Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

... Rozlišování myslí je proto dobré, ale nestačí. Podstatné je rozlišování ve vědomí neboli v Duchu. Jsme ryzí, neomezené a beztvaré vědomí Já jsem, které se mocí své nevědomosti ztotožňuje s tělem a s myslí a proto ztrácí svou svobodu a trpí v otroctví těla, mysli a jejich světa. Stručně říkáme, že žijeme v egu a egem...

Jiří Vacek

Mnoho hledajících si klade otázku, zda ta či ona osoba je mistrem. Činí tak zcela zbytečně, neboť, jak nás Ramana Maháriši poučuje, jen mistr může opět rozpoznat mistra. Jak by ego, které je pohlceno ve své nevědomosti, mohlo rozpoznat oživlého Boha v mistrovské osobě? Může snad slepý poznat světlo? Posuzování mistra je záludný sport, který síly hrají s hledajícím, aby je odvrátily od praxe, které je i ego rozpouští a nasměrovaly je tam, kde egu a zlu v nás žádné nebezpečí nehrozí: v nekonečných a velmi škodlivých dohadech, kdo je mistr a kdo ne nebo, kdo je výš a kdo je níž...

Jiří Vacek

... Někteří hledající s námi kráčí naší stezkou celé roky a pak opět odejdou. Vše se velkou většinou děje v naprostém klidu. To není vůbec nic zvláštního. Dělo se tak vždy a všude a děje se tak stále i dnes. Stačí pozorně číst bibli a uvědomíme si, jak byl opouštěn Mojžíš i Ježíš. Někomu se vyčerpá dobrá karma a pro nedostatek touhy po poznání se vrátí do světa. Jiní naleznou zalíbení v jiné cestě...

Jiří Vacek

Podle bible ve vyhnanství z ráje, v zemi, „která je prokleta skrze tebe“,  neboli skrze ego každého z nás. Buddhisté o tomto světě, pokud nejsou pokleslí, říkají s Buddhou, že náš svět je samsára, což je totéž co utrpení. I další mistři například hinduismu se takto o světě vyjadřují. Kdo nechce trvale trpět, musí se proto ze všech svých sil stále a na prvém místě snažit o trvalé opuštění tohoto od Boha odpadlého světa a zrodit se v božském světě neboli dosáhnout nirvány, království nebeského.

Jiří Vacek

Odevzdat se Bohu znamená otevřít se plně a bez zábran jeho působení v nás. Abychom tak mohli učinit, musíme jej nejdřív znát. Kdo nezná Boha, nemůže se mu ani odevzdat prostě proto, že neví čemu se má odevzdat. Vše, co můžeme ve stavu nevědomosti, je pouze k poznání Boha směřovat a žít podle jeho přikázání...

Jiří Vacek

Jiří Vacek

Paní „Zopot“ mně poslala uvedený článek s tím, že jde o jiný pohled na problematiku učitel – žák.

J. Krišnamurti je zvláštní. Vystupuje jako neomylná duchovní autorita neboli guru a současně všechny mistry jako nepravé odsuzuje. Podobně posuzuje i další duchovní poučení. Všimněme si, že nic nedokazuje, ale prostě tvrdí: je to tak, jak říkám. Tvrdí, že se máme osvobodit od všech názorů. Co nám však nabízí, jsou pouze jeho vlastní a nezdůvodněné názory. Měnit jeden názor za druhý zdaleka není svoboda. Ta v názorech nevězí, ale ve svobodě od ega...

Jiří Vacek

Bože, chraň nás před zachraňovateli světa! Neumí zachránit ani sebe, jak by mohli zachránit nás?

Jen ten, kdo nejprve spasil sebe, může spasit i svět.

Hovět zlu ve svých představách a myšlenkách je velmi nebezpečné. Pokud tak činíme stále, začneme se s nimi chovat v souladu i ve světě. Síla, kterou jsme do svých představ vložili, nás k tomu donutí.

Jiří Vacek

... Cílem není šťastný život v nemocnici nebo ve vězení, ale zdraví a svoboda. Proto snaha o spokojený život ve vězení či v nemocnici není příliš dobrá. Stane-li se naším jediným cílem, tak nám přímo brání se osvobodit a uzdravit...

Jiří Vacek

Vzato z nejvyššího pohledu -  svět našich smyslů, připoutanost k němu, která vede k řetězu znovuzrozování, je nejhorší drogovou závislostí, jaká existuje. Také jako droga působí: za trochu krátkodobého štěstí platíme nesvobodou a utrpením, které nekončí, ale naopak se  stářím těla stupňuje...

Jiří Vacek

Tam, kde jeden z manželů kráčí duchovní stezkou a druhý nikoliv nebo je dokonce stezce nepřátelský, vzniká zákonitě velký střet zájmů. V každém případě se za těchto podmínek cesta stává mnohem obtížnější. Proto může být užitečné vědět, jak se na neduchovního partnera dívá mistr Rámakrišna. Dozvíme se to z jeho Evangelia...

Jiří Vacek

Vše, co říkáme o stezce, říkáme z hlediska hledajícího a nikoliv z hlediska nejvyšší Skutečnosti. Pohled Boha není pohledem  hledajícího. Proto nesmíme oba tyto pohledy směšovat. Pokud tak činíme, upadáme do zmatku nesmiřitelných tvrzení.

Jiří Vacek

Jiří Vacek

Renda zmizel. Přestal docházet od pondělka na meditace. Od přátel jsme se dozvěděli, že je v nemocnici, ale telefony nebere. Nezapomněl však ani tehdy na záležitosti, které pro nás vyřizuje a předal je telefonicky Honzíkovi...

Jiří Vacek

Tuto pravdu tak často opakujeme, až je mně to podezřelé. Co vlastně jejím opakováním říkáme? Není za tím podvědomě vnímaná pravda o naší duchovní nedokonalosti a dokonce i o našich zlých sklonech s tajnou nadějí, že nám boží láska vše odpustí, že nebudeme  se muset zodpovídat za naše nedostatky a dokonce zlo a že se z tohoto důvodu nemusíme ani měnit?

Jiří Vacek

... Po technické stránce velmi pěkně udělaná kniha se spoustu obrázků. Knihu jsem pouze trochu prolistoval. Z tohoto letmého pohledu mohu říci, že jde o učebnici hatha a radža jógy, která končí átmavičárou. Co mě zarazilo, že jsem v knize nenalezl obšírnější stať o základech každé jógy, což je praxe jamy a nijamy. Je tam vůbec? A přece bez zásadní charakterové očisty žádná cesta ani neexistuje. Také pojetí stezky, které výhradně zdůrazňuje vlastní úsilí a pomíjí spoléhání na pomoc boží, není nejšťastnější...

Jiří Vacek

Uvažovat o Já jako o nehybné, neprojevené Skutečnosti, která je pouze ryzím vědomím, je zavádějící. Já není jen vědomí, ale i tvořivá inteligentní síla neboli šakti a buddhi. V átmavičáře pracujeme s pozorností vědomí Já jsem, a proto, ač jsme si toho vědomi nebo nikoliv, pracujeme i se šakti, s mocí vědomí.Vždy platí: kam jde vědomí, jeho pozornost, tam jde i jeho moc...

Jiří Vacek

... Skutečně mezi hledajícími jsou velcí podivíni. V mé praxi je to již několikátý případ, kdy šakti takto přímo někoho donutila mě navštívit, ale dotyčný se vždy nakonec odloučil a zmizel. Jak neobvyklým a obtížným způsobem se tito lidé objevují, tak opět bez zřejmého důvodu odcházejí. Nabídku, která se jim dostala od šakti téměř proti jejich vůli, nejsou schopni využít.

Jiří Vacek

... Buddhova cesta ze samsáry do nirvány je cestou z utrpení do blaženosti ze spásy. Nespočívá proto v přijímání cizího utrpení navíc, ale právě naopak z rozpouštění vlastních, vnitřních příčin utrpení. Vede očistou od všeho zlého v nás a rozpouštěním naší zlé karmy a nikoliv přijímáním zla cizího včetně cizí karmy. Před posledním výslovně varuje například Bhagavadgíta...

Jiří Vacek

Tibetský buddhismus, jak nám jej jeho představitelé líčí, je podivuhodnou směsicí nejvyšších pravd, ale i velmi zavádějících tvrzení. Rozhodně není tak, jak je vyučován, ryzí přímou stezkou k poznání a následnému vysvobození, ale obsahuje i mnoho zavádějících nebo méně podstatných tvrzení...

Jiří Vacek

Není pravda, že nemáme milost, že je daleko. Pravda je přesně opačná: milost je zde stále a my dokonce milostí sami jsme. Bohužel nevědomě, a proto  ji ani nepociťujeme a nejsme ji účastni. Touto milostí je pozorovatel, pozorující vědomí. V čem milost pozorovatele spočívá? Když se do něho uchýlíme, jsme vysvobozeni z nevědomého pohlcení v mysli a v těle a ve světě a nemají na nás proto tak velký vliv, jako je tomu, když nejsme pozorovatelé.

Jiří Vacek

... Nestarejme se ani tak o to, jak poznat pravého mistra, jako o to, abychom splňovali podmínky správného žákovství. Správný hledající nekritizuje a neposuzuje mistry, ale hledá své chyby a soustřeďuje se na jejich odstranění.

Jiří Vacek

Je pravda, že láska je Bůh. Není však pravda, že je pouze láskou. Je i mocí a inteligencí. Tam, kde poslední chybí, není Bůh ve své plnosti, není celý. Proto pouze samotná láska nestačí. Bez boží inteligence je slepá: miluje nebožské a nebožsky, a proto trpí.

Jiří Vacek

Zlo ve světě nelze vymýtit, protože neexistuje. Co existuje, jsou lidé, kteří více či méně myslí a jednají pod vlivem svých zlých sklonů. Dokud tito lidé budou v našem světě žít, bude v něm skrze ně vždy přítomno i zlo. Proto je také nelze vymýtit. Svět bez zla je možný pouze bez zlých lidí. Předpokladem ráje na světě je svět bez zlých lidí, což je bez Boha nemyslitelné. Navíc i my sami jsme zlí, a proto ke zlu ve světě vydatně přidáváme.

Jiří Vacek

Má nás Bůh rád? Má i nemá. Rozhodně nemiluje naše ega a jejich zlé vlastnosti. To, co v nás miluje, je on sám, naší božskou podstatu, svůj obraz a odraz, který do nás vložil.

Jiří Vacek

Příroda není nic jiného než tak zvaný potravní řetězec. To je systém, kde jediným zákonem, který platí, je právo silnějšího. Prosazuje se ve své nejhorší formě: sežer nebo budeš sežrán. To není svět božský, ale nebožský. Kolem udržení života se točí vše...

Jiří Vacek

... Otec a Já jedno jsme. Otec je však větší než-li Já. Tomu odpovídá átman je brahman, ale brahman je větší než Já. Je škoda a matoucí, že poslední Indové nedodávají...

... Vrána vráně oči nevyklove. Nedobří lidé se poznají podle náklonnosti a shovívavosti, kterou chovají ke zlu. Zlo nemůže vidět zlo, protože by uvidělo sama sebe...

Jiří Vacek

... Důvodem těchto schůzek je, že společná setkání, pokud jsou opravdu pracovní, tj. meditační, podstatně urychlují náš duchovní vývoj. Je-li na těchto setkáních přítomen dokonce někdo, kdo již své Já poznal a dosáhl schopnosti v něm spočívat neboli je v tomto smyslu mistrem, je účinek společných meditací s ním na každého účastníka, je-li dobře připraven, podstatně vyšší...

Jiří Vacek

Prohlášení typu „vše je jak má být“ nebo „vše je boží vůle“, jsou pravdivá. Je však potřebné, abychom jim správně rozuměli. „Vše je jak má být“, je pravda v tom smyslu, že v celém projevu vládne zákonitost, která každému dává přesně to, co si zaslouží. Právě to je karma: sklízíme, co jsme zaseli, což je naprosto správné a zákonité. Na druhé straně rozhodně není „vše jak má být“, když se lidé vraždí, nenávidí, nežijí Bohem a v Bohu. To rozhodně není boží vůlí. V tomto případě je jeho vůlí, abychom nesli následky svých činů, které konáme a nikoliv, že by si to Bůh přál.

Jiří Vacek

Euforie, rozjařenost je kyvadlo. Když na ně usedneme v nejvyšším prvém bodě, zákonitě klesne do bodu nejnižšího, kde pohasne, aby se nakonec překývlo do svého opaku v nejvyšším, levém bodě. Tam je opak blaženosti, nešťastnost a snaha získat potěšení z rozjařenosti zpět.