Nauka - praxe
Příspěvky
Jedno potřebné
8. 3. 2009
Jiří Vacek
Vědomí je největší moc, jaká existuje. Proto platí: Átmavičára, obracení pozornosti vědomí na samo vědomí, je naše stezka od jejího začátku až do jejího konce, jímž je uvědomění Boha Já jsem a nepřetržité spočívání v něm. Kdo proto nedělá átmavičáru, posiluje své ego a zaplétá se silou svého vědomí do světa neboli dělá lokavičáru.
Důrazné připomenutí
1. 3. 2009
Jiří Vacek
Zjišťuji, že někteří hledající z naší skupiny nepochopili dobře, co v poslední době tolik zdůrazňuji: zásadní důležitost společenství a naší nauku o praxi. Oboje je klenotem, jak dobře vědí buddhisté, a nejen oni.
Nechci, abychom se stali dogmatickou, fundamentalistickou skupinou, ale ani bezbřehým seskupením, které nemá svá pravidla ani účinnou praxi, kterou bychom mohli nabídnout opravdovým hledajícím.
Vzácná návštěva
28. 2. 2009
Jiří Vacek
V noci na úterý 6. ledna jsem měl krásný živý sen. Seděl jsem s Ramanou Mahárišim na lavici. Rameny jsme se dotýkali a volně, přátelsky jsme spolu rozmlouvali. Vyprávěl jsem mu, jak se u nás šíří átmavičára, jak prožívám Já a podobně. Nejkrásnější na snu však byla jemná, ale silná blaženost, která jej provázela a která trvá i po probuzení.
Duchovní společnost
28. 2. 2009
Jiří Vacek
Duchovní společnost je velkou pomocí na stezce, ale pouze za předpokladu, že se její členové chovají duchovně. Pečlivě rozlišují, dodržují etiku, mlčí a hlavně meditují.
Přesně vzato, duchovní společnost je taková, která žije společným duchem, jímž je sám Bůh, vědomí Já jsem.
Těm, co si myslí, že jsou spravedliví
28. 2. 2009
Jiří Vacek
... Není možné brát Ježíšovu pomoc a současně se nestranně a nečinně dívat, jak jej farizejové a zákoníci bičují a křižují. Kdo si něco takového o sobě myslí, klame sám sebe. Pro zlo v sobě nevidí zlo v nepřátelství k Bohu. Není možné neodporovat zlu a být dobrý. Kdo zlu neodporuje, tomu není odporné, ale příjemné. Spravedlnost nespočívá v tom, že měříme zlu i dobru stejně, ale že je správně rozlišujeme od sebe...
Dobré úmysly
26. 2. 2009
Jiří Vacek
Dobré úmysly napáchaly mnoho zla ve světě. Nesou-li dobré úmysly špatné výsledky, vysvětlení je jediné: nebyly dobré. Dobré úmysly zdaleka ke konání dobra nestačí.
Předpoklady lásky
26. 2. 2009
Jiří Vacek
Nepřítomnost lásky není to nejhorší, co nás může potkat. Ještě mnohem horší je neláska, zlé sklony, které pramení ze zla v nás. Neláska není jen nepřítomností lásky, jejím nedostatkem, ale něco mnohem horšího: zlými city, které chováme a které nám vládnou. Kdo opravdu chce milovat Boha a druhé, musí se proto nejprve zbavit všeho, co je s láskou v rozporu, což jsou na prvém místě zlé city jako závist, nenávist, hněv, nepřátelství a další jim podobné. Není možné milovat Boha a své bližní a současně se oddávat nenávisti.
Láska k Bohu má přednost přede vším
21. 2. 2009
Jiří Vacek
... Samotná láska k bližním k Bohu nevede. Láska k Bohu vede i k lásce k bližním. Proto má vždy přednost. Kdo není na cestě k Bohu, je na cestě od Boha. To platí i o těch, kteří zanedbávají Boha pro svět a druhé. Kdo nemá Ducha svatého neboli božího, nemá ani lásku, protože jen Bůh je láska...
Krátká zamyšlení o odevzdanosti
14. 2. 2009
Jiří Vacek
Odevzdanost je prostředek k dosažení Boha i sám cíl. Cílem odevzdanosti je rozpustit ego naprostým odevzdáním se Bohu. Pravá odevzdanost směřuje k Bohu a přináší spojení s ním, tím rozpouští i ego.
Svár Marií s Martami
31. 1. 2009
Jiří Vacek
... Na otázku po nejvyšším přikázání, které zaručuje spásu, Ježíš jednoznačně odpovídá, že jím je přikázání lásky k Bohu. Toho máme milovat vždy, neustále a celou svou bytostí. Tato láska, jak ji Ježíš chápe, zdaleka není pouhým citem, ale zahrnuje člověka celého tělesně, duševně i duchovně, v klidu i v činnosti...
Trocha vážné legrace
31. 12. 2008
Jiří Vacek
... Pokud takové opravdu meditující společenství hledajících nalezneme a začleníme se do něho, nalezli jsme skutečné útočiště, pomoc a ochranu duchovní i zevní. Važme si jej proto, přispívejme do něho vnitřně, ale i zevně, každý podle svých sil...
Zlo neexistuje
14. 12. 2008
Jiří Vacek
Zastánci tohoto názoru se ohánějí tvrzením, že jelikož vše je Bůh, zlo neexistuje. Pravda je, že neexistuje zlo jako princip. Co však existuje, jsou zlu propadlé bytosti, které opustily Boha, v důsledku toho ztratily jeho dobro, a proto žijí jeho opak – zlo a chovají se s tím v souladu.
Důležité zásady pro stezku
1. 12. 2008
Jiří Vacek
... To, co medituje, je důležitější než to, nač medituje. Nejlepší meditace je na samotného meditujícího.
Meditovat a nevědět, neznat kdo či co medituje, je jen nevědomost.
Kdo se soustřeďuje na předměty a neví, kdo či co se soustřeďuje, nemůže nikdy dosáhnout cíle stezky – poznat, kdo je on sám...
Nápady 4
3. 11. 2008
Jiří Vacek
JSEM je obrovská, nepředstavitelná moc boží, JÁ je její vědomí.
Není třeba měnit hory v prázdnotu. Stačí si uvědomit, že jsou plné prázdnoty, Buddhova nezrozeného.
Modlit se o něco jiného než o samotného Boha, je obrovskou pošetilostí...
Ego nesnáší pravdu o sobě
28. 10. 2008
Jiří Vacek
Na egu, bytosti odpadlé od Boha, není skutečně nic hezkého nebo obdivuhodného. V rozporu s tím si mnohá ega sebe váží a obdivují se. Síly nepřátelské Bohu toto dobře znají a využívají zraněné pýchy ega k tomu, aby je ovládly. Běda, když někdo egu ukáže v zrcadle pravdu o něm: jak je zlé, ošklivé, nedostatečné a podobně. Hned ví, že to není pravda a ten, kdo mu říká tuto pravdu, je jeho nepřítel a plno hněvu se na něj vrhá. Nic lepšího si zlo nemůže přát.
Daršan Ramany Mahárišiho
27. 10. 2008
Jiří Vacek
Proud milosti, který vyvolal i „velký“ maratón u nás doma i v klubovně Srdce, pokračoval dále. Jedním z jeho projevů byl i daršan Ramany Mahárišiho v noci ve 3 hodiny ve čtvrtek 4. září...
Dny plné milosti
25. 10. 2008
Jiří Vacek
Stále víc a víc pozoruji, jak šakti se projevuje v mém životě vnitřním i zevním. Dá se říci, že mně usnadňuje v mnoha ohledech život. Ne tak, že bych netrpěl nemocí a neměl těžkosti, ale často je řeší sama a vše mi usnadňuje. Děje se tak samovolně. I přes to si „užívám“...
Ego se brání
18. 8. 2008
Jiří Vacek
Síly nepřátelské poznání se snaží udržet ego při životě doslova za každou cenu i za ztrátu učitele. Snaží se nás od něho odvést a tak se zachránit. Následující dopis je právě o tom. Nikdy nelze dost zdůraznit, že skutečně a doslova každý hledající má v sobě síly nepřátelské poznání a Bohu, což platí i o těch nejvyspělejších. Jedno z největších nebezpečí, které každému a opravdu každému hrozí, je přesvědčení, že on v sobě tyto síly nemá. Má a je o to ve větším nebezpečí, že si myslí, že je jen dobrý...
O mysli, víře a myšlení
11. 7. 2008
Jiří Vacek
Hledejme poctivě a nezaujatě Pravdu, jaká je a nikoliv potvrzení našich názorů. Kdo chce mít vždy pravdu, zákonitě ji nevidí pro své názory a představy. Ty mu pravdu zastírají tak, že ji nemůže vidět.
Ztotožnění s myslí je nejsilnější tam, když přijmeme její názory za vlastní, za součást sebe sama a nejsme schopni ani ochotni je měnit nebo se jich vzdát. Pak nás ovládá ego výtvory své mysli...
Buddhi
19. 6. 2008
Jiří Vacek
... To, co k nám hovoří z osobností mudrců a vtěleních božích, je buddhi, božská moudrost a inteligence. Čím je v ní méně osobního, tím je čistší podání. I duchovní pravdy, poučení a příkazy musíme na prvém místě chápat duchovně, ve správném duchu a vnitřně a nikoliv zevně a doslova, podle litery. Rozum, buddhi osvíceného spočívá ve vědomí Já jsem. Z něho čerpá svá poznání...
O Bohu, světě, mistrech a milosti
17. 6. 2008
Jiří Vacek
... Ani v nejhlubším stavu pádu nás Bůh neopouští, ale nabízí nám řešení naší nevědomosti, utrpení a nesvobody v podobě návratu k němu prostřednictvím mistrů, duchovní společnosti a milosti. Záleží jen na nás, zda jeho nabídku přijmeme nebo nikoliv a nabízenou pomoc využijeme...
Meditace u Evy a Jirky
16. 6. 2008
Jiří Vacek
Eva a Jirka pořádají v bytě rovněž meditace jako my, navíc jsou každý den na meditaci u nás. K tomu veřejné meditace, maratóny i semináře v Čechách i na Slovensku, zaměstnání a dvě děti. Nemají to snadné. Tím, že se medituje i u nich, dostávají příležitost i ti, co se k nám již nevejdou. Je jich hodně...
Podstata naší stezky
14. 6. 2008
Jiří Vacek
... Nestačí odstranit pouze myšlenku „jsem tělo“, ale je nutné se skutečně rozlišit od těla. To je možné pouze na základě přímého poznání „jsem vědomí“. Přímé poznání je přímé uvědomění vědomím, že jsme vědomí. Nejsnáze se dosahuje pomocí uvědomování si, že nejsme ničím, co můžeme pozorovat, ale sebe si vědomým vědomím, které vše pozoruje, což uplatňujeme hlavně ve vztahu k tělu. Právě k tomu směřuje meditační řada na pozorovatele, kterou provádíme...
Absolutní svoboda neexistuje
7. 6. 2008
Jiří Vacek
Jelikož nám dal Bůh svobodnou vůli v rozhodování, současně i ustanovil, abychom nesli následky svých rozhodnutí, což je právě karmický zákon. Můžeme se rozhodovat, jak chceme – ovšem úměrně našemu poznání, ale rozhodně si nemůžeme dělat, co chceme a nenést následky našeho jednání. Poslední platí nejen zevně, ale hlavně vnitřně. To, co skutečně rozhoduje, je stav naší mysli a co je ještě důležitější, úroveň našeho vědomí.
Z nauky
28. 5. 2008
Jiří Vacek
... Svět nemá žádné problémy, ale lidé mají problémy se světem. Problémy světa jsou problémy bytostí, které jej obývají. Pokud si tyto své problémy sami se sebou vyřeší, všechny problémy světa zmizí a dokonce i sám svět...
Jak jsem přednášel na Trnavské univerzitě
20. 5. 2008
Jiří Vacek
V půli února jsem ke svému velkému překvapení obdržel od pana docenta S. Gálika pozvánku k přednášce na vědeckém kolokviu „Človek, kultúra a mystika“, které univerzita pořádá a současně jmenování jedním z garantů kolokvia společně s prof. Janem Sokolem a dalšími garanty. Pana docenta jsem neznal a o ničem takovém jsem s ním předem nejednal. On mne znal z mých knih, kterých si velmi cení. Proto mne i pozval...
Dubnové cestování
16. 5. 2008
Jiří Vacek
... Technika proniká i do duchovna. Pomocí internetu jsme v Bratislavě propojeni s klubovnou Srdce v Praze, kde probíhá současně také meditace. Takže v pražské klubovně slyší naše promluvy k meditaci v Bratislavě, což nás spojuje. Pražáci říkali, že to bylo, jako bych byl mezi nimi...
Jedna vůle boží má dvě strany
15. 5. 2008
Jiří Vacek
Dobře rozlišujme mezi vůlí boží a působením Bohem dané zákonitosti. Oboje je nepochybně vůlí boží, ale každé v jiném smyslu. Bůh rozhodně nechce zlo, nevědomost, utrpení a nesvobodu. Naopak jeho nejvyšším přáním je láska, blaženost, svoboda, stručně život božský. Současně je jeho vůlí pevný řád tohoto světa, který, není-li dodržován, přináší nevědomost, zlo, utrpení a nesvobodu. I to je boží vůle. Rozumějme - Bůh z toho zla nic nechce, ale chce, aby naše skutky, myšlení a chování neslo své zákonité následky. Proto i utrpení a zlo je jeho vůlí, ale nikoliv přáním. On chce jen dobro, lásku, poznání a blaženost.
Co je projev?
13. 5. 2008
Jiří Vacek
... Projev je vždy dění. Je dějem a nikoliv statickým jevem. Děje se v čase a v prostoru, které jsou relativní, tj. vždy ve vztahu k vědomí pozorovatele. Přesně vzato, každý pozorovatel, každá vědomá bytost, má svůj čas, prostor i svět, které Stvořitel koordinuje tak, že se navzájem prolínají a sdílejí. Absolutní prostor a čas neexistují...
Nelze stát stranou
13. 5. 2008
Jiří Vacek
Pan Petr Šourek nám vrátil 13. díl „Jak jsem hledal Boha“ s poznámkou: „Děkuji, nechci. Nezajímají mě Vaše osobní války“. Má na to právo. Co však jej také nezajímá, jsou kapitoly v této knize, kterých je většina, jako, jmenuji namátkou: Ramana Maháriši o egu, Bůh je sebe si vědomá láska, O charakterové očistě a mnohé další. Již to na pana Šourka něco prozrazuje...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 | 29 | 30 | 31