Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Nejtěžší karmou i nesvobodou je naše hmotné tělo zejména, když se s ním ztotožňujeme. Hmotné tělo je součástí zevního, hmotného světa a proto skrze ně, jeho prostřednictvím v zevním světě žijeme a svět na nás působí. Když se od těla rozlišíme v sebe si vědomém pozorovateli, jeho sevření poněkud povolí. Vazba vědomí na tělo, která je dána jednotou projevu a neprojevu, působí však dál a proto i po rozpuštění ega prožíváme s tělem jeho stavy a svět, ve kterém žije a v důsledku toho prožíváme bolest a utrpení.

Jiří Vacek

... Největším zlem není proto zevní újma ani zevní vítězství zla, ale vnitřní, duchovní škoda, když na zlo vnitřně odpovídáme zlými city, které jsou smrtelnými hříchy, usmrcujícími skutečně náš život v duchu. Právě naše upadnutí do moci zlých citů a myšlenek jako reakcí na zlo, je největším vítězstvím zla nad námi: podrobuje si naši mysl zlu, bere nám její svobodu. Jakkoliv velké zevní zlo se tomuto vnitřnímu zlu svou škodou, kterou nám působí, nevyrovná...

Jiří Vacek: „Život v Duchu svatém“, 2. díl, vázané, 376 str., 350 Kč.

Pokračování prvého dílu „Život v Duchu svatém“ je celé věnováno závěrečné části stezky, kterou je plný a vědomý návrat do života v Bohu. Křesťané tomuto završení stezky říkají výstup k Otci, hinduisté uvědomění brahman a buddhisté Buddhovo nezrozené. Je splněním podmínek, které jsou nezbytné pro dosažení vysvobození po odložení hmotného těla ze zrodů v nebožských světech, ve kterých trpíme v nesvobodě neboli nirvány. Kniha uvádí praxi, jak toho dosáhnout láskou, pomocí božské tvořivé moci, rozvojem nejvyšší moudrosti a spojením osobního vědomí Já jsem s vědomím absolutním na základě jejich soupodstatnosti.

www.jirivacek.cz/eshop

Jiří Vacek

... Jako je tomu velmi často, platí i zde pravidlo střední cesty a vyhýbání se krajnostem. Jednou je pozornost vědomí plně nebo převážně obrácená na samotné vědomí Já jsem. V tomto stavu přestáváme být pozorovateli světa. Druhou krajností je pozorovatel, vědomí, které převážně nebo dokonce výlučně věnuje pozornost světu, jehož součástí je i jeho osobnost, tělo a mysl. Naším cílem je stav, ve kterém spočíváme ztotožněni s vědomím Já jsem a současně jsme pozorovatelem světa, který je jasně rozlišen od všeho stvořeného, pozorovatelného...

Jiří Vacek

Jestliže božstvím Boha je vědomí Já jsem, jediným způsobem, jak se s Bohem v tomto jeho základě spojit, je objevit je v sobě. Bůh je vždy všudypřítomný a proto je i v nás a dokonce právě teď jako naše pravé Já. Vše potřebné k jeho objevení v nás je obrácení pozornosti vědomí, kterým jsme, na toto vědomí a současně odstranit všechny překážky, které nám v jeho uvědomění brání.

Jiří Vacek

... Vysvobození je proto zákonitě vysvobozením od toho všeho, co nás znesvobodňuje, čím se necháváme ovládat. Nesvoboda je jen naše a proto jen my sami se z ní musíme vysvobodit. Dokážeme to výhradně jen tehdy, když my sami se pustíme do práce na sobě, na našem vysvobození. Čím víc příčin nesvobody odstraníme, tím víc se osvobodíme a tím víc v nás poroste síla a moc boží, která je nám vrozená, což je právě pomoc boží. Říkáme jí nesprávně milost...

Jiří Vacek

Vnitřní pránájáma je podivuhodné cvičení. Tak podivuhodné, že nazývat ji cvičením, je nevhodné. Ve skutečnosti je činnou modlitbou k Bohu, který se v nás projevuje jako síla potřebná k životu nejen našeho těla, ale i mysli...

... Překážet v božím díle můžeme i svou dobrou vůlí a snahou. Ani naše nejlepší vůle není nikdy boží, ale vždy jen naší vůlí. Nejlepší je proto nechat Boha, aby v nás svobodně konal svou vůlí. Podmínky pro toto svobodné působení boží vůle musíme samozřejmě vytvořit my sami. Jsou uvedeny výše. Snažme se je proto co nejvíc naplnit, ale ponechme Bohu jeho vůli svobodně v nás působit...

Čhögjal Namkhai Norbu: Zrození, život a smrt, 185 str., tvrdá vazba, 240 Kč

V této knize její autor a duchovní mistr Čhögjal Namkhai Norbu zevrubně pojednává o rozmanitých aspektech lidského života i procesu umírání z pohledu dzogčhenu a tibetské medicíny.

Z anotace vyjímáme: „Kniha naplňuje dvě potřeby, které jsou často vnímány jako oddělené a navzájem protikladné – na jedné straně přirozený sklon člověka hledat zdraví a pohodu v každodenním životě a na straně druhé ještě větší touhu po autentickém a nepodmíněném duchovním poznání, jež nám umožňuje hlubokým způsobem zvládnout problematiku zrození, života a smrti.“

Jiří Vacek

... Není dobré chtít jen část Boha, chtějme jej celého a čím víc jej dosáhneme, tím lépe. I když si vybereme jen jednu z více cest k němu, učme se znát Boha i po způsobu druhých. Taková snaha nám jen prospěje. Sblíží nás s druhými, kteří Boha chápu jinak než my.

Jiří Vacek

Otázka vysvobození je ve své podstatě zbavením se vlády zlých sil nad námi, které nám působí utrpení. Naše nesvoboda není prvotně zevní, ale vnitřní. Základní příčinou všeho utrpení je vždy nevědomost, která se zmocní naší mysli a celé bytosti, když pod jejím vlivem myslíme a chováme se. Základní zlo nevědomosti spočívá v oddělení se od Boha a v neznalosti jeho existence a významu pro náš život. Nevědomost nás odděluje od Boha, který je naším jediným pravým a nejvyšším Dobrem i silou, bez kterých je šťastný a svobodný život nemožný.

Jiří Vacek

Naše nesvoboda prvotně nespočívá v tom, že si nemůžeme dělat, co chceme, ale v omezení naší původní neomezené a nestvořené existence na omezenou a stvořenou osobnost, kterou tvoří naše tělo a mysl. Omezujeme neomezené a nestvořené vědomí na omezené, stvořené a nevědomé tělo a mysl a výsledkem je naše nesvoboda. Ztotožňujeme se s tím, co je vždy omezené a nesvobodné a usilujeme ze všech sil dosáhnout v tomto stavu naprostou svobodu, což je předem nemožné.

Jiří Vacek

Pocit „já jsem činný, já konám“ neboli „já jsem činitelem“, je méně známým, ale nebezpečným projevem ega. Ego je ztotožnění vědomí, kterým jsme, s tělem a s výtvory naší mysli, kterými nejsme. Pokud naše tělo je činné, pracuje, jde a podobně a my myslíme „já jdu, já pracuji“, utvrzujeme se v přesvědčení, že jsme tělem neobli posilujeme své ego tvořivými silami mysli: „já konám, jsem činitelem, neboli jsem tělem a myslí, které činí“. My jsme nečinné, v klidu se nacházející vědomí, které činnosti mysli a těla pozoruje, ale není s nimi totožné. Není na druhé straně ani od nich oddělené, ale rozlišené.

Jiří Vacek

Vědomí je svým bytím a jeho bytím je vědomí sebe. Nejsou dva, ale jedno. Duchovní učitelé často pracují s pojmy „skutečný“ a „neskutečný“. Proto je potřebné vědět, co znamenají. Skutečné je jen to, co existuje samo o sobě a nezávisle na čemkoliv jiném. To je pouze absolutno, které nazývám nejvyšší Skutečností. Jeho základem je nestvořené, neprojevené vědomí Já jsem. Je sebe si vědomou existencí, která ke svému uvědomění nepotřebuje nic jiného mimo sebe. Je jednotou bytí a vědomí Sebe.

Jiří Vacek

Každá moc a síla pochází vždy od Boha a je nám jen propůjčena k užívání. To vůbec neznamená, že ji můžeme používat bez jakýchkoliv ohledů a omezení. I když králové vládnou z moci boží, přece jsou Bohu za svou vládu zodpovědní. Zákon platí pro každého, včetně andělů, mistrů i osvícených. Nakonec se vždy budeme zodpovídat z toho, jak jsme svou moc a sílu používali, k jakým účelům jsme ji propůjčili.

Jiří Vacek

Hojně používaný výrok: „Největším vítězstvím ďábla je, když nás přesvědčí o své neexistenci“, je i není pravdivý. Ďábel jako protipól Boha opravdu neexistuje. Zlo není podstatné a neexistuje v jakékoliv podobě samo o sobě, ale vždy je závislé a podmíněné na svých nositelích. Zlo jako konkrétní činy existuje. Za nimi stojí jako jejich příčiny zlé myšlenky a přesvědčení.

Jiří Vacek

Já jsem vědomí Já jsem. To, co v nás vše pozoruje, co si vše uvědomuje včetně své vlastní existence, je vždy mnohem důležitější než to, nač se soustřeďuje, co pozoruje. Bez pozorujícího vědomí nic pozorovaného neexistuje ani existovat nemůže. Vědomí je prvotní, nezávislé bytí. Pozorované je existence závislá na pozorujícím vědomí.

Ing.Dr. Otakar Mikeš, DrSc.

Promluva významného představitele Náboženské společnosti českých Unitářů o necírkevních duchovních učitelích v naší republice. Autor mezi ně řadí kromě duchovních Unitarie i naše přední mystiky například F. Drtikola, K. Minaříka, K Makoně a také J. Kočího a J. Vacka.

Jiří Vacek

Vše stvořené je činností jedné jediné božské energie a její síly. Tu zevní, tvarovou část stvoření vytváří sama sebou tak, že se sama stává světem. Ač je jen jedna síla, je rozlišená podle svých činností od neživé hmoty přes živou hmotu, duševní schopnosti, kterým říkáme mysl až po duchovní světlo, které je jejím nejvyšším ještě božským projevem.

Jiří Vacek

Jiří Vacek

...Skutečností je, že každý člověk je někdy dobrý, jindy špatný, někdy hodný, jindy zlý. Lidé se chovají v dané chvíli podle toho, co v nich, jaká myšlenka či cit právě převládá. To je ovládá a v souladu s tím i jednají...Charakter lidí a jejich chování nejsou stálé, nejsou ani vždy dobří nebo zlí ani duchovní nebo neduchovní. Je souhrnem různých sil a přesvědčení, pod jejichž vlivem jednají za určité situace a okolností...

Jiří Vacek

Vnitřní pránájáma probouzí v nás existující síly zla, které ve svém účinku směřují od Boha a posilují ego. Pokud důsledně neprovádíme trvale očistu, ale bez rozlišení se necháváme těmito zlými silami unášet, tak se nás zmocní, ovládnou a zničí duchovně, ale často i duševně a tělesně. Pránájáma tyto síly v nás nevytváří, ale probouzí do vědomí, aby mohly být rozpuštěny. Pokud se tak nestane, stále v nás působí, ale skrytě, aniž bychom si je uvědomovali.

Jiří Vacek

Hlavní zásada: vedeme vědomě pozorností vědomí životní sílu, což se nejlépe děje v sebe si vědomém pozorovateli, a to s láskou k ní s vědomím její božskosti. Pozornost rozdělujeme mezi Sebe, vědomí pozorovatele a prodýchávanou část těla. Neztrácíme vědomí Sebe ani se neztotožňujeme s pránou a s tělem. S životní silou spolupracujeme s úctou, protože je silou boží. Vědomě a s pokorou se odevzdáváme jejímu působení v nás.

Jiří Vacek

„Já jsem, vědomí Já jsem, jsou dveře do nebeského království“, učí Ježíš. Nutnost a význam poznání Sebe hlásá většina mistrů všech náboženství včetně pravých buddhistů. Uvědomění Já jsou dveře, ale nikoliv samo nebeské království. Často se však zdá, že oboje je ztotožňováno, ale neoprávněně.

Jiří Vacek

Pokud nepochopíme plně hloubku svého pádu, který spočívá ve ztrátě spojení s naší podstatou, která je Bohem v nás, příliš na stezce nemůžeme uspět. Ztratili jsme Sebe, Boha v nás a stali se nevědomou hříčkou sil, o nichž nic nevíme, včetně ztráty poznatků zákonitosti s jakou působí.

Jiří Vacek

Bůh nepochybně tvoří prvé lidi bez ega. Jsou to jedinci, kteří jsou rozlišení od absolutního, neprojeveného božství vědomím své osobnosti tvořené světelným tělem a myslí. Uvědomují si i svět, ve kterém žijí. Proto je zřejmé, že existují jedinci jak bez ega, tak s egem.

Jiří Vacek

Představa, že je více mistrů, a proto je možné měnit jednoho mistra za druhého, je zcela nesprávná a velmi zavádějící. Pravda zní: Je jen jeden mistr a tím je Bůh, jedno jediné vědomí Já jsem, které odhalené září v některých osobnostech, které dosáhly jeho uvědomění v sobě.

Jiří Vacek

Síla je sama o sobě neutrální. To, čím ji nasytíme a jak ji používáme, teprve z ní dělá dobrou nebo zlou, spásnou nebo nespásnou. Síla je opojná svou mocí a kdo nerozumí její podstatě a zákonitosti, kterou se řídí a je pod vlivem zla a ega, snadno tomuto opojení k obrovské škodě své i druhých podlehne. Proto se také plným právem radí, abychom například nepěstovali zázračné síly.

Jiří Vacek

Vše, co existuje, je jen nejvyšší Skutečnost, Bůh. Stvořitel všeho stvořeného. Je před jeho začátkem, na jeho začátku i konci. Udržuje vše stvořené sám sebou.

Jiří Vacek

Poznání našeho Já není totéž, co poznání Boha. Je pouze poznáním soupodstatnosti naší podstaty s Bohem, který naše Já překračuje. To platí zejména pro úsek stezky od objevení našeho pravého Já, vědomí Já jsem až do plného rozpuštění ega. Po celý tento úsek stezky platí, že naše pravé Já v nás existuje společně s naším egem.

Jiří Vacek

Sama myšlenka kritického přístupu k mistrovi, když již jsme se stali jeho žáky, je nesmyslná. Důvěra v mistra je jedním ze základních předpokladů, aby žák byl vůbec schopen mistrovu pomoc přijmout. Pokud mu nedůvěřujeme, škodíme i sobě, protože my sami postojem své neočištěné mysli vytváříme skutečnou překážku přijetí jeho pomoci.