Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

... Jediným řešením je dosáhnout poznání Sebe některou z přímých stezek, nejlépe átmavičárou. Ta přímo míří na odhalení základu světa, jímž je vědomí. Nakonec, i kdyby svět neexistoval, jeho klam existuje a existuje i ten, kdo si jej uvědomuje. Poznání vědomí, které si svět uvědomuje, je proto i řešením otázky jeho existence. Svět je v jakékoliv podobě relativní existencí, vždy plně závislou na vědomí, které si jej uvědomuje. Bez vědomí světa není ani svět...

Jiří Vacek

Silné a zdravé tělo je velký dar. Blaze tomu, kdo je použije k dosažení poznání Sebe a nikoliv pro získávání světských potěšení. Nejsme tělem, nemáme se s ním ztotožňovat ani s jeho činnostmi, ale máme je mít rádi jako vše. Týrání a očerňování těla nejen nikam nevede, ale pokroku na stezce škodí. Je výrazem nevědomosti. Dejme tělu, co ke svému zdraví potřebuje, ale neslužme mu. Má být naším nástrojem, který ovládáme a nikoliv nás ovládat.

Jiří Vacek

(k článku z 19.12. Sádhu Óm – Nácvik sebezkoumání )

... Átmavičáru je třeba pěstovat s ohromnou láskou po poznání Sebe. Pak nám čím dál tím víc pomáhá mistrova milost. Když se spojí tyto dvě síly – láska a mistrova milost, podaří se nám si uvědomit naše pravé Já, vědomí Já jsem. Pak se v něm udržujeme jak vlastním úsilím, tak s pomocí mistra. Pak, jak píše Sádhu Óm, se dostaví ohromná změna, která se uskuteční, jak tvrdí, samovolně bez našeho úsilí. Síly pozornosti vědomí Já se zmocní milost a učiní nás totožnými s ní a nedopustí, abychom vědomí Já ztratili. Mysl (ego) je utopeno navždy ve svém zdroji. To je zkušenost pravého, konečného nepřerušovaného poznání v podání Sádhua...

Jiří Vacek

Všechny odstředivé vásany nám brání v pokroku na stezce. Ty, které nás přímo vylučují z přijetí milosti, jsou ty zlé. Říkáme jim smrtelné hříchy, protože doslova usmrcují náš duchovní život. Jsou přesným opakem toho, co se po nás žádá: lásky, která je Bůh. Z ostatních sklonů je zvláště nebezpečné ztotožňování s naším hmotným tělem. Již proto, že tělo nakonec zaniká. Upnutí na ně je spojení s něčím pomíjivým, co zákonitě vždy ztratíme.

Jiří Vacek

Pokud nejsme schopni přímo provádět átmavičáru, tak se nám radí:

1) Opakovat mantru. Nejlepší určitě je: „Já jsem vědomí Já jsem“ nebo jí podobné, jako je „Já-Já“.

2) Pozorovat své dýchání. Mysl i dech jsou projevy jediné tvořivé moci Já, která je jejich zdrojem.

Jiří Vacek

Usilovné celodenní spočívání v sebe si vědomém, vše pozorujícím vědomí, které ví, že není ničím, co pozoruje, je jedna z nejúčinnějších sádhan, jaká existuje...

... Takto pojatá praxe je celistvá, nemá nedostatky a vede přímo k cíli, pokud ji provádíme celý den, vytrvale a bez přerušování. Podrobný postup, jak si uvědomit pozorovatele, je uveden v knize „Královská jóga“. Děje se tak postupně pomocí metodické řady na pozorovatele.

Jiří Vacek

Milost se nezískává, ale je stále zde a jsme to my sami, naše pravé Já, vědomí Já jsem. Protože se k ní neobracíme, tak ji nepřijímáme nebo se jí dokonce protivíme. „Vše je milost – vše je úsilí“, jsou dva extrémy, dvě polopravdy a proto i zavádějící nepravdy. Naše Já a jeho milost je zde stále, ale bez správného úsilí se jí neotevřeme a proto ani nemůže v nás působit. Velkou milostí je také možnost pobývání v přítomnosti mistra, který si Já uvědomuje. I na tuto milost platí, že se jí musíme svým úsilím otevírat a přijímat, aby se mohla projevit.

Jiří Vacek, Ramana Maháriši, Sádhu Óm

Volně sestaveno z učení Ramana Mahárišiho a Sádhu Óm.

Láska není příčinou štěstí a blaženosti, ale je samým štěstím a blažeností, je Já.

Láska je láskou vědomí Já jsem k sobě. Je mu vrozena. To je také pravá láska k Bohu i k sobě.

Láska vedená pozorností k vědomí Já, rozpouští mnohost tvarů stvoření.

Svrchovaná láska je naše skutečné Já.

Jiří Vacek

Ježíš nás učí milovat celou svou bytostí Boha a podobně naše bližní a stejně jako je i sebe. Bůh je neprojevené vědomí Já jsem, zdroj všeho a je láskou. Tou se s ním sjednocujeme. Toto jediné vědomí Já jsem je přítomné ve všech stvořených bytostech jako jejich základ a pravé Já. Právě toto Já, soupodstatné s Bohem Já jsem, máme v bližních milovat. K němu má směřovat naše láska a přátelství a nikoliv k jejich egu a zevní osobnosti. I v nás je toto božské vědomí Já jsem přítomno a platí pro ně požadavek lásky jako našim bližním. Máme je i sebe milovat jako vědomí Já jsem a to stejně: ani více ani méně.

Jiří Vacek

Stejné vědomí, které pozoruje stvoření, se projevuje jako bytosti a předměty světa. Ty nejsou však s pozorujícím vědomím totožné, ale jsou rozlišené v nejrůznějších tvarech působením tvořivé moci vědomí.

Jiří Vacek

... Mistr, džňánin se rodí do posledního zrodu s tolika zásluhami, dobrou karmou, že je sám nemůže využít. Ti, kteří se k němu chovají s úctou a láskou a pomáhají mu, získávají část těchto zásluh džňánina jako požehnání pro sebe.

Někteří džňáninové se rodí i s určitými proviněními neboli se špatnou karmou. Ti, kteří se k nim chovají špatně, jako trest přejímají na sebe tato provinění jako zlou karmu. Tyto přenosy se dějí samovolně. Soustředěná oddanost mudrci přináší nakonec i vysvobození...

Jiří Vacek

... Svět není od Boha, nejvyšší Skutečnosti oddělen, ale je pouze od ní rozlišen. Je s ní spojen. Tímto spojovacím prvkem je vědomí Já jsem jako sebe si vědomé vědomí, které si svět uvědomuje. Přesně vzato, nejsme nejvyšší Skutečností ve smyslu plné totožnosti s ní ani nejsme jediným existujícím jsoucnem. Jsme v něm pouze zahrnuti, ale nevědomě a naším úkolem je si tuto rozlišenou jednotu s nejvyšším uvědomit a žít s ní v souladu. V praxi tak činíme plněním přikázání lásky k Bohu, k našim bližním i k sobě a poznáváním naší podstaty, kterou je vědomí Já jsem. To nás vrací tam, odkud jsme odešli, do našeho původního stavu stvoření...

Jiří Vacek

Každé úsilí vyžaduje ke svému provádění dostatek energie i času. Cesta k Bohu není výjimkou. Mnoho hledajících přijímá nauku za pravdivou, ale přece neusiluje buď pro nedostatek času nebo energie. Ve skutečnosti často mají obojího dost, ale utrácejí čas a sílu na nesprávné záležitosti a na stezku jim pak nezbývají.

Jiří Vacek

Radí se nám, abychom si neustále mysleli, že jsme vědomí Já jsem. Současně nesmíme toto správné přesvědčení zaměnit za samo uvědomění. Tím není. Myšlenka Já jsem je pouze myšlenka, Já jsem je naše sebe si vědomá podstata, sebe si vědomé vědomí.

Jiří Vacek

... Střídání vlivu vásan, jak v dané chvíli, tak dlouhodobě, působí i na náš pokrok na cestě. Když nám vládnou ty spásné, tak pokračujeme. Pod vládou těch nespásných se nám nedaří. Jakákoliv vásana, aby nás ovládla, musí získat pozornost vědomí. Proto je pro boj s odstředivými silami nezbytné střežit pozornost a bdít nad tím, čemu ji věnujeme, ale i nevěnujeme. To rozhoduje...

Jiří Vacek

Na začátku dosažení poznání jeho zkušenost mizí. Říkáme, že odchází a přichází, ale není to pravda. Stále jsme Já a Já nemá, kam by mohlo odejít. Co se ve skutečnosti děje? Odstředivé vásany a zejména ty zlé, se zmocňují naší mysli a zatemňují vědomí, jako mrak stále zářící slunce. Také odvádějí pozornost vědomí od Sebe a obracejí ji k tělu, mysli a světu.

www.rudolfskarnitzl.cz

... Pokud budeme palcem tisknout tlakoměr, tak stupnice bude zpočátku ukazovat tlak deseti kilogramů. Ale pokud se pokusíme udržet tlak po delší dobu, tak stupnice ukáže, že tlak postupně klesá. Naproti tomu, pokud po prvním pokusu tlak uvolníme a krátce si odpočineme a pak zmáčkneme tlakoměr s novou silou, stupnice může ukázat i trochu víc než deset kilogramů. Podobné je to v případě sebe-pozornosti. Když po dlouhou dobu zápasíme o udržení sebe-pozornosti, intenzita a jas naší pozornosti bude postupně slábnout a klesat. Když však místo toho polevíme hned, jakmile zjistíme, že naše sebe-pozornost ochabuje, pak po krátkém odpočinku bude mít nový pokus o upevnění pozornosti na Self větší sílu a jas. Proto důležité není to, jak dlouhou dobu trávíme snahou o soustředění na Self, ale opravdovost a intenzita, s jakou podnikáme další nový pokus...

Jiří Vacek

... Ztotožňování s tím, co nejsme, nám zakrývá pravdu o tom, co skutečně jsme. Jediné, co opravdu máme, jsme my sami, naše Já jsem. Cokoliv vlastníme není nikdy naše, tím méně my sami. To, čím si uvědomujeme svět, je k němu přivrácená pozornost vědomí. Přesně vzato, my si uvědomujeme svět...

Jiří Vacek

Svět a jeho bytosti jsou projevem Boha a nikoliv Bohem samým, neprojeveným absolutním vědomím Já jsem. Takto si proto máme projev uvědomovat: jako nedílnou část nejvyšší Skutečnosti, ale neztotožňovat jej přímo s Bohem Já jsem.

Jiří Vacek

Mysl i dech mají společný zdroj, jímž je vědomí Já. Proto je možné jej nalézt oběma způsoby – jak hledáním zdroje dechu, tak mysli. Myslí, se kterou pracujeme v tomto případě, jsou všechny výtvory mysli: myšlenky, city, představy. V tomto hledání bděle pozorujeme mysl a jakmile se objeví některá myšlenka, cit, představa, tak se tážeme: „Odkud, z čeho vzniká?“ S myšlenkami se neztotožňujeme, ale obracíme pozornost na jejich společný zdroj.

Jiří Vacek

Ústředním učením Ramany Mahárišiho je vědomí Já jsem, které je nestvořené, neomezené nejvyšší Jsoucno. Maháriši pro ně používá střídavě několik pojmů, což jsou synonyma vědomí Já jsem.

Jiří Vacek

Ramana Maháriši uvádí, že jsou tři způsoby jak dosáhnout poznání Sebe:

1) Zkoumání sama sebe neboli átmavičára.

2) Pátrání po tom, kde vzniká dech.

3) Ponoření do Srdce.

Átmavičára je způsobem nejpřímějším, ale také nejobtížnějším. V něm se pozorností upneme na nějaký projev Já, jako je například pozorovatel a s jeho pomocí si Já uvědomíme.

Jiří Vacek

Nejsem dostředivými výtvory mysli ani odstředivými, ale vědomím, které si je uvědomuje a ve kterém vznikají a trvají. Odstředivé sklony musíme rozpouštět pomocí rozlišující moudrosti. Dostředivé síly rozvíjíme s rozlišující moudrostí v souladu. Ani s dostředivými ani s odstředivými sklony se nesmíme ztotožňovat, ale stále se od nich rozlišovat v je pozorujícím vědomí.

Jiří Vacek

Tak zní jedno z hlavních přikázání. Braní jména božího nadarmo má dvě složky: zevní a vnitřní, duchovní. Zevně se jedná o neúctu k Bohu obecně a nevhodného až urážlivého používání různých jmen božích. Vnitřní význam přikázání je mnohem hlubší. Co je pravé a nejvyšší, ještě vyslovitelné jméno boží? Židé je měli v takové úctě, že je nesměli ani napsat ani vyslovit. Snad proto, že toto jméno boží vystihuje samu boží podstatu. Je-li vysloveno nebo napsáno, přestává být božské, ale je jen božím stvořeným projevem. Sám Bůh je nestvořený. Toto tajemné jméno boží prozradil Mojžíšovi sám Bůh: „Já jsem ten, který jsem. Já jsem je jméno mé!“

Jiří Vacek

Každá vědomá bytost ví, že je, že existuje. Proto můžeme otázku „Co je mé Já?“ obměnit za zkoumání své existence a jejího zdroje. Já jsem je jednota vědomí a bytí. V otázce: „Kdo existuje?“ se obracíme k našemu ryzímu bytí bez přívlastků. Zkoumáme, kdo existuje a jak ví, že existuje, co je zdrojem naší existence?

Jiří Vacek

Každé správné duchovní poučení je cenné a účinné. Ne všechna poučení jsou však ve svých účincích stejná. Vždy záleží na tom:

  1) Kdo poučení dává.

  2) Kdo je přijímá.

Pokud je příjemce poučení pod vládou zlých a odstředivých sklonů, pak poučení není schopen přijmout, tím méně se jím řídit. Čistota mysli, stupeň jejího dosažení určuje, jak a zda vůbec poučení přijmeme a jak s ním naložíme i jak v nás zapůsobí.

Jiří Vacek

Annamalai Swami nám radí: „Odporujte omezujícím myšlenkám, ale pěstujte takové, jako že vše je mnou, každý je mnou. Všechna zvířata a všechny věci jsou mnou“. Jinde naproti tomu říká, že máme rozlišovat: nejsem tělo, mysl, špatnou společnost a myšlenky. Máme se vyhýbat jakémukoliv klamnému ztotožňování. Na prvý pohled si obě rady odporují, pokud je vezmeme doslova. Není důvod se ztotožňovat se zvířaty, když se nesmíme ztotožňovat ani se svým tělem. Máme však udržovat vědomí jednoty. Nikoliv tak, že se vžíváme do těl druhých lidí nebo dokonce zvířat. Jednota není zevní totožností těl osob a zvířat. Není totožností všeho se vším, ale rozlišenou jednotou. Jejím základem je neprojevené vědomí Já jsem, které v sobě obsahuje veškeré stvořené světy i jejich obyvatele a také je proniká. Této rozlišené jednoty stvoření a nerozlišené jednoty vše spojujícího základu vědomí si máme být vědomi.

Jiří Vacek

Duch svatý neboli Duch svítící nemůže být ve své podstatě nic jiného, než vědomí Já jsem. Odtud Ježíš: „Já jsem, vědomí Já jsem, je světlo světa“. Tím světem se spíše míní nikoliv svět hmotný, ale svět prvotního, ještě božského stavu bezprostředně po jeho stvoření. Prvé stvoření je nutně duchovní. Není ani jemnohmotné, natož hmotné podstaty, ale ryze duchovní, světelné.

Jiří Vacek

Pozorovatelem, částí svého vědomí, která je pozorností přivrácena ke stvoření, si vědomí Já jsem uvědomuje jedince i jejich svět. Tak nahlíží výtvor své tvořivé moci. Bůh, vědomí Já jsem je skrze pozorovatele neustále přítomen ve světě. Není mimo svět, ale svět je tímto způsobem neustále v Bohu, ve vědomí Já jsem. Navíc pozorovatel sídlí ve stvořených bytostech, jím tyto bytosti žijí sebe i svět. Tak nám Bůh nejen není daleko, ale je stále přítomen v nás i ve světě, ale nevědomými není uvědomován, protože jej nehledají. Když jej přece hledají, činí tak někde v dalekém nebi za mraky. Pravda je, že Bůh je vždy přítomný a není a neexistuje místo, kde by nebyl.

Jiří Vacek

Evangelium, Ježíš nám říká: „Za cokoliv budete prosit v mém jménu, to i dostanete. Proste tak, jako by vaše přání již bylo vyslyšeno“. Ježíš neříká, abychom prosili v jeho zevním jménu, ač i to je možné, ale v jeho pravém božském jménu, ve vědomí Já jsem, které je Bohem, naším nebeským Otcem. Pravdu, že Ježíšovo pravé jméno je vědomí Já jsem, dosvědčují jeho výroky: „Já jsem cesta, Pravda, láska“ a další. Ježíš, stejně jako Otec, Bůh jsou stejné podstaty, vědomí Já jsem.