Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nauka - praxe

Příspěvky

Svár Marií s Martami

31. 1. 2009

Jiří Vacek

... Na otázku po nejvyšším přikázání, které zaručuje spásu, Ježíš jednoznačně odpovídá, že jím je přikázání lásky k Bohu. Toho máme milovat vždy, neustále a celou svou bytostí. Tato láska, jak ji Ježíš chápe, zdaleka není pouhým citem, ale zahrnuje člověka celého tělesně, duševně i duchovně, v klidu i v činnosti...

 

Trocha vážné legrace

31. 12. 2008

Jiří Vacek

... Pokud takové opravdu meditující společenství hledajících nalezneme a začleníme se do něho, nalezli jsme skutečné útočiště, pomoc a ochranu duchovní i zevní. Važme si jej proto, přispívejme do něho vnitřně, ale i zevně, každý podle svých sil...

 

Zlo neexistuje

14. 12. 2008

Jiří Vacek

Zastánci tohoto názoru se ohánějí tvrzením, že jelikož vše je Bůh, zlo neexistuje. Pravda je, že neexistuje zlo jako princip. Co však existuje, jsou zlu propadlé bytosti, které opustily Boha, v důsledku toho ztratily jeho dobro, a proto žijí jeho opak – zlo a chovají se s tím v souladu.

 

Důležité zásady pro stezku

1. 12. 2008

Jiří Vacek

... To, co medituje, je důležitější než to, nač medituje. Nejlepší meditace je na samotného meditujícího.

Meditovat a nevědět, neznat kdo či co medituje, je jen nevědomost.

Kdo se soustřeďuje na předměty a neví, kdo či co se soustřeďuje, nemůže nikdy dosáhnout cíle stezky – poznat, kdo je on sám...

 

Nápady 4

3. 11. 2008

Jiří Vacek

JSEM je obrovská, nepředstavitelná moc boží, JÁ je její vědomí.

Není třeba měnit hory v prázdnotu. Stačí si uvědomit, že jsou plné prázdnoty, Buddhova nezrozeného.

Modlit se o něco jiného než o samotného Boha, je obrovskou pošetilostí...

 

Ego nesnáší pravdu o sobě

28. 10. 2008

Jiří Vacek

Na egu, bytosti odpadlé od Boha, není skutečně nic hezkého nebo obdivuhodného. V rozporu s tím si mnohá ega sebe váží a obdivují se. Síly nepřátelské Bohu toto dobře znají a využívají zraněné pýchy ega k tomu, aby je ovládly. Běda, když někdo egu ukáže v zrcadle pravdu o něm: jak je zlé, ošklivé, nedostatečné a podobně. Hned ví, že to není pravda a ten, kdo mu říká tuto pravdu, je jeho nepřítel a plno hněvu se na něj vrhá. Nic lepšího si zlo nemůže přát.

 

Daršan Ramany Mahárišiho

27. 10. 2008

Jiří Vacek

Proud milosti, který vyvolal i „velký“ maratón u nás doma i v klubovně Srdce, pokračoval dále. Jedním z jeho projevů byl i daršan Ramany Mahárišiho v noci ve 3 hodiny ve čtvrtek 4. září...

 

Dny plné milosti

25. 10. 2008

Jiří Vacek

Stále víc a víc pozoruji, jak šakti se projevuje v mém životě vnitřním i zevním. Dá se říci, že mně usnadňuje v mnoha ohledech život. Ne tak, že bych netrpěl nemocí a neměl těžkosti, ale často je řeší sama a vše mi usnadňuje. Děje se tak samovolně. I přes to si „užívám“...

 

Ego se brání

18. 8. 2008

Jiří Vacek

Síly nepřátelské poznání se snaží udržet ego při životě doslova za každou cenu i za ztrátu učitele. Snaží se nás od něho odvést a tak se zachránit. Následující dopis je právě o tom. Nikdy nelze dost zdůraznit, že skutečně a doslova každý hledající má v sobě síly nepřátelské poznání a Bohu, což platí i o těch nejvyspělejších. Jedno z největších nebezpečí, které každému a opravdu každému hrozí, je přesvědčení, že on v sobě tyto síly nemá. Má a je o to ve větším nebezpečí, že si myslí, že je jen dobrý...

 

O mysli, víře a myšlení

11. 7. 2008

Jiří Vacek

Hledejme poctivě a nezaujatě Pravdu, jaká je a nikoliv potvrzení našich názorů. Kdo chce mít vždy pravdu, zákonitě ji nevidí pro své názory a představy. Ty mu pravdu zastírají tak, že ji nemůže vidět.

Ztotožnění s myslí je nejsilnější tam, když přijmeme její názory za vlastní, za součást sebe sama a nejsme schopni ani ochotni je měnit nebo se jich vzdát. Pak nás ovládá ego výtvory své mysli...

 

Buddhi

19. 6. 2008

Jiří Vacek

... To, co k nám hovoří z osobností mudrců a vtěleních božích, je buddhi, božská moudrost a inteligence. Čím je v ní méně osobního, tím je čistší podání. I duchovní pravdy, poučení a příkazy musíme na prvém místě chápat duchovně, ve správném duchu a vnitřně a nikoliv zevně a doslova, podle litery. Rozum, buddhi osvíceného spočívá ve vědomí Já jsem. Z něho čerpá svá poznání...

 

O Bohu, světě, mistrech a milosti

17. 6. 2008

Jiří Vacek

... Ani v nejhlubším stavu pádu nás Bůh neopouští, ale nabízí nám řešení naší nevědomosti, utrpení a nesvobody v podobě návratu k němu prostřednictvím mistrů, duchovní společnosti a milosti. Záleží jen na nás, zda jeho nabídku přijmeme nebo nikoliv a nabízenou pomoc využijeme...

 

Meditace u Evy a Jirky

16. 6. 2008

Jiří Vacek

Eva a Jirka pořádají v bytě rovněž meditace jako my, navíc jsou každý den na meditaci u nás. K tomu veřejné meditace, maratóny i semináře v Čechách i na Slovensku, zaměstnání a dvě děti. Nemají to snadné. Tím, že se medituje i u nich, dostávají příležitost i ti, co se k nám již nevejdou. Je jich hodně...

 

Podstata naší stezky

14. 6. 2008

Jiří Vacek

... Nestačí odstranit pouze myšlenku „jsem tělo“, ale je nutné se skutečně rozlišit od těla. To je možné pouze na základě přímého poznání „jsem vědomí“. Přímé poznání je přímé uvědomění vědomím, že jsme vědomí. Nejsnáze se dosahuje pomocí uvědomování si, že nejsme ničím, co můžeme pozorovat, ale sebe si vědomým vědomím, které vše pozoruje, což uplatňujeme hlavně ve vztahu k tělu. Právě k tomu směřuje meditační řada na pozorovatele, kterou provádíme...

 

Absolutní svoboda neexistuje

7. 6. 2008

Jiří Vacek

Jelikož nám dal Bůh svobodnou vůli v rozhodování, současně i ustanovil, abychom nesli následky svých rozhodnutí, což je právě karmický zákon. Můžeme se rozhodovat, jak chceme – ovšem úměrně našemu poznání, ale rozhodně si nemůžeme dělat, co chceme a nenést následky našeho jednání. Poslední platí nejen zevně, ale hlavně vnitřně. To, co skutečně rozhoduje, je stav naší mysli a co je ještě důležitější, úroveň našeho vědomí.

 

Z nauky

28. 5. 2008

Jiří Vacek

... Svět nemá žádné problémy, ale lidé mají problémy se světem. Problémy světa jsou problémy bytostí, které jej obývají. Pokud si tyto své problémy sami se sebou vyřeší, všechny problémy světa zmizí a dokonce i sám svět...

 

Jak jsem přednášel na Trnavské univerzitě

20. 5. 2008

Jiří Vacek

V půli února jsem ke svému velkému překvapení obdržel od pana docenta S. Gálika pozvánku k přednášce na vědeckém kolokviu „Človek, kultúra a mystika“, které univerzita pořádá a současně jmenování jedním z garantů kolokvia společně s prof. Janem Sokolem a dalšími garanty. Pana docenta jsem neznal a o ničem takovém jsem s ním předem nejednal. On mne znal z mých knih, kterých si velmi cení. Proto mne i pozval...

 

Dubnové cestování

16. 5. 2008

Jiří Vacek

... Technika proniká i do duchovna. Pomocí internetu jsme v Bratislavě propojeni s klubovnou Srdce v Praze, kde probíhá současně také meditace. Takže v pražské klubovně slyší naše promluvy k meditaci v Bratislavě, což nás spojuje. Pražáci říkali, že to bylo, jako bych byl mezi nimi...

 

Jedna vůle boží má dvě strany

15. 5. 2008

Jiří Vacek

Dobře rozlišujme mezi vůlí boží a působením Bohem dané zákonitosti. Oboje je nepochybně vůlí boží, ale každé v jiném smyslu. Bůh rozhodně nechce zlo, nevědomost, utrpení a nesvobodu. Naopak jeho nejvyšším přáním je láska, blaženost, svoboda, stručně život božský. Současně je jeho vůlí pevný řád tohoto světa, který, není-li dodržován, přináší nevědomost, zlo, utrpení a nesvobodu. I to je boží vůle. Rozumějme - Bůh z toho zla nic nechce, ale chce, aby naše skutky, myšlení a chování neslo své zákonité následky. Proto i utrpení a zlo je jeho vůlí, ale nikoliv přáním. On chce jen dobro, lásku, poznání a blaženost.

 

Co je projev?

13. 5. 2008

Jiří Vacek

... Projev je vždy dění. Je dějem a nikoliv statickým jevem. Děje se v čase a v prostoru, které jsou relativní, tj. vždy ve vztahu k vědomí pozorovatele. Přesně vzato, každý pozorovatel, každá vědomá bytost, má svůj čas, prostor i svět, které Stvořitel koordinuje tak, že se navzájem prolínají a sdílejí. Absolutní prostor a čas neexistují...

 

Nelze stát stranou

13. 5. 2008

Jiří Vacek

Pan Petr Šourek nám vrátil 13. díl „Jak jsem hledal Boha“ s poznámkou: „Děkuji, nechci. Nezajímají mě Vaše osobní války“. Má na to právo. Co však jej také nezajímá, jsou kapitoly v této knize, kterých je většina, jako, jmenuji namátkou: Ramana Maháriši o egu, Bůh je sebe si vědomá láska, O charakterové očistě a mnohé další. Již to na pana Šourka něco prozrazuje...

 

O nespokojencích

11. 5. 2008

Jiří Vacek, Petra Dočkalová

... Proč toto píši. Protože stále existují hledající, kteří nic z toho nedokážou ocenit, často se chovají neukázněně a dokonce kritizují příspěvky na zabezpečení provozu. Místo vděčnosti, pomoci a spolupráce si tito lidé kladou sobecké, nereálné požadavky. Tím, že se například včas neodhlásí ze společné akce, nejen blokují místo těm, kteří byli odmítnuti, ale způsobují přímo finanční ztráty pořadatelům, když neplatí...

 

O významu duchovního společenství

11. 5. 2008

Jiří Vacek

... Tím však dobrodiní duchovního společenství nekončí. Jeho moc spočívá v něčem jiném. Jeho význam odhaluje Ježíš svým výrokem: „Kdekoliv se setkají dva nebo víc hledajících, tam Já jsem uprostřed nich“. Jasnou mluvou: na setkání již i dvou hledajících, kteří spolu meditují, tj. soustřeďují se na Boha, je Bůh přítomen jako vědomí Já jsem. Právě toto vědomí Já jsem, které je přitahováno společnou meditací, je největším přínosem duchovního společenství, pokud samozřejmě opravdu medituje...

 

Úsilí a milost

10. 5. 2008

Jiří Vacek

Kdo říká, že vše je milost, vše záleží na milosti a nedělá nic pro její získání, netouží po Bohu ani jej nechce.

Kdo spoléhá výhradně na své úsilí a myslí si, že vše dokáže sám, nevěří v Boha ani Bohu a jen posiluje své ego, odloučenost od Boha...

 

Nejvyšší vivéka

10. 5. 2008

Jiří Vacek

... Rozlišování myslí je proto dobré, ale nestačí. Podstatné je rozlišování ve vědomí neboli v Duchu. Jsme ryzí, neomezené a beztvaré vědomí Já jsem, které se mocí své nevědomosti ztotožňuje s tělem a s myslí a proto ztrácí svou svobodu a trpí v otroctví těla, mysli a jejich světa. Stručně říkáme, že žijeme v egu a egem...

 

Správná otázka

8. 5. 2008

Jiří Vacek

Mnoho hledajících si klade otázku, zda ta či ona osoba je mistrem. Činí tak zcela zbytečně, neboť, jak nás Ramana Maháriši poučuje, jen mistr může opět rozpoznat mistra. Jak by ego, které je pohlceno ve své nevědomosti, mohlo rozpoznat oživlého Boha v mistrovské osobě? Může snad slepý poznat světlo? Posuzování mistra je záludný sport, který síly hrají s hledajícím, aby je odvrátily od praxe, které je i ego rozpouští a nasměrovaly je tam, kde egu a zlu v nás žádné nebezpečí nehrozí: v nekonečných a velmi škodlivých dohadech, kdo je mistr a kdo ne nebo, kdo je výš a kdo je níž...

 

Hledající přicházejí a odcházejí

5. 5. 2008

Jiří Vacek

... Někteří hledající s námi kráčí naší stezkou celé roky a pak opět odejdou. Vše se velkou většinou děje v naprostém klidu. To není vůbec nic zvláštního. Dělo se tak vždy a všude a děje se tak stále i dnes. Stačí pozorně číst bibli a uvědomíme si, jak byl opouštěn Mojžíš i Ježíš. Někomu se vyčerpá dobrá karma a pro nedostatek touhy po poznání se vrátí do světa. Jiní naleznou zalíbení v jiné cestě...

 

Kde žijeme?

5. 5. 2008

Jiří Vacek

Podle bible ve vyhnanství z ráje, v zemi, „která je prokleta skrze tebe“,  neboli skrze ego každého z nás. Buddhisté o tomto světě, pokud nejsou pokleslí, říkají s Buddhou, že náš svět je samsára, což je totéž co utrpení. I další mistři například hinduismu se takto o světě vyjadřují. Kdo nechce trvale trpět, musí se proto ze všech svých sil stále a na prvém místě snažit o trvalé opuštění tohoto od Boha odpadlého světa a zrodit se v božském světě neboli dosáhnout nirvány, království nebeského.

 

Pravá odevzdanost

3. 5. 2008

Jiří Vacek

Odevzdat se Bohu znamená otevřít se plně a bez zábran jeho působení v nás. Abychom tak mohli učinit, musíme jej nejdřív znát. Kdo nezná Boha, nemůže se mu ani odevzdat prostě proto, že neví čemu se má odevzdat. Vše, co můžeme ve stavu nevědomosti, je pouze k poznání Boha směřovat a žít podle jeho přikázání...

 

O důležitosti útočiště (Proč si máme vážit společenství)

30. 4. 2008

Jiří Vacek

... Buďme vždy přísnější na sebe než na druhé a často si připomínejme pravdu: já sám nejsem dokonalý, ale chybuji. Nemohu proto vyžadovat dokonalost od druhých a k jejich chybám musím být tak shovívavý jako ke svým vlastním. Nebudu souzen za druhé, za jejich nedostatky, ale jen za mé vlastní. Proto se zásadně zabývejme vlastními chybami a jejich nápravou a druhé za jejich chyby neodsuzujme. Stále platí: „Nesuď, abys nebyl souzen“.

 

« předchozí

1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26

následující »