Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nauka - praxe

Příspěvky

Já jsem utěšitel, Iz 51, 12

15. 4. 2015

Jiří Vacek

Já jsem, vědomí Já jsem, je utěšitel. Tak nás učí starozákonní prorok Izajáš, který stejně jako Ježíš velmi často mluví o vědomí Já jsem podobně jako další prorok Jeremiáš. Oba mnohem dříve než Ježíš učí o vědomí Já jsem, které jak poznal Mojžíš, je božským neosobním vědomím. Ti všichni mluví o jediném vědomí Já jsem. Pojem „utěšitel“ používá i Ježíš a Nový zákon. Je jiným jménem pro Ducha svatého. Izajáš o Já jsem říká, že je naším utěšitelem, neboli Duchem svatým, kterého máme dosáhnout.

 

Já jsem spasitel i spása

15. 4. 2015

Jiří Vacek

Já jsem, vědomí Já jsem, je spasitel i spása. Proč? Protože vědomí Já jsem je neprojevené božství, které je zdrojem a dárcem všeho včetně spásy. Spasitel – vědomí Já jsem – i spása, jsou jedno a nikoliv dva. Spása je záchrana od všeho zlého z nevědomosti, z utrpení i nesvobody a nenachází se někde jinde než v Bohu, v životě, který je žit Bohem a nijak jinak.

 

Já jsem jméno boží

15. 4. 2015

Jiří Vacek

Já jsem, vědomí Já jsem, je jméno boží, jak Bůh sdělil Mojžíšovi, když se ptal po boží podstatě, jak líčí 3. kapitola druhé Mojžíšovy knihy Starého zákona. Odpověď, kterou dostal, je významná. Pro židy je jméno totožné s tím, co označuje, což platí pro Já jsem plně. Je definicí Boha: Bůh je Duch, sebe si vědomé absolutní nestvořené a neomezené vědomí vlastního bytí. Já označuje jeho totožnost: Já jsem Já a nikdo jiný a vím, uvědomuji si, že jsem to Já a nikdo jiný. „Jsem“ je ryzí bytí, ryzí, absolutní ničím nepodmíněná existence: jsem a vím, že jsem. Toto sebe si uvědomující vědomí Já jsem je i svým bytím. Nejsou dva, ale jedno.

 

Já jsem Bůh

14. 4. 2015

Jiří Vacek

Já jsem, vědomí Já jsem není jen jménem božím, jak bylo sděleno Mojžíšovi, ale je přímo Bohem. Bůh a jeho jméno Já jsem jsou jedno. Jsou jedinou nestvořenou sebe si vědomou duchovní Jsoucností, která jediná existuje jako ničím nepodmíněné sebe si vědomé bytí, jedno bez druhého.

 

Já jsem ten kámen úhelný, který stavitelé zavrhli, Luk 20.18.

12. 4. 2015

Jiří Vacek

Já jsem, vědomí Já jsem, je ten kámen úhelný, který stavitelé zavrhli. Kámen úhelný je svorník, jehož boky spolu svírají úhel menší než pravý. Nehodí se proto k normálnímu zdění a tak se vyřazuje – to je ono „zavržení“. Ve svém použití jako svorník je však nenahraditelný a nepostradatelný, protože drží celou klenbu pohromadě. Bez něho by spadla. Ježíš přirovnává plným právem vědomí Já jsem k tomuto kameni. Bez něho nic stvořeného nemůže vzniknout a ono také veškeré stvoření – předměty i bytosti spojuje. Je jejich společným základem, ze kterého vznikají a ve kterém existují a který je všechny proniká, obsahuje v sobě i přesahuje.

 

Já jsem nejvyšší moc a síla

10. 4. 2015

Jiří Vacek

Já jsem, vědomí Já jsem, je nejvyšší moc a síla. Proč? Protože je Bohem. Celé stvoření, všechny světy a bytosti existují pouze ve vědomí a jen tehdy, jsou-li uvědomovány. Bez vědomí nic neexistuje ani existovat nemůže, protože vědomí je základ existence všeho stvořeného a vše co existuje, existuje působením jeho bytí. Sebe si vědomé bytí, kterým vědomí je, propůjčuje nejen existenci všemu stvořenému, ale i jeho moc a sílu.

 

Já jsem stvoření i stvořitel

9. 4. 2015

Jiří Vacek

Vědomí Já jsem je stvořitelem všeho stvořeného, předmětů i bytostí a víc: jelikož existuje jen ono, jedno bez druhého, svět není od něho oddělen ani se nenachází mimo ně. Vědomí, nejvyšší Skutečnost vytváří svět ze sebe, protože nic jiného než ono neexistuje. Vytváří jej svou tvořivou mocí a její činností. Svět není totožný s nejvyšší Skutečností, není v tomto smyslu Bohem, ale není také od něho oddělen, ale je jeho pohybem. Jelikož se stvořené nachází ve vědomí, je v něm Bůh i přítomen, ale není v něm vždy božsky projeven.

 

Já jsem chléb života, Jan 6, 35

9. 4. 2015

Jiří Vacek

Vědomí Já jsem je chléb života veškerého stvoření. Tak jako chléb, potrava, udržuje život tělesný, vědomí Já jsem je energie a síla, která udržuje život duchovní, věčný, je jeho duchovním chlebem, potravou. Veškerá energie, která dodává sílu životu ve všech jeho úrovních a tak jej udržuje, včetně života duchovního, je energie vědomí Já jsem.

 

Tělo vědomí

8. 4. 2015

Zuzana Koubová

... Ako protiváhu voči týmto tvrdeniam, ktoré sú Vám neprávom prisudzované na základe vlastného nepochopenia nauky niektorých hľadajúcich sa pokúsim objasniť rozdiel medzi telom hmotným, telom jemným (a jeho úrovňou) , prechod z tela jemného do vedomia Já jsem a následné uvedomenie si toho toľko krát zmieňovaného “těla vědomí “, a to všetko na podklade Vašej nauky a nauky Ramany Maharišiho tak, ako ich celé roky učíte a ich priamych návodov, ako na to. Keby každý naozaj študoval Vaše knihy (čo sa u ľudí, ktorí sa zúčastňovali Vašich meditácií a seminárov dlhé roky predpokladá ako samozrejmé), nikdy by nemohli tvrdiť, že učíte oddeľovanie sa od tela. Na každej spoločnej meditácii a seminári sa uvádza, že pre správne praktikovanie a porozumenie nauke je potrebné mať naštudovanú aspoň Kráľovskú jógu...

 

Já jsem dobrý pastýř, Jan 10, 11

7. 4. 2015

Jiří Vacek

Bible mnohdy nám své pravdy sděluje pomocí symbolů. Tato symbolika je stejná nejen v učení všech náboženství, ale i ve snech a vizích všech hledajících. Pojem „pastýř“ bible používá jako synonymum pro duchovního mistra, který dosáhl poznání vědomí Já jsem a vede ty, kteří mu důvěřují, aby dosáhli stejného poznání jako on. Dobrý pastýř je člověk, který řečí bible „chodí s Bohem“, neboli dosáhl poznání vědomí Já jsem. Učí poznání vědomí Já tím, že svým ovečkám (žákům, učedníkům) ukazuje způsob, know-how, jak vědomí Já jsem poznat. Tím jeho význam pro žáka, který hledá poznání Já, zdaleka nekončí...

 

Stvořené a nestvořené

7. 4. 2015

Jiří Vacek

Co je stvořené, má svůj začátek, a proto má vždy i svůj konec. Spoléhat proto na cokoliv stvořeného, je vždy spoléháním na to, co je pomíjivé, a proto ve své existenci i nestálé a nespolehlivé.

Jediná jistota je v nestvořeném vědomí Já jsem.

 

Já jsem alfa i omega, Zj. 1, 8

6. 4. 2015

Jiří Vacek

V Janově Zjevení již nemluví Ježíš, ale přímo vědomí Já jsem, což je další poukaz, jak správně chápat výroky o Bohu Já jsem: neosobně. Co je nám tímto výrokem sdělováno? Alfa a omega jsou začátkem i koncem řecké abecedy. Tím se nám říká, že na počátku všeho stvořeného je vždy nejprve vědomí Já jsem.

 

Já jsem život, Jan 14, 6

6. 4. 2015

Jiří Vacek

Vědomí Já jsem je život všech vědomých bytostí. Co je sebe si vědomé, je živé. Kde nepůsobí vědomí, není ani vědomý život. Ač je vědomí všude a ve všem stvořeném, není všude projeveno. Ke svému působení potřebuje spoj mezi vědomím a nevědomou hmotou. Tento spoj v člověku tvoří jeho duchovní srdce. Život je vědomí a ve vědomí. Jen co je vědomé, je živé. Život se děje uvědomováním vědomí.

 

Já jsem cesta, Jan 14, 6

6. 4. 2015

Jiří Vacek

Já jsem je cesta. Co je tato cesta, odkud a kam vede? Hledající Boha všech dob a směrů o svém úsilí mluví jako o cestě nebo stezce. Tato cesta vede ze stavu našeho pádu od Boha do nebožského světa zpět k objevení Boha, vědomí Já jsem v nás. Je-li úspěšně dokončena, je v nás obnoveno vnitřní, podstatné spojení s Bohem a po odložení těla je dosaženo spásy v božském světě.

 

Já jsem dveře!, Jan 10, 9

6. 4. 2015

Jiří Vacek

Já jsem, vědomí Já jsem jsou dveře, které vedou do nebeského, to jest božího království. Dosažením poznání sebe ve vědomí Já jsem, které se dosahuje usilovným obracením našeho vědomí na samo toto vědomí, je průchodem, dveřmi, kterými musí projít každý, kdo chce poznat Boha Já jsem a žít v jeho božském světě.

 

Dříve než Abraham, Já jsem!, Jan 8, 58

6. 4. 2015

Jiří Vacek

Ježíš byl tak mocně sjednocen s Bohem, s vědomím Já jsem, že se i vyjadřoval ve svých výrocích tak, jakoby mluvilo přímo ono ... Pokud nepochopíme, že se Ježíš často vyjadřoval jako Duch, vědomí Já jsem, nutně chápeme jeho výroky nesprávně. Vše, co vychází z této nevědomé záměny Ducha za tělo, je proto jen nevědomostí a ničím víc.

 

Největší zlo je nevědomost

5. 4. 2015

Jiří Vacek

... Nevědomost všeho druhu proto nejen není neškodná, ale je přímo zlem a příčinou myšlení a chování, které vytváří nesvobodu, ve které nám vládne zlo, které jsme přijali za svůj způsob zabezpečení své existence ve světě. Nevědomost je proto základním proviněním proti nám samým. Pod jejím působením si připravujeme zlý osud jako výsledek našeho nesprávného myšlení a konání. Naší povinností je proto vědět a rozpouštět naši nevědomost všemi způsoby...

 

O největším zlu

4. 4. 2015

Jiří Vacek

... Pokud stvořené bytosti se udržují vědomě v Bohu a žijí s ním v souladu, jejich existence a nejen pouhá existence, ale i štěstí a blaženost, jsou plně a bez úsilí na jejich straně, Bohem, jejich stvořitelem zabezpečovány. Oddělením se od Boha stvořené bytosti toto božské zaopatření ztrácejí. Oddělení představuje velké oslabení spoje stvořená bytost – Bůh, a proto i zmenšený příjem všeho potřebného k božskému životu, které Bůh samovolně zabezpečuje svou pouhou existencí...

 

Základ vědomí je vědomí sebe

3. 4. 2015

Jiří Vacek

Vědomí není prvotně vědomím něčeho, ale sama sebe. Já existuji, jsem si vědom, že existuji a jsem to Já, kdo existuje. Nejprve zde vždy musí existovat samotné vědomí a teprve pak si může něco uvědomovat, když k tomu přivrátí svou pozornost.

 

Vědomí absolutní a jedinců

2. 4. 2015

Jiří Vacek

... Proto ač z nejvyššího hlediska absolutno, vědomí Já jsem je vždy sebe si vědomé, totéž vědomí si jedinci v sobě nejen neuvědomují a žijí v nevědomosti o tom, co jsou, ale dokonce je spojují s tím, co nejsou. Proto není vůbec nesprávné zdůrazňovat „sebe si vědomé vědomí“, protože většina lidí pod vědomím chápe pouze vědomí něčeho předmětného. Zcela jim chybí to základní: sebe si uvědomující vědomí Já jsem a pochopení jeho nezávislé existence. Tato nevědomost vede až k materialistickým názorům, že vědomí není samostatný princip, ale je vytvářeno jako výsledek smyslového vnímání...

 

Veřejná meditace v Praze v březnu 2015

1. 4. 2015

Jiří Vacek

... Naše pravidelné meditační setkání se konalo v sobotu 21. března ve Spolkovém domě Prahy 13. Účast byla dobrá vzdor rozdělení naší skupiny. Pod jeho vlivem někteří hledající se zcela nesmyslně a v rozporu se svými skutečnými zájmy našich setkání straní. Ubližují tak sobě. Mnozí se tak až příliš podobají fanatickým vyznavačům nejrůznějších totalitních duchovních směrů...

 

Bytí podmíněné a nepodmíněné

1. 4. 2015

Jiří Vacek

... Ač Já i ne-já, vědomí a stvoření, neprojev a projev tvoří jednotu jediné nejvyšší Skutečnosti, neplatí, že Já – vědomí je vše. Právě nerozlišování vědomí od ne-já, od nevědomých předmětů, což je celé stvoření včetně bytostí, které je obývají, je příčinou veškerého utrpení a nesvobody. Proto musí být odstraněna trvalým rozlišováním toho, co je sebe si vědomé, od toho, co je nevědomé...

 

O zlu čiste prakticky

1. 4. 2015

Zuzana Koubová

... V tom je to zlo ( zlo= vlastná nevedomosť , ktorá nám zastiera Pravdu, takú aká je) veľmi záludné, že škodí v prvom rade svojmu nositeľovi , ktorého zároveň presvedčí, že je pre neho samotného dobré a zlé je len pre tých druhých, (lebo si to zaslúžia, lebo je to tak spravodlivé, atď…) a hlavne, že zato neponesie žiadne následky, dokonca, že aj tie následky ponesú tí druhí. Myseľ pod vplyvom zla si dokáže ospravedlniť skutočne čokoľvek ako dobré a správne pre seba a to zlé a nesprávne vidí zásadne mimo seba v druhých, čo je typické pre každé ego...

 

Základní podmínka účinného žákovství

31. 3. 2015

Jiří Vacek

Pokud má mít žákovství smysl a přinášet duchovní prospěch, vždy se musí řídit základní zásadou: Mistr učí, žák se učí. Jakékoliv pokusy chápat vztah žáka k mistrovi jinak, vždy přinášejí žákovi jen duchovní škodu. Nikdo není nucen stát se žákem. Může nastoupit stezku i bez mistra. Pokud však má možnost stát se žákem mistra v těle, jeho stezka je mnohem snazší.

 

Mysl je skutečná moc a síla

30. 3. 2015

Jiří Vacek

... Nevědomost o této všeobecně platné zákonitosti tvořivé moci mysli a zákona příčiny a následku, který jí vládne, nevíra v ní a neschopnost ji prohlédnout, je ještě horší než samo zlo, které vytváříme jako svůj osud pod jejím vlivem zlým myšlením a jednáním. Toto zlo nevědomosti může posilovat a často také skutečně posiluje i pod vlivem zlem zastřeného rozumu nesprávně chápaná nauka. Zlo se nesmírně rádo zmocňuje pravd o božském stvoření, o naší božské podstatě, o tom, že vše je jedno a vztahuje je neprávem na sebe, ač pravda je úplně jiná...

 

Spása a Bůh jsou jedno

30. 3. 2015

Jiří Vacek

Spása a Bůh nejsou dva, ale jedno. Spása se nenachází nikde jinde než v Bohu. Proto není správné spásu od Boha oddělovat. Není proto ani možné hledat spásu bez Boha, protože Bůh je spasitel i spása sama. Dosáhnout spásy bez Boha je nemožné, protože nic takového neexistuje.

 

Spása z víry

29. 3. 2015

Jiří Vacek

Součástí křesťanské věrouky je víra ve spasitelskou moc víry. Taková víra musí být pevná a trvalá. Pouhé rozumové přesvědčení nestačí.

Co vlastně je víra? Je přesvědčením, o něčem, co je rozumem nedokazatelné, jako je víra v existenci boží nebo, že se určitá událost stane, aniž bychom pro to měli přesné rozumové důvody. Jakákoliv víra je proto výtvorem mysli a proto i o ní platí vše, co platí společně pro všechny výtvory mysli. Je podrobena vždy platné zákonitosti, která určuje účinky našeho myšlení na náš osud ve světě i na stezce.

 

Vzpomínky na mé dospívání, prožité v přítomnosti Bhagavána

25. 3. 2015

Monica Bose

Zveřejněno v The Ramana Maharshi Foundation, 03/2011. S laskavým svolením převzato z: www.rudolfskarnitzl.cz/Texty/ostatni/vzpominky_na_bhagavana.htm

... Když jsem poprvé přišla k Bhagavánovi, uviděla jsem laskavého, starého muže s milým úsměvem. Byl něžný, milý, skoro jako dítě, ale současně z něj vyzařovala velká síla. Proto také, když byla zhotovena jeho socha (po smrti Bhagavána), tak se nikomu nelíbila a nikdo ho v této soše nemohl rozeznat, protože sochař zachytil jeho rysy, ale nemohl do sochy vložit Bhagavánovu sílu, jeho jas, kterým zářil, a jeho milost, která byla tak krásná, když na něj člověk hleděl. Až později jsem pochopila, že v tomto nádherném Mistrovi jsem viděla vrchol uvědomování a soucitu...

 

Zlo existuje, ale je pouze relativní

25. 3. 2015

Jiří Vacek

Absolutní zlo, princip zla neexistuje, ani existovat nemůže. Základem Boha je neprojevené nerozlišené, neomezené sebe si vědomé Jsoucno. V něm neexistuje nic stvořeného, předměty či osoby ani jakýkoliv pohyb a změny. Neprojevené božství je jedinou plnou jednotou, jaká existuje. I v této jednotě se již jako možnost určitého rozlišení nachází stvořitelská moc a možnost jejího projevu, jímž je stvoření.

 

Rozlišení Já od ne-já

22. 3. 2015

Jiří Vacek

Základním úkolem na stezce poznání je rozlišit vědomí Já jsem od nevědomých předmětů. Dokud není toto vědomí rozlišeno od nevědomých předmětů, není si je možné uvědomit neboli poznat.

 

« předchozí

1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26

následující »