Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

(moudrost otců pouště)

...Základem pokory, ale i návratu k Bohu je proto pochopení, že bez Boha jsme nic a zcela bezmocní a že pouze ve spojení s ním můžeme opět začít žít božsky. Toto pochopení musí být opravdu hluboké a zásadní. Je dobré, pokud tento názor nás přiměje nastoupit cestu zpět k Bohu, ale musíme se zbavit i nevědomosti, že se na stezce obejdeme bez pomoci Boha...

Jiří Vacek

...Opravdu poučné, velmi poučné, jak hledající – zdaleka není sám – berou pomoc, kterou obdrželi. Názorný příklad, jak hledající doplácejí na nedostatek bdělosti nad myslí a na zanedbání očisty. Síly nepřátelské Bohu ve svých útocích neustávají a nikdo není z jejich zlého zájmu vyjmut. I Ježíš byl na poušti pokoušen...

Jiří Vacek

Pýcha je zlým projevem naší nevědomosti, pod jejímž vlivem si přisvojujeme vlastnosti, dary a schopnosti našeho pravého Já a vydáváme je za své vlastní. Člověk pod vlivem pýchy skutečně krade: bere si co je boží, přisvojuje si to a vydává naprostým neprávem za své. Pravda je, že vše dobré a správné co máme, je od Boha a boží. Zdůrazněme: to není nějaká okázalá pokora, když toto říkáme, ale skutečná a holá pravda.

Jiří Vacek

...Ze zkušenosti vím, že například i zevní lidé si uvědomují vyzařování klidu z pozorovatele, pokud se v něm uvědomujeme. Vědomí a proto i jeho pozorovatel nejsou jen statickými a nepůsobícími svědky veškerého stvoření. Jsou i silou, která působí všemi vlastnostmi, které vědomí má. Protože je klidem, je i zdrojem klidu. Protože je dárcem života, svou pozorností vše oživuje. Jelikož je bytím, uděluje existenci všemu, nač se zaměří. Je tvořivou silou, proto kam je nasměrováno svou pozorností, to posiluje...

Jiří Vacek

Jedním z hlavních úkolů začínajících hledajících je dosažení klidu mysli, který umožňuje provádět duchovní soustředění. Neklid mysli, mysl, kterou neovládáme, tomu brání. Proto v duchovní praxi existuje více návodů, jak klidu mysli docílit. Ramana Maháriši přirovnává mysl k chobotu slona, se kterým slon neustále pohybuje. Když chceme, aby chobotem nehýbal, dáme mu podržet nějaký předmět, třeba kládu. Pak pohyb chobotu ustane.

Jiří Vacek

...Střídavá pránájáma, tak jak ji provádíme, je jedním z nejvyšších druhů átmavičáry, jaký existuje. Je uvědomováním Já jsem v činnosti tělesné i duševní. Jejím prováděním nikdy nic neztrácíme, ale jen získáváme. Není praxí začátečnickou, ale velmi a velmi vysokou. Vše, co bylo řečeno o této pránájámě, platí obecně pro zevní i vnitřní pránájámu, pokud se drží uvedených zásad...

Jiří Vacek

...Mistrova osobnost má naopak co nejméně bránit působení božství vědomí Já jsem. Nemá se prosazovat, ale umenšovat. Má se Já plně otevřít a odevzdat a nechat je svobodně působit v sobě i ve světě. Do působení Já jsem v sobě i ve světě má zasahovat, jak nejméně je možné. I když tak činíme s dobrou vůlí a ve víře, že plníme boží vůli – i takové působení opravdu brání Bohu, aby se děla jeho vůle...

Zuzana Koubová

...Začiatočník sa nachádza v stave väčšieho či menšieho znečistenia, a v plnom stotožnení s telom a výtvormi mysli. Jeho postup alebo naopak pád na duchovnej ceste je priamo úmerný miere vnútornej čistoty. Postupuje, pokiaľ sa vytrvalo a trpezlivo čistí a zároveň opäť neznečisťuje, čo je skutočne dlhodobý proces a počíta sa na celé roky až životy...

Jiří Vacek

Nejlepší výzbrojí na úspěšnou a přímou stezku jsou tři klenoty.

Prvým klenotem je nauka.

Druhým klenotem je duchovní společenství.

Třetí klenot: mistr

Jiří Vacek

Námitka, že v átmavičáře pomocí pozorovatele, jak ji děláme, se soustřeďujeme rovněž na předmět nebo děláme dokonce lokavičáru, je nepravdivá. Soustředěním na předmět nebo na tělo a podobně, soustřeďujeme vědomí, abychom je takto zesílené snadněji objevili. Proto po tomto zesílení, které přináší i klid mysli, obracíme vědomí přímo na vědomí, které si předmět nebo tělo uvědomuje a pomocí této pozornosti vědomí rozpoznáváme a uvědomujeme si.

Jiří Vacek

Někteří hledající sledují mistry zrakem opravdu orlím a ostřížím a neunikne jim jediná jejich „chyba“. Jsou jejich kritikou tak zaneprázdněni, že jim na kritický pohled na sebe nezbyde ani čas. Jsou tak dokonalí, že vlastně kritický pohled na sebe ani nepotřebují. Pro soustředění na smítko v oku druhých, často jen domnělé, nejsou schopni vidět vlastní břevno.

Jiří Vacek

Jediný způsob, jak účinně pomoci druhému, je něčeho se zříci v jeho prospěch. Přesně to ti, co vedou druhé po stezce, dělají. Tím se dostáváme k dalšímu pohledu na mistry: obětují se, a to doslova, za nás. Takovou oběť přinášejí všichni mistři, ale pouze za své pravé žáky, což jsou ti, kteří usilovně pracují na sobě pod jejich vedením.

Jiří Vacek

Zdroj dechu teprve hledáme, pozorovatelem již jsme a to stále a právě teď neboť pozorovatel je vědomí, naše pravé Já, jehož pozornost je obrácena zevně. Je to právě pozorovatel, naše Já, který hledá zdroj dechu. Není účinnější a přímější obracet pozornost pozorovatele rovnou na něho nebo hledat, kde pozorovatel vzniká nebo odkud vychází, než si nevšímat samotného pozorovatele, jeho vědomí, a pouze jej používat k hledání zdroje dechu?

Jiří Vacek

Mistr je jen jeden a je jím Bůh, vědomí Já jsem. To je zároveň i nejvyšší Pravda: „Já jsem je Pravda“. Mistr je Bůh, Pravda Já jsem. Tam, kde je Já jsem v osobě uvědomováno, tam je společně Pravda, mistr i Bůh. Abychom tuto pravdu zdůraznili, v duchovním smyslu označujeme za mistra i osobu, ze které Já jsem září, i když ona a žádná stvořená bytost mistrem není. Přesně vzato, mistr je přítomen pouze tehdy, je-li vědomí Já jsem uvědomováno.

Jiří Vacek

Debaty, ve kterých jde o prestiž a nikoliv o pravdu, nadělají víc škody než užitku. Budí v účastnících ty nejhorší city nenávisti a jim příbuzné. Smysl dostávají, když připouštíme, že jsme omylní a ochotní změnit svůj názor. To je možné pouze tehdy, je-li nám pravda víc než vlastní pýcha.

Jiří Vacek

Existuje jen jedna síla, ale její projevy jsou mnohé. Jedním z těchto jejích projevů je mysl, druhým životní síla, která v nás je činná jako zevní i vnitřní, pránický dech. Různé projevy tvořivé síly vždy tvoří jednotu ve smyslu, že se tak v rozlišené podobě projevuje jen jediná síla. Proto působení jednoho projevu síly vždy určitým způsobem ovlivňuje její jiný projev.

Jiří Vacek

I když mistr pobývá v přítomnosti žáků, je také podstatný rozdíl, zda s nimi jen rozmlouvá nebo medituje. Největší pomoc získávají žáci právě ze společné meditace s mistrem. Vždy také záleží „jak je žák u mistra přítomen“, neboli čemu věnuje svou pozornost. Nejvyššího duchovního zisku dosahují pouze ti, kteří se soustřeďují na světlo jeho vědomí Já jsem a v pokoře se mu odevzdávají. Pouhá tělesná přítomnost nestačí. Dokonce může vést k neúctě z přílišné mistrovy blízkosti.

Jiří Vacek

Co je dovoleno Jovovi (Bohu, mistrovi), není dovoleno volovi (světskému člověku, hledajícímu). Když dva dělají totéž, není to nikdy totéž. Čistě teoreticky: dva lidé sedí a pozorují televizi. Jeden spočívá v sebe si vědomém pozorovateli, který prožívá své rozlišení od pozorovaného programu, na který nereaguje. Druhý „dělá totéž“, ale jeho vědomí je nevědomě pohlceno dějem, který probíhá na obrazovce. Nejen si není vědom sebe, ale plně prožívá děj, který sleduje, jako by byl jeho účastníkem.

Jiří Vacek

Čím víc a čím déle jsme soustředěni v Já, tím víc sílí a roste. S tím roste i naše poznání, svoboda a radost z bytí. Čím víc a čím déle jsme soustředěni na ego a jeho svět, tím víc nás ovládá. Naše nevědomost, nesvoboda a utrpení se jen neustále zvětšují.

Jiří Vacek

Nemáme být v meditaci na ničem závislí, ale používat všechny prostředky jako prostředky k dosažení cíle s pochopením, že nejsou samoúčelné ani cílem samým. To znamená uplatňovat je případ od případu tak, aby přinášely co nejlepší výsledky a usnadnění praxe. To platí i o otevřených nebo zavřených očích. To, co rozhoduje, nejsou zavřené nebo otevřené oči, ale zaměření naší pozornosti.

Jiří Vacek

...Nejsme ani totožní s tělem ani omezení na tělo. Tělo existuje ve vědomí a je jím i nedělitelně pronikáno. Takto jsme i v těle, ale nejsme s ním totožní ani na ně, na jeho prostor, omezení. Cílem není odebrat tělu vědomí, ale rozlišit vědomí od těla a být i v těle, jako vše pronikající vědomí. Tělo není z našeho uvědomění vyňato. Nachází se ve vědomí, které je i do posledního atomu proniká. Takto vědomí Já jsem září v těle i mimo něj jako neomezený prostor vědomí...

Jiří Vacek

Tak volá Ježíš v nesnesitelných bolestech na kříži. Nemá však pravdu, autoři evangelií mu do úst vložili nepravdu. Pravda je, že Bůh nikdy nikoho neopustil, ale jsme to my, kteří jsme jej opustili a proto trpíme. Ježíš určitě tuto základní pravdu znal a jistě by nic takového neřekl. Proto také nás učí v podobenství marnotratného syna, že jsme to byli my, kteří jsme opustili dům Otce svého a že také my se musíme vydat na cestu zpět k němu, pokud nechceme zůstat trpícími pasáky vepřů.

Jiří Vacek

V Olomouci naši přátelé otevřeli novou meditační klubovnu pro všechny upřímné hledající. Provoz obětavě po organizační stránce zajišťují naši přátelé Pavel Erdös a Sára Hromádková. Náplň meditací je dána naší školou, jak je uvedena v Královské józe i jinde.

Jiří Vacek

Většina západních, jak říkám „civilních mistrů“, učinila jednu společnou, ale nedobrou zkušenost se žáky. Čím víc byli k hledajícím přátelštější, shovívavější, osobně přístupnější a na ně nenáročnější, tím méně si jich žáci vážili a nebrali je tak, jak by měli. Působí zde Ramdasova poučka: „Přílišná blízkost mistra vyvolává k němu neúctu“. Mistr pro svou zevní obyčejnost není považován za nic výjimečného, ale je brán jako jeden z nich.

Jiří Vacek

Podle mne je mistrovskou osobou hledající, který dosáhl umění uvědomovat si své vědomí Já jsem ze své vůle. Mluvím o schopnosti v něm spočívat i když toto spočívání je přerušované vinou ztráty pozornosti. Schopnost neboli mistrovství uvědomit si Já však trvá dál a po jeho ztrátě se rozpomenutím okamžitě vědomí Já znovu obnovuje. Ten, kdo této schopnosti dosáhl, dosáhl v tom mistrovství a navíc je schopen tímto svým uměním pomáhat druhým dosáhnout totéž co on. Ten, kdo toto sám neumí, není ani schopen bez této schopnosti pomáhat druhým.

Jiří Vacek

Právě v této době mě takto překvapila jedna bývalá hledající. Roky jsem jí ochotně poskytoval duchovní sílu a svůj čas. Měla dokonce tu obrovskou výsadu, že chodila každý týden meditovat k nám do bytu. Pak najednou ukázala svou povrchnost. Vše, co dostala jako duchovní dar, tím pohrdla a dala přednost lókavičáře. Samozřejmě jsem ji odmítl dále přijímat u nás doma. Lít sílu ducha do nejen děravých věder, ale do těch, která dokonce nemají ani dno, nemá smysl. Škoda námahy. Velmi se divila, proč, a byla uražená. Chodit na naše veřejné meditace a semináře mohla dál, ale touto možností pohrdla.

Jiří Vacek

Není koan jako koan. Jen jeden je královský. Jak zní? „Kdo jsem, co je mé Já?“ Proč je královský? Protože kdo jej opravdu vyřeší, našel řešení úplně všeho včetně všech koanů a již je nemusí řešit. Kdo jej nevyřeší, nezná nic. I kdyby znal řešení všech ostatních koanů, stále nezná to nejdůležitější – Sebe, svou buddhovskou podstatu.

Jiří Vacek

Náš život a celá duchovní stezka není nic jiného než střet dvou druhů sil. Jedny míří k Bohu, druhé nás Bohu a tím i našemu původnímu šťastnému a blaženému božskému životu a stavu vzdalují a udržují naše utrpení a nesvobodu. Tyto síly jsou vnitřně stejně skutečné jako síly zevní, fyzikální. Jelikož rozhodují o našem osudu zejména po opuštění tohoto těla a jeho světa, jsou z tohoto pohledu pro náš život rozhodující, a proto i důležitější.

Jiří Vacek

Často dostávám dopisy se žádostí o pomoc, na které neodpovídám, protože ve svém stáří a pro pracovní zatížení toho nejsem schopen. Navíc často píší lidé, které ani neznám. Nejsem léčitel ani neumím zázraky. Obecná a také jediná skutečně účinná rada pro všechny tyto případy je stejná. Karma nám přesně vždy vrací to, co jsme sami zaseli. Nespravedlnost v tomto smyslu neexistuje. Kdo chce změnit svůj osud, musí proto vždy nejprve změnit sám sebe, svůj charakter a vydat se zpět na cestu k Bohu.

Jiří Vacek

...V utrpení, nesvobodě a ve zlu si libuje jen zlo a nic jiného. Jestliže nás někdo ubezpečuje, že je v pořádku, když neznáme Boha, protože je vše, jak má být, pak je zřejmé, že z Boha není. Takovým lidem je lépe se vyhnout, aby nás svou neláskou k Bohu nenakazili. Ať si zůstanou tam, kde jsou a kde chtějí být, když jim takový stav vyhovuje. My následujme ty, kteří nás předcházejí k Bohu. Zvolili to lepší: jak má být a nikoliv jak je.