Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Poslední den semináře zpravidla přicházím s nějakou obměnou programu. Zařazuji nové hlubší prvky sádhany. Vycházím z předpokladu, že po týdnu meditací úroveň účastníků je tak vysoká, že jsou schopni „novinku“ přijmout. Tentokráte jsem se soustředil na tvorbu duchovního světla, na jeho význam a na světelné tělo a hlavně na příslušnou praxi, kterou se dosahují. Současně v edici „Duchovní skripta“ vychází titul: „Jak vytvořit světlo a světelné tělo“, kde o této praxi pojednávám hlouběji.

Jiří Vacek

(Morávka, 24. 5. 2014, poslední den semináře)

...Teď nějakou pránájámu. Málem jsme pro samé povídání a vtipy na to zapomněli. Takže začneme v Srdci. Budeme nadechovat ze Srdce do nekonečna a zpátky. Můžeme si uvědomovat to, o čem jsme mluvili ráno. Postupně se tak budeme věnovat prodýchávání těch nejdůležitějších center a nádí...

Jiří Vacek

... Proto je v zájmu každého, kdo opravdu chce uskutečnit, ve smyslu uvědomit si své božství, aby pobýval v přítomnosti mistra a nejenom pobýval, ale aby se nalaďoval na to jeho vnitřní vyzařování, aby ho přijímal. Aby je přijímal, tak musí být také dostatečně čistý, protože, když není dostatečně očištěn, jednak má nesprávné názory, anebo charakterové vady nebo dokonce je ovládán negativními, zlými energiemi, zejména city, tak  vyzařování mistrova Já nemůže zachytit. Toto je nesmírně důležité pochopit a to vnitřně, duchovně a jedině při zachování těchto pravidel, je naděje, že někdo dosáhne poznání sebe. Sám to nedosáhne, maximálně se může na to připravit...

Jiří Vacek

...Dneska je první adventní neděle. Takže by mělo začít období usilovného očišťování se. Protože nic jiného, než naše vnitřní nečistoty nebrání tomu, abychom zakoušeli Boha, vědomí Já jsem i jeho světlo. Věnujte očistě opravdu velkou pozornost. Je důležitější než meditace, protože meditace bez očisty, i když se může dočasně dosahovat vyšších stavů vědomí, není nikdy trvalý dosažením. Ztratíme ji právě vlivem nerozpuštěných vnitřních nečistost. Ani nemůžete dosažené výsledky dostatečně využít...

Jiří Vacek

...Na ty prosby o pomoc nezapomínejme a adresujme je do nitra, kdykoliv si přes den vzpomeneme. Odevzdávejme se tak do ochrany moci boží. To je velmi důležité. Musíme se snažit ze všech sil, ale současně si musíme uvědomovat, že sami na to nestačíme a že naším cílem je právě spojení a sjednocení se s tím transcendentním božstvím, které stálo na počátku všeho. Pokud se vůbec dá o nějakém počátku mluvit...

Jiří Vacek

... Stále se setkávám s tím, že tuto úlohu mistrů naprosto nedoceňujete. Někteří jste dokonce tak namyšlení, že si myslíte, že jste jim rovni a že je můžete kritizovat a že se k nim můžete chovat, jak se vám zlíbí. To je obrovský duchovní omyl a prohřešek hlavně proti vám samým. Plně platí, že bez mistra v těle není možné dosáhnout poznání sebe, prostě proto, že mistr je ta zapálená svíce, která zapaluje svíce, co nehoří. Bez mistra prostě není možné dosáhnout poznání sebe...

Jiří Vacek

...  Pro nás platí heslo jednoho řádu, tuším dominikánů, "Modli se a pracuj". To neznamená, že se máme někdy modlit, někdy meditovat a někdy pracovat, ale máme neustále spočívat v Bohu, v pozorovateli nebo ve vědomí Já Jsem a při tom být činní nebo také odpočívat. To je to, čemu se říká přirozené samádhi. Neustále spočívat v Bohu a neztotožňovat se s ničím projeveným a neustále rozlišovat vše v té nejvyšší úrovni ducha od toho, co je stvořené, předmětné...

Jiří Vacek

...Takže tu pozornost co nejsilněji přivracíme na sebe, na toho, kdo to pozoruje, a tak se poznáváme v našem Božském základu, ve vědomí Já Jsem. Takže už nepozorujeme nic mimo sebe, ale pozorujeme, uvědomujeme si pouze sama sebe. Je to vlastně uvědomování sebe sama sebou samým. Je to jednota, není to dvojnost. A mizí ten rozdíl mezi pozorovatelem a pozorovaným, ale je tam pouze jednota vědomí Já Jsem.

Jiří Vacek

Ramana Maháriši nám jasně říká, že kdo nedělá právě teď átmavičáru, tak dělá právě teď lokavičáru. To znamená, že nejenom se neblížíme k našemu poslednímu cíli, k vysvobození, ale že v lokavičáře, v jejích okamžicích, se naopak znovu znesvobodňujeme. Žádné zastavení na stezce neexistuje. Buď jdeme dopředu nebo zpátky. Jiná možnost není.

Jiří Vacek

... Duchovní společenství, když má fungovat, tak tam nemohou být žádní „krutinovci“, žádní „vackovci“, žádní „jindrovci“, žádní „hynkovci“, dokonce ani žádní „mahárišiovci“, ale mohou tady být pouze upřímní hledající Boha, nejlepší název je „přátelé boží“.

Žijeme ve světě odpadlém Bohu, který je všemu duchovnímu nepřátelský, proto se sdružujeme do společenství, abychom se navzájem posilovali, ale jakmile se začneme takhle rozlišovat, tak celé společenství oslabujeme a ztrácí na svém významu a vlastně se zařazujeme na úroveň zevního světa...

Jiří Vacek

Nedoslovný přepis promluvy Jiřího Vacka na ranní meditaci u Mistra doma

...Mám stále dojem, že někteří z vás, i někteří co jsou tady, úplně nechápou, o co jde v případě H. To, co mistrovi jasně takový hledající říká, je: „Nezajímá mě, co říká můj mistr, co učí a píše, můžu si dělat, co chci, není nutné se mistra dovolit, dělám si to po svém a nepotřebuji jeho souhlas apod. Prostě mu oznámím, že si jedu na dovolenou, budu si chodit, jak chci, a nikomu do toho nic není, jestli někam jedu nebo ne.“ Je to jasné? To je jako kdyby profesorovi matematiky žák řekl, že ty jeho metody a tu jeho matematiku nepotřebuje, že se tím nebude řídit...

Jiří Vacek

Dobré odpoledne, vítám vás na meditaci. Začneme modlitbou o pomoc, protože bez pomoci Boží, které se jinak říká Milost, nic nesvedeme. Kdo si myslí, že to tak není, tak trpí smrtelným hříchem pýchy a nic na stezce nedokáže. Maximálně to, že se ho zmocní síly nepřátelské Bohu. Takže na prvém místě ze všech požadavků je vždycky pokora a opírání  se o Boha. Nic jiného nám nezbývá...

Jiří Vacek

... Problém pomoci nebo jak se říká milosti, to je jedno a totéž. Obtíž není v tom, jak ji získat, ale jak se jí otevřít. Většina z nás dělá všechno možné a nemožné, aby se milosti,  boží pomoci, nemusela otevřít. Bůh existuje stále, stále je přítomen, všude, proto je stále i právě teď v nás a působí. Jestliže toto působení nevnímáme, tak je to jedině proto, že mu nevěnujeme pozornost. A za druhé: jsme tolik znečištěni jednak zlem a jednak posedlostí ega, světem, že nemůžeme tuto pomoc zachytit...

Jiří Vacek

... Duch Svatý je vždycky ochoten na nás sestoupit, jenomže my nejsme dostatečně připraveni a dokonce před ním zavíráme dveře a nechceme ho. To je tehdy, když dáváme přednost egu a zevnímu světu před zájmy ducha. Prodáváme prvorozenectví ducha za mísu šošovice, neboli čočky a jak říká Ramana Maháriši, místo abychom dělali átmavičáru, děláme lokavičáru. Abychom Ducha Svatého, což je duch svítící světlem Božím mohli přijmout, musíme se velmi a velmi pokořit. Uznat svou nedostatečnost, nedbalost, malou touhu a lásku k Bohu. A současně se intenzivně čistit od všeho, co nám brání, aby duch Svatý mohl v nás přebývat...

Jiří Vacek

... Veškerý projev je o energiích. To si dobře pamatujme. To, co tvoří tento svět a co v něm rozhoduje, jsou energie. Energie, šakti, síla je jen jedna, ale je rozlišená a můžeme v ní rozeznávat několik úrovní nebo chceme-li i kategorií. To, co tvoří rámec světa, je božská síla. To neznamená, na to si dejte pozor, že tento svět je božský. Není. Tento svět je sice vytvořen Bohem, ale není božský. Je světem bytostí od Boha odpadlých. Tak jako vlády musí stavět i věznice, tak Bůh staví věznice v podobě našeho od Boha odpadlého světa. Proto je základním omylem vykládat, že tento svět je božský, protože ho stvořil Bůh, není! Všechna náboženství se shodují v tom, že je to svět nebožský. Je to svět pokleslých energií a ta nejpokleslejší energie v našem zevním světě je hmota...

Jiří Vacek

... Řeči o tom, že jak může Pán Bůh dopustit nějaké koncentráky nebo války nebo zemětřesení, jsou naprosto nemístné, protože tento svět je světem bytostí, které opustily Boha ze své vůle, tak nemohou očekávat, že se Bůh o ně bude starat, navíc v nebožském světě. On to nechává lidem, aby bylo vidět, co lidé bez Boha dokáží...

Jiří Vacek

... Soustřeďte se na vyvedení prány až nad hlavu, do prostoru nad hlavou. To je důležité. Tím vytváříme to duchovní světlo, mocnou kvalitu šakti v jejím božském právě projeveném tvaru. Také pozorovatele příliš neumisťujte do těla. To byste se mohli znesvobodnit. Spíš se ho snažte umisťovat za a nad hlavu...

Jiří Vacek

... Tak se teď zbytek hodiny věnujeme átmavičáře. Soustředěni v pozorovateli, každý v té míře  v jaké to už umí. Kdo to neumí, tak se bude cvičit v pozorování nějakého malého předmětu a bude se snažit zachytit rozdíl – tam přede mnou, před mým vědomím je neživý předmět, Já vědomí, živá bytost si  předmět uvědomuji. Rozdíl já pozorovatele – pozorovaný předmět musíme přímo prožít ve vědomí; a je naprosto zásadní. Nejde o to říkat si nejsem předmět, který pozoruji nebo nejsem tělo, nejsem mysl. I když to je dobré, ale cílem je přímo onen rozdíl ve vědomí prožívat...

Jiří Vacek

... Tak začneme prosbou ke svému vnitřnímu božství o posilu. Teď si pustíme cédéčko s meditační řadou na pozorovatele a už budeme v pozorovateli. Nebudeme jenom poslouchat, ale budeme rovnou všechno i provádět a zkoušet. V celém semináři pak budeme podle této řady postupovat, to znamená, že každý den se budeme snažit zvládnout jeden stupeň pozorujícího vědomí. Pozorovatele světa, těla a tak dále...

Jiří Vacek

... Musíme tady dodržovat určitou kázeň, je nás tady moc. Jedno pravidlo, které se nesmí porušovat je včasný příchod na meditace. Dneska ho někdo porušil. Když je meditace od půl osmé, tak každý tady už bude sedět za pět minut půl osmé, připravený k meditaci. Kdo ne, tak dostane silně vynadáno před celým „oddílem“. Takže pozor na to. Kdo nechcete, abych na vás byl nepříjemný, tak choďte včas. Jste tady kvůli tomu, abyste se produchovnili, nic jiného nemáte na práci, tak tady každý může být včas...

Jiří Vacek

... Začneme modlitbou. V takové modlitbě bychom měli vždycky obnovit svůj postoj pokory a je snad nejdůležitější vlastností hledajícího, protože opakem pokory je pýcha. Kdo není pokorný,  je pyšný. Pýcha je jedním ze smrtelných hříchů, a to proto, že posiluje ego. Kdo je pyšný, posiluje svoje ego. Kdo je pokorný, tak se ega zbavuje. Pýcha může mít různé projevy. Můžeme být pyšní, že jsme jogíni nebo mystici, že máme úspěch v meditaci, že jsme spravedliví, že jsme dobří a podobně. Dokud je tady ego, tak je to všechno jenom lež, protože jediné zlo je ego a jediné dobro je stav bez ega...

Jiří Vacek

Nejdůležitější ze všeho je opravdu pokora a vytrvalost, takže o ně poprosme. Když to tak kolem sebe pozoruji, tak vidím, že většinou horlivě pěstujete namyšlenost na sebe místo, abyste pěstovali pokoru. Každý víte všechno nejlépe, každý víte, kdo druhý jaké má chyby, ale abyste ten ostrozrak zaměřili na sebe a objevovali vlastní chyby,  vás ani nenapadne. A přitom to není žádná legrace, protože pýcha je jeden ze smrtelných hříchů, jak říkají katolíci nebo křesťané vůbec. Ego nemá vůbec nic, nač by mohlo být pyšné, právě naopak. Je největším zlem jaké existuje. I to nejdobřejší ego je zlé ego. A vůbec nemá žádný důvod k tomu, aby bylo nějak se sebou spokojené nebo dokonce na sebe namyšlené. Protože dokud tady vůbec je, tak je jenom zlé a nic jiného. A pokud si to neuvědomujete a myslíte si, že protože děláte jógu a občas si vzpomenete na Pána Boha, že jste něco vyjímečného, tak jste na velkém omylu...

Jiří Vacek

... Takže nic nepodceňujte. Právě tyto maličkosti rozhodují, protože z nich se pak stávají, v tom součtu, ty velké činy, že někdo tak zvaně přitaká zlu a to pak je konec s cestou, konec se svobodou, konec s poznáním, dochází doslova a do písmene k zastření rozumu, že vidíme všechno přesně obráceně a není moci, která by nás přesvědčila o opaku, s výjimkou hrozného utrpení...

Jiří Vacek

... Poděkujeme za možnost, které se nám dostává. Je to větší pomoc a milost, než si uvědomujeme. Kdybychom četli pořádně, tak bychom si odnesli poučení, jak je vzácné mít možnost duchovní stezky, objevili bychom ho v knížce Poutník vypráví o své cestě k Bohu. Schválně si ji přečtěte nebo si vzpomeňte, co poutníkovi dalo práce, než vůbec získal to nejjednodušší cvičení, jaké existuje – opakování křesťanské mantry...

Jiří Vacek

... Uvědomme si důkladně, že naše stezka je stezkou k Bohu a stezkou Boží. Není to nějaká stezka sebezdokonalování ega, ale je to právě naopak - rozpouštění ega, rozpouštění překážek, které Bohu v nás, který je v našem nitru, brání v Jeho působení. Proto se s obrovskou láskou a touhou po Bohu obraťme do svého nitra, a když to budeme činit trvale a opakovaně a neustále, tak ten Bůh v nás se začne jakoby probouzet a začne nám pomáhat tím, že se budeme zbavovat nesprávných názorů, nesprávných sklonů a budeme je nahrazovat pravdivým poznáním a tím, čemu se říká ctnosti. Ty nejsou něčím chvályhodným, proč bychom si zasloužili chválu, ale jsou nanejvýš věcí praktickou, protože nás chrání před zlými nárazy karmy...

Jiří Vacek

... Jinak, nesmírně důležitá je vytrvalost. Maháriši opakovaně říkal, že těch několik, co zvítězilo, za to vděčí vytrvalosti. Ať se nám daří, nebo ať se nám nedaří, musíme v sádháně pokračovat. To, že se nám nedaří, ať už skutečně nebo domněle, protože duchovní pokrok neumíme dobře měřit ani posuzovat, není důvod, abychom přestávali cvičit. Právě naopak, spíš bychom měli přidat...

Jiří Vacek

... To znamená, že si uvědomíme, že tělo je v nás ve vědomí, že my se nacházíme všude kolem těla. Uvědomíme si, že tělo je plné vědomí Já, že každá jeho částečka září vědomím Já jsem a budeme ho prodýchávat zase láskou a sice celé tělo naráz, celým povrchem kůže až do morku kostí. Musí to projít z kůže do svalů až do morku kostí. Nadechneme se z nekonečna povrchem těla a budeme ten vzduch jakoby sát dovnitř. Budeme ho sytit láskou a zase ho budeme do nekonečna vydechovat...

Jiří Vacek

Musíme se vyhnout pasivitě ve cvičení v meditaci. I když se například odevzdáváme nebo otevíráme, tak v tom musí být určitá aktivita, která vychází ze souhlasu se odevzdat nebo z přání a touhy se odevzdat a zároveň ten postoj musíme udržovat. Je to asi tak jako kdybychom měli naladěnu nějakou radiovou stanici a její příjem by kolísal, tak ho musíme taky neustále dolaďovat, nemůžeme to nechat jen tak být. Čili všude musí být ta bdělost a určitá rozumná aktivita a taky tam musí být jemná mysl - buddhi, abychom věděli co děláme, jak to děláme, jak to působí...

Jiří Vacek

Naším cílem je to, co učil Ramana Maháriši, přirozené, nebo-li jak říkají Indové, sahadža samadhi, tzn. nepřetržité uvědomování a spočívání v Já nebo aspoň v pozorovateli, ať tělo je činné nebo v klidu, ať myslíme nebo nemyslíme. To nám nepřijde samo od sebe,  to se musíme naučit, protože v celém projevu platí zákon příčiny a následku. Bez příčiny není následek, bez úsilí není dosažení. Pokud někdo tvrdí něco jiného, tak neví co říká...

Jiří Vacek

Takže už otevřeme oči, nebudeme si příliš zvykat na meditaci se zavřenýma očima. To je zvyk, který se pak těžko přemáhá. Pravda je, že nás nic nemůže vyrušit z meditace pokud tomu nevěnujeme pozornost. Takže klíčem je řízení pozornosti, nikoliv vylepšování podmínek meditace někdy úplně zbytečně. Naopak, pokud dokážeme meditovat i při mírném vyrušování, třeba z dálky něco slyšíme a podobně, tak je taková meditace hodnotnější, než když máme naprostý klid a podobně...