poznatky o cestě, ale vlivem oživující moci vědomí se stává i přímou duchovní praxí. Poslední platí plně tam, kde čtené obrací pozornost přímo na náš cíl, jímž je Bůh, vědomí Já jsem. Pouhé čtení o čakrách, zázračných silách a podobně samozřejmě tuto úlohu neplní, protože předmětem pozornosti není sám cíl, ale něco jiného...

Jiří Vacek

Stezka je boj, který se odehrává v nás. Bojištěm je naše vědomí, ve kterém se střetávají naše dobré, zlé i duchovní sklony. Ty se snaží prosadit a zvítězit tím, že na sebe přivrátí pozornost našeho vědomí , a tak získají jeho oživující moc. Když se tak stane, mohou se rozvinout a uskutečnit svůj obsah, úměrně síle vědomí a mysli, kterou jsme do nich my sami vložili.

Jiří Vacek

Bůh je láska. Kdo jej miluje, pěstuje jej v sobě jako lásku. Kdo cítí lásku, cítí proto v sobě Boha. Jelikož lásku cítíme v sobě, Bůh jako láska je v nás. Není od nás daleko, ale je nám blízko a je v naší moci: máme jej, prožíváme jej jako lásku, dokud jej milujeme.

Jiří Vacek

Není vyšší síly, než je síla vědomí. K čemu je namířena, jedno zda vědomě či nevědomě, to oživuje a to se stává skutečností, samozřejmě podmíněnou a dočasnou. Bez přivrácení pozornosti vědomí nic nemůže existovat, což platí i o všech druzích projeveného Boha.

Jiří Vacek

Ze zjištění oživující a tvůrčí moci vědomí a ze skutečnosti, že stále a nepřetržitě pozornost vědomí k něčemu přivracíme, vyplývá nutnost jejího řízení tak, aby:

1. Směřovala k Bohu a ke všemu, co nás k němu přivádí.

2. Byla odvracena od všeho, co nás od Boha odvádí.

Jiří Vacek

... Pozornost vědomí má skutečnou stvořitelskou a oživující moc. Čemu vědomí věnuje pozornost, tomu propůjčuje své bytí, to oživuje a posiluje. Platí samozřejmě i opak: čemu pozornost vědomí odnímáme, to zeslabujeme a rozpouštíme, až na konec přestává existovat, protože veškeré bytí se uskutečňuje pozorností vědomí...

Jiří Vacek

Knížka známého šiřitele tibetského buddhismu má 448 stran, ale přesto je velmi kusá. Je téměř jen telegrafickým záznamem činností tohoto energií překypujícího buddhisty: jeho cest, návštěv a dění v buddhistickém západním světě. Je jakousi obdobou mých pamětí „Jak jsem hledal Boha“, ale, jak jsem řekl,  až příliš stručnou. Lama se naprosto nevyhýbá kritice nejrůznějších učitelů a lámů; pokud se mu jejich chování nelíbí, neváhá s ostrým, ale věcně a bez sprostoty vyjádřeným odsudkem. Přesně tak, jak tomu má být. Pro stručnost podání bohužel neznalý čtenář asi nepochopí, oč v uvedených  sporech a nedorozuměních jde.

Jiří Vacek

Pokud neodporujeme zlu, pak se šíří jako smrtelná nákaza, která nakonec zachvátí všechny. Názorným příkladem jsou ideologie fašismu, nacismu a komunismu. Dočasně zvítězí jen proto, že se jejich zlu neodporovalo buď vůbec nebo málo.

Jiří Vacek, N. N. Rajan

N. N. Rajan byl velkým uctívatelem Bhagavana a často pobýval v Ramanašramu. Zapisoval si do svého deníku Mahárišiho výroky i dění kolem něho. V devadesátých letech vyšly jeho záznamy knižně pod titulem: „More Talks with Sri Ramana Maharshi“, (další hovory s Ramanou Mahárišim). Kniha pokrývá čtyřicátá léta minulého století. Z té doby jsou zprávy o Mahárišim poměrně řídké. Tuto mezeru kniha vyplňuje. Ramana Maháriši autora vedl, jako vede mistr své žáky, žák naproti tomu svého mistra uznával a miloval. Kniha je plodem této nejvyšší a opravdové duchovní spolupráce. Vyjímám z ní stať, ve které mistr mluví o nutnosti rozpuštění ega i o metodě, která ego rozpouští, viz str. 87 a 88.

Jiří Vacek

Hlavním důvodem, proč jednotu nežijeme, je sama existence ega. Omezení vědomí na tělo a mysl a následné plné ztotožnění s nimi doslova rozbíjí jednotu a vytváří bytost, která je vrcholem nejednoty: je od všeho ostře různá a oddělená.

Jiří Vacek

Z poznatku, že dobré i zlé, pravdivé i nepravdivé myšlenky, mají stejnou sílu, i když rozdílné účinky, vyplývá požadavek o nutnosti správného myšlení. Nesprávné myšlení a víra v jeho závěry je pro náš osud zevní i duchovní skutečně katastrofální. Neměli bychom samozřejmě pouze věřit, ale hlavně znát. Právě poslední vyžaduje správně myslet.

Jiří Vacek

Jiří Vacek

... Kdo se odvrátí od Boha, odvrátí se nejen od jeho dobra, které je jedině pravé, ale odvrátí se i od všeho dalšího, čeho je Bůh zdrojem. Zastře se mu i rozum, chápat skrze Boha věci tohoto světa jaké jsou a nikoliv jak se bez Boha jeví. Taková bytost začíná vidět svůj prospěch a blaho jinde než je – v Bohu a počne jej vidět jedině v naplňování svých tělesných a pozemských potřeb. Nakonec vlivem své nevědomosti přijme názor, že tyto potřeby může naplňovat i zlým způsobem. Nevěří  v Boha a hlavně Bohu ani v jeho dobro, přestává rozlišovat dobro a zlo taková, jaká jsou a měří je podle své totožnosti s tělem. Jeho mysl propadla zlu, které spočívá ve zlém způsobu myšlení a cítění...

Jiří Vacek

Otčenáš je velmi moudrá modlitba. Její prosby pokrývají všechny naše potřeby. Jedna z těchto proseb zní: „Zbav nás všeho zlého!“ Kdo by se také zla nechtěl zbavit. Když se takto modlíme, mnozí z nás si pod tímto zlem představují samočinně něco zevního, nějaké zevní zlo: nemoc, chudobu, pronásledování zlými lidmi a podobně. Jiné zlo si nedokáží představit. Ani nás nenapadne, že jsou ještě jiná zla a to mnohem horší. Horší proto, že ta větší a horší zla jsou příčinou těch zel zevních, lehčích...

Jiří Vacek

Brahman, Bůh Otec, Buddhovo nezrozené je vždy takové, jaké je. Existuje nad časem i prostorem, nelze mu nic přidat ani ubrat. Proto také je nemůže nikdo uskutečnit, stát se brahman. Jedinci si je mohou pouze uvědomovat nebo neuvědomovat, ale na jeho existenci se tím vůbec nic nemění. Brahman nevzniká tím, že si je někdo uvědomí a jen proto, že si je uvědomí, se také brahman nestal. To existovalo i před jeho uvědoměním.

Jiří Vacek

Jedním ze základních zákonů, které vládnou veškerému projevu, je zákon příčiny a následku neboli zákonitost karmy. Všichni praví učitelé nás učí, že každý náš čin, jedno zda zevní či duševní je příčinou, která nese vždy své následky. Naše jednání a myšlení nám přináší zpět jako náš osud vše, co jsme učinili i neučinili tělem i myslí druhým. Z tohoto zákona není úniku: „Neodejdeš odsud, dokud nezaplatíš do posledního haléře“, varuje nás Ježíš.

Jiří Vacek

... To, co rozhoduje o stavu naší mysli, a tím i o naší svobodě, nejsou ani ty nejušlechtilejší, nejoprávněnější a nejvznešenější city (často jen zdánlivě), ale stav našeho vědomí: buď se s myslí ztotožňujeme nebo nikoliv. Jakékoliv ztotožnění s ní, je ztráta vědomí Já jsem, nevědomost a nesvoboda, což vše v sobě zahrnuje pojem „ego“. Cesta neleží v prosazování přání mysli, které vycházejí z nevědomosti o sobě, tedy z ega, a ze ztotožnění s myslí, ale v přesném opaku: v obnově sebe si vědomé existence ve vědomí Já jsem, která je prosta nesvobody totožnosti s myslí...

Jiří Vacek

Po čem toužíme, to se musí i uskutečnit. Nač myslíme, tím se i stáváme. Jak myslíme, takoví i jsme. Toto je základní zákonitost, která platí o naší mysli vždy a plně. Mysl je mocná tvořivá síla. Pokud ji stále a trvale bděle neřídíme, tvoří chaoticky. Pokud myslíme z ega, pak čím je naše mysl silnější, tím víc nás znesvobodňuje a tím větší je naše nevědomost, nesvoboda a utrpení. Jen myšlením, které vychází z existence Boha a vede k Bohu, se můžeme vysvobodit a jen takové myšlení nás může uchránit od velkých omylů, pádů a utrpení.

Jiří Vacek

Ramana Maháriši nás učí: „Mistr je Bůh. Mistr, Bůh a milost je jedno, a to samé. Mistr není osoba, ale vědomí Já jsem. Jen mistr může poznat mistra. Podle osoby nemáme mistra posuzovat. Bez mistra je dosažení nemožné. Těžiště mistrova vyzařování je v jeho mlčení, ve kterém z jeho osoby září Bůh, vědomí Já jsem“. Jak jasná slova, jak málo je žáci chápou. Zdar žákovy stezky závisí plně na mistrovi, z jehož osoby vyzařuje Bůh, který rozpouští žákovo ego a budí do vědomí božství v jeho nitru. Právem bychom mohli očekávat, že si mistra, který je milostí boží, jež se jim dostává, budou vážit a projevovat mu náležitou úctu a vděčnost. Mnohdy je opak pravdou, jak dobře ví Swami Ramdas: „Přílišná blízkost mistra budí neúctu!“

Jiří Vacek

Čteme-li pozorně duchovní literaturu, zjistíme, že ani vysoká dosažená duchovní úroveň nikoho nechrání před omyly a chybami. Starý zákon dobře ví: „I spravedlivý hřeší 7x za den“. Ježíš odmítá, aby byl nazýván dobrým neboli dokonalým, protože dobře věděl, že žádný člověk není dobrý, ale „pouze Otec v nebesích“. I apoštol Pavel si ztěžuje, že ač dobře ví, co je dobré, činí zlé. Apoštola Petra musí z jeho nesprávných představ, co se smí jíst a co ne, vyvést až Ježíšovo poučení ve vizi. Chasidé dobře vědí, že se někdy mýlí i jejich mistři. Vivékananda také dlouho podléhal omylu, že může zlepšit bídu Indie. J. Krišnamurti snad dokonce   svého života nepochopil pravou podstatu mistrovství a jeho roli ve vedení žáků. Tak bychom mohli pokračovat ještě dlouho...

Jiří Vacek

Požadavky na žáka vycházejí ze skutečnosti, že žák je ego neboli vědomí ztotožněné nevědomě s tělem a s myslí. Žák je ego, bytost odpadlá od Boha, a proto v současném stavu naprosto nebožská. Synonyma pro ego jsou nevědomost, nesvoboda a utrpení bez konce a ztráta naděje na jakékoliv zásadní a trvalé zlepšení naší existence, dokud ego trvá. Ego nemá jinou vyhlídku než neustálé zrozování v nebožském světě a sklízení své zlé karmy. Cílem žákovství je tento žalostný stav vyřešit a jediné pravé a trvalé řešení proto spočívá v rozpuštění ega a v dosažení poznání Sebe a na jeho podkladě konečné vysvobození z nebožských životů.

Jiří Vacek

Pokora je jednou z nejdůležitějších nebo možná i nejdůležitější ctností hledajícího, protože jej chrání před pýchou na své ego. Kdo zpyšní, cení si své ego, a proto není schopen je rozpouštět. Z hlediska úspěchu na stezce není ani tak „ctností“, něčím chvályhodným, ale holou nezbytností, bez které nemůžeme na stezce dojít dál. Nesměřujeme k dokonalému egu a k sebedůvěře, která by vycházela z něho, ale k pravému opaku, ke zničení ega.