Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Kromě jistoty své sebe si vědomé existence má člověk ještě jednu nepochybnou jistotu: jednou jeho tělo zemře a zanikne. S ním, což si dobře pamatujme, zanikne naprosto i jeho svět – vše, co jsme měli, včetně našich bližních.

Jiří Vacek

... Co je v těchto stavech v prožívaných světech a ve spánku bez těla a světa skutečné? Nic, co se mění, co mají různé, ale to, co je jim společné, což jsme my, naše já, přesně řečeno vědomí, kterým je prožíváme. Jedno jediné já, vědomí, žije svět bdění, snění i život bez těla a světa. Co právě prožívá, a proto je pro ně i současnou a jedinou skutečností, určuje právě ona síla, která nás přesahuje a ovládá, a to i vzdor naším přáním a vůli. V tomto smyslu jsme zcela bezmocní a nesvobodní. Je velkou nevědomostí tuto pravdu nevidět...

Jiří Vacek

Kdysi jsem si bláhově myslel, že lidé, kteří pěstují jógu, mystiku nebo praktikují buddhismus a podobně, touží po Bohu, poznání Sebe, či nirváně. Velká chyba. Jejich ega si touto a podobnou praxí snaží pouze vylepšit svou existenci v egu. Toho se nejen nechtějí vzdát, ale snaží se své ego zbožštit, chtějí se stát Bohem se svým egem. Proto se tak rádi věnují nejrůznějším druhům magie, například myšlenkové nebo cvičí jógu s nadějí, že se stanou božskými bytostmi. Proto mají v takové oblibě tvrzení o jednotě, a že jsou TO, a proto s takovou radostí berou doslova poučení, že není oč usilovat. To je jen marnost nad marnost. Tudy stezka nevede. To vše jen posiluje ego a tím i náš pád, naši nevědomost , a proto i nesvobodu a utrpení.

Jiří Vacek

Někdy se říká, že džňána jóga je filosofickou stezkou. Pokud chápeme filosofii jako lásku k moudrosti, pak je takové označení správné. Džňánin miluje pravdu a snaží se jí poznat. Pokud označení filosofické chápeme tak, že jde o pouhé rozumování, velmi se mýlíme. Stezka poznání sice začíná rozumovými úvahami, ale po získání správného přesvědčení rozum odkládá, mysl zastavuje a obrací pozornost vědomí na ně samotné.

Jiří Vacek

... Je zřejmé, že nejvyšším cílem stezky je vysvobození, stav, ve kterém se již znovu nerodíme v nebožském světě. Nic jiného jím není. Největším mistrem je ten, kdo toho dosáhl. Ti, co toho nedosáhli, ač mohou být mistry, nejvyššími mistry nejsou. Jestliže Míla Tomášová sama o Drtikolovi tvrdí, že je již opět mezi námi, a když má pravdu, pak je zřejmé, že Drtikol nedosáhl stavu džívanmukti ani vidéhamukti. Není proto také nejvyšším mistrem, není osvobozený...

Jiří Vacek

... Prvotní a rozhodující příčinou v řetězu příčin a následků neboli karmy je samo vědomí. Namířením své pozornosti ke světu začíná veškeré dění. Myšlenky a zevní skutky jsou jako příčiny karmy až druhotné. Kdo chce vyvolávat žádoucí následky s využitím vytváření správných příčin, musí nutně začít s řízením pozornosti vědomí. Od namířené pozornosti vědomí se odvíjí vše...

Jiří Vacek

Myšlení, které pomíjí skutečnost existence Boha, je vždy nesprávné.

I nesprávné představy o Bohu brání jeho pochopení ve správném Duchu.

Přitakání zlu zastírá schopnost rozumu správně rozlišovat. Výsledkem moci zla nad námi je převrácené vidění. Zlo vidí dobro jako zlo a své zlo jako dobro.

Jiří Vacek

„Mysl je podivuhodná síla Já“, říká Ramana Maháriši a dodává: „Vraťte ji do Já“.

Do nevědomosti a pokleslého stavu bez Boha upadla lidská bytost jako celek. Naše mysl včetně její rozlišovací a poznávací schopnosti, které říkáme rozum, upadla do nevědomosti. Jejím důsledkem je větší či menší neschopnost správného myšlení.

Jiří Vacek

Stavy blaženého ryzího vědomí, které přicházejí samovolně, jsou velmi pěkné. Často trvají i týdny, ale zpravidla nakonec zmizí. Případy, kdy zůstanou trvale, jsou řídké. Po jejich zmizení jsme opět tam, kde jsme byli před jejich objevením: v egu. Skutečnou hodnotu mají jen ty trvalé. Proto je nesmírně důležité vědět, jak se do těchto stavů vracet, a jak se udržují. Zde vědět znamená i umět do nich vstupovat ze svého rozhodnutí.

Jiří Vacek

Bůh je ve své podstatě absolutní, neomezený a beztvarý sebe si vědomý subjekt, vědomí Já jsem. Stezka poznání Já, džňána jóga míří přímo k uvědomění si tohoto subjektu: vědomí Já jsem, který je i naším pravým Já. Je proto stezkou přímou. Míří přímo ke sjednocení se s absolutním Já jsem. Je-li její nauka dostatečně zvládnuta, rozpouští i naše chybné názory o Bohu, které nám brání v jeho dosažení...

... Stezka lásky vychází z předpokladu, že Bůh existuje, je od nás oddělen nebo mu dokonce přisuzujeme tvar. K Bohu nás přivádí síla lásky, která nás k Bohu přitahuje a spojuje nás s ním. V některých případech se nám dokonce Bůh ve tvaru, jaký mu přisuzujeme, zjevuje. Někdy vnitřně, jindy dokonce i zevně...

... Konečného poznání Boha bez tvaru neboli pravého Já, vědomí Já jsem, oba druhy hledajících dosahují pomocí mistra, který si Já uvědomil. Toto je pravidlo, které nemá výjimek. Pokud se zdá, že existují, hledejme vysvětlení v předchozím životě...

Jiří Vacek

Ramana Maháriši učí stezku poznání sebe pomocí átmavičáry neboli obracení pozornosti na naše pravé Já. K dosažení tohoto cíle je třeba vytrvalé, celodenní úsilí v provádění átmavičáry, které může trvat roky, než je úspěch dosažen. To je nepochybně jeho neměnné stanovisko; je obsaženo ve všech jeho spisech i ve zprávě  F. Humphreysiho, jak bylo uvedeno. Jeho stezka je džňána jóga. Hnací silou této stezky je moc pozornosti vědomí, kterou hledající cílevědomě obrací na ně samé.

L. Púndža rovněž usiloval, a to denně 25 let. Kráčel stezkou lásky k Bohu, bhakti jógou. Její hnací silou je láska k Bohu, která, byť i nevědomě, obrací rovněž pozornost na Boha, a proto nás k němu přivádí. Podstatný rozdíl mezi oběma stezkami je, že žák stezky poznání pracuje s pozorností vědomě a je správně poučen o jejím cíli. Bhakta se chápe moci pozornosti vědomí pomocí své lásky k Bohu, nevědomě a svůj cíl, Boha, chápe předmětně.

Jiří Vacek

... Po týdnu se vrátil do ášramu, aby se rozloučil a řekl Mahárišimu, že jeho pomoc nepotřebuje. Má svého Krišnu, který se mu zjevuje a se kterým rozmlouvá. Maháriši mu řekl: „To je skutečně dobré. A vidíte jej právě teď´?“ Púndža stále ještě velmi hrdý na své vize, které Maháriši nemá, musel připustit, že nikoliv. „Tak Krišna přichází a hraje si s vámi, a pak zmizí“, pokračoval Maháriši. „Jakou cenu má Bůh, který se objevuje a mizí? Je-li pravým Bohem, musí být s vámi stále“...

Jiří Vacek

... Maháriši („First Meetings with Ramana Maharshi“): „Nevěnujte pozornost všem těmto proměnlivým jevům ve vašem životě, včetně smrti. Nepřemýšlejte ani o samotném vidění či vnímání, ale věnujte výhradně pozornost tomu, co vidí všechny tyto věci. To je zodpovědné za vše. Ze začátku bude se tato snaha zdát téměř nemožná, ale postupně se dostaví výsledky. Trvá to roky denní praxe, ale tak se stáváme mistry. Mějte při tom oči otevřené a udržujte pozornost pevně upřenou na to, co ve vás vidí. Je to uvnitř vás. Ač trvá roky, než TO naleznete, prvé výsledky tohoto soustředění se dostaví brzy – asi za 4 až 5 měsíců. Od této chvíle se nesoustřeďujte na to, co vidíte ani na samotné vidění, ale pouze na TO, co vše vidí.“...

Jiří Vacek

... Stvořená bytost je v nejlepším případě pouze soupodstatná s TO, ale nikdy není s ním plně totožná. Je jedním z bohů, ale nikoliv Bohem. Navíc oba výroky neplatí pro bytosti odpadlé od Boha v plném smyslu, ale pouze podmíněně. Vyjadřují naší možnost, která je bez našeho velkého úsilí neuskutečnitelná a v současnosti vzdálená. Nikdo nezačne žít božským životem jen proto, že zaslechne pravdu o svém podstatném božství, které si v současném stavu nejen neuvědomuje, ale není ani schopen uvědomit...

Jiří Vacek

... Všeobecně platí, že nejvyšší Skutečnosti se nemůže zavřené ani otevřené oči dotknout. Zdůvodnění nalezneme v Tripuře Rahasja. Já je jak před očima, tak i za očima nebo ještě lépe, oči jsou v Já. Naším cílem je přirozené, sahadža samádhi, což je označení pro spočívání v Já, ať jsme, tělesně vzato, v klidu či v pohybu, ať je mysl činná nebo nikoliv. Při činnostech těla nelze mít oči zavřené. Dosažení přirozeného samádhi bez spočívání v Já při otevřených očích není možné dosáhnout...

Jiří Vacek

... Názorem zla je, že co je dobré pro mne, i když  tím ubližuji druhým, je dobré a nikoliv zlé. Zlo nevěří na dobro ani na kosmickou spravedlnost, ale je přesvědčeno o tom, že je oprávněným prostředkem k získání vlastního, hmotného prospěchu, a že přináší dobro. V tom spočívá jeho zásadní omyl. Zlo škodí všem a na prvém místě tomu, kdo je přijal za své. Nejen přináší ve svých důsledcích zlo, ale roztáčí kola karmy do stále horších a horších následků. Zlo vždy plodí jen zlo, což není jen utrpení, ale, což je mnohem horší, zastření rozumu...

Martin Tomeš

... Tak proč, když je to tak jasné, se tolik hledajících chová stejně k mistrovi? Myslí si snad, že v duchovnu je nevděk a neúcta v pořádku, zatím co v hmotě nikoliv? A co výrok: “Jak nahoře, tak dole“? Nebo se domnívají, že je mistrova povinnost se o ně starat? Z výše uvedených příkladu je jasné, že nikoliv. A protože, takovýchto „druhých“ typů, kteří si myslí, že je samozřejmé být s mistrem či moci studovat přímou nauku, je kolem nás hodně, cítím potřebu říct: „Mistře, moc Vám za vše z celého srdce děkuji. Uvědomuji si, že je to velká milost být ve Vaší přítomnosti a číst Vaše knihy“...

Jiří Vacek

... Ve světle oživující moci vědomí studium nauky přestává být pouhou záležitostí, ve které získáváme poznatky o cestě, ale vlivem oživující moci vědomí se stává i přímou duchovní praxí. Poslední platí plně tam, kde čtené obrací pozornost přímo na náš cíl, jímž je Bůh, vědomí Já jsem. Pouhé čtení o čakrách, zázračných silách a podobně samozřejmě tuto úlohu neplní, protože předmětem pozornosti není sám cíl, ale něco jiného...

Jiří Vacek

Stezka je boj, který se odehrává v nás. Bojištěm je naše vědomí, ve kterém se střetávají naše dobré, zlé i duchovní sklony. Ty se snaží prosadit a zvítězit tím, že na sebe přivrátí pozornost našeho vědomí , a tak získají jeho oživující moc. Když se tak stane, mohou se rozvinout a uskutečnit svůj obsah, úměrně síle vědomí a mysli, kterou jsme do nich my sami vložili.

Jiří Vacek

Bůh je láska. Kdo jej miluje, pěstuje jej v sobě jako lásku. Kdo cítí lásku, cítí proto v sobě Boha. Jelikož lásku cítíme v sobě, Bůh jako láska je v nás. Není od nás daleko, ale je nám blízko a je v naší moci: máme jej, prožíváme jej jako lásku, dokud jej milujeme.

Jiří Vacek

Není vyšší síly, než je síla vědomí. K čemu je namířena, jedno zda vědomě či nevědomě, to oživuje a to se stává skutečností, samozřejmě podmíněnou a dočasnou. Bez přivrácení pozornosti vědomí nic nemůže existovat, což platí i o všech druzích projeveného Boha.

Jiří Vacek

Ze zjištění oživující a tvůrčí moci vědomí a ze skutečnosti, že stále a nepřetržitě pozornost vědomí k něčemu přivracíme, vyplývá nutnost jejího řízení tak, aby:

1. Směřovala k Bohu a ke všemu, co nás k němu přivádí.

2. Byla odvracena od všeho, co nás od Boha odvádí.

Jiří Vacek

... Pozornost vědomí má skutečnou stvořitelskou a oživující moc. Čemu vědomí věnuje pozornost, tomu propůjčuje své bytí, to oživuje a posiluje. Platí samozřejmě i opak: čemu pozornost vědomí odnímáme, to zeslabujeme a rozpouštíme, až na konec přestává existovat, protože veškeré bytí se uskutečňuje pozorností vědomí...

Jiří Vacek

Knížka známého šiřitele tibetského buddhismu má 448 stran, ale přesto je velmi kusá. Je téměř jen telegrafickým záznamem činností tohoto energií překypujícího buddhisty: jeho cest, návštěv a dění v buddhistickém západním světě. Je jakousi obdobou mých pamětí „Jak jsem hledal Boha“, ale, jak jsem řekl,  až příliš stručnou. Lama se naprosto nevyhýbá kritice nejrůznějších učitelů a lámů; pokud se mu jejich chování nelíbí, neváhá s ostrým, ale věcně a bez sprostoty vyjádřeným odsudkem. Přesně tak, jak tomu má být. Pro stručnost podání bohužel neznalý čtenář asi nepochopí, oč v uvedených  sporech a nedorozuměních jde.

Jiří Vacek

Pokud neodporujeme zlu, pak se šíří jako smrtelná nákaza, která nakonec zachvátí všechny. Názorným příkladem jsou ideologie fašismu, nacismu a komunismu. Dočasně zvítězí jen proto, že se jejich zlu neodporovalo buď vůbec nebo málo.

Jiří Vacek, N. N. Rajan

N. N. Rajan byl velkým uctívatelem Bhagavana a často pobýval v Ramanašramu. Zapisoval si do svého deníku Mahárišiho výroky i dění kolem něho. V devadesátých letech vyšly jeho záznamy knižně pod titulem: „More Talks with Sri Ramana Maharshi“, (další hovory s Ramanou Mahárišim). Kniha pokrývá čtyřicátá léta minulého století. Z té doby jsou zprávy o Mahárišim poměrně řídké. Tuto mezeru kniha vyplňuje. Ramana Maháriši autora vedl, jako vede mistr své žáky, žák naproti tomu svého mistra uznával a miloval. Kniha je plodem této nejvyšší a opravdové duchovní spolupráce. Vyjímám z ní stať, ve které mistr mluví o nutnosti rozpuštění ega i o metodě, která ego rozpouští, viz str. 87 a 88.

Jiří Vacek

Hlavním důvodem, proč jednotu nežijeme, je sama existence ega. Omezení vědomí na tělo a mysl a následné plné ztotožnění s nimi doslova rozbíjí jednotu a vytváří bytost, která je vrcholem nejednoty: je od všeho ostře různá a oddělená.

Jiří Vacek

Z poznatku, že dobré i zlé, pravdivé i nepravdivé myšlenky, mají stejnou sílu, i když rozdílné účinky, vyplývá požadavek o nutnosti správného myšlení. Nesprávné myšlení a víra v jeho závěry je pro náš osud zevní i duchovní skutečně katastrofální. Neměli bychom samozřejmě pouze věřit, ale hlavně znát. Právě poslední vyžaduje správně myslet.

Jiří Vacek

Jiří Vacek

... Kdo se odvrátí od Boha, odvrátí se nejen od jeho dobra, které je jedině pravé, ale odvrátí se i od všeho dalšího, čeho je Bůh zdrojem. Zastře se mu i rozum, chápat skrze Boha věci tohoto světa jaké jsou a nikoliv jak se bez Boha jeví. Taková bytost začíná vidět svůj prospěch a blaho jinde než je – v Bohu a počne jej vidět jedině v naplňování svých tělesných a pozemských potřeb. Nakonec vlivem své nevědomosti přijme názor, že tyto potřeby může naplňovat i zlým způsobem. Nevěří  v Boha a hlavně Bohu ani v jeho dobro, přestává rozlišovat dobro a zlo taková, jaká jsou a měří je podle své totožnosti s tělem. Jeho mysl propadla zlu, které spočívá ve zlém způsobu myšlení a cítění...