Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nauka - praxe

Příspěvky

Ramana Maháriši o egu

21. 2. 2006

Jiří Vacek, N. N. Rajan

more_talks_ranan.jpgN. N. Rajan byl velkým uctívatelem Bhagavana a často pobýval v Ramanašramu. Zapisoval si do svého deníku Mahárišiho výroky i dění kolem něho. V devadesátých letech vyšly jeho záznamy knižně pod titulem: „More Talks with Sri Ramana Maharshi“, (další hovory s Ramanou Mahárišim). Kniha pokrývá čtyřicátá léta minulého století. Z té doby jsou zprávy o Mahárišim poměrně řídké. Tuto mezeru kniha vyplňuje. Ramana Maháriši autora vedl, jako vede mistr své žáky, žák naproti tomu svého mistra uznával a miloval. Kniha je plodem této nejvyšší a opravdové duchovní spolupráce. Vyjímám z ní stať, ve které mistr mluví o nutnosti rozpuštění ega i o metodě, která ego rozpouští, viz str. 87 a 88.

 

Cesta z dvojnosti do jednoty vede rozlišováním

16. 2. 2006

Jiří Vacek

Hlavním důvodem, proč jednotu nežijeme, je sama existence ega. Omezení vědomí na tělo a mysl a následné plné ztotožnění s nimi doslova rozbíjí jednotu a vytváří bytost, která je vrcholem nejednoty: je od všeho ostře různá a oddělená.

 

O prospěšnosti správného myšlení

14. 2. 2006

Jiří Vacek

Z poznatku, že dobré i zlé, pravdivé i nepravdivé myšlenky, mají stejnou sílu, i když rozdílné účinky, vyplývá požadavek o nutnosti správného myšlení. Nesprávné myšlení a víra v jeho závěry je pro náš osud zevní i duchovní skutečně katastrofální. Neměli bychom samozřejmě pouze věřit, ale hlavně znát. Právě poslední vyžaduje správně myslet.

 

Jde o vás, ne o Vacka

11. 2. 2006

Jiří Vacek

Vážení a milí přátelé, vaším problémem není Vacek, ale vy sami. Vacek je jen zevní projekcí vašeho vnitřního problému. Je jakýmsi jeho katalyzátorem, který jej ozřejmuje. To vůbec neznamená, že problémem je on. Jste jím vy sami. Nejde o Vacka, ale o vás. Řečeno staromódně, ale pravdivě: hraje se o vaší duši. Jde o to, zda se vaší mysli zmocní její vlastní síly dobra či zla, síly, které vás navracejí tam, kam patříte, do Boha nebo zda vás vaše vlastní mysl udrží ve vaší nevědomosti a oddělenosti. Právě toto je váš problém, na ten se soustřeďte a vše ostatní podřiďte jemu vyřešení. Pokud tak neučiníte, prohrajete sami sebe, svůj božský život.

 

O moci zla

10. 2. 2006

Jiří Vacek

... Kdo se odvrátí od Boha, odvrátí se nejen od jeho dobra, které je jedině pravé, ale odvrátí se i od všeho dalšího, čeho je Bůh zdrojem. Zastře se mu i rozum, chápat skrze Boha věci tohoto světa jaké jsou a nikoliv jak se bez Boha jeví. Taková bytost začíná vidět svůj prospěch a blaho jinde než je – v Bohu a počne jej vidět jedině v naplňování svých tělesných a pozemských potřeb. Nakonec vlivem své nevědomosti přijme názor, že tyto potřeby může naplňovat i zlým způsobem. Nevěří  v Boha a hlavně Bohu ani v jeho dobro, přestává rozlišovat dobro a zlo taková, jaká jsou a měří je podle své totožnosti s tělem. Jeho mysl propadla zlu, které spočívá ve zlém způsobu myšlení a cítění...

 

Zbav nás všeho zlého!

7. 2. 2006

Jiří Vacek

Otčenáš je velmi moudrá modlitba. Její prosby pokrývají všechny naše potřeby. Jedna z těchto proseb zní: „Zbav nás všeho zlého!“ Kdo by se také zla nechtěl zbavit. Když se takto modlíme, mnozí z nás si pod tímto zlem představují samočinně něco zevního, nějaké zevní zlo: nemoc, chudobu, pronásledování zlými lidmi a podobně. Jiné zlo si nedokáží představit. Ani nás nenapadne, že jsou ještě jiná zla a to mnohem horší. Horší proto, že ta větší a horší zla jsou příčinou těch zel zevních, lehčích...

 

Realizace brahman

2. 2. 2006

Jiří Vacek

Brahman, Bůh Otec, Buddhovo nezrozené je vždy takové, jaké je. Existuje nad časem i prostorem, nelze mu nic přidat ani ubrat. Proto také je nemůže nikdo uskutečnit, stát se brahman. Jedinci si je mohou pouze uvědomovat nebo neuvědomovat, ale na jeho existenci se tím vůbec nic nemění. Brahman nevzniká tím, že si je někdo uvědomí a jen proto, že si je uvědomí, se také brahman nestal. To existovalo i před jeho uvědoměním.

 

O karmě

22. 1. 2006

Jiří Vacek

Jedním ze základních zákonů, které vládnou veškerému projevu, je zákon příčiny a následku neboli zákonitost karmy. Všichni praví učitelé nás učí, že každý náš čin, jedno zda zevní či duševní je příčinou, která nese vždy své následky. Naše jednání a myšlení nám přináší zpět jako náš osud vše, co jsme učinili i neučinili tělem i myslí druhým. Z tohoto zákona není úniku: „Neodejdeš odsud, dokud nezaplatíš do posledního haléře“, varuje nás Ježíš.

 

Základní předpoklady práce s myslí

31. 12. 2005

Jiří Vacek

... To, co rozhoduje o stavu naší mysli, a tím i o naší svobodě, nejsou ani ty nejušlechtilejší, nejoprávněnější a nejvznešenější city (často jen zdánlivě), ale stav našeho vědomí: buď se s myslí ztotožňujeme nebo nikoliv. Jakékoliv ztotožnění s ní, je ztráta vědomí Já jsem, nevědomost a nesvoboda, což vše v sobě zahrnuje pojem „ego“. Cesta neleží v prosazování přání mysli, které vycházejí z nevědomosti o sobě, tedy z ega, a ze ztotožnění s myslí, ale v přesném opaku: v obnově sebe si vědomé existence ve vědomí Já jsem, která je prosta nesvobody totožnosti s myslí...

 

O nezbytnosti ovládání mysli

31. 12. 2005

Jiří Vacek

Po čem toužíme, to se musí i uskutečnit. Nač myslíme, tím se i stáváme. Jak myslíme, takoví i jsme. Toto je základní zákonitost, která platí o naší mysli vždy a plně. Mysl je mocná tvořivá síla. Pokud ji stále a trvale bděle neřídíme, tvoří chaoticky. Pokud myslíme z ega, pak čím je naše mysl silnější, tím víc nás znesvobodňuje a tím větší je naše nevědomost, nesvoboda a utrpení. Jen myšlením, které vychází z existence Boha a vede k Bohu, se můžeme vysvobodit a jen takové myšlení nás může uchránit od velkých omylů, pádů a utrpení.

 

Mistři o mistrech

26. 12. 2005

Jiří Vacek

Ramana Maháriši nás učí: „Mistr je Bůh. Mistr, Bůh a milost je jedno, a to samé. Mistr není osoba, ale vědomí Já jsem. Jen mistr může poznat mistra. Podle osoby nemáme mistra posuzovat. Bez mistra je dosažení nemožné. Těžiště mistrova vyzařování je v jeho mlčení, ve kterém z jeho osoby září Bůh, vědomí Já jsem“. Jak jasná slova, jak málo je žáci chápou. Zdar žákovy stezky závisí plně na mistrovi, z jehož osoby vyzařuje Bůh, který rozpouští žákovo ego a budí do vědomí božství v jeho nitru. Právem bychom mohli očekávat, že si mistra, který je milostí boží, jež se jim dostává, budou vážit a projevovat mu náležitou úctu a vděčnost. Mnohdy je opak pravdou, jak dobře ví Swami Ramdas: „Přílišná blízkost mistra budí neúctu!“

 

Zatmění ducha

18. 12. 2005

Jiří Vacek

Čteme-li pozorně duchovní literaturu, zjistíme, že ani vysoká dosažená duchovní úroveň nikoho nechrání před omyly a chybami. Starý zákon dobře ví: „I spravedlivý hřeší 7x za den“. Ježíš odmítá, aby byl nazýván dobrým neboli dokonalým, protože dobře věděl, že žádný člověk není dobrý, ale „pouze Otec v nebesích“. I apoštol Pavel si ztěžuje, že ač dobře ví, co je dobré, činí zlé. Apoštola Petra musí z jeho nesprávných představ, co se smí jíst a co ne, vyvést až Ježíšovo poučení ve vizi. Chasidé dobře vědí, že se někdy mýlí i jejich mistři. Vivékananda také dlouho podléhal omylu, že může zlepšit bídu Indie. J. Krišnamurti snad dokonce   svého života nepochopil pravou podstatu mistrovství a jeho roli ve vedení žáků. Tak bychom mohli pokračovat ještě dlouho...

 

Předpoklady správného žákovství

7. 12. 2005

Jiří Vacek

Požadavky na žáka vycházejí ze skutečnosti, že žák je ego neboli vědomí ztotožněné nevědomě s tělem a s myslí. Žák je ego, bytost odpadlá od Boha, a proto v současném stavu naprosto nebožská. Synonyma pro ego jsou nevědomost, nesvoboda a utrpení bez konce a ztráta naděje na jakékoliv zásadní a trvalé zlepšení naší existence, dokud ego trvá. Ego nemá jinou vyhlídku než neustálé zrozování v nebožském světě a sklízení své zlé karmy. Cílem žákovství je tento žalostný stav vyřešit a jediné pravé a trvalé řešení proto spočívá v rozpuštění ega a v dosažení poznání Sebe a na jeho podkladě konečné vysvobození z nebožských životů.

 

O důležitosti pokory

20. 11. 2005

Jiří Vacek

Pokora je jednou z nejdůležitějších nebo možná i nejdůležitější ctností hledajícího, protože jej chrání před pýchou na své ego. Kdo zpyšní, cení si své ego, a proto není schopen je rozpouštět. Z hlediska úspěchu na stezce není ani tak „ctností“, něčím chvályhodným, ale holou nezbytností, bez které nemůžeme na stezce dojít dál. Nesměřujeme k dokonalému egu a k sebedůvěře, která by vycházela z něho, ale k pravému opaku, ke zničení ega.

 

« předchozí

1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26