Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nauka - praxe

Příspěvky

Úskalí tibetského buddhismu

22. 2. 2008

Jiří Vacek

Tibetský buddhismus, jak nám jej jeho představitelé líčí, je podivuhodnou směsicí nejvyšších pravd, ale i velmi zavádějících tvrzení. Rozhodně není tak, jak je vyučován, ryzí přímou stezkou k poznání a následnému vysvobození, ale obsahuje i mnoho zavádějících nebo méně podstatných tvrzení...

 

Pozorovatel je milost i spasitel

17. 2. 2008

Jiří Vacek

Není pravda, že nemáme milost, že je daleko. Pravda je přesně opačná: milost je zde stále a my dokonce milostí sami jsme. Bohužel nevědomě, a proto  ji ani nepociťujeme a nejsme ji účastni. Touto milostí je pozorovatel, pozorující vědomí. V čem milost pozorovatele spočívá? Když se do něho uchýlíme, jsme vysvobozeni z nevědomého pohlcení v mysli a v těle a ve světě a nemají na nás proto tak velký vliv, jako je tomu, když nejsme pozorovatelé.

 

Bez mistra není dosažení

15. 2. 2008

Jiří Vacek

... Nestarejme se ani tak o to, jak poznat pravého mistra, jako o to, abychom splňovali podmínky správného žákovství. Správný hledající nekritizuje a neposuzuje mistry, ale hledá své chyby a soustřeďuje se na jejich odstranění.

 

Pravá láska je vedena božskou inteligencí

14. 2. 2008

Jiří Vacek

Je pravda, že láska je Bůh. Není však pravda, že je pouze láskou. Je i mocí a inteligencí. Tam, kde poslední chybí, není Bůh ve své plnosti, není celý. Proto pouze samotná láska nestačí. Bez boží inteligence je slepá: miluje nebožské a nebožsky, a proto trpí.

 

Příčiny zla ve světě

11. 2. 2008

Jiří Vacek

Zlo ve světě nelze vymýtit, protože neexistuje. Co existuje, jsou lidé, kteří více či méně myslí a jednají pod vlivem svých zlých sklonů. Dokud tito lidé budou v našem světě žít, bude v něm skrze ně vždy přítomno i zlo. Proto je také nelze vymýtit. Svět bez zla je možný pouze bez zlých lidí. Předpokladem ráje na světě je svět bez zlých lidí, což je bez Boha nemyslitelné. Navíc i my sami jsme zlí, a proto ke zlu ve světě vydatně přidáváme.

 

Jak nás Bůh miluje

10. 2. 2008

Jiří Vacek

Má nás Bůh rád? Má i nemá. Rozhodně nemiluje naše ega a jejich zlé vlastnosti. To, co v nás miluje, je on sám, naší božskou podstatu, svůj obraz a odraz, který do nás vložil.

 

Božský svět?

9. 2. 2008

Jiří Vacek

Příroda není nic jiného než tak zvaný potravní řetězec. To je systém, kde jediným zákonem, který platí, je právo silnějšího. Prosazuje se ve své nejhorší formě: sežer nebo budeš sežrán. To není svět božský, ale nebožský. Kolem udržení života se točí vše...

 

K zamyšlení

7. 2. 2008

Jiří Vacek

... Otec a Já jedno jsme. Otec je však větší než-li Já. Tomu odpovídá átman je brahman, ale brahman je větší než Já. Je škoda a matoucí, že poslední Indové nedodávají...

... Vrána vráně oči nevyklove. Nedobří lidé se poznají podle náklonnosti a shovívavosti, kterou chovají ke zlu. Zlo nemůže vidět zlo, protože by uvidělo sama sebe...

 

Proč se setkáváme

4. 2. 2008

Jiří Vacek

... Důvodem těchto schůzek je, že společná setkání, pokud jsou opravdu pracovní, tj. meditační, podstatně urychlují náš duchovní vývoj. Je-li na těchto setkáních přítomen dokonce někdo, kdo již své Já poznal a dosáhl schopnosti v něm spočívat neboli je v tomto smyslu mistrem, je účinek společných meditací s ním na každého účastníka, je-li dobře připraven, podstatně vyšší...

 

Je vše jak má být?

2. 2. 2008

Jiří Vacek

Prohlášení typu „vše je jak má být“ nebo „vše je boží vůle“, jsou pravdivá. Je však potřebné, abychom jim správně rozuměli. „Vše je jak má být“, je pravda v tom smyslu, že v celém projevu vládne zákonitost, která každému dává přesně to, co si zaslouží. Právě to je karma: sklízíme, co jsme zaseli, což je naprosto správné a zákonité. Na druhé straně rozhodně není „vše jak má být“, když se lidé vraždí, nenávidí, nežijí Bohem a v Bohu. To rozhodně není boží vůlí. V tomto případě je jeho vůlí, abychom nesli následky svých činů, které konáme a nikoliv, že by si to Bůh přál.

 

Euforie

1. 2. 2008

Jiří Vacek

Euforie, rozjařenost je kyvadlo. Když na ně usedneme v nejvyšším prvém bodě, zákonitě klesne do bodu nejnižšího, kde pohasne, aby se nakonec překývlo do svého opaku v nejvyšším, levém bodě. Tam je opak blaženosti, nešťastnost a snaha získat potěšení z rozjařenosti zpět.

 

O dobru a zlu jinak

31. 1. 2008

Jiří Vacek

Z hlediska nejvyššího cíle naší stezky, jímž je trvalé vědomí Boha Já jsem, je dokonce jedno, zda nás ze spočívání ve vědomí Já vytrhují dobré či zlé sklony. Ztotožnění s dobrem či zlou myšlenku s následným zapomenutím Já je stejně škodlivé v obou případech. To samozřejmě neznamená, že zlo je dobro, že jsou si rovny...

 

Jak máme o sobě smýšlet?

29. 1. 2008

Jiří Vacek

... Takže jak máme o sobě smýšlet? Realisticky. Máme vědět, že naše podstata je božská a bez hříchu, ale že se v současnosti nacházíme ve stavu nevědomosti a ztráty spojení se svým božstvím. Máme dobře znát své nitro i zlé sklony naší mysli – to jsou skutečné hříchy, být si jich dobře vědomi a rozpouštět je a tím i jejich moc nad námi. A při tom všem snažení se neustále opírat o pomoc boží a vytrvale o ni prosit...

 

Varovné známky nesprávného vedení žáků

28. 1. 2008

Jiří Vacek

Jsou to zejména:

- Hlásání polopravd typu „není oč usilovat, ty jsi TO, ego není zlé a není je třeba rozpustit ani očišťovat“.

- Mistr se žáky společně nemedituje ani je k meditaci nevede.

- Nedostatečný důraz na očistu a ovládání mysli.

 

Projevy pravého mistrovství

28. 1. 2008

Jiří Vacek

... Na mistra nebo lépe na jeho působení můžeme však usuzovat ve shodě se zásadou: „podle skutků poznáte je“ nebo „strom se pozná podle ovoce“. Při uplatňování této zásady musíme být však opatrní. Cílem mistrova úsilí neboli plody jeho stromu není nic zevního, ale výhradně oblast ducha. Zevní hlediska nejsou proto rozhodující. Nejlepšími skutky, plody mistra je proto duchovní pokrok  nebo dokonce dosažení poznání těch, které vede...

 

Mistr rozhoduje, nikoliv ego

27. 1. 2008

Jiří Vacek

... Žádný mistr také nikdy není mistrem všech, ale jen těch, kteří na stezce usilují a současně jej přijímají s důvěrou, úctou a láskou za svého mistra. Pravé žákovství je proto pouze vnitřní, ale skutečný duchovní spoj mezi mistrem a žákem. Zevní projevy jimi nejsou a pravý mistr si jich necení, ani po nich nebaží i když je více či méně ve prospěch žáků trpí ...

 

Štědrý den

21. 1. 2008

Jiří Vacek

... K obědu je jen polévka z dýní. Po obědě ležím v ložnici. Relaxuji na zádech, zavřu oči a medituji. Nořím se do jasné záře vědomí Já jsem, které je bez tvaru a omezení. Lépe řečeno: existuji jako toto sebe si vědomé vědomí plné světla. V tomto stavu setrvávám s malými obměnami asi tři hodiny. Vstávám pěkně odpočatý; víc než kdybych spal...

 

Náměty k zamyšlení, zapamatování a provádění

11. 1. 2008

Jiří Vacek

... Základní Jednota pozorovatele, pozorování a pozorovaného spočívá v tom, že je nelze od sebe oddělit, protože bez pozorovatele není pozorování ani nic pozorovaného. Můžeme je pouze pro účely zkoumání rozlišovat. Jejich jednotu tvoří jediné vědomí, které se projevuje pozorovatelem, který pozoruje pozorované...

 

Myšlenky

3. 1. 2008

Jiří Vacek

... Nesvádějme nic na Boha ani na druhé, protože vždy jen sklízíme, co jsme zaseli...

... Bůh neurčuje jak a co má kdo hrát, ale pouze pravidla, podle kterých se hraje. Kdo švindluje, šidí Boha a ubližuje sobě...

 

Nápady 3

1. 1. 2008

Jiří Vacek

... Pravá pokora spočívá v poslušnosti a v odevzdanosti mistrovi. Kdo není ochoten plnit požadavky na žáka stezky, které mistr vyžaduje, není a ani nemůže být pokorný před Bohem a být mu odevzdán. To, co odmítá poslušnost a odevzdanost mistrovi, je ego...

... Každé učení, které vyznává Boha, není proto ještě pravé nebo čisté, avšak učení, které neuznává Boha, je nepravé vždy...

 

Nebezpečí trpného klidu mysli

31. 12. 2007

Jiří Vacek

Zastavovat mysl a trpně očekávat, co se objeví, znamená otevírat se bez rozlišení cizím vlivům, které zdaleka nejsou vždy duchovní. Právě naopak jsou často silami nepřátelskými, jejichž jediným cílem je nás ovládnout ve svůj prospěch. Před nimi nás chrání účinně vivéka a namíření pozornosti k Bohu. Zastavená mysl se ztrátou vědomí není samádhi, vědomí Já, ale mano laja. Tento stav není pokrokem na cestě, ale slepou uličkou. Když pomine, naše nevědomost i škodlivé vásany působí dál.

 

Falešní uctívatelé

31. 12. 2007

Jiří Vacek

Ramana Maháriši nebyl tělem, které žilo na Arunáčale, ale vědomím Já jsem, které používalo tělo jako nástroj k poučování druhých. Ač kladl velký důraz, že nikdo ani on sám není tělem, jeho uctívatelé jej s jeho tělem ztotožňují, a tak i o něm myslí. Říkají, že on, který je jako vědomí ve všem a všude, nikdy neopustil Arunáčalu a dokonce mu jako tělu, připisují vlastnictví jeho učení a jako takové je brání. Nepochopili ani přes jeho zdůrazňování, že není tělem, ale střeží čistotu jeho učení jako by patřila jeho tělu či osobě.

 

Co je Bůh?

26. 12. 2007

Jiří Vacek

Na otázku, co je Bůh, Ramana Maháriši odpovídá: „Já je Bůh“.

Totéž říká bible. Bůh v ní promlouvá k Mojžíšovi a oznamuje mu, kdo či co je: „Já jsem ten, kterýž jsem. Já jsem je jméno mé“. Vědomí Já jsem je Bůh.

 

Co je boží vůlí?

25. 12. 2007

Jiří Vacek

1) Tou nejpřednější boží vůlí je, aby vše bylo božské, aby vše a všichni žili Bohem.

2) Když tomu tak není, tak je boží vůlí, aby se všichni vydali na cestu zpět k Bohu, ze kterého vyšli a vrátili se do něho.

3) Pro ty, kteří nejsou na stezce, je jeho vůlí, aby se chovali eticky.

4) Pro ty zlé je jeho vůlí pokání a rozchod se zlem.

5) Pro ty, kteří propadli zlu a nechtějí je opustit, je jeho vůlí, aby nesli následky svého zla a trpěli. Ne za trest, ale aby nahlédli podstatu zla, kterému propadli a které jim přináší škodu a utrpení a odvrátili se od něho.

 

Co vidí, je důležitější než viděné

24. 12. 2007

Jiří Vacek

Ramana Maháriši nás učí, abychom věnovali pozornost tomu, co v nás vidí a nikoliv tomu, co vidíme. To je klíč, postup, praxe, která přímo vede k poznání sebe ve vědomí Já jsem. To „něco co v nás vidí“, není samozřejmě nic jiného než my sami, naše pravá podstata, vědomí, princip, schopnost být si vědom sebe i předmětů. Vidění, slyšení, hmatání není nic jiného než uvědomování si předmětů vědomím, kterým jsme. My jsme uvědomující se i sebe si vědomé vědomí.

 

K filosofii konceptů R. Balsekara

23. 12. 2007

Jiří Vacek

Právě vyšel český překlad knihy R. Balsekara. Překládat do češtiny duchovní díla je jistě záslužné, ale má i svá úskalí, což platí i v případě angličtiny. Mnozí překladatelé si zjednodušují práci tím, že anglické výrazy nepřekládají a používají je ve tvaru převzatém do češtiny v přesvědčení, že anglický i český tvar jsou významově totožné. Nejsou...

 

Miloš Tomáš: O milosti

13. 11. 2007

Jiří Vacek

... Na straně 118 uvedené knihy se dočteme, cituji: „Copak by Ramana Maháriši učil, aby mu jeho žáci byli odevzdáni, oddáni? Pokud jste něco podobného četli, tak je to nebezpečná lež“. Konec citátu.

Jaká je pravda? Ramana Maháriši nejen učil, že máme být svému mistrovi oddáni a odevzdáni, ale od těch, kteří kráčeli stezkou odevzdanosti, oddanost a odevzdanost nesmlouvavě v osobním styku vyžadoval. Každý se o tom může přesvědčit, když si přečte knihu vzpomínek na Ramana Mahárišiho od D. Godmana - The Power of the Presence (Moc přítomnosti), díl třetí, str. 233 až 237...

 

Nápady 2

6. 11. 2007

Jiří Vacek

Kdo opravdu miluje Boha, miluje i své bližní, protože v nich sídlí Bůh. Kdo nemiluje Boha, nemiluje ani své bližní.

Hlupák, když něčemu nerozumí, tak se tomu směje...

 

Lidé dávají přednost drbům před pravdou

28. 10. 2007

Jiří Vacek

K tomuto smutnému závěru dospěly zahraniční výzkumy, viz Novinky.cz, 16.10.2007 ...

... Proč tomu tak je? Mnoho lidí myslí a cítí ve zlu, a proto předpokládají, že druzí jsou stejní jako oni. A proto bez rozmyslu věří pomlouvačům místo, aby se ptali, jaký prospěch svými pomluvami sledují. Vždy jen ten svůj. Pomluva má nás dostat do oblasti jejich vlivu. Navíc, když se lidé dozvídají o druhých nepříznivé informace, často pociťují z nich radost a zadostiučinění: jsou stejní jako já. Proto rádi věří pomluvám, i když je fakta vyvracejí...

 

Anabáze (z deníku JV)

21. 10. 2007

Jiří Vacek

... V tak těžké době objevujeme hodnotu partnerských, příbuzenských i přátelských vztahů a doceňujeme je. Bylo krásné mít vedle sebe Milušku plnou starostlivé lásky a snahy pomoci. Již to, že byla se mnou – třeba i na dálku, bylo pomocí. To samé platí o Evě, Jirkovi, kteří mě při návštěvách v nemocnici i na Morávce léčili, a nejbližších přátelích. Jejich zájem a snaha pomoci mě až dojímaly a velmi mě s nimi sbližovaly. Díky Bohu za to vše...

 

« předchozí

1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26

následující »