Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nauka - praxe

Příspěvky

Základ vědomí je vědomí sebe

3. 4. 2015

Jiří Vacek

Vědomí není prvotně vědomím něčeho, ale sama sebe. Já existuji, jsem si vědom, že existuji a jsem to Já, kdo existuje. Nejprve zde vždy musí existovat samotné vědomí a teprve pak si může něco uvědomovat, když k tomu přivrátí svou pozornost.

 

Vědomí absolutní a jedinců

2. 4. 2015

Jiří Vacek

... Proto ač z nejvyššího hlediska absolutno, vědomí Já jsem je vždy sebe si vědomé, totéž vědomí si jedinci v sobě nejen neuvědomují a žijí v nevědomosti o tom, co jsou, ale dokonce je spojují s tím, co nejsou. Proto není vůbec nesprávné zdůrazňovat „sebe si vědomé vědomí“, protože většina lidí pod vědomím chápe pouze vědomí něčeho předmětného. Zcela jim chybí to základní: sebe si uvědomující vědomí Já jsem a pochopení jeho nezávislé existence. Tato nevědomost vede až k materialistickým názorům, že vědomí není samostatný princip, ale je vytvářeno jako výsledek smyslového vnímání...

 

Veřejná meditace v Praze v březnu 2015

1. 4. 2015

Jiří Vacek

... Naše pravidelné meditační setkání se konalo v sobotu 21. března ve Spolkovém domě Prahy 13. Účast byla dobrá vzdor rozdělení naší skupiny. Pod jeho vlivem někteří hledající se zcela nesmyslně a v rozporu se svými skutečnými zájmy našich setkání straní. Ubližují tak sobě. Mnozí se tak až příliš podobají fanatickým vyznavačům nejrůznějších totalitních duchovních směrů...

 

Bytí podmíněné a nepodmíněné

1. 4. 2015

Jiří Vacek

... Ač Já i ne-já, vědomí a stvoření, neprojev a projev tvoří jednotu jediné nejvyšší Skutečnosti, neplatí, že Já – vědomí je vše. Právě nerozlišování vědomí od ne-já, od nevědomých předmětů, což je celé stvoření včetně bytostí, které je obývají, je příčinou veškerého utrpení a nesvobody. Proto musí být odstraněna trvalým rozlišováním toho, co je sebe si vědomé, od toho, co je nevědomé...

 

O zlu čiste prakticky

1. 4. 2015

Zuzana Koubová

... V tom je to zlo ( zlo= vlastná nevedomosť , ktorá nám zastiera Pravdu, takú aká je) veľmi záludné, že škodí v prvom rade svojmu nositeľovi , ktorého zároveň presvedčí, že je pre neho samotného dobré a zlé je len pre tých druhých, (lebo si to zaslúžia, lebo je to tak spravodlivé, atď…) a hlavne, že zato neponesie žiadne následky, dokonca, že aj tie následky ponesú tí druhí. Myseľ pod vplyvom zla si dokáže ospravedlniť skutočne čokoľvek ako dobré a správne pre seba a to zlé a nesprávne vidí zásadne mimo seba v druhých, čo je typické pre každé ego...

 

Základní podmínka účinného žákovství

31. 3. 2015

Jiří Vacek

Pokud má mít žákovství smysl a přinášet duchovní prospěch, vždy se musí řídit základní zásadou: Mistr učí, žák se učí. Jakékoliv pokusy chápat vztah žáka k mistrovi jinak, vždy přinášejí žákovi jen duchovní škodu. Nikdo není nucen stát se žákem. Může nastoupit stezku i bez mistra. Pokud však má možnost stát se žákem mistra v těle, jeho stezka je mnohem snazší.

 

Mysl je skutečná moc a síla

30. 3. 2015

Jiří Vacek

... Nevědomost o této všeobecně platné zákonitosti tvořivé moci mysli a zákona příčiny a následku, který jí vládne, nevíra v ní a neschopnost ji prohlédnout, je ještě horší než samo zlo, které vytváříme jako svůj osud pod jejím vlivem zlým myšlením a jednáním. Toto zlo nevědomosti může posilovat a často také skutečně posiluje i pod vlivem zlem zastřeného rozumu nesprávně chápaná nauka. Zlo se nesmírně rádo zmocňuje pravd o božském stvoření, o naší božské podstatě, o tom, že vše je jedno a vztahuje je neprávem na sebe, ač pravda je úplně jiná...

 

Spása a Bůh jsou jedno

30. 3. 2015

Jiří Vacek

Spása a Bůh nejsou dva, ale jedno. Spása se nenachází nikde jinde než v Bohu. Proto není správné spásu od Boha oddělovat. Není proto ani možné hledat spásu bez Boha, protože Bůh je spasitel i spása sama. Dosáhnout spásy bez Boha je nemožné, protože nic takového neexistuje.

 

Spása z víry

29. 3. 2015

Jiří Vacek

Součástí křesťanské věrouky je víra ve spasitelskou moc víry. Taková víra musí být pevná a trvalá. Pouhé rozumové přesvědčení nestačí.

Co vlastně je víra? Je přesvědčením, o něčem, co je rozumem nedokazatelné, jako je víra v existenci boží nebo, že se určitá událost stane, aniž bychom pro to měli přesné rozumové důvody. Jakákoliv víra je proto výtvorem mysli a proto i o ní platí vše, co platí společně pro všechny výtvory mysli. Je podrobena vždy platné zákonitosti, která určuje účinky našeho myšlení na náš osud ve světě i na stezce.

 

Vzpomínky na mé dospívání, prožité v přítomnosti Bhagavána

25. 3. 2015

Monica Bose

Zveřejněno v The Ramana Maharshi Foundation, 03/2011. S laskavým svolením převzato z: www.rudolfskarnitzl.cz/Texty/ostatni/vzpominky_na_bhagavana.htm

... Když jsem poprvé přišla k Bhagavánovi, uviděla jsem laskavého, starého muže s milým úsměvem. Byl něžný, milý, skoro jako dítě, ale současně z něj vyzařovala velká síla. Proto také, když byla zhotovena jeho socha (po smrti Bhagavána), tak se nikomu nelíbila a nikdo ho v této soše nemohl rozeznat, protože sochař zachytil jeho rysy, ale nemohl do sochy vložit Bhagavánovu sílu, jeho jas, kterým zářil, a jeho milost, která byla tak krásná, když na něj člověk hleděl. Až později jsem pochopila, že v tomto nádherném Mistrovi jsem viděla vrchol uvědomování a soucitu...

 

Zlo existuje, ale je pouze relativní

25. 3. 2015

Jiří Vacek

Absolutní zlo, princip zla neexistuje, ani existovat nemůže. Základem Boha je neprojevené nerozlišené, neomezené sebe si vědomé Jsoucno. V něm neexistuje nic stvořeného, předměty či osoby ani jakýkoliv pohyb a změny. Neprojevené božství je jedinou plnou jednotou, jaká existuje. I v této jednotě se již jako možnost určitého rozlišení nachází stvořitelská moc a možnost jejího projevu, jímž je stvoření.

 

Rozlišení Já od ne-já

22. 3. 2015

Jiří Vacek

Základním úkolem na stezce poznání je rozlišit vědomí Já jsem od nevědomých předmětů. Dokud není toto vědomí rozlišeno od nevědomých předmětů, není si je možné uvědomit neboli poznat.

 

Duchovní kniha je obrovský dar a milost boží

22. 3. 2015

Jiří Vacek

Dokud nebyl vynalezen knihtisk a hlavně knihy se nestaly dostupné pro širokou veřejnost, zdrojem duchovního poučení byli pouze učitelé a osobní styk s nimi. Ti byli a stále ještě jsou poměrně obtížně přístupní. Nalézt tak stezku k Bohu ve smyslu jasného návodu bylo dříve vzácné a obtížné.

 

Etika a duchovní život

18. 3. 2015

Jiří Vacek

Jsou etika, morálka, mravnost nebo jak říkám „přitakání dobru“ součástí duchovního života? Nepochybně jsou a víc: bez nich duchovní život vůbec neexistuje. Ony nejsou jen základem každého náboženství, ale jeho nepřetržitým naplňováním. Duchovní jsme, duchovně žijeme pouze tehdy, když je dodržujeme a nikoliv jejich opak.

 

Dobří a zlí lidé

10. 3. 2015

Jiří Vacek

Když mluvíme o jednotlivých osobách, někdy používáme pojmů „zlý“ a „dobrý“. I když je pravda, že všichni lidé mají Bohem danou božskou podstatu, mnozí s ní nežijí v souladu a dokonce se dopouštějí zlého myšlení i konání. Je pravda, že absolutní zlo neexistuje, ale zlo relativní v našem světě existuje a existují i lidé, kteří jsou více či méně v jeho moci a pod jeho vlivem jednají. Ubližují druhým a proto jsou z tohoto hlediska zlí.

 

Objektivizace zla

7. 3. 2015

Jiří Vacek

Objektivizace zla existuje; stejně tak jako existuje objektivní, byť z nejvyššího hlediska relativní zlo. Poslední vidíme všude kolem sebe. Jsou to například války, nacisté, komunisté, fanatičtí stoupenci nesnášenlivých náboženství a zločiny, kterých se dopustili a stále dopouštějí. Popírat tato zřejmá zla a jejich existenci jen proto, že existuje sklon osobní zlo promítat do druhých neboli objektivizace zla, je naprosto nezdůvodnitelné. Obviňovat ty, kteří na tato zla poukazují, že jsou sami zlí, protože jen objektivizují zlo v sobě, je již zlá demagogie. Její cíl je jediný: odradit hledající od těch, kteří je vyvádějí z moci zlých sil.

 

Nesvoboda z těla

6. 3. 2015

Jiří Vacek

Nejtěžší karmou i nesvobodou je naše hmotné tělo zejména, když se s ním ztotožňujeme. Hmotné tělo je součástí zevního, hmotného světa a proto skrze ně, jeho prostřednictvím v zevním světě žijeme a svět na nás působí. Když se od těla rozlišíme v sebe si vědomém pozorovateli, jeho sevření poněkud povolí. Vazba vědomí na tělo, která je dána jednotou projevu a neprojevu, působí však dál a proto i po rozpuštění ega prožíváme s tělem jeho stavy a svět, ve kterém žije a v důsledku toho prožíváme bolest a utrpení.

 

Zlo a odpouštění

5. 3. 2015

Jiří Vacek

... Největším zlem není proto zevní újma ani zevní vítězství zla, ale vnitřní, duchovní škoda, když na zlo vnitřně odpovídáme zlými city, které jsou smrtelnými hříchy, usmrcujícími skutečně náš život v duchu. Právě naše upadnutí do moci zlých citů a myšlenek jako reakcí na zlo, je největším vítězstvím zla nad námi: podrobuje si naši mysl zlu, bere nám její svobodu. Jakkoliv velké zevní zlo se tomuto vnitřnímu zlu svou škodou, kterou nám působí, nevyrovná...

 

Naše nová kniha Život v Duchu svatém, 2. díl

5. 3. 2015

Jiří Vacek: „Život v Duchu svatém“, 2. díl, vázané, 376 str., 350 Kč.

zivot_v_duchu_svatem_2.png

Pokračování prvého dílu „Život v Duchu svatém“ je celé věnováno závěrečné části stezky, kterou je plný a vědomý návrat do života v Bohu. Křesťané tomuto završení stezky říkají výstup k Otci, hinduisté uvědomění brahman a buddhisté Buddhovo nezrozené. Je splněním podmínek, které jsou nezbytné pro dosažení vysvobození po odložení hmotného těla ze zrodů v nebožských světech, ve kterých trpíme v nesvobodě neboli nirvány. Kniha uvádí praxi, jak toho dosáhnout láskou, pomocí božské tvořivé moci, rozvojem nejvyšší moudrosti a spojením osobního vědomí Já jsem s vědomím absolutním na základě jejich soupodstatnosti.

 


www.jirivacek.cz/eshop

 

Vědomí a pozorovatel

3. 3. 2015

Jiří Vacek

... Jako je tomu velmi často, platí i zde pravidlo střední cesty a vyhýbání se krajnostem. Jednou je pozornost vědomí plně nebo převážně obrácená na samotné vědomí Já jsem. V tomto stavu přestáváme být pozorovateli světa. Druhou krajností je pozorovatel, vědomí, které převážně nebo dokonce výlučně věnuje pozornost světu, jehož součástí je i jeho osobnost, tělo a mysl. Naším cílem je stav, ve kterém spočíváme ztotožněni s vědomím Já jsem a současně jsme pozorovatelem světa, který je jasně rozlišen od všeho stvořeného, pozorovatelného...

 

Jak poznat Boha

3. 3. 2015

Jiří Vacek

Jestliže božstvím Boha je vědomí Já jsem, jediným způsobem, jak se s Bohem v tomto jeho základě spojit, je objevit je v sobě. Bůh je vždy všudypřítomný a proto je i v nás a dokonce právě teď jako naše pravé Já. Vše potřebné k jeho objevení v nás je obrácení pozornosti vědomí, kterým jsme, na toto vědomí a současně odstranit všechny překážky, které nám v jeho uvědomění brání.

 

Pravda o vysvobození

26. 2. 2015

Jiří Vacek

... Vysvobození je proto zákonitě vysvobozením od toho všeho, co nás znesvobodňuje, čím se necháváme ovládat. Nesvoboda je jen naše a proto jen my sami se z ní musíme vysvobodit. Dokážeme to výhradně jen tehdy, když my sami se pustíme do práce na sobě, na našem vysvobození. Čím víc příčin nesvobody odstraníme, tím víc se osvobodíme a tím víc v nás poroste síla a moc boží, která je nám vrozená, což je právě pomoc boží. Říkáme jí nesprávně milost...

 

Podivuhodná vnitřní pránájáma

26. 2. 2015

Jiří Vacek

Vnitřní pránájáma je podivuhodné cvičení. Tak podivuhodné, že nazývat ji cvičením, je nevhodné. Ve skutečnosti je činnou modlitbou k Bohu, který se v nás projevuje jako síla potřebná k životu nejen našeho těla, ale i mysli...

... Překážet v božím díle můžeme i svou dobrou vůlí a snahou. Ani naše nejlepší vůle není nikdy boží, ale vždy jen naší vůlí. Nejlepší je proto nechat Boha, aby v nás svobodně konal svou vůlí. Podmínky pro toto svobodné působení boží vůle musíme samozřejmě vytvořit my sami. Jsou uvedeny výše. Snažme se je proto co nejvíc naplnit, ale ponechme Bohu jeho vůli svobodně v nás působit...

 

Nová kniha v prodeji

25. 2. 2015

Čhögjal Namkhai Norbu: Zrození, život a smrt, 185 str., tvrdá vazba, 240 Kč

namkai_norbu-zrozeni_a_smrt.jpegV této knize její autor a duchovní mistr Čhögjal Namkhai Norbu zevrubně pojednává o rozmanitých aspektech lidského života i procesu umírání z pohledu dzogčhenu a tibetské medicíny.

Z anotace vyjímáme: „Kniha naplňuje dvě potřeby, které jsou často vnímány jako oddělené a navzájem protikladné – na jedné straně přirozený sklon člověka hledat zdraví a pohodu v každodenním životě a na straně druhé ještě větší touhu po autentickém a nepodmíněném duchovním poznání, jež nám umožňuje hlubokým způsobem zvládnout problematiku zrození, života a smrti.“

 

Bůh je všude a vše

25. 2. 2015

Jiří Vacek

... Není dobré chtít jen část Boha, chtějme jej celého a čím víc jej dosáhneme, tím lépe. I když si vybereme jen jednu z více cest k němu, učme se znát Boha i po způsobu druhých. Taková snaha nám jen prospěje. Sblíží nás s druhými, kteří Boha chápu jinak než my.

 

Zlo a moc nevědomosti

24. 2. 2015

Jiří Vacek

Otázka vysvobození je ve své podstatě zbavením se vlády zlých sil nad námi, které nám působí utrpení. Naše nesvoboda není prvotně zevní, ale vnitřní. Základní příčinou všeho utrpení je vždy nevědomost, která se zmocní naší mysli a celé bytosti, když pod jejím vlivem myslíme a chováme se. Základní zlo nevědomosti spočívá v oddělení se od Boha a v neznalosti jeho existence a významu pro náš život. Nevědomost nás odděluje od Boha, který je naším jediným pravým a nejvyšším Dobrem i silou, bez kterých je šťastný a svobodný život nemožný.

 

Vysvobození z nesvobody

20. 2. 2015

Jiří Vacek

Naše nesvoboda prvotně nespočívá v tom, že si nemůžeme dělat, co chceme, ale v omezení naší původní neomezené a nestvořené existence na omezenou a stvořenou osobnost, kterou tvoří naše tělo a mysl. Omezujeme neomezené a nestvořené vědomí na omezené, stvořené a nevědomé tělo a mysl a výsledkem je naše nesvoboda. Ztotožňujeme se s tím, co je vždy omezené a nesvobodné a usilujeme ze všech sil dosáhnout v tomto stavu naprostou svobodu, což je předem nemožné.

 

Nejsem činitelem

18. 2. 2015

Jiří Vacek

Pocit „já jsem činný, já konám“ neboli „já jsem činitelem“, je méně známým, ale nebezpečným projevem ega. Ego je ztotožnění vědomí, kterým jsme, s tělem a s výtvory naší mysli, kterými nejsme. Pokud naše tělo je činné, pracuje, jde a podobně a my myslíme „já jdu, já pracuji“, utvrzujeme se v přesvědčení, že jsme tělem neobli posilujeme své ego tvořivými silami mysli: „já konám, jsem činitelem, neboli jsem tělem a myslí, které činí“. My jsme nečinné, v klidu se nacházející vědomí, které činnosti mysli a těla pozoruje, ale není s nimi totožné. Není na druhé straně ani od nich oddělené, ale rozlišené.

 

Skutečné a neskutečné

17. 2. 2015

Jiří Vacek

Vědomí je svým bytím a jeho bytím je vědomí sebe. Nejsou dva, ale jedno. Duchovní učitelé často pracují s pojmy „skutečný“ a „neskutečný“. Proto je potřebné vědět, co znamenají. Skutečné je jen to, co existuje samo o sobě a nezávisle na čemkoliv jiném. To je pouze absolutno, které nazývám nejvyšší Skutečností. Jeho základem je nestvořené, neprojevené vědomí Já jsem. Je sebe si vědomou existencí, která ke svému uvědomění nepotřebuje nic jiného mimo sebe. Je jednotou bytí a vědomí Sebe.

 

Zodpovědnost moci

14. 2. 2015

Jiří Vacek

Každá moc a síla pochází vždy od Boha a je nám jen propůjčena k užívání. To vůbec neznamená, že ji můžeme používat bez jakýchkoliv ohledů a omezení. I když králové vládnou z moci boží, přece jsou Bohu za svou vládu zodpovědní. Zákon platí pro každého, včetně andělů, mistrů i osvícených. Nakonec se vždy budeme zodpovídat z toho, jak jsme svou moc a sílu používali, k jakým účelům jsme ji propůjčili.

 

« předchozí

1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25

následující »