Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Někteří autoři hlásají metody dosažení poznání, které vycházejí z nepochopení duchovních pravd. Vycházejí z poučení „TY jsi TO“ a proto usuzují, že není oč usilovat, ale stačí pracovat s tímto přesvědčením. Prvou chybou je, že vztahují výrok „TY jsi TO“ na člověka ve stavu ega. Ego nejen není TO, ale je jeho přesným popřením. Dokud není rozpuštěno, nejen nejsme TO, ale žijeme jako bytost totožná s tělem a myslí a nikoliv jako TO. Proto prvým předpokladem poznání se jako TO je rozpuštění ega. Právě ego přímo zabraňuje prožívání se jako TO. Dokud jsme ve stavu ega, TO si neuvědomujeme a nemůžeme ani uvědomovat, stejně jako slepec nemůže vidět.

Jiří Vacek

... Dosažení Já není vůbec důvodem nějakého rozchodu s mistrem, ale právě naopak: je důvodem k velké vděčnosti k mistrovi, který nám za cenu velké oběti k poznání pomohl. Nemáme jej proto opouštět, osamostatňovat se nebo se dokonce vyhraňovat, ale spolupracovat s ním v jeho práci. Příkladem nám mohou být žáci Ježíšovi, Buddhovi, Ramakrišnovi, Mahárišiho a další.

Jiří Vacek

Z absolutního pohledu existuje pouze jedna jediná Skutečnost. Kromě ní nic jiného neexistuje. Vše, co existuje, je její částí, ale nikoliv jí celou Tato Skutečnost je absolutno, Bůh a nachází se neustále v božském stavu. Je si sebe vědomá, je sebe si vědomým vědomím, ale tím není vyčerpána. Je i inteligentní tvořivou silou, šakti, ale i blažeností a láskou. Je neměnná, mimo čas i prostor a proto nemá začátek ani konec. Tato Skutečnost trvale se nacházející v božském stavu se projevuje sama v sobě a sama sebou jako stvoření, projev. Ten zahrnuje jak věci, tak živé bytosti. Stvoření není objektivní na Absolutnu, na Bohu nezávislou realitou, ale rozlišením části této Skutečnosti samé, je Jejím pohybem. Nachází se vždy v ní a není od ní odděleno, ale pouze v ní rozlišeno. Takže můžeme říci, že Skutečnost je rozlišená, ale nikoliv rozdělená. Její stvoření – označujeme je jako původní – je božské a na samotném stavu Skutečnosti vůbec nic nemění. Je trvale božský.

Jiří Vacek

Mnoho hledajících neumí správně myslet a navíc jejich znalost nauky je povrchní a zcela nedostatečná. Výsledkem je guláš pravd, nepravd a polopravd, ve kterém nelze rozpoznat, co platí a co nikoliv a hlavně kdy uváděná tvrzení jsou správná. Zásadně nerozlišují dvě roviny myšlení a chceme-li i pravdy, zkušenosti a skutečnosti a nesprávně je směšují dohromady, ač jsou od sebe naprosto různé. Prvá rovina je rovinou absolutní, která platí pro nejvyšší Skutečnost, pro Boha a bytosti, které ji žijí. Druhá rovina je relativní, dočasná a podmíněná zkušenost života a světa bytostí odpadlých od Boha. Nejvyšší absolutní pravdy platí výhradně pro ty, kteří je sami uskutečnili a plně je žijí. Pro ty, kteří odpadli od Boha, tyto pravd v současnosti vůbec neplatí. Vztahovat je nevědomé, nesvobodné a trpící ego je zcela nesmyslné. Stejně nesmyslné, jakoby si slepec sugeroval, že vidí stejně jako ti, co skutečně vidí. Přesto se tak běžně děje a někteří duchovní učitelé nás dokonce k tomu i navádějí

Jiří Vacek

Lidská nevědomost, zastření rozumu, ztráta vidět věci takové, jaké jsou, není prvotně záležitost názorová, ale silová. Nelze ji proto vyřešit změnou názorů, ale jedině rozpuštěním sil zla, které ji vytvářejí. To, co nás udržuje v nevědomosti o pravdě, jsou skutečné a mocně působící síly zla a nepřátelské Bohu, které nám vládnou a přímo brání jasnému rozlišování na věci dobré – zlé, božské – nebožské. Tuto nevědomost proto nelze přemoci pouze vysvětlováním pravdy. I ty nejpřesvědčivější důvody nezabírají a nepůsobí, pokud nezeslabujeme síly zla, v jejichž moci se nacházíme. Toto rozpouštění zla, což je ona očista, křest vodou se děje meditací, soustředěním vědomí nejen na boží vědomí Já jsem, ale i na jeho moc. Poslední je vnitřní pránájáma.

Jiří Vacek

S pojmem neskutečný nebo dokonce neexistující jsou v advaitě velké potíže s jejich správným pochopením. Pro advaitu je skutečné pouze to, co nevzniká ani nezaniká, co je stálé a neměnné, co není ve své existenci ničím podmíněno a není na ničem závislé a existuje mimo čas a prostor. Co nevyhovuje tomuto hledisku, je označováno za neskutečné, iluzi, klam a dokonce je tomu i upírána sama existence. Advaita připisuje skutečnost a existenci pouze absolutnu. To mnohé hledající velmi mate, protože oni žijí jedině a právě to, co advaita popírá a označuje jako klam a neexistenci: tělo a jeho svět. Pro ně v jejich současném stavu svět a tělo, ve kterých žijí, je jedinou skutečností. Tělo, svět a ego nejen pro ně existují, ale co je mnohem podstatnější, také je plně ovládají svou silou a vymanit se z moci této „iluze“ je nemožné. Tvrdit, že tělo a svět jsou iluzí a současně plné žít v jejich moci a být jimi ovládán a plně se jim podřizovat, je naprosto nesmyslné a ani advaita něco takového neříká.

Jiří Vacek

Základem duchovního života je očista nejen od všeho zlého, ale i nebožského, což je vše, co nesměřuje k Bohu. Pokud nejsme očištěni, nečisté síly nejen neumožňují Bohu v nás působit, ale zatemňují náš rozum a nutí nás se od Boha odvracet a sloužit egu a jeho světu. Očistit se od těchto sil znamená je rozpustit nebo přeměnit v síly vyšší, duchovní. Zdůrazněme, že nestačí pouze pěstovat dobré a k Bohu směřující sklony mysli, ale je skutečně potřebné doslova rozpouštět sklony – myšlenky, city, touhy opačné. Jinak zůstanou nedotčeny a budou nás stále ovlivňovat. Účinná očista vyžaduje objevení pozorovatele a její provádění v jeho vědomí.

Jiří Vacek

... Co je átmavičára? Neustálé a nepřerušované obracení pozornosti vědomí právě na toto vědomí, kterým jsme a kterým si uvědomujeme svět, tělo mysl i sebe. Je soustředěním na vše pozorující vědomí neboli pozorovatele nebo přímo na ryzí vědomí Já jsem, kterým jsme. Lokavičára je obracení pozornosti vědomí, pozorovatele, téhož vědomí, kterým jsme do světa, těla a naší mysli. V souladu s oživující mocí vědomí posilujeme svou pozorností buď naše úsilí, které směřuje k poznání božství v nás nebo naše ego a nesvobodu, která vede k dalším zrodům v nebožském světě. Máme jen dvě možnosti: buď děláme átmavičáru a směřujeme k poznání Sebe nebo lokavičáru a posilujeme svou nevědomost, nesvobodu a ego. Třetí možnost není...

Jiří Vacek

Kdo se ztotožňuje s tělem, nikdy nedosáhne spásy, i kdyby měl poznání, protože spása je duchovní stav a nikoliv hmotný. Totožnost s tělem je jednou ze základních překážek spásy, která je přechodem do říše Ducha, nebeského království, kde hmota nejen neexistuje, ale ani existovat nemůže. Chtít vystoupit na nebe v botách, je proto naprosto marné.

Jiří Vacek

... Lidstvo jako celek je vedeno nepravdou „já jsem tělem“ místo pravdou „Já jsem božský Duch“ a slouží plně a bez pochyb této lži o naší hmotné podstatě. Proto místo do svého nitra se lidé obracejí zevně ven v pošetilé víře, že v tak pokleslém světě, jako je ten náš zevní, naleznou věčné a neposkvrněné štěstí a blaženost. Zákonitě se mýlí, protože vycházejí z nepravdy, že jsme tělem. Nejsme a nikdy jsme nebyli i v době nejhlubšího pádu. Celé lidstvo uvěřilo lži, že nalezne věčné štěstí a blaženost, když se vydá cestou lživé víry „já jsem tělo“ a obrátí svou pozornost plně zevně do světa a nikoliv tam, kde skutečně leží řešení všech jeho neštěstí a utrpení...

Jiří Vacek

Já jsem vědomí Já jsem je nejen vyjádřením naší existence, ale i jejího stavu. Jsem a vím, že jsem vědomí Já jsem, že jsem, je poznání sebe si vědomé existence. Být je jedna věc, být si vědom toho, že jsme si své existence vědomi, je věc další. To, co ví, že jsem, jsem Já, ale nikoliv celé mé Já. Co ví, že jsem? Vědomí, kterým jsem. Jeho uvědomění není omezené, ale zahrnuje i prostor, ve kterém jsem. Nejprve však jsem, abych mohl poznávat, co jsem. Svět existuje jen ve vědomí, které si jej uvědomuje. Nejdřív jsem a teprve pak si uvědomuji, že jsem.

Jiří Vacek

Mistr není hmotné tělo ani mysl, ale sebe si vědomé božské vědomí.

Žáci si nevolí mistra, ale mistr si vybírá žáky.

O tom, kdo je žákem mistra, rozhoduje vztah žáka k jeho osobě a pokrok na stezce, který žák dosahuje.

Pokrok žáka, který dosahuje pod vedením mistra, podstatně závisí na žákově víře v mistra.

Bez pomoci mistra není uvědomění si pravého, božského Já možné. Proto spása žáka plně závisí na jeho mistrovi.

Mistr a Bůh jsou duchovně totožní.

Podstata vztahu mistr – žák není zevní, ale vnitřní. Je neviditelná, duchovní a nehmotná.

Jiří Vacek

Účinná moc mantry není v tom, co říká, ale víra v toho, kdo ji říká. Proto platí i varování před pohoršováním maličkých. Bere sílu jejich mantře, protože je to právě síla víry, která působí. To je i důvod, proč žák nemá nikomu prozrazovat mantru, kterou mu mistr udělil. Nevhodné výroky o ní poškozují žáka a tím i účinky mantry, se kterou pracuje.

Jiří Vacek

Při společné recitaci této mantry jsem si uvědomil, že je zcela jasným a jednoznačným výkladem nauky i její praxe. Každý je, existuje a je to on, kdo existuje. Jinak vyjádřeno prožívání vědomí vlastního bytí je přímo tímto naším bytím. Kdo přebývá ve vědomí vlastní existence, přebývá v sobě, ve svém pravém Já. Jeho úkolem není nic hledat, odhalovat a poznávat, ale prostě být vědomě si vědom své existence, ve které prožíváme Sebe. Stále existujeme, stále jsme a vše co je potřebné, je si tuto naši trvalou zkušenost plně a stále uvědomovat.

Jiří Vacek

Ježíš nás učí: Já jsem dveře do království nebeského.

Tomu dobře rozumějme, protože jeho výrok má více významů. Ten nejcennější je, že Ježíš jako spasitel a mistr nás vede k Bohu do jeho sídla, jímž je království nebeské neboli božství. Hlavní význam "Já jsem" je však vědomí sama sebe, které je naší i Boží shodnou podstatou. Liší se v množství. "Já jsem", je naše vlastní vědomí i vědomí Boha, ale ani ono není ještě nebeským královstvím, ale pouze dveřmi neboli vstupem do něho. Těmito dveřmi, které jsou dveřmi do "božího příbytku" je nejprve nutné projít, abychom se v něm ocitli.

Jiří Vacek, hledající

M: Poznáš, když se na tebe soustředím?

Ž: Myslím, že ano.

M: Můžeš to nějak popsat?

Ž: Když meditujeme, o něco se vnitřně snažím. Uklidnit mysl, rozlišit se od těla, dechu, zesílit radost, bdělost, vnímání lásky, světla, sebe. Ne vše najednou. Čím déle se soustředím, tím ten aspekt nebo ty aspekty sílí, ale postupně. Pak dojde k jakémusi skoku, znatelnému posunu v této snaze, v soustředění. Tam vnímám velkou Pomoc.

Jiří Vacek

Já jsem tím, kdo si uvědomuje, kdo jsem.

Já jsem blažené vědomí Já jsem.

Já jsem tím, co si uvědomuje, že jsem.

Kdo medituje?

Já jsem uvědomovatel vědomí Já jsem.

Já jsem svědek vědomí Já jsem.

Jiří Vacek

Kdo hledá Boha, hledá sebe.

Kdo hledá sebe, hledá Boha.

Bůh a Já jsem jedno jest. Láska k Sobě je láska k Bohu a stejně tak láska k Bohu je láska k nám. Proto je láskou Bůh i my sami.

Umíme milovat a také milujeme jen proto, že jsme láskou.

Jiří Vacek

... Proto každá pravá stezka k Bohu nebo k poznání Pravdy o nás, začíná pěstováním lásky a rozpouštěním ega, to jest totožnosti s tělem a s myslí. Ne samádhi, ne znalost písem ani nic jiného neplatí. Platí jen pravá láska a rozpouštění ega, což je totožnost s tělem a s myslí. Nejvyšším ziskem na stezce je proto upřímná láska, která zahrnuje vše a každého a nezná výjimek a výmluv. Láska je opravdu Bůh a je i naší podstatou, kterou sdílíme s Bohem, se kterým nás tato láska sjednocuje. Samozřejmost, že Bůh je Duch a proto Boha nikdo (zevními smysly) neviděl, je vyjádřena oproštěním se od hmoty těla a návratu k Duchu Bohu a jeho světlu. Řečené Pravdy nestačí jen znát a vyznávat, ale na prvém místě je třeba je žít a to neustále, ať se zabýváme zdánlivě i těmi činnostmi nejpřízemnějšími...

Jiří Vacek

Naše mysl zdaleka není vševědoucí, ale naopak její poznání je velmi omezené. Tak například většinou nezná jinou formu existence než je ta, která je nám známá. Představujeme si jako jediný možný způsob existence osobní, omezenou individualitu a tvůrce takových existencí. Když se pokusíme pochopit existenci Stvořitele světa a také Boha, tak si ji nedovedeme představit jinak než jako obrovskou individualitu obdobnou individualitě lidské. Bůh však zřejmě musí existovat jinak, jiným způsobem, než existují lidé.

Jiří Vacek

Nejsou dvě Já, ale pouze jedno jediné Já, ať se jedná o vraha či světce. Hledat jiné, lepší Já, znamená věřit v existenci více Já. Tak to však není. Záchod ze zlata či socha Boha je vždy jen jedno jediné zlato. Nejsou dvě zlata. Stejně tak je jen jedno jediné Já, které se někdy chová jako zlé a jindy jako dobré, ale vždy je to jedno jediné Já, které se tak chová a nikoliv dvě různé Já. Kdo hledá jiné Já než sebe, tak je nikdy nenajde, protože jiné Já neexistuje. Myšlenka jiného Já je již vytvářením dvojnosti, ač nic takového neexistuje.

Jiří Vacek

Mantru můžeme opakovat různými způsoby. Například nahlas nebo potichu v mysli, rychle či pomalu. Také ji můžeme, je-li to vhodné, rozdělit a její části opakovat zvlášť. Například mantru „nejsem tělo, ale vědomí Já jsem“, můžeme rozdělit na dvě části – prvá „nejsem tělo“, druhá „jsem vědomí Já jsem“. Každou část pak opakujeme pomalu a zvlášť, dokud nedocílíme jasného prožitku netotožnosti s tělem.

Jiří Vacek

Opakování mantry je snadný a velmi účinný duchovní prostředek, pokud se ovšem provádí správně. Tomu však často tak není. Největší chybou je mechanické opakování mantry jako kouzelné formulky, která má přinést to, oč žádáme. Taková mantra nepůsobí zejména tehdy, když se opakování neděje s vírou a správným prožitkem. Mnohé také závisí na správném znění mantry. Ne každá mantra tento požadavek splňuje. Výborná mantra například zní: Nejsem tělo, ale vědomí Já jsem

Jiří Vacek

Návod k dobré meditaci:

Uvědomujte si to, co si ve vás a vámi vše uvědomuje: sebe, své bytí a uvědomované, stvořené předměty. Medituje se tak přímou zkušeností, prožitkem, který dosahujeme soustředěním beze slov. Taková meditace není rozjímáním, přemýšlením, ale zažíváním a prožíváním sama sebe. Jsme tím, co prožívá, pociťuje sebou samým.

Jiří Vacek

Vědomí je princip, schopnost uvědomovací.

Může si být vědomo:

  1) Sebe

  2) Stvořených předmětů.

V obou případech je to jedno jediné vědomí, které si takto uvědomuje předměty i sebe.

Jiří Vacek

Ať se soustřeďujeme na předměty světa, nebo na vlastní existenci, vždy je to jen jedno jediné vědomí Já jsem, které se takto uvědomuje. Mezi uvědomováním předmětů světa a vlastního bytí je však jeden zásadní rozdíl. Při uvědomování předmětů vychází pozornost uvědomujícího vědomí z nás k předmětům světa. Při uvědomování naší vlastní existence, pozornost téhož uvědomujícího vědomí směřuje vždy na nás samé neboli opačným směrem než při uvědomování sebe neboli našeho vědomí, kterým si své bytí uvědomujeme. Jedno a totéž vlastní vědomí si vždy něco uvědomuje včetně sebe, ale co se liší, je směr pozornosti našeho vědomí.

Jiří Vacek

Vše stvořené, co má tvar, vznik a zánik, vyvstává z beztvarého, co nezná omezení. Do tohoto beztvarého jsoucna se také vše stvořené vrací, jak nám říká poučka: „Já jsem alfa i omega“. Toto konečné rozpuštění však nestačí a proto se stvořené, vědomé bytosti vrací ve spánku beze snů pravidelně tam, odkud vzešly, aby znovu obnovily vše potřebné k životu v projevu. Bez těchto návratů do nestvořeného, v němž se stvořené obnovuje, vše živé chřadne a zaniká. Projev a neprojev tvoří jednotu všeho, co existuje. Nejsou dva, ale jedno rozlišené bytí.

Jiří Vacek

Nemohu si uvědomovat, že neexistuji, neboli nejsem. Ať jsem tím či oním, vždy jsem. Silně zdůrazněme, že se nejedná v této úvaze o myšlenky, ale o skutečné a přímo zažívané uvědomování vědomím.

Jiří Vacek

Hledající se obracejí k praxi nějaké stezky k Bohu jako k prostředku, který jim zlepší život a přinese trvalé potěšení. Tak jak postupují na stezce, jejich naděje v tomto našem světě se nenaplňují. Právě naopak, dostavuje se často ještě větší životní utrpení. Světci i mudrci z tohoto osudu nejsou vyjmuti. Mnohdy trpí ještě víc než materialisté. Pak si začínáme klást otázky, proč tomu tak je. Závěr těchto úvah je jednoznačný. Cesty k Bohu nejsou určeny ke zlepšení našeho života v tomto nebožském světě. Jsou prostředkem, jak tento nebožský svět trvale opustit a vrátit se do nebeského království, jak Ježíš nazývá život ve světě božím, kde plně vládne Bůh. Dílčích zlepšení je samozřejmě mystikou či jógou možné docílit, ale trvalé řešení našeho života v nebožském světě přinést nemohou.

Jiří Vacek

Jak můžeme objevit vědomí Já jsem? Jednoduše. Prostě si uvědomujme, že existujeme. To, co v nás ví, že existuje, je právě hledané vědomí Já jsem. Jedině Já jsem v nás ví, že je Já jsem a ví to právě pro správně namířenou pozornost na sama sebe, na vědomí, které si uvědomuje, že je. Není to tak, že by zde byla existence a stranou oddělené od ní něco, co ví, že existuje, ale zde existence poznává sebe jako ryzí Bytí. Základní vlastností Bytí je právě ono Jsem a současně vím, že jsem to Já, kdo jsem. Naše bytí je sebe si vědomé bytí.