Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Já jsem je cesta. Co je tato cesta, odkud a kam vede? Hledající Boha všech dob a směrů o svém úsilí mluví jako o cestě nebo stezce. Tato cesta vede ze stavu našeho pádu od Boha do nebožského světa zpět k objevení Boha, vědomí Já jsem v nás. Je-li úspěšně dokončena, je v nás obnoveno vnitřní, podstatné spojení s Bohem a po odložení těla je dosaženo spásy v božském světě.

Jiří Vacek

Já jsem, vědomí Já jsem jsou dveře, které vedou do nebeského, to jest božího království. Dosažením poznání sebe ve vědomí Já jsem, které se dosahuje usilovným obracením našeho vědomí na samo toto vědomí, je průchodem, dveřmi, kterými musí projít každý, kdo chce poznat Boha Já jsem a žít v jeho božském světě.

Jiří Vacek

Ježíš byl tak mocně sjednocen s Bohem, s vědomím Já jsem, že se i vyjadřoval ve svých výrocích tak, jakoby mluvilo přímo ono ... Pokud nepochopíme, že se Ježíš často vyjadřoval jako Duch, vědomí Já jsem, nutně chápeme jeho výroky nesprávně. Vše, co vychází z této nevědomé záměny Ducha za tělo, je proto jen nevědomostí a ničím víc.

Jiří Vacek

... Nevědomost všeho druhu proto nejen není neškodná, ale je přímo zlem a příčinou myšlení a chování, které vytváří nesvobodu, ve které nám vládne zlo, které jsme přijali za svůj způsob zabezpečení své existence ve světě. Nevědomost je proto základním proviněním proti nám samým. Pod jejím působením si připravujeme zlý osud jako výsledek našeho nesprávného myšlení a konání. Naší povinností je proto vědět a rozpouštět naši nevědomost všemi způsoby...

Jiří Vacek

... Pokud stvořené bytosti se udržují vědomě v Bohu a žijí s ním v souladu, jejich existence a nejen pouhá existence, ale i štěstí a blaženost, jsou plně a bez úsilí na jejich straně, Bohem, jejich stvořitelem zabezpečovány. Oddělením se od Boha stvořené bytosti toto božské zaopatření ztrácejí. Oddělení představuje velké oslabení spoje stvořená bytost – Bůh, a proto i zmenšený příjem všeho potřebného k božskému životu, které Bůh samovolně zabezpečuje svou pouhou existencí...

Jiří Vacek

Vědomí není prvotně vědomím něčeho, ale sama sebe. Já existuji, jsem si vědom, že existuji a jsem to Já, kdo existuje. Nejprve zde vždy musí existovat samotné vědomí a teprve pak si může něco uvědomovat, když k tomu přivrátí svou pozornost.

Jiří Vacek

... Proto ač z nejvyššího hlediska absolutno, vědomí Já jsem je vždy sebe si vědomé, totéž vědomí si jedinci v sobě nejen neuvědomují a žijí v nevědomosti o tom, co jsou, ale dokonce je spojují s tím, co nejsou. Proto není vůbec nesprávné zdůrazňovat „sebe si vědomé vědomí“, protože většina lidí pod vědomím chápe pouze vědomí něčeho předmětného. Zcela jim chybí to základní: sebe si uvědomující vědomí Já jsem a pochopení jeho nezávislé existence. Tato nevědomost vede až k materialistickým názorům, že vědomí není samostatný princip, ale je vytvářeno jako výsledek smyslového vnímání...

Jiří Vacek

... Naše pravidelné meditační setkání se konalo v sobotu 21. března ve Spolkovém domě Prahy 13. Účast byla dobrá vzdor rozdělení naší skupiny. Pod jeho vlivem někteří hledající se zcela nesmyslně a v rozporu se svými skutečnými zájmy našich setkání straní. Ubližují tak sobě. Mnozí se tak až příliš podobají fanatickým vyznavačům nejrůznějších totalitních duchovních směrů...

Jiří Vacek

... Ač Já i ne-já, vědomí a stvoření, neprojev a projev tvoří jednotu jediné nejvyšší Skutečnosti, neplatí, že Já – vědomí je vše. Právě nerozlišování vědomí od ne-já, od nevědomých předmětů, což je celé stvoření včetně bytostí, které je obývají, je příčinou veškerého utrpení a nesvobody. Proto musí být odstraněna trvalým rozlišováním toho, co je sebe si vědomé, od toho, co je nevědomé...

Zuzana Koubová

... V tom je to zlo ( zlo= vlastná nevedomosť , ktorá nám zastiera Pravdu, takú aká je) veľmi záludné, že škodí v prvom rade svojmu nositeľovi , ktorého zároveň presvedčí, že je pre neho samotného dobré a zlé je len pre tých druhých, (lebo si to zaslúžia, lebo je to tak spravodlivé, atď…) a hlavne, že zato neponesie žiadne následky, dokonca, že aj tie následky ponesú tí druhí. Myseľ pod vplyvom zla si dokáže ospravedlniť skutočne čokoľvek ako dobré a správne pre seba a to zlé a nesprávne vidí zásadne mimo seba v druhých, čo je typické pre každé ego...

Jiří Vacek

Pokud má mít žákovství smysl a přinášet duchovní prospěch, vždy se musí řídit základní zásadou: Mistr učí, žák se učí. Jakékoliv pokusy chápat vztah žáka k mistrovi jinak, vždy přinášejí žákovi jen duchovní škodu. Nikdo není nucen stát se žákem. Může nastoupit stezku i bez mistra. Pokud však má možnost stát se žákem mistra v těle, jeho stezka je mnohem snazší.

Jiří Vacek

... Nevědomost o této všeobecně platné zákonitosti tvořivé moci mysli a zákona příčiny a následku, který jí vládne, nevíra v ní a neschopnost ji prohlédnout, je ještě horší než samo zlo, které vytváříme jako svůj osud pod jejím vlivem zlým myšlením a jednáním. Toto zlo nevědomosti může posilovat a často také skutečně posiluje i pod vlivem zlem zastřeného rozumu nesprávně chápaná nauka. Zlo se nesmírně rádo zmocňuje pravd o božském stvoření, o naší božské podstatě, o tom, že vše je jedno a vztahuje je neprávem na sebe, ač pravda je úplně jiná...

Jiří Vacek

Spása a Bůh nejsou dva, ale jedno. Spása se nenachází nikde jinde než v Bohu. Proto není správné spásu od Boha oddělovat. Není proto ani možné hledat spásu bez Boha, protože Bůh je spasitel i spása sama. Dosáhnout spásy bez Boha je nemožné, protože nic takového neexistuje.

Jiří Vacek

Součástí křesťanské věrouky je víra ve spasitelskou moc víry. Taková víra musí být pevná a trvalá. Pouhé rozumové přesvědčení nestačí.

Co vlastně je víra? Je přesvědčením, o něčem, co je rozumem nedokazatelné, jako je víra v existenci boží nebo, že se určitá událost stane, aniž bychom pro to měli přesné rozumové důvody. Jakákoliv víra je proto výtvorem mysli a proto i o ní platí vše, co platí společně pro všechny výtvory mysli. Je podrobena vždy platné zákonitosti, která určuje účinky našeho myšlení na náš osud ve světě i na stezce.

Monica Bose

Zveřejněno v The Ramana Maharshi Foundation, 03/2011. S laskavým svolením převzato z: www.rudolfskarnitzl.cz/Texty/ostatni/vzpominky_na_bhagavana.htm

... Když jsem poprvé přišla k Bhagavánovi, uviděla jsem laskavého, starého muže s milým úsměvem. Byl něžný, milý, skoro jako dítě, ale současně z něj vyzařovala velká síla. Proto také, když byla zhotovena jeho socha (po smrti Bhagavána), tak se nikomu nelíbila a nikdo ho v této soše nemohl rozeznat, protože sochař zachytil jeho rysy, ale nemohl do sochy vložit Bhagavánovu sílu, jeho jas, kterým zářil, a jeho milost, která byla tak krásná, když na něj člověk hleděl. Až později jsem pochopila, že v tomto nádherném Mistrovi jsem viděla vrchol uvědomování a soucitu...

Jiří Vacek

Absolutní zlo, princip zla neexistuje, ani existovat nemůže. Základem Boha je neprojevené nerozlišené, neomezené sebe si vědomé Jsoucno. V něm neexistuje nic stvořeného, předměty či osoby ani jakýkoliv pohyb a změny. Neprojevené božství je jedinou plnou jednotou, jaká existuje. I v této jednotě se již jako možnost určitého rozlišení nachází stvořitelská moc a možnost jejího projevu, jímž je stvoření.

Jiří Vacek

Základním úkolem na stezce poznání je rozlišit vědomí Já jsem od nevědomých předmětů. Dokud není toto vědomí rozlišeno od nevědomých předmětů, není si je možné uvědomit neboli poznat.

Jiří Vacek

Dokud nebyl vynalezen knihtisk a hlavně knihy se nestaly dostupné pro širokou veřejnost, zdrojem duchovního poučení byli pouze učitelé a osobní styk s nimi. Ti byli a stále ještě jsou poměrně obtížně přístupní. Nalézt tak stezku k Bohu ve smyslu jasného návodu bylo dříve vzácné a obtížné.

Jiří Vacek

Jsou etika, morálka, mravnost nebo jak říkám „přitakání dobru“ součástí duchovního života? Nepochybně jsou a víc: bez nich duchovní život vůbec neexistuje. Ony nejsou jen základem každého náboženství, ale jeho nepřetržitým naplňováním. Duchovní jsme, duchovně žijeme pouze tehdy, když je dodržujeme a nikoliv jejich opak.

Jiří Vacek

Když mluvíme o jednotlivých osobách, někdy používáme pojmů „zlý“ a „dobrý“. I když je pravda, že všichni lidé mají Bohem danou božskou podstatu, mnozí s ní nežijí v souladu a dokonce se dopouštějí zlého myšlení i konání. Je pravda, že absolutní zlo neexistuje, ale zlo relativní v našem světě existuje a existují i lidé, kteří jsou více či méně v jeho moci a pod jeho vlivem jednají. Ubližují druhým a proto jsou z tohoto hlediska zlí.

Jiří Vacek

Objektivizace zla existuje; stejně tak jako existuje objektivní, byť z nejvyššího hlediska relativní zlo. Poslední vidíme všude kolem sebe. Jsou to například války, nacisté, komunisté, fanatičtí stoupenci nesnášenlivých náboženství a zločiny, kterých se dopustili a stále dopouštějí. Popírat tato zřejmá zla a jejich existenci jen proto, že existuje sklon osobní zlo promítat do druhých neboli objektivizace zla, je naprosto nezdůvodnitelné. Obviňovat ty, kteří na tato zla poukazují, že jsou sami zlí, protože jen objektivizují zlo v sobě, je již zlá demagogie. Její cíl je jediný: odradit hledající od těch, kteří je vyvádějí z moci zlých sil.

Jiří Vacek

Nejtěžší karmou i nesvobodou je naše hmotné tělo zejména, když se s ním ztotožňujeme. Hmotné tělo je součástí zevního, hmotného světa a proto skrze ně, jeho prostřednictvím v zevním světě žijeme a svět na nás působí. Když se od těla rozlišíme v sebe si vědomém pozorovateli, jeho sevření poněkud povolí. Vazba vědomí na tělo, která je dána jednotou projevu a neprojevu, působí však dál a proto i po rozpuštění ega prožíváme s tělem jeho stavy a svět, ve kterém žije a v důsledku toho prožíváme bolest a utrpení.

Jiří Vacek

... Největším zlem není proto zevní újma ani zevní vítězství zla, ale vnitřní, duchovní škoda, když na zlo vnitřně odpovídáme zlými city, které jsou smrtelnými hříchy, usmrcujícími skutečně náš život v duchu. Právě naše upadnutí do moci zlých citů a myšlenek jako reakcí na zlo, je největším vítězstvím zla nad námi: podrobuje si naši mysl zlu, bere nám její svobodu. Jakkoliv velké zevní zlo se tomuto vnitřnímu zlu svou škodou, kterou nám působí, nevyrovná...

Jiří Vacek: „Život v Duchu svatém“, 2. díl, vázané, 376 str., 350 Kč.

Pokračování prvého dílu „Život v Duchu svatém“ je celé věnováno závěrečné části stezky, kterou je plný a vědomý návrat do života v Bohu. Křesťané tomuto završení stezky říkají výstup k Otci, hinduisté uvědomění brahman a buddhisté Buddhovo nezrozené. Je splněním podmínek, které jsou nezbytné pro dosažení vysvobození po odložení hmotného těla ze zrodů v nebožských světech, ve kterých trpíme v nesvobodě neboli nirvány. Kniha uvádí praxi, jak toho dosáhnout láskou, pomocí božské tvořivé moci, rozvojem nejvyšší moudrosti a spojením osobního vědomí Já jsem s vědomím absolutním na základě jejich soupodstatnosti.

www.jirivacek.cz/eshop

Jiří Vacek

... Jako je tomu velmi často, platí i zde pravidlo střední cesty a vyhýbání se krajnostem. Jednou je pozornost vědomí plně nebo převážně obrácená na samotné vědomí Já jsem. V tomto stavu přestáváme být pozorovateli světa. Druhou krajností je pozorovatel, vědomí, které převážně nebo dokonce výlučně věnuje pozornost světu, jehož součástí je i jeho osobnost, tělo a mysl. Naším cílem je stav, ve kterém spočíváme ztotožněni s vědomím Já jsem a současně jsme pozorovatelem světa, který je jasně rozlišen od všeho stvořeného, pozorovatelného...

Jiří Vacek

Jestliže božstvím Boha je vědomí Já jsem, jediným způsobem, jak se s Bohem v tomto jeho základě spojit, je objevit je v sobě. Bůh je vždy všudypřítomný a proto je i v nás a dokonce právě teď jako naše pravé Já. Vše potřebné k jeho objevení v nás je obrácení pozornosti vědomí, kterým jsme, na toto vědomí a současně odstranit všechny překážky, které nám v jeho uvědomění brání.

Jiří Vacek

... Vysvobození je proto zákonitě vysvobozením od toho všeho, co nás znesvobodňuje, čím se necháváme ovládat. Nesvoboda je jen naše a proto jen my sami se z ní musíme vysvobodit. Dokážeme to výhradně jen tehdy, když my sami se pustíme do práce na sobě, na našem vysvobození. Čím víc příčin nesvobody odstraníme, tím víc se osvobodíme a tím víc v nás poroste síla a moc boží, která je nám vrozená, což je právě pomoc boží. Říkáme jí nesprávně milost...

Jiří Vacek

Vnitřní pránájáma je podivuhodné cvičení. Tak podivuhodné, že nazývat ji cvičením, je nevhodné. Ve skutečnosti je činnou modlitbou k Bohu, který se v nás projevuje jako síla potřebná k životu nejen našeho těla, ale i mysli...

... Překážet v božím díle můžeme i svou dobrou vůlí a snahou. Ani naše nejlepší vůle není nikdy boží, ale vždy jen naší vůlí. Nejlepší je proto nechat Boha, aby v nás svobodně konal svou vůlí. Podmínky pro toto svobodné působení boží vůle musíme samozřejmě vytvořit my sami. Jsou uvedeny výše. Snažme se je proto co nejvíc naplnit, ale ponechme Bohu jeho vůli svobodně v nás působit...

Čhögjal Namkhai Norbu: Zrození, život a smrt, 185 str., tvrdá vazba, 240 Kč

V této knize její autor a duchovní mistr Čhögjal Namkhai Norbu zevrubně pojednává o rozmanitých aspektech lidského života i procesu umírání z pohledu dzogčhenu a tibetské medicíny.

Z anotace vyjímáme: „Kniha naplňuje dvě potřeby, které jsou často vnímány jako oddělené a navzájem protikladné – na jedné straně přirozený sklon člověka hledat zdraví a pohodu v každodenním životě a na straně druhé ještě větší touhu po autentickém a nepodmíněném duchovním poznání, jež nám umožňuje hlubokým způsobem zvládnout problematiku zrození, života a smrti.“

Jiří Vacek

... Není dobré chtít jen část Boha, chtějme jej celého a čím víc jej dosáhneme, tím lépe. I když si vybereme jen jednu z více cest k němu, učme se znát Boha i po způsobu druhých. Taková snaha nám jen prospěje. Sblíží nás s druhými, kteří Boha chápu jinak než my.