Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

... Svobodná bytost je jedině ta, která udrží svobodu vědomí neboli jeho pozornost, která není ničím předmětným pohlcena nebo s tím ztotožněna. Svobodné vědomí je jen takové vědomí, které spočívá vědomě a s plnou silou v sobě samém a nenechá se pohltit ani světem ani ztotožnit se svým tělem a myslí. Proto zásadní a nevynechatelnou podmínkou vysvobození neboli spásy je vysvobození vědomí z nevědomého pohlcení světem a z totožnosti s tělem a s myslí, což zahrnuje všechny její výtvory. Bez toho svoboda neexistuje...

Jiří Vacek

Pravda je jedna věc a skutečnost je často docela něco jiného. Proto pravda ani Pravda není samovolně totéž, co skutečnost a zkušenost, ale mohou se značně lišit. Proto je pravda plně pravdou jen tehdy, je-li celá uskutečněna, to jest žita a zakoušena. Pokud tomu tak není, musíme nepřetržitě a ze všech sil usilovat, aby se pravda pro nás stala i přímo žitou skutečností a zkušeností a nezůstala neživou a nežitou literou. Proto ani plné přijetí pravdivých názorů není uskutečněním Pravdy, ale jen názorem, který je potřebné uvést ve skutek vlastním úsilím. Rozumové poznání Pravdy proto také není jejím uskutečněním, ale, je-li nesprávně pochopena, může se dokonce stát velkou překážkou jejího dosažení.

Jiří Vacek, časopis Medium

Je dobré si uchovat pružnou a otevřenou mysl. Pak se někdy stane, že narazíme na dobré poučení, které nám osvětlí z nového a trochu jiného světla to, co již známe. Jedno takové poučení jsem nalezl v časopise Medium č. 10/2015 v článku s anotací knihy Dona José Ruize „Můj dobrý přítel chřestýš“ (knihu lze objednat v našem e-shopu). Z ní uvádím...

... To, co nám odpovídá na naše podněty, je v nás a jsme to my sami, ať tomu říkáme, jak chceme. Není proto třeba hledat mimo nás, něco co není přítomné, ale co je vždy zde a v nás a jsme to my sami.

Jiří Vacek

... Světlo a světelné tělo, které není ničím jiným než rozšířením prostoru světla v našem těle, nemá pevný tvar, ale mění prostor, který zaujímá, podle své velikosti. Čím je ho víc, tím větší prostor zabírá. Světlo je zářivá energie vědomí Já jsem a proto je nemáme brát odděleně od tohoto vědomí, ale vědomí má v něm sídlit se správným pochopením jeho podstaty a působení. Je nejvyšší a nejmocnější silou, která nás čistí nejen od všeho zlého, ale i nebožského...

Jiří Vacek

Rozlišené existuje v nerozlišeném, které je i proniká a dává mu vznikat a udržuje je v bytí. V praxi postupujeme tak, že si uvědomujeme nerozlišený prostor vědomí Já jsem i rozlišený svět a jeho bytosti současně. Všechno je jedna jediná nejvyšší Skutečnost, která je současně rozlišená i nerozlišená. Nerozlišená skutečnost je neomezené, nestvořené a beztvaré vědomí Já jsem. Rozlišená skutečnost jsou světy a jejich bytosti, které jsou neustále vytvářeny silou tohoto vědomí.

Jiří Vacek

... Z nitra mně přišel popud, abych otevřel namátkou knihu D. Godmana: „Život podle Bhagavana“. Je podle mne jednou z nejlepších knih, která podává současně spolehlivý obraz toho, co mudrc učil i jak žil. Annamalai Swami, na jehož vzpomínkách je kniha založena, žil s Mahárišim v ášramu desítky let a měl s mudrcem velmi těsný celodenní vztah. Knihu jsem otevřel na straně 100 a hle, co jsem se dozvěděl. Maháriši tam jasně říká: „Advaita (nedvojnost) by se neměla vkládat do běžných činností. Zcela stačí, když nerozlišování je v mysli. Pokud v sobě chováme množství nerozlišujících myšlenek, pak bychom neměli předstírat, že venku je vše jediné“. A dále volně podáno: „Máme zažívat advaitu v Srdci, ale nemáme zavádět nedvojnost do činností. Zejména není vhodné zavádět nedvojnost do styku s mistrem“. Přesně toto je můj názor, který jsem získal z vlastní zkušenosti a zde nachází své jasné vyjádření i ve slovech mistra...

Jiří Vacek

Pýcha je velmi nebezpečným smrtelným hříchem proti duchovnímu životu a proto o ní platí totéž, co o ostatních jí podobných proviněních. Kde je pýcha, není pokora ani Bůh, protože pravá pokora je otevření se naší celé bytosti Bohu a jeho působení. Pokora není pokoření se a sklonění se před něčím nebo někým, co nás přemohlo, co je mocnější než my, ale radostným přijetím Boha lásky v našem nitru v důvěře a v lásce. Není bezduchým klaněním se ani poklonkováním, není ničím zevním, ale radostným stavem nitra naší mysli, který vítá Boha a otevírá se jeho působení.

Jiří Vacek

Vážení a milí přátelé, zveme vás srdečně na naše týdenní meditační setkání v Beskydech na Morávce. Proběhne letos od soboty 26. září do soboty 3. října. Náplní celodenní duchovní praxe je očista od překážek duchovního pokroku, meditace na poznání sama sebe soustředěním na pozorovatele, kterým stále jsme, neboli átmavičára a vnitřní pránájáma. Podrobnější popis prováděné praxe naleznete na našem webu a zejména v naší nové knize „Svatodušní meditační setkání na Morávce 2015“. Stálí odběratelé našich knih budou mít možnost si ji vyzvednout osobně. Nevyzvednuté výtisky jim pak zašleme poštou.

Na setkání bude i velký výběr duchovní literatury. Pokud máte zájem o vybrané tituly, prosíme, sdělte nám své požadavky, abychom je mohli naplnit. K získání plného prospěchu ze semináře doporučujeme prostudování knihy „Královská jóga“.

Přihlásit se na seminář je stále ještě možné. Potřebné informace naleznete na tomto webu nebo na telefonu: 776 115 504 (Martin Tomeš).

Jiří Vacek

Bůh je jednotou vědomí Já jsem, lásky a božské tvořivé moci. Proto je možné se k němu vracet poznáním vědomí Já jsem, což je džňána jóga nebo láskou – bhakti jógou nebo pomocí božské síly, šakti jógou. Vše stvořené je jednotou hmotného utváření a všepronikajícího základu. Tím všepronikajícím základem je vědomí Já jsem. Hmotné utváření, zevní stvořené tvary jsou pohybem a působením božské tvořivé síly. Celý projev ve své zevní stránce není nic jiného než tato božská tvořivá síla v činnosti. Svět a energie nejsou dva, ale jedna jediná božská síla v činnosti. Svět, projev, není ani ve své hmotné stránce pouze hmotným utvářením, ale je polem působení jediné božské síly, které je rozlišeno do mnoha různých sil a to od úrovně hmotné až po úroveň božskou.

Jiří Vacek

... Je zřejmé, že neodporovat režimům a názorům jako jsou ty nacistické, komunistické, náboženskému fanatismu a lupičům a vrahům je totéž, jako jim pomáhat v šíření zla. Odporovat zlu máme a hlavně a na prvém místě v nás samých. Příčinou našich zrodů v nebožských světech, kde se prosazují zlé síly, jsme my sami, naše mysl, která podléhá zlým sklonům. Boj se zlem je proto nebytné vést nejprve v naší mysli. Pokud ta je plná zlých a odstředivých sil, nemůžeme zlo ve světě nejen přemoci, ale stále je vytváříme. Zevnímu zlu máme odporovat v souladu s duchovní rozlišovací moudrostí, ale vždy bez nenávisti, hněvu a zloby a dalších jim podobných zel. Jinak zlo rozhojňujeme místo jeho odstraňování...

Jiří Vacek

Naše tělo je darem od Boha, je nástrojem, kterým žijeme ve světě. Je jak součástí světa, tak i zároveň částí naší projevené bytosti. Je naším spojem se světem a s našimi bližními. Ono je příjemcem vlivů světa a je současně řízeno naší myslí. Není dokonalé, ale i tak je pozoruhodné. Nebylo stvořeno k dokonalosti, ale je výsledkem naší duchovní úrovně. Máme přesně takové tělo, jaké nám podle karmického zákona náleží. Na konci života v tomto našem světě je jednou pro vždy odložíme. Pokud věříme v život po opuštění hmotného těla, je zřejmé, že nejsme tělem, ale tělo je naším pouhým dočasným příbytkem. Proto se s ním nemáme ztotožňovat a myslet a jednat, jako bychom jím byli. To je nejhorší druh modloslužby: klanění se modle těla, kterou považujeme za sebe a jeho prospěch za svůj prospěch.

Jiří Vacek

... Není třeba hledat boží vůli, protože nic jiného, než ona se neděje. Je však nezbytné nechat ji v lásce, pokoře a odevzdanosti svobodně působit a nepřekážet jí a to dokonce ani svou dobrou vůlí. Zkušenosti ukazují, že tam, kde se tolik lidmi oceňovaná lidská dobrá vůle prosazuje, výsledky prozrazují, že ve skutečnosti dobrá nebyla. „Podle skutků a jejich výsledků poznáte je“, platí plně.

Jiří Vacek

Vidět v lidech Boha neznamená považovat jejich těla a vůbec celou projevenou bytost za Boha, ale nazírat v nich přítomné neviditelné božství, Ducha, nejlépe vědomí Já jsem a to s láskou. I když je tento vnitřní pohled správný, neznamená to, že se budou lidé proto chovat alespoň eticky. Pravidla rozlišování platí i zde a stále.

Jiří Vacek

Velký český mistr Bedřich Hejhal říkal: „Jsem-li činitelem, Bůh je pozorovatelem. Když jsem pozorovatelem, Bůh je činitelem“.

Činitel je ego. Je vyjádřeno postojem „já konám“, což se vztahuje na myšlení a všechny ostatní činnosti. Ve skutečnosti všechny činnosti včetně myšlení, jsou pouze činnostmi jediné božské síly. Vše, co se děje, děje se činností této jediné síly. Ve své nevědomosti o této pravdě a působením našeho ztotožnění s tělem a s myslí si představujeme, že my jsme jednajícími, činiteli. Nejsme.

Jiří Vacek

Duchovní srdce není centrem v těle, ale ve vědomí. Je středem, ze kterého absolutní vědomí Já jsem předává své Já jsem jedinci a tak mu propůjčuje sebe si vědomý život. Tak spojuje tělo s vědomím Já jsem. Odpovídající část srdce ve vztahu k tělu a mysli jedince se nachází na pravé straně hrudi. U nevědomého člověka je srdce z větší části uzavřené pro průchod poznání vědomí Já jsem a vědomí je pak chybně přičítáno tělu. Základ srdce se vždy nachází v prostoru vědomí Já jsem a z tohoto centra je jedinec mocí Já jsem oživován a také jeho průchodem přichází jedinci poznání Sebe za předpokladu, že je otevřen pátráním po Já.

Jiří Vacek

... Opuštění Boha je vítězstvím zla nad námi v podobě zlých a odstředivých sil, které nikoliv obrazně, ale skutečně a doslova zastírají před námi Pravdu takovou, jaká je. Ony ji nejen zastírají, ale dokonce způsobují, že nahlížíme vše očima zla. Pak vidíme to, co je zlé, jako dobré a co je opravdu dobré, je v očích sil zla, které nás ovládají, zlé. To se projevuje zvlášť tím, že odmítáme pochopit, že se nacházíme v moci opravdu zlých sil, které nás udržují v nevědomosti o Pravdě a dokonce si myslíme, že jsme dobří. Rozum neosvěcovaný Bohem vidí vše očima zla a proto zvráceně...

Jiří Vacek

... Bůh si přeje, aby vše bylo božské, žilo v Bohu a také tak působí. Je hlavní dostředivou silou. Některé stvořené bytosti v rámci své svobodné, od Boha jim dané vůle, Boha odmítají. Tímto svým rozhodnutím se z boží lásky a života v ní vylučují. Pak žijí pouze pod božím zákonem, který je pro ně platnou boží vůlí, která je vesmírnou spravedlností. Přesně tuto dvojí vůli mají na mysli evangelia, když mluví o dvojím životě:

1) Život pod božím zákonem.

2) Život pod boží milostí.

Jiří Vacek

Hledání Sebe pomocí Já jsem TO

... Přímá átmavičára míří rovnou na samotné ryzí vědomí Já jsem. Děje se tak například obracením pozornosti na vědomí, které pozoruje veškerý projev. Na naší stezce tak činíme meditací na pozorovatele, který je vědomím. Chápeme se v ní ihned přímo samotného pozorujícího vědomí. Jiný přímý způsob átmavičáry je zaměření pozornosti vědomí na vědomí vlastního, ryzího bytí.

V nepřímé átmavičáře neznáme vědomí ani v jeho pozorující činnosti a neobracíme pozornost přímo na ně, ale pátráme po vědomí pomocí vztahu příčiny a následku mezi vědomím Já jsem a jeho projevem, například pránou. Sledujeme následek – například životní sílu a pátráme po jejím zdroji. Jelikož jím je vědomí, tak si je nakonec i uvědomujeme...

Jiří Vacek

... Pokud máme tu obrovskou milost, že máme možnost pobývat v přítomnosti mistra, který spočívá ve vědomí Já jsem, máme v prvé řadě za tuto vzácnou příležitost být nesmírně vděční a děkovat za ni. Hlavně ji však máme správně využívat. To zahrnuje správný postoj k osobě mistra a hlavně zaměření se na záři vědomí Já, která z osoby mistra vychází. Tomu se máme výhradně věnovat a s co největší láskou, úctou, pokorou a odevzdaností. Věnovat se místo toho něčemu jinému je jen velká nevědomost a promarnění vzácné a nedocenitelné příležitosti a milosti...

Jiří Vacek

Nevědomost hledajících je nešťastná, protože jim účinně brání v rychlém pokroku na stezce. Ještě mnohem horší je, když je spojena s naprostým odmítáním jakéhokoliv poučení včetně nutnosti práce na své očistě z moci sil zlých a odstředivých.

Pak plně platí: komu není rady, tomu není pomoci.

Jiří Vacek

Základní a zásadní poučení, kterým se řídí všechny pravé stezky k Bohu

... Síly zlé a dobré, odstředivé a dostředivé, jejich střety, určují dějiny lidstva i osudy jednotlivých bytostí v souladu se zákonem karmické spravedlnosti, který je zákonem příčiny a následku. Na východě jej znají jako zákon karmický. Ten vrací každému to, co silami své mysli vytvořil. Vždy platí: za dobro dobro, za zlo zlo, za lásku láska a za úsilí, které nás vrací k Bohu vysvobození z nebožského světa a návrat do světa božského. Nežijeme jen tento život, ale rodíme se znovu a znovu do světa, který odpovídá našemu poznání nebo nevědomosti a silám zla nebo dobra, které jsme svou myslí vytvořili...

Jiří Vacek

Žádné zlo, když mu propadneme, nikdy nezůstane samo, ale vždy si přivede své kamarády. Například pýcha v přesvědčení o vyvolenosti od Boha s sebou přináší samovolně nelásku, pohrdání až nenávist k těm, kteří věří jinak a jsou jiní.

Jiří Vacek

(Magazín deníku Právo, 23. 3. 2013)

... Životní příběh Marcelky je strhující a plný nejen dobrodružství, ale především lásky. Po cestě, kterou ušla Marcelka k sobě samé, šli také Eduard a Míla Tomášovi i Maháriši.  Tato žena, která už pomohla mnoha lidem na cestě k jejich duchovnímu uzdravení a poznání pravdy říká: „Vědomí se vrací samo pro sebe, o žádnou Marcelu tu nejde. Jste tím stále. Tím nelze nebýt, jenom věnujete pozornost něčemu jinému. Je to váš přirozený stav, kdy ke štěstí nepotřebujete vůbec nic. Všichni lidé jsou překrásní, ale důležité je, aby našli sami sebe a uvědomili si, že jsou čirým Vědomím. A ničím jiným nikdo z vás nikdy ani nebyl.“...

... Před více lety se Marcelka se svým manželem zúčastňovala našich týdenních meditačních setkání na Morávce v Beskydech. Jak vyplývá z jejich názorů, učí shodně s tím, co jsme probírali na těchto soustředěních...

Jiří Vacek

... Přímé úsilí o dosažení Boha je hlavně trvalé soustředění na něho, což je na naší stezce átmavičára, obracení pozornosti vědomí na ně samé a trvalé spočívání ve vědomí Já jsem. Podrobněji bylo provádění átmavičáry popsáno v příslušných oddílech. Znovu zdůrazněme, že toto úsilí, všechny meditace, mají naději na úspěch výhradně při dobré očistě mysli. Chovat v mysli bez ovládání síly nelásky, zloby, závisti a pýchy je přímým mařením všeho, co jsme kdy meditací dosáhli, pokud jsme s neočištěnou myslí vůbec něčeho dosáhli. Sezení v tamasickém klidu mysli rozhodně dosažením není a nikam nevede...

Jiří Vacek

... Bytí – vědomí – láska patří k sobě. Jen v jejich jednotě je život ve věčné božské blaženosti. Láska je vlastní vědomí Já jsem. Ono, vědomí Já jsem září láskou, když odstraníme překážky, které brání jejímu vyzařování. Láska, její podstata nespočívá v dosažení toho, co nebo koho milujeme, ale v ní samé. Je Bohem a proto k blaženosti nepotřebuje nic jiného ani druhého, prostě proto, že má sama vše, co potřebuje. Naplňuje se sama sebou, je plná svým božstvím. Dává se všem a všemu bez rozdílů, ale ke svému naplnění nepotřebuje nic stvořeného. Není na ničem závislá, nic jí nechybí. Proto, kdo ji má, má vše, kdo ji nemá, nemá nic. Vše, co potřebuje, aby přinášela své božské dary, je svoboda, aby mohla v nás bez překážek vládnout a zářit sama sebou...

Jiří Vacek

... Je zcela zásadní jasně rozlišovat samo vědomí, absolutní princip uvědomovací, jehož základem je samovolné vědomí: „Já jsem vědomí, existuji jako vědomí a žiji vědomím“ od uvědomovaných předmětů. Proto Ježíš říká o tomto vědomí Já jsem: „Já jsem život“. Toto absolutní vědomí je nezbytné jasně a neustále rozlišovat od relativního vědomí předmětů, které je vždy podmíněno a působí ve vztahu pozorovatel – pozorované předměty. V absolutním vědomí Já jsem pozorovatel není, neexistuje. Vědomí se, svou existenci nepozoruje, ale uvědomuje si ji samo sebou. Proto je existencí absolutní a prvotní...

Z archivu Jiřího Vacka

... Buďme vždy přísnější na sebe než na druhé a často si připomínejme pravdu: já sám nejsem dokonalý, ale chybuji. Nemohu proto vyžadovat dokonalost od druhých a k jejich chybám musím být tak shovívavý jako ke svým vlastním. Nebudu souzen za druhé, za jejich nedostatky, ale jen za mé vlastní. Proto se zásadně zabývejme vlastními chybami a jejich nápravou a druhé za jejich chyby neodsuzujme. Stále platí: „Nesuď, abys nebyl souzen“.

Z archivu Jiřího Vacka

Vážení a milí přátelé, vaším problémem není Vacek, ale vy sami. Vacek je jen zevní projekcí vašeho vnitřního problému. Je jakýmsi jeho katalyzátorem, který jej ozřejmuje. To vůbec neznamená, že problémem je on. Jste jím vy sami. Nejde o Vacka, ale o vás. Řečeno staromódně, ale pravdivě: hraje se o vaší duši. Jde o to, zda se vaší mysli zmocní její vlastní síly dobra či zla, síly, které vás navracejí tam, kam patříte, do Boha nebo zda vás vaše vlastní mysl udrží ve vaší nevědomosti a oddělenosti. Právě toto je váš problém, na ten se soustřeďte a vše ostatní podřiďte jemu vyřešení. Pokud tak neučiníte, prohrajete sami sebe, svůj božský život.

Jiří Vacek

Dosažením zážitku vědomí Já jsem stezka zdaleka nekončí, ale spíše teprve začíná: Já jsem, objevené vědomí Já jsem jsou opravdu teprve dveře do království nebeského. Musíme je otevřít, vstoupit jimi a kráčet, to jest usilovat dál.

Jiří Vacek

Běžně používaný pojem „pozorovatel“ pro uvědomovací činnost vědomí může být poněkud zavádějící. Jeho správné pochopení pro nalezení našeho pravého Já je proto velmi důležité. Vždy platí:

  1. Pozorovatel není bytostný

  2. Pozorovatel není pouze pozorovatelem světa