Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Žádné zlo, když mu propadneme, nikdy nezůstane samo, ale vždy si přivede své kamarády. Například pýcha v přesvědčení o vyvolenosti od Boha s sebou přináší samovolně nelásku, pohrdání až nenávist k těm, kteří věří jinak a jsou jiní.

Jiří Vacek

(Magazín deníku Právo, 23. 3. 2013)

... Životní příběh Marcelky je strhující a plný nejen dobrodružství, ale především lásky. Po cestě, kterou ušla Marcelka k sobě samé, šli také Eduard a Míla Tomášovi i Maháriši.  Tato žena, která už pomohla mnoha lidem na cestě k jejich duchovnímu uzdravení a poznání pravdy říká: „Vědomí se vrací samo pro sebe, o žádnou Marcelu tu nejde. Jste tím stále. Tím nelze nebýt, jenom věnujete pozornost něčemu jinému. Je to váš přirozený stav, kdy ke štěstí nepotřebujete vůbec nic. Všichni lidé jsou překrásní, ale důležité je, aby našli sami sebe a uvědomili si, že jsou čirým Vědomím. A ničím jiným nikdo z vás nikdy ani nebyl.“...

... Před více lety se Marcelka se svým manželem zúčastňovala našich týdenních meditačních setkání na Morávce v Beskydech. Jak vyplývá z jejich názorů, učí shodně s tím, co jsme probírali na těchto soustředěních...

Jiří Vacek

... Přímé úsilí o dosažení Boha je hlavně trvalé soustředění na něho, což je na naší stezce átmavičára, obracení pozornosti vědomí na ně samé a trvalé spočívání ve vědomí Já jsem. Podrobněji bylo provádění átmavičáry popsáno v příslušných oddílech. Znovu zdůrazněme, že toto úsilí, všechny meditace, mají naději na úspěch výhradně při dobré očistě mysli. Chovat v mysli bez ovládání síly nelásky, zloby, závisti a pýchy je přímým mařením všeho, co jsme kdy meditací dosáhli, pokud jsme s neočištěnou myslí vůbec něčeho dosáhli. Sezení v tamasickém klidu mysli rozhodně dosažením není a nikam nevede...

Jiří Vacek

... Bytí – vědomí – láska patří k sobě. Jen v jejich jednotě je život ve věčné božské blaženosti. Láska je vlastní vědomí Já jsem. Ono, vědomí Já jsem září láskou, když odstraníme překážky, které brání jejímu vyzařování. Láska, její podstata nespočívá v dosažení toho, co nebo koho milujeme, ale v ní samé. Je Bohem a proto k blaženosti nepotřebuje nic jiného ani druhého, prostě proto, že má sama vše, co potřebuje. Naplňuje se sama sebou, je plná svým božstvím. Dává se všem a všemu bez rozdílů, ale ke svému naplnění nepotřebuje nic stvořeného. Není na ničem závislá, nic jí nechybí. Proto, kdo ji má, má vše, kdo ji nemá, nemá nic. Vše, co potřebuje, aby přinášela své božské dary, je svoboda, aby mohla v nás bez překážek vládnout a zářit sama sebou...

Jiří Vacek

... Je zcela zásadní jasně rozlišovat samo vědomí, absolutní princip uvědomovací, jehož základem je samovolné vědomí: „Já jsem vědomí, existuji jako vědomí a žiji vědomím“ od uvědomovaných předmětů. Proto Ježíš říká o tomto vědomí Já jsem: „Já jsem život“. Toto absolutní vědomí je nezbytné jasně a neustále rozlišovat od relativního vědomí předmětů, které je vždy podmíněno a působí ve vztahu pozorovatel – pozorované předměty. V absolutním vědomí Já jsem pozorovatel není, neexistuje. Vědomí se, svou existenci nepozoruje, ale uvědomuje si ji samo sebou. Proto je existencí absolutní a prvotní...

Z archivu Jiřího Vacka

... Buďme vždy přísnější na sebe než na druhé a často si připomínejme pravdu: já sám nejsem dokonalý, ale chybuji. Nemohu proto vyžadovat dokonalost od druhých a k jejich chybám musím být tak shovívavý jako ke svým vlastním. Nebudu souzen za druhé, za jejich nedostatky, ale jen za mé vlastní. Proto se zásadně zabývejme vlastními chybami a jejich nápravou a druhé za jejich chyby neodsuzujme. Stále platí: „Nesuď, abys nebyl souzen“.

Z archivu Jiřího Vacka

Vážení a milí přátelé, vaším problémem není Vacek, ale vy sami. Vacek je jen zevní projekcí vašeho vnitřního problému. Je jakýmsi jeho katalyzátorem, který jej ozřejmuje. To vůbec neznamená, že problémem je on. Jste jím vy sami. Nejde o Vacka, ale o vás. Řečeno staromódně, ale pravdivě: hraje se o vaší duši. Jde o to, zda se vaší mysli zmocní její vlastní síly dobra či zla, síly, které vás navracejí tam, kam patříte, do Boha nebo zda vás vaše vlastní mysl udrží ve vaší nevědomosti a oddělenosti. Právě toto je váš problém, na ten se soustřeďte a vše ostatní podřiďte jemu vyřešení. Pokud tak neučiníte, prohrajete sami sebe, svůj božský život.

Jiří Vacek

Dosažením zážitku vědomí Já jsem stezka zdaleka nekončí, ale spíše teprve začíná: Já jsem, objevené vědomí Já jsem jsou opravdu teprve dveře do království nebeského. Musíme je otevřít, vstoupit jimi a kráčet, to jest usilovat dál.

Jiří Vacek

Běžně používaný pojem „pozorovatel“ pro uvědomovací činnost vědomí může být poněkud zavádějící. Jeho správné pochopení pro nalezení našeho pravého Já je proto velmi důležité. Vždy platí:

  1. Pozorovatel není bytostný

  2. Pozorovatel není pouze pozorovatelem světa

Jiří Vacek

... Akutní prvá pomoc proti pochybnostem je pátrání po tom, kdo či co pochybuje. Zjistíme, že pochybovač neexistuje a s ním zmizí i pochybnosti. Átmavičára: „Kdo či co pochybuje?“ je účinným lékem. Takto obměněnou átmavičáru můžeme použít na všechny překážky...

Jiří Vacek

V józe i v mystice se nám říká, že se máme soustřeďovat i nač se máme soustřeďovat. Bohužel ve většině těchto návodů chybí základní poučení, které zní: To, co se soustřeďuje, je vždy mnohem důležitější než to, nač se soustřeďuje. To, co se soustřeďuje a je vědomé, je naše pravé božské, Bohem nám dané hledané Já, Kristus, átman, naše buddhovská podstata Já jsem.

Z archivu Jiřího Vacka

Následující můj článek byl původně zveřejněn na webu www.jirivacek-satguru.cz. S odstupem 8 let je velmi poučný. Pokud se nad ním mnozí zamyslí, rozhodně jim to neuškodí...

Jiří Vacek

Velmi správně se modlíme k Bohu: „Odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme viníkům našim“. Odpuštění je jen jedno a kdo neodpustí druhým a to úplně a bezpodmínečně, tomu není ani odpuštěno. Proto rozlišujeme naše odpuštění druhým i odpuštění boží a druhých nám. K tomu ještě přistupuje v obou případech odpuštění zevní a vnitřní, které je stavem naší mysli. Právě vnitřní odpuštění rozhoduje.

Jiří Vacek

V Bohu zlo neexistuje ani existovat nemůže, protože je nejvyšším, absolutním Dobrem, které poskytuje i dobra relativní, časná veškerému svému stvoření, pokud si zvolíme spojenectví s Ním a nikoliv se zlem. Relativní, časné a podmíněné zlo existuje ve stvořených světech, pokud jejich obyvatelé ztratí vědomé spojení s Bohem a převládnou v jejich myslích zlé a od Boha nás vzdalující sklony. Pokud nemají být stvořené bytosti pouhými automaty, musejí mít svobodu volby a rozhodnutí. Pokud tuto svobodu využívají, svým rozhodováním vytvářejí následky, které jsou zahrnuty v jejich volbě. Volbou, rozhodnutím svoboda končí a začíná platit zákon příčiny a následku. Na východě mu říkají stručně karma.

Jiří Vacek

Ze vzpomínek uctívatelů mudrce Ramany Mahárišiho víme, jak jim pomáhal ještě za svého života mezi námi. On však pomáhá stále i po svém odchodu ze světa v roce 1950. Osobně jsem se o tom přesvědčil, jak čtenář nalezne v mých pamětech „Jak jsem hledal Boha“. Jeho pomoc je často spojena s jeho fotografií, která slouží jako pomůcka k navázání spojení s ním. Popis další takové pomoci tohoto mistra překvapivě otiskuje týdeník „Téma“ ve svém čísle ze 17. dubna 2015 v článku miliardáře a buddhisty Libora Malého s titulkem „Rok jsem přemýšlel, co s penězi“...

Z archivu Jiřího Vacka

... Jak síly zla proti světlu působí a jak lze tomu čelit, je právě obsahem následujícího dopisu. Plné pochopení všech členů skupiny, jakého dění jsou účastni a jaké síly jsou ve hře, je jedním ze základních předpokladů úspěšné existence skupiny i jejího dalšího rozvoje. Proto by následujícímu výkladu měl každý věnovat velkou pozornost a snažit se jej plně pochopit a jednat s ním v souladu. Za skupinu je zodpovědný každý její člen, a to v prvé řadě sám za sebe tak, že on sám na prvém místě plní přikázání duchovního života...

Jiří Vacek

Zlo je zlo a každé zlo je vždy nemoc ve smyslu ne-moci, bez-moci, bez schopnosti žít v Bohu a v dobru. Průvodní znaky zla jsou nevědomost o Pravdě, kterou jsme. V důsledku této nevědomosti přichází nesvoboda a utrpení. Kdo podlehne nemoci, kterou zlo je, má nemocnou mysl neboli duši i tělo. Ducha, vědomí Já jsem, které je naším pravým Já, se zlo přímo nedotýká, je jeho opakem, který nemoc zla nemůže nakazit a zkazit. Může však zastřít náš rozum tak, že si tuto pravdu neuvědomujeme a nežijeme.

Jiří Vacek

Pokud člověk rozhoduje, kdo může být spasen nebo nikoliv nebo dokonce, kdo je a není již spasen, propadá zlé pýše. Staví se do postavení Boha. Rozhoduje, jakoby byl Bohem. Sděluje nám, že ví vše stejně dobře jako Bůh, neboli se rovná Bohu. Již to samo o sobě je velkým hříchem, pro který padají i nejvyšší andělé. Navíc nám skrytě říká: „Já jsem samozřejmě mezi těmi spasenými“...

Sára Hromádková

... Važme si tedy síly ducha a jeho plodů v podobě mnohaletého meditačního proudu, který zde skrze Mahárišiho a všechny mistry átmavičáry proudí. Buďme vděčni za Mahárišiho oddaného žáka, který nám v České republice tento proud na základě své realizace zpřístupnil a předává. Učme se z jeho laskavosti, pokory, vytrvalosti a otevřenému přístupu. Nauka, kterou celoživotně učí není jeho ani nová, je to od počátku věků existující cesta zpět k tomu nejobyčejnějšímu a nejvzácnějšímu zároveň – k nám Samým, Domů.

Jiří Vacek

Ramana Maháriši učí, že stezku poznání Sebe může nastoupit každý, kdo je k ní přitahován, ale přesný a pedagogický návod, jak tak učinit, nedává. Jasných, metodických pokynů pro praxi duchovního života je velmi málo, což platí i pro stezku átmavičáry.

Právě pro tento nedostatek literatury o duchovní praxi, která by vedla hledající po stezce k Bohu krok za krokem srozumitelným a metodickým návodem, jsem začal psát o duchovní praxi v duchu „jak na to“. Vycházím ze svých vlastních osobních zkušeností a dosažení i ze zkušeností svých přátel a učitelů a také z celoživotního studia literatury všech náboženských směrů. Z těchto knih může každý hledající čerpat pro svou praxi. Jsou určeny odstupňovaně pro začátečníky, pokročilé i pro nejvyšší stupně dosažení.

Jiří Vacek

Vědomí Já jsem je jediná Skutečnost, jaká existuje, a mimo ní nic neexistuje. Podobně Sof 2, 15 říká: „Já jsem a kromě mě není žádného více“. V ekumenickém překladu je věta nesprávně přeložena a proto nevypovídá pravdu o jedinečnosti vědomí Já jsem tak zřetelně jako Izajáš. Z pohledu duchovního, mystického významu bible je ekumenický překlad mnohdy zkreslený. Je dílem lidí, kteří s mystikou a duchovní praxí nejsou seznámeni, a proto skryté řeči bible nerozumí, a proto ji nedovedou přesně vystihnout. Je to totéž, jako kdyby spis například z oblasti slaboproudé techniky překládal někdo, kdo s ní není alespoň částečně seznámen. Nutně by se dopustil mnoha nepřesností a omylů. Uvedené výroky neříkají nic jiného než: existuje pouze jedna jediná Skutečnost a mimo ní nic neexistuje. Je nestvořená, nepodmíněná a veškeré stvoření je dílem její tvořivé moci. Této Skutečnosti běžně říkáme Bůh.

Jiří Vacek

Učení o vědomí Já jsem má i svou praktickou stránku, duchovní stezku. Nezůstává pouze na rozumové úrovni, ale podává i návod, jak si je uvědomit a tak v sobě uskutečnit. Jeden takový praktický návod podává i bible ve Starém zákoně. Zní takto: „Buď tich a věz, že Já jsem Bůh“, Žalm 46, 11.

Jiří Vacek

... Vzývání jména božího je jen jiné biblické pojmenování toho, čemu Indové říkají „átmavičára“. Je hledáním našeho pravého Já, Krista v nás, který je naším vrozeným vědomím Já jsem, které je soupodstatné s vědomím Já jsem absolutním, kterému Ježíš říkal náš Otec v nebesích...

Jiří Vacek

Jak nádherné a při tom prosté podobenství o jednotě v rozlišení. Ratolesti mají svůj život a sílu z kmene, ze kterého vyrůstají a se kterým jsou nerozličně spojeny. Prospívají, dokud toto spojení trvá. Je-li přerušeno, usychají.

Jiří Vacek

... Taková je moc vědomí, která je v tomto případě používána v nevědomosti o něm a o jeho moci. Není jiné cesty z této nesvobody a utrpení, než uvědomění si: „Já jsem toto vědomí Já jsem“ a následný vědomý život v něm v naprostém vědomém rozlišení od všeho, co nejsme. To je vzkříšení Boha v nás. Bez něho není možná spása ani věčný, božský život. Ten existuje pouze v plném ztotožnění ve vědomí Já jsem.

Jiří Vacek

... Jak vidíme svět? Jen když je osvětlen zevním světlem. I když je všude světlo, stejně svět nevidíme, pokud naše vědomí není svou pozorností k němu přivráceno. Právě v tomto smyslu je vědomí světlem, které umožňuje nejen vidění, ale všechno vnímání světa včetně samotného světla. Bez vědomí si svět neuvědomujeme a proto pro nás ani neexistuje, protože vědomí, ve kterém svět jedině existuje, není přítomno, to jest přivráceno svou pozorností k němu. Veškerá činnost ve světě a samo jeho vnímání jsou možné pouze ve světle vědomí. Proto je světlem světa a nejen světa, ale i naší existence. Svět i my sami existujeme jen světlem vědomí...

Jiří Vacek

Já jsem, vědomí Já jsem, je utěšitel. Tak nás učí starozákonní prorok Izajáš, který stejně jako Ježíš velmi často mluví o vědomí Já jsem podobně jako další prorok Jeremiáš. Oba mnohem dříve než Ježíš učí o vědomí Já jsem, které jak poznal Mojžíš, je božským neosobním vědomím. Ti všichni mluví o jediném vědomí Já jsem. Pojem „utěšitel“ používá i Ježíš a Nový zákon. Je jiným jménem pro Ducha svatého. Izajáš o Já jsem říká, že je naším utěšitelem, neboli Duchem svatým, kterého máme dosáhnout.

Jiří Vacek

Já jsem, vědomí Já jsem, je spasitel i spása. Proč? Protože vědomí Já jsem je neprojevené božství, které je zdrojem a dárcem všeho včetně spásy. Spasitel – vědomí Já jsem – i spása, jsou jedno a nikoliv dva. Spása je záchrana od všeho zlého z nevědomosti, z utrpení i nesvobody a nenachází se někde jinde než v Bohu, v životě, který je žit Bohem a nijak jinak.

Jiří Vacek

Já jsem, vědomí Já jsem, je jméno boží, jak Bůh sdělil Mojžíšovi, když se ptal po boží podstatě, jak líčí 3. kapitola druhé Mojžíšovy knihy Starého zákona. Odpověď, kterou dostal, je významná. Pro židy je jméno totožné s tím, co označuje, což platí pro Já jsem plně. Je definicí Boha: Bůh je Duch, sebe si vědomé absolutní nestvořené a neomezené vědomí vlastního bytí. Já označuje jeho totožnost: Já jsem Já a nikdo jiný a vím, uvědomuji si, že jsem to Já a nikdo jiný. „Jsem“ je ryzí bytí, ryzí, absolutní ničím nepodmíněná existence: jsem a vím, že jsem. Toto sebe si uvědomující vědomí Já jsem je i svým bytím. Nejsou dva, ale jedno.

Jiří Vacek

Já jsem, vědomí Já jsem není jen jménem božím, jak bylo sděleno Mojžíšovi, ale je přímo Bohem. Bůh a jeho jméno Já jsem jsou jedno. Jsou jedinou nestvořenou sebe si vědomou duchovní Jsoucností, která jediná existuje jako ničím nepodmíněné sebe si vědomé bytí, jedno bez druhého.