Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Hledejme poctivě a nezaujatě Pravdu, jaká je a nikoliv potvrzení našich názorů. Kdo chce mít vždy pravdu, zákonitě ji nevidí pro své názory a představy. Ty mu pravdu zastírají tak, že ji nemůže vidět.

Ztotožnění s myslí je nejsilnější tam, když přijmeme její názory za vlastní, za součást sebe sama a nejsme schopni ani ochotni je měnit nebo se jich vzdát. Pak nás ovládá ego výtvory své mysli...

Jiří Vacek

... To, co k nám hovoří z osobností mudrců a vtěleních božích, je buddhi, božská moudrost a inteligence. Čím je v ní méně osobního, tím je čistší podání. I duchovní pravdy, poučení a příkazy musíme na prvém místě chápat duchovně, ve správném duchu a vnitřně a nikoliv zevně a doslova, podle litery. Rozum, buddhi osvíceného spočívá ve vědomí Já jsem. Z něho čerpá svá poznání...

Jiří Vacek

... Ani v nejhlubším stavu pádu nás Bůh neopouští, ale nabízí nám řešení naší nevědomosti, utrpení a nesvobody v podobě návratu k němu prostřednictvím mistrů, duchovní společnosti a milosti. Záleží jen na nás, zda jeho nabídku přijmeme nebo nikoliv a nabízenou pomoc využijeme...

Jiří Vacek

Eva a Jirka pořádají v bytě rovněž meditace jako my, navíc jsou každý den na meditaci u nás. K tomu veřejné meditace, maratóny i semináře v Čechách i na Slovensku, zaměstnání a dvě děti. Nemají to snadné. Tím, že se medituje i u nich, dostávají příležitost i ti, co se k nám již nevejdou. Je jich hodně...

Jiří Vacek

... Nestačí odstranit pouze myšlenku „jsem tělo“, ale je nutné se skutečně rozlišit od těla. To je možné pouze na základě přímého poznání „jsem vědomí“. Přímé poznání je přímé uvědomění vědomím, že jsme vědomí. Nejsnáze se dosahuje pomocí uvědomování si, že nejsme ničím, co můžeme pozorovat, ale sebe si vědomým vědomím, které vše pozoruje, což uplatňujeme hlavně ve vztahu k tělu. Právě k tomu směřuje meditační řada na pozorovatele, kterou provádíme...

Jiří Vacek

Jelikož nám dal Bůh svobodnou vůli v rozhodování, současně i ustanovil, abychom nesli následky svých rozhodnutí, což je právě karmický zákon. Můžeme se rozhodovat, jak chceme – ovšem úměrně našemu poznání, ale rozhodně si nemůžeme dělat, co chceme a nenést následky našeho jednání. Poslední platí nejen zevně, ale hlavně vnitřně. To, co skutečně rozhoduje, je stav naší mysli a co je ještě důležitější, úroveň našeho vědomí.

Jiří Vacek

... Svět nemá žádné problémy, ale lidé mají problémy se světem. Problémy světa jsou problémy bytostí, které jej obývají. Pokud si tyto své problémy sami se sebou vyřeší, všechny problémy světa zmizí a dokonce i sám svět...

Jiří Vacek

V půli února jsem ke svému velkému překvapení obdržel od pana docenta S. Gálika pozvánku k přednášce na vědeckém kolokviu „Človek, kultúra a mystika“, které univerzita pořádá a současně jmenování jedním z garantů kolokvia společně s prof. Janem Sokolem a dalšími garanty. Pana docenta jsem neznal a o ničem takovém jsem s ním předem nejednal. On mne znal z mých knih, kterých si velmi cení. Proto mne i pozval...

Jiří Vacek

... Technika proniká i do duchovna. Pomocí internetu jsme v Bratislavě propojeni s klubovnou Srdce v Praze, kde probíhá současně také meditace. Takže v pražské klubovně slyší naše promluvy k meditaci v Bratislavě, což nás spojuje. Pražáci říkali, že to bylo, jako bych byl mezi nimi...

Jiří Vacek

Dobře rozlišujme mezi vůlí boží a působením Bohem dané zákonitosti. Oboje je nepochybně vůlí boží, ale každé v jiném smyslu. Bůh rozhodně nechce zlo, nevědomost, utrpení a nesvobodu. Naopak jeho nejvyšším přáním je láska, blaženost, svoboda, stručně život božský. Současně je jeho vůlí pevný řád tohoto světa, který, není-li dodržován, přináší nevědomost, zlo, utrpení a nesvobodu. I to je boží vůle. Rozumějme - Bůh z toho zla nic nechce, ale chce, aby naše skutky, myšlení a chování neslo své zákonité následky. Proto i utrpení a zlo je jeho vůlí, ale nikoliv přáním. On chce jen dobro, lásku, poznání a blaženost.

Jiří Vacek

... Projev je vždy dění. Je dějem a nikoliv statickým jevem. Děje se v čase a v prostoru, které jsou relativní, tj. vždy ve vztahu k vědomí pozorovatele. Přesně vzato, každý pozorovatel, každá vědomá bytost, má svůj čas, prostor i svět, které Stvořitel koordinuje tak, že se navzájem prolínají a sdílejí. Absolutní prostor a čas neexistují...

Jiří Vacek

Pan Petr Šourek nám vrátil 13. díl „Jak jsem hledal Boha“ s poznámkou: „Děkuji, nechci. Nezajímají mě Vaše osobní války“. Má na to právo. Co však jej také nezajímá, jsou kapitoly v této knize, kterých je většina, jako, jmenuji namátkou: Ramana Maháriši o egu, Bůh je sebe si vědomá láska, O charakterové očistě a mnohé další. Již to na pana Šourka něco prozrazuje...

Jiří Vacek, Petra Dočkalová

... Proč toto píši. Protože stále existují hledající, kteří nic z toho nedokážou ocenit, často se chovají neukázněně a dokonce kritizují příspěvky na zabezpečení provozu. Místo vděčnosti, pomoci a spolupráce si tito lidé kladou sobecké, nereálné požadavky. Tím, že se například včas neodhlásí ze společné akce, nejen blokují místo těm, kteří byli odmítnuti, ale způsobují přímo finanční ztráty pořadatelům, když neplatí...

Jiří Vacek

... Tím však dobrodiní duchovního společenství nekončí. Jeho moc spočívá v něčem jiném. Jeho význam odhaluje Ježíš svým výrokem: „Kdekoliv se setkají dva nebo víc hledajících, tam Já jsem uprostřed nich“. Jasnou mluvou: na setkání již i dvou hledajících, kteří spolu meditují, tj. soustřeďují se na Boha, je Bůh přítomen jako vědomí Já jsem. Právě toto vědomí Já jsem, které je přitahováno společnou meditací, je největším přínosem duchovního společenství, pokud samozřejmě opravdu medituje...

Jiří Vacek

Kdo říká, že vše je milost, vše záleží na milosti a nedělá nic pro její získání, netouží po Bohu ani jej nechce.

Kdo spoléhá výhradně na své úsilí a myslí si, že vše dokáže sám, nevěří v Boha ani Bohu a jen posiluje své ego, odloučenost od Boha...

Jiří Vacek

... Rozlišování myslí je proto dobré, ale nestačí. Podstatné je rozlišování ve vědomí neboli v Duchu. Jsme ryzí, neomezené a beztvaré vědomí Já jsem, které se mocí své nevědomosti ztotožňuje s tělem a s myslí a proto ztrácí svou svobodu a trpí v otroctví těla, mysli a jejich světa. Stručně říkáme, že žijeme v egu a egem...

Jiří Vacek

Mnoho hledajících si klade otázku, zda ta či ona osoba je mistrem. Činí tak zcela zbytečně, neboť, jak nás Ramana Maháriši poučuje, jen mistr může opět rozpoznat mistra. Jak by ego, které je pohlceno ve své nevědomosti, mohlo rozpoznat oživlého Boha v mistrovské osobě? Může snad slepý poznat světlo? Posuzování mistra je záludný sport, který síly hrají s hledajícím, aby je odvrátily od praxe, které je i ego rozpouští a nasměrovaly je tam, kde egu a zlu v nás žádné nebezpečí nehrozí: v nekonečných a velmi škodlivých dohadech, kdo je mistr a kdo ne nebo, kdo je výš a kdo je níž...

Jiří Vacek

... Někteří hledající s námi kráčí naší stezkou celé roky a pak opět odejdou. Vše se velkou většinou děje v naprostém klidu. To není vůbec nic zvláštního. Dělo se tak vždy a všude a děje se tak stále i dnes. Stačí pozorně číst bibli a uvědomíme si, jak byl opouštěn Mojžíš i Ježíš. Někomu se vyčerpá dobrá karma a pro nedostatek touhy po poznání se vrátí do světa. Jiní naleznou zalíbení v jiné cestě...

Jiří Vacek

Podle bible ve vyhnanství z ráje, v zemi, „která je prokleta skrze tebe“,  neboli skrze ego každého z nás. Buddhisté o tomto světě, pokud nejsou pokleslí, říkají s Buddhou, že náš svět je samsára, což je totéž co utrpení. I další mistři například hinduismu se takto o světě vyjadřují. Kdo nechce trvale trpět, musí se proto ze všech svých sil stále a na prvém místě snažit o trvalé opuštění tohoto od Boha odpadlého světa a zrodit se v božském světě neboli dosáhnout nirvány, království nebeského.

Jiří Vacek

Odevzdat se Bohu znamená otevřít se plně a bez zábran jeho působení v nás. Abychom tak mohli učinit, musíme jej nejdřív znát. Kdo nezná Boha, nemůže se mu ani odevzdat prostě proto, že neví čemu se má odevzdat. Vše, co můžeme ve stavu nevědomosti, je pouze k poznání Boha směřovat a žít podle jeho přikázání...

Jiří Vacek

Jiří Vacek

Paní „Zopot“ mně poslala uvedený článek s tím, že jde o jiný pohled na problematiku učitel – žák.

J. Krišnamurti je zvláštní. Vystupuje jako neomylná duchovní autorita neboli guru a současně všechny mistry jako nepravé odsuzuje. Podobně posuzuje i další duchovní poučení. Všimněme si, že nic nedokazuje, ale prostě tvrdí: je to tak, jak říkám. Tvrdí, že se máme osvobodit od všech názorů. Co nám však nabízí, jsou pouze jeho vlastní a nezdůvodněné názory. Měnit jeden názor za druhý zdaleka není svoboda. Ta v názorech nevězí, ale ve svobodě od ega...

Jiří Vacek

Bože, chraň nás před zachraňovateli světa! Neumí zachránit ani sebe, jak by mohli zachránit nás?

Jen ten, kdo nejprve spasil sebe, může spasit i svět.

Hovět zlu ve svých představách a myšlenkách je velmi nebezpečné. Pokud tak činíme stále, začneme se s nimi chovat v souladu i ve světě. Síla, kterou jsme do svých představ vložili, nás k tomu donutí.

Jiří Vacek

... Cílem není šťastný život v nemocnici nebo ve vězení, ale zdraví a svoboda. Proto snaha o spokojený život ve vězení či v nemocnici není příliš dobrá. Stane-li se naším jediným cílem, tak nám přímo brání se osvobodit a uzdravit...

Jiří Vacek

Vzato z nejvyššího pohledu -  svět našich smyslů, připoutanost k němu, která vede k řetězu znovuzrozování, je nejhorší drogovou závislostí, jaká existuje. Také jako droga působí: za trochu krátkodobého štěstí platíme nesvobodou a utrpením, které nekončí, ale naopak se  stářím těla stupňuje...

Jiří Vacek

Tam, kde jeden z manželů kráčí duchovní stezkou a druhý nikoliv nebo je dokonce stezce nepřátelský, vzniká zákonitě velký střet zájmů. V každém případě se za těchto podmínek cesta stává mnohem obtížnější. Proto může být užitečné vědět, jak se na neduchovního partnera dívá mistr Rámakrišna. Dozvíme se to z jeho Evangelia...

Jiří Vacek

Vše, co říkáme o stezce, říkáme z hlediska hledajícího a nikoliv z hlediska nejvyšší Skutečnosti. Pohled Boha není pohledem  hledajícího. Proto nesmíme oba tyto pohledy směšovat. Pokud tak činíme, upadáme do zmatku nesmiřitelných tvrzení.

Jiří Vacek

Jiří Vacek

Renda zmizel. Přestal docházet od pondělka na meditace. Od přátel jsme se dozvěděli, že je v nemocnici, ale telefony nebere. Nezapomněl však ani tehdy na záležitosti, které pro nás vyřizuje a předal je telefonicky Honzíkovi...

Jiří Vacek

Tuto pravdu tak často opakujeme, až je mně to podezřelé. Co vlastně jejím opakováním říkáme? Není za tím podvědomě vnímaná pravda o naší duchovní nedokonalosti a dokonce i o našich zlých sklonech s tajnou nadějí, že nám boží láska vše odpustí, že nebudeme  se muset zodpovídat za naše nedostatky a dokonce zlo a že se z tohoto důvodu nemusíme ani měnit?