Jiří Vacek - duchovní učitel

převzato z internetu

Jednoho dne potkal jeden Athéňan filosofa Sokrata a povídá: "Jestlipak víš, Sokrate, co jsem se zrovna dozvěděl o tvém příteli?"

"Počkej chvilku," odpověděl Sokrates. "Než mi cokoli řekneš, rád bych tě podrobil zkoušce. Říká se jí zkouška tří sít." ...

Jiří Vacek

Když je mysl trvale prosta všech odstředivých a zlých sklonů a zastavíme její činnost, klesne do svého zdroje – Já. Co pak zůstává, je samo ryzí vědomí Já jsem. Když na ně – na Sebe obrátíme pozornost, tak dosahujeme v něm poznání, uvědomění Sebe: Já jsem ryzí Sebe si vědomé vědomí Já jsem.

Jiří Vacek

Jedině vědomí existuje. Vše, co si uvědomujeme, existuje pouze ve vědomí a není proto podstatně od vědomí odlišné. Vše projevené existuje nejen ve vědomí, ale i z vědomí vzniká a v něm trvá. Svět není od vědomí oddělen, ale těsně spojen jako příčina a následek.

Jiří Vacek

Považujeme-li se za konatele, musíme sklízet plody svého konání. Pátráme-li: „Kdo je konatel?“ a prožíváme-li Střed (Já) sám, mizí představa „jsem konatel“ se všemi jejími karmickými plody a to je stav věčné svobody. (Ramana Maháriši)

Jako „konatelé“ vždy vytváříme následky neboli karmu. Zmizí-li pocit „já konám“, karma se netvoří.

Jiří Vacek

Kdo nezná Boha, vědomí Já jsem, nemůže ani plnit jeho vůli. Ta nejvyšší je právě v tom, abychom v něm, ve vědomí Já jsem stále spočívali. Nejvyšší boží vůle nespočívá v pouhém plnění přikázání, ale hlavně v poznávání, uvědomování vědomí Já jsem, které je samým Bohem.

Jiří Vacek

Pozornost k Já, átman je svrchovanou oddaností k Bohu, protože Bůh existuje jako Já. (Ramana Maháriši)

Jeden ze silných výroků mistra. Naše Já, vědomí Já jsem je Bohem a když se na ně soustřeďujeme, soustřeďujeme se na Boha a v tomto soustředění na Něj se mu oddáváme. Není samozřejmě míněna plná totožnost, ale soupodstatnost Já našeho a absolutního.

Jiří Vacek

... Tím, co si uvědomuje prováděné zkoumání, je námi hledané Já. Jelikož je v našem hledání Já již přítomné, protože je provádíme my, vědomí, není potřebné nic jiného, než na ně obrátit pozornost a tak si je, sebe uvědomit. Obracení pozornosti na to, co je v nás pozorovatelem, co si vše právě teď uvědomuje, včetně své existence JÁ JSEM, je proto nejpřímější způsob, jak si své Já uvědomit jako to, co je právě zde a čím jsme si vědomi Sebe i předmětů...

Jiří Vacek

... Přesvědčení o netotožnosti s tělem a s myslí, je pouhá myšlenka, byť i správná, nikoliv sama tato totožnost. Ta spočívá ve ztotožnění vědomí, kterým jsme, s tělem a s myslí, kterými nejsme. Ke skutečnému rozpouštění totožnosti vědomí s tělem a s myslí dochází teprve tehdy, když jako sebe si vědomí pozorovatelé těla a mysli si přímo uvědomujeme, že jsme od těla a mysli rozlišeni. Tento stav rozlišení od těla a mysli musí být trvale udržován. Kdykoliv jej ztratíme, jsme opět ztotožněni s tělem a s myslí neboli egem...

Jiří Vacek

Hledající se někdy dělí do dvou skupin: na kočičí a opičí mláďata. Kočka svá mláďata nosí a ty se nemusejí namáhat a o nic starat. Opičí mládě se naopak musí matky samo pevně držet, aby ji neztratilo.

Jiří Vacek

... Jediným řešením je dosáhnout poznání Sebe některou z přímých stezek, nejlépe átmavičárou. Ta přímo míří na odhalení základu světa, jímž je vědomí. Nakonec, i kdyby svět neexistoval, jeho klam existuje a existuje i ten, kdo si jej uvědomuje. Poznání vědomí, které si svět uvědomuje, je proto i řešením otázky jeho existence. Svět je v jakékoliv podobě relativní existencí, vždy plně závislou na vědomí, které si jej uvědomuje. Bez vědomí světa není ani svět...

Jiří Vacek

Silné a zdravé tělo je velký dar. Blaze tomu, kdo je použije k dosažení poznání Sebe a nikoliv pro získávání světských potěšení. Nejsme tělem, nemáme se s ním ztotožňovat ani s jeho činnostmi, ale máme je mít rádi jako vše. Týrání a očerňování těla nejen nikam nevede, ale pokroku na stezce škodí. Je výrazem nevědomosti. Dejme tělu, co ke svému zdraví potřebuje, ale neslužme mu. Má být naším nástrojem, který ovládáme a nikoliv nás ovládat.

Jiří Vacek

(k článku z 19.12. Sádhu Óm – Nácvik sebezkoumání )

... Átmavičáru je třeba pěstovat s ohromnou láskou po poznání Sebe. Pak nám čím dál tím víc pomáhá mistrova milost. Když se spojí tyto dvě síly – láska a mistrova milost, podaří se nám si uvědomit naše pravé Já, vědomí Já jsem. Pak se v něm udržujeme jak vlastním úsilím, tak s pomocí mistra. Pak, jak píše Sádhu Óm, se dostaví ohromná změna, která se uskuteční, jak tvrdí, samovolně bez našeho úsilí. Síly pozornosti vědomí Já se zmocní milost a učiní nás totožnými s ní a nedopustí, abychom vědomí Já ztratili. Mysl (ego) je utopeno navždy ve svém zdroji. To je zkušenost pravého, konečného nepřerušovaného poznání v podání Sádhua...

Jiří Vacek

Všechny odstředivé vásany nám brání v pokroku na stezce. Ty, které nás přímo vylučují z přijetí milosti, jsou ty zlé. Říkáme jim smrtelné hříchy, protože doslova usmrcují náš duchovní život. Jsou přesným opakem toho, co se po nás žádá: lásky, která je Bůh. Z ostatních sklonů je zvláště nebezpečné ztotožňování s naším hmotným tělem. Již proto, že tělo nakonec zaniká. Upnutí na ně je spojení s něčím pomíjivým, co zákonitě vždy ztratíme.

Jiří Vacek

Pokud nejsme schopni přímo provádět átmavičáru, tak se nám radí:

1) Opakovat mantru. Nejlepší určitě je: „Já jsem vědomí Já jsem“ nebo jí podobné, jako je „Já-Já“.

2) Pozorovat své dýchání. Mysl i dech jsou projevy jediné tvořivé moci Já, která je jejich zdrojem.

Jiří Vacek

Usilovné celodenní spočívání v sebe si vědomém, vše pozorujícím vědomí, které ví, že není ničím, co pozoruje, je jedna z nejúčinnějších sádhan, jaká existuje...

... Takto pojatá praxe je celistvá, nemá nedostatky a vede přímo k cíli, pokud ji provádíme celý den, vytrvale a bez přerušování. Podrobný postup, jak si uvědomit pozorovatele, je uveden v knize „Královská jóga“. Děje se tak postupně pomocí metodické řady na pozorovatele.

Jiří Vacek

Milost se nezískává, ale je stále zde a jsme to my sami, naše pravé Já, vědomí Já jsem. Protože se k ní neobracíme, tak ji nepřijímáme nebo se jí dokonce protivíme. „Vše je milost – vše je úsilí“, jsou dva extrémy, dvě polopravdy a proto i zavádějící nepravdy. Naše Já a jeho milost je zde stále, ale bez správného úsilí se jí neotevřeme a proto ani nemůže v nás působit. Velkou milostí je také možnost pobývání v přítomnosti mistra, který si Já uvědomuje. I na tuto milost platí, že se jí musíme svým úsilím otevírat a přijímat, aby se mohla projevit.

Jiří Vacek, Ramana Maháriši, Sádhu Óm

Volně sestaveno z učení Ramana Mahárišiho a Sádhu Óm.

Láska není příčinou štěstí a blaženosti, ale je samým štěstím a blažeností, je Já.

Láska je láskou vědomí Já jsem k sobě. Je mu vrozena. To je také pravá láska k Bohu i k sobě.

Láska vedená pozorností k vědomí Já, rozpouští mnohost tvarů stvoření.

Svrchovaná láska je naše skutečné Já.

Jiří Vacek

Ježíš nás učí milovat celou svou bytostí Boha a podobně naše bližní a stejně jako je i sebe. Bůh je neprojevené vědomí Já jsem, zdroj všeho a je láskou. Tou se s ním sjednocujeme. Toto jediné vědomí Já jsem je přítomné ve všech stvořených bytostech jako jejich základ a pravé Já. Právě toto Já, soupodstatné s Bohem Já jsem, máme v bližních milovat. K němu má směřovat naše láska a přátelství a nikoliv k jejich egu a zevní osobnosti. I v nás je toto božské vědomí Já jsem přítomno a platí pro ně požadavek lásky jako našim bližním. Máme je i sebe milovat jako vědomí Já jsem a to stejně: ani více ani méně.

Jiří Vacek

Stejné vědomí, které pozoruje stvoření, se projevuje jako bytosti a předměty světa. Ty nejsou však s pozorujícím vědomím totožné, ale jsou rozlišené v nejrůznějších tvarech působením tvořivé moci vědomí.

Jiří Vacek

... Mistr, džňánin se rodí do posledního zrodu s tolika zásluhami, dobrou karmou, že je sám nemůže využít. Ti, kteří se k němu chovají s úctou a láskou a pomáhají mu, získávají část těchto zásluh džňánina jako požehnání pro sebe.

Někteří džňáninové se rodí i s určitými proviněními neboli se špatnou karmou. Ti, kteří se k nim chovají špatně, jako trest přejímají na sebe tato provinění jako zlou karmu. Tyto přenosy se dějí samovolně. Soustředěná oddanost mudrci přináší nakonec i vysvobození...

Jiří Vacek

... Svět není od Boha, nejvyšší Skutečnosti oddělen, ale je pouze od ní rozlišen. Je s ní spojen. Tímto spojovacím prvkem je vědomí Já jsem jako sebe si vědomé vědomí, které si svět uvědomuje. Přesně vzato, nejsme nejvyšší Skutečností ve smyslu plné totožnosti s ní ani nejsme jediným existujícím jsoucnem. Jsme v něm pouze zahrnuti, ale nevědomě a naším úkolem je si tuto rozlišenou jednotu s nejvyšším uvědomit a žít s ní v souladu. V praxi tak činíme plněním přikázání lásky k Bohu, k našim bližním i k sobě a poznáváním naší podstaty, kterou je vědomí Já jsem. To nás vrací tam, odkud jsme odešli, do našeho původního stavu stvoření...

Jiří Vacek

Každé úsilí vyžaduje ke svému provádění dostatek energie i času. Cesta k Bohu není výjimkou. Mnoho hledajících přijímá nauku za pravdivou, ale přece neusiluje buď pro nedostatek času nebo energie. Ve skutečnosti často mají obojího dost, ale utrácejí čas a sílu na nesprávné záležitosti a na stezku jim pak nezbývají.

Jiří Vacek

Radí se nám, abychom si neustále mysleli, že jsme vědomí Já jsem. Současně nesmíme toto správné přesvědčení zaměnit za samo uvědomění. Tím není. Myšlenka Já jsem je pouze myšlenka, Já jsem je naše sebe si vědomá podstata, sebe si vědomé vědomí.

Jiří Vacek

... Střídání vlivu vásan, jak v dané chvíli, tak dlouhodobě, působí i na náš pokrok na cestě. Když nám vládnou ty spásné, tak pokračujeme. Pod vládou těch nespásných se nám nedaří. Jakákoliv vásana, aby nás ovládla, musí získat pozornost vědomí. Proto je pro boj s odstředivými silami nezbytné střežit pozornost a bdít nad tím, čemu ji věnujeme, ale i nevěnujeme. To rozhoduje...

Jiří Vacek

Na začátku dosažení poznání jeho zkušenost mizí. Říkáme, že odchází a přichází, ale není to pravda. Stále jsme Já a Já nemá, kam by mohlo odejít. Co se ve skutečnosti děje? Odstředivé vásany a zejména ty zlé, se zmocňují naší mysli a zatemňují vědomí, jako mrak stále zářící slunce. Také odvádějí pozornost vědomí od Sebe a obracejí ji k tělu, mysli a světu.

www.rudolfskarnitzl.cz

... Pokud budeme palcem tisknout tlakoměr, tak stupnice bude zpočátku ukazovat tlak deseti kilogramů. Ale pokud se pokusíme udržet tlak po delší dobu, tak stupnice ukáže, že tlak postupně klesá. Naproti tomu, pokud po prvním pokusu tlak uvolníme a krátce si odpočineme a pak zmáčkneme tlakoměr s novou silou, stupnice může ukázat i trochu víc než deset kilogramů. Podobné je to v případě sebe-pozornosti. Když po dlouhou dobu zápasíme o udržení sebe-pozornosti, intenzita a jas naší pozornosti bude postupně slábnout a klesat. Když však místo toho polevíme hned, jakmile zjistíme, že naše sebe-pozornost ochabuje, pak po krátkém odpočinku bude mít nový pokus o upevnění pozornosti na Self větší sílu a jas. Proto důležité není to, jak dlouhou dobu trávíme snahou o soustředění na Self, ale opravdovost a intenzita, s jakou podnikáme další nový pokus...

Jiří Vacek

... Ztotožňování s tím, co nejsme, nám zakrývá pravdu o tom, co skutečně jsme. Jediné, co opravdu máme, jsme my sami, naše Já jsem. Cokoliv vlastníme není nikdy naše, tím méně my sami. To, čím si uvědomujeme svět, je k němu přivrácená pozornost vědomí. Přesně vzato, my si uvědomujeme svět...

Jiří Vacek

Svět a jeho bytosti jsou projevem Boha a nikoliv Bohem samým, neprojeveným absolutním vědomím Já jsem. Takto si proto máme projev uvědomovat: jako nedílnou část nejvyšší Skutečnosti, ale neztotožňovat jej přímo s Bohem Já jsem.

Jiří Vacek

Mysl i dech mají společný zdroj, jímž je vědomí Já. Proto je možné jej nalézt oběma způsoby – jak hledáním zdroje dechu, tak mysli. Myslí, se kterou pracujeme v tomto případě, jsou všechny výtvory mysli: myšlenky, city, představy. V tomto hledání bděle pozorujeme mysl a jakmile se objeví některá myšlenka, cit, představa, tak se tážeme: „Odkud, z čeho vzniká?“ S myšlenkami se neztotožňujeme, ale obracíme pozornost na jejich společný zdroj.

Jiří Vacek

Ústředním učením Ramany Mahárišiho je vědomí Já jsem, které je nestvořené, neomezené nejvyšší Jsoucno. Maháriši pro ně používá střídavě několik pojmů, což jsou synonyma vědomí Já jsem.