Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nauka - praxe

Příspěvky

Na mistry musí být přísnost

25. 4. 2014

Jiří Vacek

Někteří hledající sledují mistry zrakem opravdu orlím a ostřížím a neunikne jim jediná jejich „chyba“. Jsou jejich kritikou tak zaneprázdněni, že jim na kritický pohled na sebe nezbyde ani čas. Jsou tak dokonalí, že vlastně kritický pohled na sebe ani nepotřebují. Pro soustředění na smítko v oku druhých, často jen domnělé, nejsou schopni vidět vlastní břevno.

 

O zástupném utrpení

23. 4. 2014

Jiří Vacek

Jediný způsob, jak účinně pomoci druhému, je něčeho se zříci v jeho prospěch. Přesně to ti, co vedou druhé po stezce, dělají. Tím se dostáváme k dalšímu pohledu na mistry: obětují se, a to doslova, za nás. Takovou oběť přinášejí všichni mistři, ale pouze za své pravé žáky, což jsou ti, kteří usilovně pracují na sobě pod jejich vedením.

 

O soustředění na zdroj dechu s cílem poznání Já

22. 4. 2014

Jiří Vacek

Zdroj dechu teprve hledáme, pozorovatelem již jsme a to stále a právě teď neboť pozorovatel je vědomí, naše pravé Já, jehož pozornost je obrácena zevně. Je to právě pozorovatel, naše Já, který hledá zdroj dechu. Není účinnější a přímější obracet pozornost pozorovatele rovnou na něho nebo hledat, kde pozorovatel vzniká nebo odkud vychází, než si nevšímat samotného pozorovatele, jeho vědomí, a pouze jej používat k hledání zdroje dechu?

 

Kdo je mistr?

20. 4. 2014

Jiří Vacek

Mistr je jen jeden a je jím Bůh, vědomí Já jsem. To je zároveň i nejvyšší Pravda: „Já jsem je Pravda“. Mistr je Bůh, Pravda Já jsem. Tam, kde je Já jsem v osobě uvědomováno, tam je společně Pravda, mistr i Bůh. Abychom tuto pravdu zdůraznili, v duchovním smyslu označujeme za mistra i osobu, ze které Já jsem září, i když ona a žádná stvořená bytost mistrem není. Přesně vzato, mistr je přítomen pouze tehdy, je-li vědomí Já jsem uvědomováno.

 

Škodlivé debaty

18. 4. 2014

Jiří Vacek

Debaty, ve kterých jde o prestiž a nikoliv o pravdu, nadělají víc škody než užitku. Budí v účastnících ty nejhorší city nenávisti a jim příbuzné. Smysl dostávají, když připouštíme, že jsme omylní a ochotní změnit svůj názor. To je možné pouze tehdy, je-li nám pravda víc než vlastní pýcha.

 

Mysl a dech – dva projevy jedné síly

17. 4. 2014

Jiří Vacek

Existuje jen jedna síla, ale její projevy jsou mnohé. Jedním z těchto jejích projevů je mysl, druhým životní síla, která v nás je činná jako zevní i vnitřní, pránický dech. Různé projevy tvořivé síly vždy tvoří jednotu ve smyslu, že se tak v rozlišené podobě projevuje jen jediná síla. Proto působení jednoho projevu síly vždy určitým způsobem ovlivňuje její jiný projev.

 

Kdo pomáhá?

12. 4. 2014

Jiří Vacek

I když mistr pobývá v přítomnosti žáků, je také podstatný rozdíl, zda s nimi jen rozmlouvá nebo medituje. Největší pomoc získávají žáci právě ze společné meditace s mistrem. Vždy také záleží „jak je žák u mistra přítomen“, neboli čemu věnuje svou pozornost. Nejvyššího duchovního zisku dosahují pouze ti, kteří se soustřeďují na světlo jeho vědomí Já jsem a v pokoře se mu odevzdávají. Pouhá tělesná přítomnost nestačí. Dokonce může vést k neúctě z přílišné mistrovy blízkosti.

 

Co je dovoleno mistrovi?

10. 4. 2014

Jiří Vacek

Co je dovoleno Jovovi (Bohu, mistrovi), není dovoleno volovi (světskému člověku, hledajícímu). Když dva dělají totéž, není to nikdy totéž. Čistě teoreticky: dva lidé sedí a pozorují televizi. Jeden spočívá v sebe si vědomém pozorovateli, který prožívá své rozlišení od pozorovaného programu, na který nereaguje. Druhý „dělá totéž“, ale jeho vědomí je nevědomě pohlceno dějem, který probíhá na obrazovce. Nejen si není vědom sebe, ale plně prožívá děj, který sleduje, jako by byl jeho účastníkem.

 

Proč máme dělat átmavičáru

1. 4. 2014

Jiří Vacek

Čím víc a čím déle jsme soustředěni v Já, tím víc sílí a roste. S tím roste i naše poznání, svoboda a radost z bytí. Čím víc a čím déle jsme soustředěni na ego a jeho svět, tím víc nás ovládá. Naše nevědomost, nesvoboda a utrpení se jen neustále zvětšují.

 

Zavřené a otevřené oči

31. 3. 2014

Jiří Vacek

Nemáme být v meditaci na ničem závislí, ale používat všechny prostředky jako prostředky k dosažení cíle s pochopením, že nejsou samoúčelné ani cílem samým. To znamená uplatňovat je případ od případu tak, aby přinášely co nejlepší výsledky a usnadnění praxe. To platí i o otevřených nebo zavřených očích. To, co rozhoduje, nejsou zavřené nebo otevřené oči, ale zaměření naší pozornosti.

 

Vztah k tělu

28. 3. 2014

Jiří Vacek

...Nejsme ani totožní s tělem ani omezení na tělo. Tělo existuje ve vědomí a je jím i nedělitelně pronikáno. Takto jsme i v těle, ale nejsme s ním totožní ani na ně, na jeho prostor, omezení. Cílem není odebrat tělu vědomí, ale rozlišit vědomí od těla a být i v těle, jako vše pronikající vědomí. Tělo není z našeho uvědomění vyňato. Nachází se ve vědomí, které je i do posledního atomu proniká. Takto vědomí Já jsem září v těle i mimo něj jako neomezený prostor vědomí...

 

Bože, Bože, proč jsi mne opustil!

17. 3. 2014

Jiří Vacek

Tak volá Ježíš v nesnesitelných bolestech na kříži. Nemá však pravdu, autoři evangelií mu do úst vložili nepravdu. Pravda je, že Bůh nikdy nikoho neopustil, ale jsme to my, kteří jsme jej opustili a proto trpíme. Ježíš určitě tuto základní pravdu znal a jistě by nic takového neřekl. Proto také nás učí v podobenství marnotratného syna, že jsme to byli my, kteří jsme opustili dům Otce svého a že také my se musíme vydat na cestu zpět k němu, pokud nechceme zůstat trpícími pasáky vepřů.

 

Všem přátelům přímé stezky v Olomouci a okolí

14. 3. 2014

Jiří Vacek

V Olomouci naši přátelé otevřeli novou meditační klubovnu pro všechny upřímné hledající. Provoz obětavě po organizační stránce zajišťují naši přátelé Pavel Erdös a Sára Hromádková. Náplň meditací je dána naší školou, jak je uvedena v Královské józe i jinde.

 

O civilních mistrech

5. 3. 2014

Jiří Vacek

Většina západních, jak říkám „civilních mistrů“, učinila jednu společnou, ale nedobrou zkušenost se žáky. Čím víc byli k hledajícím přátelštější, shovívavější, osobně přístupnější a na ně nenáročnější, tím méně si jich žáci vážili a nebrali je tak, jak by měli. Působí zde Ramdasova poučka: „Přílišná blízkost mistra vyvolává k němu neúctu“. Mistr pro svou zevní obyčejnost není považován za nic výjimečného, ale je brán jako jeden z nich.

 

Máme chtít být mistrem?

27. 2. 2014

Jiří Vacek

Podle mne je mistrovskou osobou hledající, který dosáhl umění uvědomovat si své vědomí Já jsem ze své vůle. Mluvím o schopnosti v něm spočívat i když toto spočívání je přerušované vinou ztráty pozornosti. Schopnost neboli mistrovství uvědomit si Já však trvá dál a po jeho ztrátě se rozpomenutím okamžitě vědomí Já znovu obnovuje. Ten, kdo této schopnosti dosáhl, dosáhl v tom mistrovství a navíc je schopen tímto svým uměním pomáhat druhým dosáhnout totéž co on. Ten, kdo toto sám neumí, není ani schopen bez této schopnosti pomáhat druhým.

 

Duchovní bída

26. 2. 2014

Jiří Vacek

Právě v této době mě takto překvapila jedna bývalá hledající. Roky jsem jí ochotně poskytoval duchovní sílu a svůj čas. Měla dokonce tu obrovskou výsadu, že chodila každý týden meditovat k nám do bytu. Pak najednou ukázala svou povrchnost. Vše, co dostala jako duchovní dar, tím pohrdla a dala přednost lókavičáře. Samozřejmě jsem ji odmítl dále přijímat u nás doma. Lít sílu ducha do nejen děravých věder, ale do těch, která dokonce nemají ani dno, nemá smysl. Škoda námahy. Velmi se divila, proč, a byla uražená. Chodit na naše veřejné meditace a semináře mohla dál, ale touto možností pohrdla.

 

O koanech

22. 2. 2014

Jiří Vacek

Není koan jako koan. Jen jeden je královský. Jak zní? „Kdo jsem, co je mé Já?“ Proč je královský? Protože kdo jej opravdu vyřeší, našel řešení úplně všeho včetně všech koanů a již je nemusí řešit. Kdo jej nevyřeší, nezná nic. I kdyby znal řešení všech ostatních koanů, stále nezná to nejdůležitější – Sebe, svou buddhovskou podstatu.

 

Tlak budí protitlak

19. 2. 2014

Jiří Vacek

Náš život a celá duchovní stezka není nic jiného než střet dvou druhů sil. Jedny míří k Bohu, druhé nás Bohu a tím i našemu původnímu šťastnému a blaženému božskému životu a stavu vzdalují a udržují naše utrpení a nesvobodu. Tyto síly jsou vnitřně stejně skutečné jako síly zevní, fyzikální. Jelikož rozhodují o našem osudu zejména po opuštění tohoto těla a jeho světa, jsou z tohoto pohledu pro náš život rozhodující, a proto i důležitější.

 

Prosby o pomoc

18. 2. 2014

Jiří Vacek

Často dostávám dopisy se žádostí o pomoc, na které neodpovídám, protože ve svém stáří a pro pracovní zatížení toho nejsem schopen. Navíc často píší lidé, které ani neznám. Nejsem léčitel ani neumím zázraky. Obecná a také jediná skutečně účinná rada pro všechny tyto případy je stejná. Karma nám přesně vždy vrací to, co jsme sami zaseli. Nespravedlnost v tomto smyslu neexistuje. Kdo chce změnit svůj osud, musí proto vždy nejprve změnit sám sebe, svůj charakter a vydat se zpět na cestu k Bohu.

 

Je vše jak má být ?

14. 1. 2014

Jiří Vacek

...V utrpení, nesvobodě a ve zlu si libuje jen zlo a nic jiného. Jestliže nás někdo ubezpečuje, že je v pořádku, když neznáme Boha, protože je vše, jak má být, pak je zřejmé, že z Boha není. Takovým lidem je lépe se vyhnout, aby nás svou neláskou k Bohu nenakazili. Ať si zůstanou tam, kde jsou a kde chtějí být, když jim takový stav vyhovuje. My následujme ty, kteří nás předcházejí k Bohu. Zvolili to lepší: jak má být a nikoliv jak je.

 

Rodičovství jako překážka na stezce

5. 1. 2014

Jiří Vacek

Mnoho hledajících netouží jen po Bohu, ale i po mnoha dalších věcech ve světě. Jednou z těchto tužeb jsou i děti. Z nejvyššího hlediska platí, že vše jiné než Bůh je překážkou na cestě. Přesto mnoho hledajících vidí v dětech až smysl života a velké uspokojení. Pravda je, že tyto naděje jako svět vůbec, trvalé štěstí přinést nemohou. To je zákonité.

 

Překvapení!

22. 12. 2013

Jiří Vacek

Ve čtvrtek večer 12. prosince mně volá Hynek Beran. Jen pomalu si vybavuji z paměti, kdo to je. Uváděl setkání s Tomášovými v Lucerně, pak v našem sporu s Avatarem napsal proti nám několik ostrých článků na internetu. Nakonec jsme jej viděli v pořadu České televize o zednářích jako velmistra zednářské lóže. Od té doby jsme několik roků o něm ani neslyšeli, ani jsme se dříve osobně neznali. Tím překvapivější jeho zavolání bylo.

 

Kdy se protivíme Bohu

23. 11. 2013

Jiří Vacek

Ježíš nám dal jasná pravidla a poučení, jak se máme chovat ke svým bližním, což platí zejména o našem chování v duchovním společenství. Nejen o chování, hlavně o našem smýšlení o nich. Nejdůležitější z nich je přikázání lásky k bližním i k nám samým. Kdo nemiluje své bližní, v tom není ani Bůh, protože Bůh je láska.

 

O našich seminářích a činnostech

20. 11. 2013

Jiří Vacek

...Vést meditace, zejména týdenní, je velká a namáhavá práce a oběť pro druhé. V současné době je nemůže vést po celou dobu konání jeden mistr. Musí se ve vedení střídat po dnech. I tak jde o velkou oběť. Kdybychom nebyli v současnosti čtyři, kteří se mohou uvolnit na všechny semináře, museli bychom jejich pořádání podstatně omezit. To, že se v současné míře konají, je jen jejich zásluha...

 

Co se děje v Olomouci?

16. 11. 2013

Jiří Vacek

...Nejedná se o osoby, ale o síly, boj sil dobra a zla. Zlo nás nerado ztrácí ze své moci a proto napadá nejvíce ty, kteří nás z jeho moci vysvobozují. Pokud se zlu podaří nás od těchto lidí oddělit, pošpinit je, má svůj úspěch téměř jistý. Takto se dělo vždy všem mistrům...

 

Schválnosti?

4. 11. 2013

Jiří Vacek

V sobotu 16. listopadu máme veřejnou meditaci v Praze, ve Spolkovém domě ve Stodůlkách. Sál je velký, takže je to jedna z mála příležitostí, kdy se můžeme všichni sejít. Jak jsem se dozvěděl, Hynek chtěl mít právě tentýž den „celodenku“ v Olomouci. Po celý rok je mnoho možností, kdy mohou mít meditaci, ale chtěl ji zrovna tentýž den...

 

Nedostatečné rozlišování

28. 10. 2013

Jiří Vacek

K napsání těchto řádek mě donutil obrovský nedostatek správného rozlišování některých z přátel v Hynkově případu. Dokonce zaznívají hlasy, že „mám Hynkovi odpustit“. Tak za prvé: pokud bdíme v pozorovateli a správně rozlišujeme, pocity ublížení, zklamání a podobné nevznikají. Proto také není třeba vnitřně odpouštět, protože se ničeho nedržíme. Zevně pak zde není u Hynka jediná známka nějaké touhy po odpouštění tím méně náznaku pochopení nějakého pochybení. Právě naopak: jestliže někdo manifestačně ze své vůle nepřijde na společnou meditaci se svým mistrem i osobním přítelem, pak se jedná o vrcholný projev nelásky, neúcty až pohrdání a duchovní pýchy.

 

Poučení z přírody - ještě k Hynkovi

18. 10. 2013

Jiří Nykl

Láska bývá vystavená zkouškám, abychom je mohli překonat a být silnějšími a moudřejšími. V době ohrožení vztahů ve společenství si maličcí hlouběji uvědomují hodnoty, o které jde. Tři duchovní klenoty nejsou pro nás pouhým pokladem, ale hlavně třemi pevnými body, na kterých je postavena naše naděje. Uvolnění jednoho může znamenat nejen nestabilitu, ale také pád.

 

Pravá láska je jedině v nás

17. 10. 2013

Jiří Vacek

Jelikož Bůh je láska, platí i: láska je Bůh. Bůh není ale jen láska. Omezovat jej pouze na lásku by bylo proto nesprávné a také by to nebylo dobré. Láska je však jednou z božích základních vlastností. Proto kdykoliv cítíme lásku, skutečně cítíme, prožíváme projev boží. V lásce je nám tak Bůh velmi blízko.

 

Výmluvná výmluva

15. 10. 2013

Jiří Vacek

...Mistrovská osoba není Bůh. Bůh je Duch vědomí Já jsem. I když si mistr v těle zaslouží naši úctu a vděčnost, Bůh Já jsem má vždy přednost. Jakkoliv duchovně vyspělá osobnost není pevnou a trvalou oporou. Tou je jen Bůh vědomí Já jsem. Stezka k němu je od svého začátku až do svého konce átmavičárou. Dávat před ní přednost malování, není dobré ani pro toho, kdo takto nabádá druhé ani pro toho, kdo se takovými radami řídí...

 

« předchozí

1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26

následující »