Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nauka - praxe

Příspěvky

Čtvrtek, 26.10.2017 (ukázka z připravované knihy Cesta k nesmrtelnosti)

13. 12. 2017

Jiří Vacek

... Pokud směřujeme k Bohu, velké přání musí směřovat k jeho dosažení. I dobrá přání, pokud nesměřují přímo k Bohu, nám mohou v jeho objevení bránit. Dobré úmysly směřující do nebožského světa nás v něm mohou uvěznit a vést ke zrodům ve světě, kde nevládne Bůh. Proto je vhodné se k Bohu stále obracet o pomoc, ale spíše obecně než v určitých záležitostech a ponechávat na vůli boží, jak a jakým způsobem nám pomůže...

 

Pokračování meditace po uvědomění Já jsem

5. 12. 2017

Jiří Vacek

... Je zcela nesprávné při jakékoliv meditaci nebo činnosti ztrácet vědomí Já jsem a jeho rozlišení od čehokoliv stvořeného. Například nevědomé pohlcení v provádění vnitřní pránájámy nebo v práně je zcela nežádoucí. Nejen duchovně neprospívá, ale posiluje naši nevědomost o Sobě...

... Stále směřujeme ke stavu, ve kterém vědomí Já jsem v sobě vše stvořené včetně naší osobnosti v sobě současně jak obsahuje, tak proniká...

 

Kudy vede cesta k Bohu a kudy nikoliv

2. 12. 2017

Jiří Vacek

Cesta k Bohu nevede světem a zevními činnostmi, ale přesně opačně. Opuštěním světa a obratem do našeho nitra, kde v nás sídlí Bůh. Tam je nám nejblíže. Teprve když jej v sobě nalezneme a začneme s ním doslova chodit jako starozákonní Henoch, můžeme se do světa vrátit, aniž bychom však Boha v sobě opustili. Opačný postup, ve kterém pěstujeme zevní náboženství, aniž bychom v sobě nalezli Boha, nejen neúčinkuje, ale je naopak zdrojem nesčetných zel a utrpení. Nelze žít nábožensky bez základu každého náboženství, jímž je vždy Bůh sám, jeho přímá zkušenost v našem nitru. Pouhá vize nestačí.

 

Základní příčina pádu

23. 11. 2017

Jiří Vacek

... Základní příčinou našeho pádu je nevědomé ztotožnění vědomí Já jsem s ne-já, s tím co nejsme a život pod vládou této nevědomosti. Je ztotožněním vědomí Já jsem se stvořením, které si uvědomuje neboli pozoruje. Základem vysvobození je odstranění této nevědomosti poznáním Já jsem vědomí Já jsem. Nejsem nic stvořeného, co si uvědomuji, ale vědomí, které si toto vše uvědomuje a hlavně sama Sebe. Nejsem nic ze světa, nejsem tělem, nejsem myslí a jejími výtvory, ale jsem ryzí vědomí Já jsem. Trvalé a vědomé spočívání až do plného ztotožnění s vědomím Já jsem, rozpouští totožnost s tím, co nejsem. Nalezení toho, co v Pravdě jsem, vědomí Já jsem, je proto základním předpokladem našeho rozlišení se od toho, co nejsem...

 

O zlu pýchy

12. 11. 2017

Jiří Vacek

... Pýcha je jeden z mnoha hříchů, který nelze odpustit, ale musíme jej – sebe – napravit.

Pýcha nepředchází pád, ale již hlubokým pádem je.

Čím víc jsme ve své pýše větší, tím je nám Bůh vzdálenější.

V pyšné duši není pro Boha místo, protože je zabírá sama pýcha. Proto tam, kde je pýcha, není Bůh...

 

Nikdo nemůže nemyslet a proto je řízení naší mysli nezbytností

30. 10. 2017

Jiří Vacek

Pokud se nacházíme v našem světě, nemůžeme nemyslet, což zahrnuje i naše city, přání, víru – nevíru a další výtvory mysli. Jelikož myslet znamená vždy používat tvořivou moc mysli, myšlení je vždy i tvoření ve smyslu ovlivňování a vytváření našeho osudu a také vytváření příčin, jejichž následky se vždy zákonitě projevují. Jelikož však většina z nás není poučena o moci naší mysli a zákonitostech, které jí vládnou, myslí chaoticky a také nesprávně a tím si připravuje nepříznivý osud a mnoho zbytečného utrpení. Největším omylem je přesvědčení, že mysl nemá žádnou moc, že myšlení nevytváří zákonité příčiny a proto si v mysli můžeme vše dovolit bez následků včetně činů, které jsou zevně považovány za trestné nebo neetické.

 

Podstata každého tvoření

25. 9. 2017

Jiří Vacek

Každé tvoření, ať se děje myslí, slovem nebo zevním skutkem je vždy práce s nestvořenou energií, jejíž síle dáváme určitý tvar a zaměření. Tvoření se vždy děje na základě vědomí s přivrácením jeho pozornosti, které vede sílu a její energii tam, kam ji posíláme svým přáním nebo vůlí. Aby naše přání a potřeby se naplňovaly, musíme je směřovat k vědomí Já jsem, aby je svou mocí naplňovalo a uskutečňovalo. Zaměření našich modliteb na vědomí Já jsem je prvotní příčinou, která přináší vyslyšení našich přání a potřeb. Vše ostatní je až druhotné.

 

Co rozhoduje

19. 9. 2017

Jiří Vacek

Ono nakonec nezáleží na slovech modlitby, se kterými se na Boha obracíme, ale na našem soustředění na něho a na důvěře, lásce a touze, s jakou tak činíme. Bůh ví lépe a také dříve než my sami, co potřebujeme, ale může nám pomoci pouze skrze naše obracení se na něho a naše spoléhání na něho.

 

Budhistická inspirace

3. 9. 2017

Budhismus Diamantové Cesty

Přetiskujeme krátký článek z Facebooku Budhistů Diamantové Cesty, neb se domníváme, že je velmi inspirativní. Pokud si odmyslíme jména vázaná na danou duchovní školu, tak se tato slova povzbuzení zcela jistě vztahují na jakoukoliv duchovní sanghu.

 

O egu

26. 8. 2017

Jiří Vacek

Ego je nevědomé ztotožnění našeho pravého Já s naší projevenou osobností tvořenou naším tělem a výtvory naší mysli. Právě pro toto ztotožnění našeho pravého Já, vědomí Já jsem, je každé ego zlem a zlé a to hned z více důvodů...

... Z tohoto pohledu i etické, dobré ego je zlé, protože jeho podstatou je naše zlá nevědomost. Z relativního hlediska je však dobré ego vždy lepší než ego eticky zlé...

 

Bože, Bože, proč jsi mě opustil?

6. 8. 2017

Jiří Vacek

Pravda je, že nás Bůh nikdy neopustil, ani nás dokonce opustit nemůže, ať již pro svou lásku nebo všudypřítomnost, ale my stále opouštíme Boha. Často, když se záležitosti světa nevyvíjejí pro nás – rozumějme správně – pro naši zevní osobnost příznivě, usoudíme, že musíme opustit cestu a Boha a věnovat se plně zabezpečení ega a jeho existence ve světě. To je velká chyba a škodlivá nevědomost. Když trpíme ve velkých bolestech na kříži, jímž je naše tělo a mysl a voláme: „Bože, proč jsi mě opustil?“, jsme to my, kteří jsme opustili Boha a proto se cítíme být od něho opuštěni. Proto, ať trpíme ve světě, v těle a v mysli co nejvíc, nesmíme dovolit, aby toto utrpení stáhlo na sebe naši pozornost a proto jsme ztratili i vědomí přítomnosti boží a tím i Jeho pomoc.

 

Pochybnosti o Já

30. 7. 2017

Jiří Vacek

Nejsme pochybovateli o Já, ale vědomí Já jsem, které si pochybnosti uvědomuje. Dokud věnujeme pozornost pochybování, dotud si Já, Sebe nemůžeme uvědomit, protože mu nevěnujeme pozornost, ale uvědomovaným pochybnostem.

 

Velké zlo: odmítání nástupu stezky k Bohu

23. 7. 2017

Jiří Vacek

I když máme svobodu rozhodování, není svobodou neohraničenou. Všichni mistři všech náboženství se shodují, že možnost nástupu stezky k Bohu je obrovskou milostí. Není to tak, že můžeme tuto stezku nitrem nastoupit, kdykoliv se rozhodneme. I když ji dokonce sami hledáme, může trvat dlouho, než ji nalezneme. Také ji někdy nemusíme nalézt nikdy...

... Již vůbec se dozvědět, že tato možnost existuje, je zákonité a současně projevem milosti, která nám ukazuje možnost vyprostit se z utrpení nebožského světa. Objevení se této milosti je zákonité. Získáváme ji tehdy, když je naše karma vyrovnaná, to jest, když dobré a zlé síly, které jsme v minulých vtěleních vytvořili, jsou si rovny. Nabídku stezky je správné přijmout a stezku nastoupit z mnoha důvodů...

... Nabídka stezky není časově neomezená. Kdo se jí nechopí, tomu je tato milost nakonec vzata. Často nejen na toto vtělení, ale i na více dalších...

 

Stalo se slovo boží

30. 6. 2017

Jiří Vacek

... Bůh je absolutní, bezpodmínečná láska, která jediná je absolutním dobrem. Kdo chce tuto lásku získat, musí se jí a tím i Bohu připodobnit. Jak? Tak, že miluje bezpodmínečně a stále jako sám Bůh...

... Lásku není třeba hledat, ale žít, protože již my sami jí jsme. „Já jsem láska“, je pravda i stezka a způsob božského života. Je třeba být stejně láskou, jako jsme vědomí Já jsem...

... Moudrá láska, která miluje vše bez připoutanosti k čemukoliv, je synonymem štěstí, blaženosti a nejvyšším dobrem. Sat-čit-ánanda je totéž jako Já jsem láska, sebe si vědomá existence lásky, která je Bohem i naším pravým životem...

 

Co učím?

25. 6. 2017

Jiří Vacek

Někteří lidé tvrdí, že učím něco jiného než Ramana Maháriši. To není pravda. Ramana Maháriši je stále mým učitelem a mistrem někdy od roku 1948, kdy mě s ním seznámil Petr Klíma. Šel jsem jeho stezkou poznání Sebe, prováděl átmavičáru, kterou učil a dosáhl poznání svého pravého Já. Základ toho, co učím, je právě toto a nic jiného.

 

O lásce k sobě

19. 6. 2017

Jiří Vacek

Pokud se nemáme my sami opravdu rádi, nemůžeme být nikdy doopravdy šťastní. Jak může být někdo skutečně šťasten, když celý život žije s někým, koho nemá rád, to jest sám se sebou? Láska k nám samým je základem naší spokojenosti. I Bůh má určitě rád sám Sebe, jinak by nemohl být šťasten ani láskou. Nelze nemilovat sebe a milovat současně druhé.

 

Možnosti využití poznání vědomí Já jsem

30. 5. 2017

Jiří Vacek

Vědomí Já jsem je nezrozené a neomezené a je proto všude a ve všem, jak ve stvořeném tak i nestvořeném. Naše osobní vědomí je soupodstatné s vědomím absolutním a proto osobní vědomí Já jsem, pokud si je uvědomíme, nám dává možnost uvědomovat si vědomí Já jsem buď v jeho celistvosti přítomné v nás i mimo nás, v projevu i neprojevu, pokud se na ně soustředíme. To umožňuje jejich soupodstatnost a jednota. Je jen jedno vědomí Já jsem a naše osobní Já jsem je jeho nedílnou částí.

 

O pojednání Sádhu Óm: „Prvořadá důležitost pozornosti věnované našemu pravému Já"

20. 5. 2017

Jiří Vacek

Ramana Maháriši učí, že átmavičára je stezka poznání Sebe od začátku až do konce. Její podstatou je trvalé obracení pozornosti na naše pravé Já neboli na nás samé. Sádhu Óm ve svém pojednání tuto pravdu učí, rozvádí a neustále zdůrazňuje neboli učí poučku Ramany Mahárišiho o důležitosti átmavičáry. Právě toto je hlavní důvod, proč tento spisek překládáme a zveřejňujeme: abychom poskytli hledajícím cenná poučení o praxi stezky poznání. Jelikož Sádhu Óm byl přímým žákem Ramany Mahárišiho, tím jsou jeho poučení cennější.

 

Pokleslá šakti, božská tvořivá moc

14. 5. 2017

Jiří Vacek

Opuštění Boha je pádem ze všeho dobrého a silného a proto i šakti, božská tvořivá moc v nás v tomto stavu může působit pouze v omezené míře a současně i nedokonale. Tato pravda se vztahuje na celou naši osobnost – tělo, pránické tělo i mysl. Následkem tohoto pádu šakti v nás je i náš nebožský svět se svou nedokonalostí. I tento náš svět je vytvářen božskou tvořivou mocí, ale je ovlivněn naší duchovní úrovní, která je ve stavu pádu od Boha. Proto není božský, ale pokleslý jako my sami. Bible tuto pravdu říká jasně: „Skrze tebe je proklet tento svět“.

 

Sádhu Óm: Prvořadá důležitost pozornosti věnované svému Já (Mountain Path 4/2012)

7. 5. 2017

Mountain Path, Sádhu Óm

3. díl, viz přehled všech dílů

sadhu_om3.jpg... Láska a víra žáka ve svého mistra neustále unáší jeho pozornost zpět k Já, což je stezka vyučovaná mistrem, díky čemuž stále roste žákovo přesvědčení, že jeho vlastní Já je pravou podstatou mistra. Čili jeho dualistická láska k mistrovi (guru-bhakti) se přirozeně a plynule rozpouští v nedualistickou lásku ke svrchovanému Já (svatma-bhakti), která je jeho pravou podstatou. Naprostá věrnost mistrovi a jeho učení je tudíž základní složkou duchovní praxe (sádhany) a sama o sobě přináší tolik vytoužené ovoce sebepoznání...

... Jestliže náš mistr říká, že nás nemůže do stavu vysvobození uvést, pokud po něm sami netoužíme, měli bychom si pomyslet: „Cože, to jsem opravdu tak důležitý činitel?“ a naše pozornost by se měla navrátit zpět k Já. Ve skutečnosti nám mistr dává vysvobození tím, že v nás probouzí přání tohoto stavu dosáhnout, a tudíž neustále zdůrazňuje nezbytnost naší vlastní touhy a úsilí...

 

Stopy Já

6. 5. 2017

Jiří Vacek

Ramana Maháriši nás učí, že každý známe své Já. Také hovoří o stopách Já v nás, které, když je sledujeme, nás dovedou k plnému poznání vědomí Já, kterým jsme, stejně jako pes podle pachových stop nakonec nalezne svého pána. Oba výroky spolu souvisí. Známe své Já, když si je uvědomujeme v jeho stopách neboli působení v nás.

 

O duchovní společnosti

28. 4. 2017

Jiří Vacek

Duchovní společnost, satsanga, je velkou pomocí na stezce. Naopak společnost neduchovní nebo dokonce lidí, kteří propadli zlu, nás sráží. Je dobře známo, jak společnost lidí zlých a bez dobrého charakteru dokáže zkazit ty, kteří se k nim připojí. Obdobně působí společnost lidí neduchovních, pokud se s nimi žáci stezky spojují.

 

Pravda o „smrti“ ega

23. 4. 2017

Jiří Vacek

O mystické smrti, ve které umírá ego, jak jsem zjistil, panuje mnoho nesprávných názorů. Někteří ji dokonce zaměňují za jakousi sebevraždu až tělesnou smrt. Tak tomu není...

... V mystické smrti je rozpuštěna naše nepravá totožnost s tělem a s myslí, ale tělo i mysl jsou činné dál jako před rozpuštěním ega. Nic v tomto smyslu neztrácíme, ale naopak získáváme rozpuštěním klamu totožnosti s naším tělem a myslí svobodu, pevné poznání a přímé uvědomění, že jimi nejsme.

 

Nejdůležitější úkol na stezce poznání Sebe

18. 4. 2017

Jiří Vacek

Podstatou stezky poznání Sebe je od jejího začátku až do jejího konce átmavičára. Ta není ničím jiným než trvalým obracením pozornosti na vědomí, kterým jsme. Podstatou átmavičáry je trvalé a nepřerušované hledání našeho pravého Já a po jeho nalezení život v jeho vědomí.

Z hlediska poznání Sebe tato stezka má dvě části.

 1) Hledání našeho pravého Já

 2) Spočívání v Já jsem

 

Sádhu Óm: Prvořadá důležitost pozornosti věnované svému Já (Mountain Path 3/2012)

8. 4. 2017

Mountain Path, Sádhu Óm

2. díl, viz přehled všech dílů

sadhu_om2.jpg... K tomu, aby bylo možné věnovat pozornost druhé či třetí osobě, musí existovat první osoba. Cožpak neexistuje tato první osoba již před tím, než bude moci věnovat pozornost druhé či třetí osobě, a je si vědoma toho, že je, že existuje? Po probuzení ze spánku, poté kdy se začneme prožívat jako to či ono, prvá naše zkušenost je zkušenost naší vlastní existence. Je zkušeností Já. Poznání, že „Já jsem to či ono“, je již zkušeností této první osoby. Jak k tomuto poznání dochází? Již tím, že je této první osobě věnována pozornost. Tak pozornost k této první osobě pokračuje i nadále a to i tehdy, věnujeme-li pozornost druhé či třetí osobě. Bez pozornosti k této první osobě by vědomí druhé či třetí osoby nebylo možné. Vědomí druhé či třetí osoby značí přítomnost první osoby. Pokud je svět poznáván, znamená to, že je tato první osoba přítomna. Toto je stav poznání Já, které trvá bez úsilí...

 

Sádhu Óm: Prvořadá důležitost pozornosti věnované svému Já (Mountain Path 2/2012)

1. 4. 2017

Mountain Path, Sádhu Óm

1. díl, viz přehled všech dílů

sadhu_om.jpg... Učení o zaměření pozornosti na Já je jediné, které je nezpochybnitelné. Vše ostatní jsou jen děravé a rozporuplné teorie. Proto, pokud místo klidu mysli dávají vzniku pochybám, je odmítněte zkoumáním toho, kdo pochybuje. Soustředění na Já je jediný a výhradní cíl Bhagavanova učení. Učí nás, že Já existuje samo o sobě a je skutečné, zatímco vše ostatní je jen sen, výplod naší mysli. Řekl: „Věnujte se tomu, pro co jste přišli“; přišli jsme za účelem poznání Já a ne učit se mnoha všelijakým teoriím. Nicméně důkladné porozumění jeho učení, které nám vyložil, umožňuje utišit naši mysl v každé situaci. Bhagavan nám předal snadno pochopitelné učení: Vědomí Sebe je to jediné, co se zdá být trvalé. Proto jej prozkoumejte: věnujte se mu a pevně se jej držte. Třebaže je toto učení jednoduché, je to největší poklad ze všech. Milost působí tím, že nám neustále připomíná naše Já. Zapomenutí na Já (to znamená věnování pozornosti něčemu jinému), je utrpení; rozpomenutí se na Já je mír a blaženost. Kdykoli vyvstanou jakékoli pochyby, otázky nebo nové myšlenky, uvědomte si, zda mohou vyvstat během vašeho spánku. Je zjevné, že nikoliv, takže jsou něčím zevním. Proto na ně zapomeňte a spočívejte jako ve spánku...

 

Láska k Sobě

30. 3. 2017

Jiří Vacek

Láska k Bohu je ve své podstatě láskou k vědomí Já jsem, proto zahrnuje i naše pravé Já jsem. Tak Bůh ve všem stvořeném miluje své vědomí v poznání „Já jsem, vědomí Já jsem, je láska“. I zde platí: kdo nemiluje sám Sebe, v tom není láska a proto ani Bůh.

 

Jednoduché počty

25. 3. 2017

Jiří Vacek

... Nejvyšší a nejmocnější dostředivou silou je proto neustálé myšlení na Boha a hlavně obracení pozornosti vědomí Já jsem na ně samotné. Zamezuje nejen vzniku odstředivých sil, ale vytváří energii, jejíž síla nás vysvobozuje poznáním toho, co JSME. Kdo neustále myslí na vědomí Já jsem nebo alespoň se na ně rozpomíná ve svém nitru a spočívá v něm, nakonec dosáhne cíle. Není možné jej nedosáhnout, pokud trvale činíme to, co bylo řečeno...

 

Případ dobrých lidí

18. 3. 2017

Jiří Vacek

Existují lidé, kteří jsou, zevně pozorováno, dobří ve smyslu etičtí. Dokonce i věří v Boha, ale jejich víra je bez skutků. Netouží po Bohu, neusilují o spojení s ním. Jsou spokojeni sami se sebou. Nedělají přece nic zlého. Často jsou příslušníky nějaké skupiny „vyvolených od Boha“ a myslí si, že jsou proto po smrti těla vysvobozeni.

Nejsou! Sám život v dobru k návratu zpět k Bohu do jeho království nestačí. K tomu vede pouze stezka naším nitrem

 

Vysvobození v čase odchodu z těla

12. 3. 2017

Jiří Vacek

Vysvobození je možno dosáhnout v průběhu umírání a v době po něm. Základním předpokladem je:

1) Udržení vědomí Já jsem.

2) Nepodlehnout ničemu, co nás od vědomí Já jsem odvádí.

Pokud tyto podmínky nejsou do značné míry splněny, nevěřím, že se nám nějakým zásahem zvenčí podaří uspět. Skutečná moc našich negací se nedá přemoci pouhými radami. Jedinou skutečnou pomoc nám může poskytnout naše duchovní světlo a Bůh svou mocí Já jsem. Proto je tak důležité, aby velká většina odstředivých sklonů byla rozpuštěna a nezmocnila se nás v průběhu smrti.

 

« předchozí

1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26

následující »