Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Světec není totéž, co mudrc i když se běžně mezi nimi nerozlišuje. Světec je hledající, který dosáhl svou praxí vytvoření duchovního světla alespoň nad hlavou. To je ta svatozář, se kterou jsou světci zobrazováni. Citliví duchovní hledající někdy toto světlo vidí svým vnitřním zrakem...

... Dosažení světla je vysokým duchovním dosažením, ale není poznáním vědomí Já jsem, které dosahují mudrci na stezce poznání Sebe. Nositelé světla je zpravidla získávají svou zbožností a láskou. Proto často lpí na své úrovni dvojnosti, kterou dosáhli a odmítají poznat jednotu Já jsem. Podle pravidla „každý může dát jen to, co sám má“, světci mohou těm, kteří se obracejí k nim o podporu, pomoci dosáhnout světlo, které sami mají, ale k poznání Já jsem jim přímo pomoci nemohou. To mohou pouze ti, kteří je sami dosáhli. Nejsou proto přesně vzato ani mudrci ani mistry v poznání Já jsem...

Jiří Vacek

... V átmavičáře stejně jako při introspekci obracíme svou pozornost do našeho nitra, ale nezajímají nás činnosti mysli, ale vědomí, které si veškeré dění v mysli uvědomuje. Proto v átmavičáře obracíme naši pozornost na pozorovatele, což je naše vědomí, které si vše uvědomuje – klid i neklid mysli – a na prvém místě svou existenci a totožnost. Provádění átmavičáry stejně jako provádění introspekce nevyžaduje žádné a proto ani náboženské přesvědčení. V obou případech pracujeme se stejným vědomím, kterým jsme. Jediný rozdíl je v předmětu, na který obracíme svou pozornost...

Jiří Vacek

Zralé duše se nabaží života v našem nebožském světě a zatouží po návratu zpět k Bohu. Pro ty je určena praxe stezky, která vede naším nitrem k našemu pravému Já a skrze ně k Bohu. Jejím cílem je uvědomění si našeho vnitřního božství na základě tohoto poznání praxí, která vytváří předpoklady naší spásy. Ta není záležitostí, která by byla dosažena v čase odchodu z těla, ale celým naším životem. Jinak řečeno. Pokud chceme dosáhnout vysvobození ze zrodů v nebožském světě, musíme o ně usilovat po celý náš život.

Jiří Vacek

... Ve svém životě jsem se setkal s mnoha hledajícími. Viděl jsem, že by potřebovali pomoc na stezce, ale že současně ji ode mne, obyčejného člověka nemohou přijmout. Prostě v Čechách nikdo nemůže být prorokem. Tak jsem většinou raději mlčel. Často se setkáváme v různých duchovních školách s tím, že nejdůležitější působení mistra, které spočívá ve vedení žáků k vlastnímu dosažení, je odsunováno do pozadí a upřednostňuje se uctívání osoby mistra a šíření jeho pověsti i když nejvyšší cíl každého pravého mistra spočívá právě v takovém vedení žáků, aby dosáhli totéž co mistr...

Jiří Vacek

Ježíš pozdvihuje chléb a poučuje nás: „Toto je mé tělo.“ Jelikož Ježíš je Kristus, vědomí Já jsem, nemluví o svém těle, ale o vědomí Já jsem. Učí nás chléb skutečně duchovně pozdvihovat a to doslova a nikoliv obrazně.

Jak se tak děje? Takto!

I chléb je jako každá potrava a vůbec vše stvořené ve svém základě vědomí Já jsem. To vše v sobě obsahuje a také naplňuje. Když se na tuto pravdu soustředíme a přímo si uvědomujeme vědomí Já jsem přítomné v potravě, skutečně chléb a každou potravu duchovně proměňujeme vyzdvižením do úrovně Já jsem.

Jiří Vacek

Tak jako nejsou všichni mistři stejní, nejsou stejní žáci. Tato pravda je jasně vidět i v životě Mahárišiho. Zřejmě věnoval největší péči těm, kteří jej opravdu milovali a zcela se mu odevzdali. Těm mistr pomáhal, když opouštěli tělo, aby dosáhli vysvobození. Nejznámější je případ krávy Lakšmí. Údajně se do ní vtělila jedna uctívatelka. Zvolila zřejmě tento způsob, jak dosáhnout úplného vysvobození. Maháriši její náklonnost opětoval a žákyně v těle krávy s pomocí Mahárišiho dosáhla vysvobození.

Jiří Vacek

Občas tuto pravdu nalezneme v duchovní literatuře, ale málo jí rozumíme. Mistr není tělo a proto ani jeho tělo, celá zevní osobnost není Bohem i když je mu blízko. Mistr je vědomí Já jsem, které v něm září stejně odhalené jako v Bohu. Svým odhaleným Já jsem je mistr stejné podstaty jako sám Bůh. Pokud si uvědomil Otce, brahman, je v tomto smyslu těsně s Bohem spojen a sjednocen. Skrze své Já jsem se mistr podílí na božském Já jsem a to tím víc, čím víc toto sjednocování v jeho životě probíhá. Proto můžeme mistra vnitřně uctívat jako Boha, který je v něm plně odhalen.

Jiří Vacek

Já, vědomí Já jsem je jako naše Slunce. Jedno je dárcem pozemského života, druhé života duchovního. Obě svítí na každého stejně, pokud se jejich záři vystaví. Mistr, vědomí Já jsem takto pomáhá všem, kteří se dostanou do blízkosti těla, které nosí...

... S tím souvisí i tak zvané zasvěcení. Není ničím jiným než pomocí, kterou mistr udílí žákovi, kterého si vybral. Taková pomoc je ještě účinnější než pouhá blízkost mistra v těle. Vždy platí, že každý může dát jen to, co má a také jen tolik, kolik toho má.

Jiří Vacek

Kdo hledá poznání Sebe, ke zdaru své stezky nutně potřebuje znát, co se děje při meditaci s mistrem. Mistrem je podle mého názoru každý hledající, který dosáhl poznání Sebe, svého pravého Já – vědomí Já jsem a dokáže v tomto stavu ze své vůle setrvat delší dobu. Právě toto je podle mého názoru mistrovské umění a kdo je zvládl, jak bylo řečeno, je proto mistrem. To neznamená, že je například neomylný nebo, že je na konci stezky. Od poznání Sebe, našeho pravého Já je ještě k poznání Boha Otce, brahman cesta dlouhá. Proto není mistr jako mistr. Někteří jsou k uvědomění brahman blíž než druzí mistři. Mistři také vyzařují Já každý s jinou silou.

Jiří Vacek

... Každé ego je nejen ztotožněním s tím, co nejsme, ale současně i omezením na ně. Pravé Já, na rozdíl od nepravého, je nestvořené a současně i neomezené a proto i svobodné. Při rozpouštění ega je proto nezbytné věnovat pozornost i této složce ega. Naše pravé Já je všude a ve všem a proto není omezené na určité místo v těle. To, že na počátku života v Já je cítíme na určitém místě v těle, neznamená, že je na toto místo omezeno. To, co je omezuje, je naše nevědomost. Navíc samo umístění Já ve vztahu ke světu do těla je chybné. Svět se nachází ve vědomí, které je základem jeho existence a nikoliv vědomí ve světě. Náš svět je obsahem vědomí a nikoliv opačně...

Jiří Vacek

Ramana Maháriši často přirovnává jedince, který dosáhl cíle stezky k „ocean like river“, neboli k řece, která se podobá oceánu. Co tím míní? To, co je společné řece, která se vlévá do oceánu a oceánu samotnému, je voda. Ta v uvedeném příměru zastupuje absolutní vědomí. Voda, která tvoří řeku a vodu oceánu se mísí a splývají v jeden svou činností rozlišený celek – absolutní vědomí Já jsem. Přesně to se odehrává v jedinci na konci stezky. Vědomí, které je životem jedince, poznává vědomí absolutní pomocí jejich společné jednotné podstaty, kterou je vědomí Já jsem. Jedinec svým vědomím vplývá do vědomí oceánu a voda oceánu přijímá do sebe vodu řeky. To vše je přirovnání, které se vztahuje k vzájemnému spojování obou vědomí, vědomí jedince s vědomím božím.

Jiří Vacek

... Proto je nesmírně důležité neztrácet nikdy soustředění naší pozornosti na Já ve všech jeho projevech. Je to právě naše pravé Já, vědomí Já jsem, které nás svou mocí osvobozuje a uchvacuje. To platí jen tehdy, když zaměřujeme jeho oživující a posilující moc pomocí jeho pozornosti na ně samé. Átmavičára je tak proces, ve kterém my, vědomí Já jsem osvobozujeme samy sebe mocí našeho vědomí Já jsem. Proto také jen my sami se můžeme osvobodit a poznat naši pravou podstatu Já jsem pomocí moci, která je jí vlastní. Druzí nám k tomu mohou pomoci, ale to hlavní, provádět átmavičáru, musíme my sami...

Jiří Vacek

... Ježíš v tomto výroku mluví o tom, co Indové nazývají satsang. Proto se hledající mají scházet a společně meditovat, aby tak získali velkou duchovní podporu. Uvědomit si božské vědomí v nás musí každý sám za sebe. Každý může a má vstoupit na stezku, ať má nebo nemá mistra. Bez vlastního úsilí nemůže uspět. Je však jeden úsek stezky, který hledající sám nezvládne: je jím uvědomění jeho Já jsem. To je bez pomoci toho, kdo si již Já uvědomil, nedosažitelné. Tuto pomoc může právě získat ve společné meditaci. Bez velkého úsilí a poctivé práce na sobě není nikdo nabízenou pomoc schopen přijmout a uvědomit si Já jsem...

Jiří Vacek

Obrátili se na nás zájemci o naše knihy. Chtěli je zaslat expres, aby je měli dříve, než odjedou za jógou do Indie, protože si knihy chtěli vzít sebou. Jindy byl jeden z přátel svědkem, jak se Ind, který se zdržoval v republice, divil, jak je možné, že poskytujeme zájemcům možnost studia posvátných indických textů, jako je Tripura a další. Oni se prý k nim v Indii nedostanou, protože jsou drženy v tajnosti a přístup k nim je velmi obtížný. Náš přítel Ind Shivpuri z indického velvyslanectví nalezl také svého mistra v Čechách. Byl jím Jarka Kočí.

Jiří Vacek

... To, co se nachází v podvědomí, jsou skutečné síly a je proto nutné s nimi i takto zacházet, to jest rozpouštět je v souladu s jejich zákonitostí. Rozhodně se nevyplatí je pouze potlačovat. I potlačené síly působí na nás dál a což je horší, aniž bychom si jejich vlivu až vlády nad námi byli vědomi. Vyčištění podvědomí je důležitým krokem nejen k naší vnitřní svobodě, ale i ke konečnému vysvobození. Lze očekávat, že se tyto síly projevují právě v okamžicích odchodu z těla. Mohou proto svou mocí překazit naše osvobození a to i tehdy, máme-li poznání Sebe, ale není dostatečně upevněno...

Jiří Vacek

Vědomí není jen statická, nečinná existence, ale má i svou tvořivou moc. Tou plynule a bez ustání tvoří svět i udržuje jeho chod i životy všech bytostí. Vědomí a jeho moc nejsou dva, ale jedno. Proto můžeme i právem říkat: Já jsem inteligentní tvořivá moc. Tato moc vědomí je ovládána jeho pozorností. Kam se soustřeďuje vědomí Já jsem, tam proudí i jeho tvořivá moc. Na základě této zákonitosti a s jejím využitím můžeme proto působit v naší bytosti i ve světě. Pozornost vědomí, to, nač je zaměřena, určuje naše mysl.

Jiří Vacek

Jednota nespočívá v tom, že v projevu neexistují rozdíly či rozlišení, ale že vše je vzájemně propojeno, že celý vesmír je jednotný a nedvojný a vše je závislé na všem. I v zevním pohledu, když se zamyslíme, můžeme vidět v našem světě plno jednotících prvků. Tak například vzduch, bez kterého nemůžeme žít, je jen jeden a společný všem lidem i zvířatům. Není rozdíl ve vzduchu, který dýcháme my a druzí, ale je společný všem.

Jiří Vacek

... Vysvětlení je skryto v poučce: „Neodejdeš odsud, dokud nezaplatíš do posledního haléře.“ Výrok se týká vysvobození ze zrodů v nebožském světě, dokud není splacena i poslední malá část karmy – její haléře. Konec stezky s sebou přináší i ukončení znovuzrozování. To je ovšem podle karmického zákona možné pouze tehdy, když plně vyrovnáme své karmické dluhy. Jinak nás nepříznivá karma, její odstředivé síly, stáhnou opět zpět do nového zrodu v nebožském světě. I světci a mudrci mají svou karmu z mnoha dřívějších vtělení, ve kterých ne vždy byli na stezce k Bohu, ale často dokonce se dopouštěli karmických přečinů. Tento zbytek karmy, onen poslední haléř, jim brání odejít do božského světa. Pokud trvalé vysvobození chtějí, musí jejich karma být do „posledního haléře“ rozpuštěna...

Jiří Vacek

Jóga nebo mystika není soubor duchovních cvičení, ale způsob života, který má obnovit náš původní božský stav. Kdo bere stezku vážně, nedělí svůj život na cvičení jógy či mystiky a na život ve světě. Dokonce jej nedělí na zevní, ve světě a na vnitřní, v duchu. Žije jen jeden život, kterým se ze všech sil vrací tam, odkud jsme odešli, což je Bůh. A opět nemáme patřit Bohu jako třeba zevní lidé patří nějaké své skupině, jako je rodina, církev, národ a podobně. Máme se – a to doslova – stát dítětem božím, členem jeho božské rodiny a to nikoliv pouze zevně, ale – a to hlavně – v duchu a vědomí Já jsem.

Jiří Vacek

Pokud neodpustíme druhým bez výjimek vše, Bůh ani nám nemůže odpustit, protože ti, kterým neodpouštíme, jsou součástí jediného Boha, ke kterému patříme i my. Kde není odpuštění, není ani nemůže být ani Bůh, protože je láska. Aby láska mohla nastoupit, musí nejprve přijít naprosté odpuštění. Kde není plné odpuštění, vládne neláska, která nás uzavírá Bohu – lásce, protože láska neumí neodpouštět. Kde vládne neláska, nevládne Bůh. Chceme-li Boha, který je láska, musíme i my být jako on – stát se láskou. Chceme-li Boha – lásku, nestačí nechovat nelásku, ale musíme začít milovat a víc být sami láskou.

Jiří Vacek

... Svět, do kterého jsme se zařadili svým myšlením a jednáním, je přesně zákonitě náš vlastní. Svět není sám o sobě zlý ani dobrý, ale my se do něho zařazujeme v souladu s tím, zda žijeme buď boží vůlí nebo pod Mojžíšovým zákonem „krev za krev“. Svět proto nelze zevní činností libovolně měnit, ale právě naopak. Zařazujeme se do takového světa, do jakého svým myšlením a jednáním patříme. Změnou svého myšlení a jednání můžeme docílit změnu svého zařazení ve světě, ale nikoliv svět sám. Tvrzení, že my máme moc změnit svět k lepšímu zevními prostředky, je zásadně chybné. Pokud se nezměníme v souladu s božími zákony my sami, pak svět nejen nemůžeme zachránit, ale dokonce mu zákonitě škodíme, byť by naše úmysly byly dobré, protože jsme ovládáni nepravdou zla...

Jiří Vacek

Pokud chceme správně pochopit to, co se nám předkládá jako Ježíšovo učení, musíme jej, jeho osobu a učení chápat duchovně, vnitřně a nikoliv historicky a zevně. Z hlediska dnešní historické vědy je existence Ježíšovy osoby sporná. Není vědecky doložena. Jeho význam však nespočívá v oblasti vědy, ale Ducha. Bible je souborem duchovních, náboženských poučení, která jsou určena upřímným hledajícím Boha v sobě. Platí sama o sobě, protože jsou pravdivá a nikoliv proto, že je hlásají autority, pro které je jiný názor než jejich zločinem. Její pravdy má každý na prvém místě uskutečnit v sobě, ve svém nitru. Není proto určena pro davy, jako skupinové náboženství, ale pro ty, kteří hledají pravdu o sobě a Bohu ve svém nitru.

Jiří Vacek

Rolník ví, že aby sklízel, musí nejprve sázet a sít, protože bez příčiny není následku. Když zaseje, často se dlouho nic neděje, soudě podle toho, že zevně není nic vidět. V zemi, která byla oseta, však probíhá klíčení, které zevně není vidět, ale bez kterého by se nad zemí v náležité době neobjevily vzklíčené rostliny.

Obdobně je tomu s našimi prosbami, modlitbami a vyplňováním našich přání. Nejprve se zdá, že nejsme Bohem slyšeni a mnozí jsou proto přesvědčeni, že naše obracení se k Bohu je neúčinné. Ztrácí proto víru v moc meditace a modlitby k Bohu v přesvědčení o neúčinnosti našeho obracení se k Bohu a proto opouští modlitby a meditace v přesvědčení o jejich neúčinnosti. I sama jejich víra v Boha a v jeho pomoc bývá oslabena až ztracena.

Jiří Vacek

... Důležité je při rozhodování o naší budoucnosti ve světě vycházet z pravdy, že nejsme tělem a proto se rozhodujeme v souladu s touto pravdou. Řešit svou budoucnost z postoje „jsem tělem“, znamená posilovat pouto k tělu, kterým nejsme a tak vytvářet překážky dosažení, které je naprostým rozpuštěním totožnosti s tělem. Pokud již přímo nahlížíme naši rozlišenost od těla, musíme tento správný postoj udržovat vždy současně s naším vyjadřováním. Rozumové pochopení „nejsem tělem“ a myšlení s tím v souladu je důležité. Skutečná a pravá netotožnost s tělem je však něčím mnohem víc. Je přímým poznáním ve vědomí, ve kterém přímo prožíváme: „Nejsem tělem, ale vědomím, které tělo oživuje“...

Jiří Vacek

Vědomí Já jsem je sebe si vědomé, absolutní bytí.

Meditace je soustředění pozornosti vědomí na předměty nebo na ně samé. Poslední je átmavičára.

Soustřeďuje se vědomí svou pozorností a nikoliv mysl.

To, co se soustřeďuje, je vždy důležitější než to, nač se soustřeďuje.

K tomu, nač se soustřeďujeme, proudí spolu s pozorností vědomí i jeho tvořivá moc.

Proto nač se soustřeďujeme a čím déle se soustřeďujeme, to oživujeme a posilujeme. Čemu pozornost nevěnujeme, slábne a mizí.

Jiří Vacek

Karmický zákon není jen božskou trestající spravedlností, jak se často, ale nesprávně chápe. Ve skutečnosti je zákonem vzájemnosti, reciprocity, spojením všeho se vším a ve všem. Nikdo, žádný jedinec neexistuje sám a oddělen od světa, ve kterém žije a od jeho bytostí. Karma vše a všechny spojuje. Odhaluje souvislost všeho a všech se vším a tím i jednotu veškerého stvoření v jediném vědomí Já jsem.

Jiří Vacek

K poznání Já nám může pomoci jen ten, kdo je sám dosáhl, umí do jeho vědomí vstupovat a udržet se v něm delší dobu. Bez takové pomoci je poznání nemožné dosáhnout. Na světě je takových mistrů – a toto duchovní umění je skutečně mistrovské, velmi málo. To platí například i o Indii. Naše země má tu obrovskou milost, že těchto mistrů má již delší dobu několik a navíc na rozdíl od mnohých cizokrajných mistrů jsou poměrně snadno dostupní. A nejsou to jen muži, ale i ženy. Proto bychom právem očekávali, že si praví hledající budou možnosti meditovat s takovými mistry vážit jako nejvzácnější duchovní milosti. V praxi je tomu často však naopak. Většina hledajících si důležitost meditace s mistrem pro dosažení poznání jednak neuvědomuje, jednak si takové příležitosti vůbec neváží.

Jiří Vacek

Všechna náboženství se shodují, že největší dobro je sám Bůh, život s Bohem a v Bohu. Člověk proto po svém stvoření žil v božím stvoření neboli v ráji, v božím, nebeském království. Je-li Bůh největší a absolutní dobro, tak jeho ztráta je největším zlem, jaké existuje, které je také současně i zdrojem a příčinou všech dalších zel. Z toho vyplývá, že jediným a trvalým zlem je ztráta spojení člověka s Bohem. Chceme-li je odstranit, musíme se vrátit zpět k Bohu, který je dárcem všeho, co je skutečně dobré.

Jiří Vacek

... Správnou praxí, to jest využíváním vlastních tvořivých sil se tak osvobozujeme z moci zlého, které jsme sami vytvořili. Mistrům a světcům toto poznání a umění dává možnost lepšího a účinnějšího vedení žáků a také vytváří předpoklady pro vysvobození z nových, nebožských zrodů.

Jiří Vacek

Takto nás Ježíš učí se modlit. Víme však, jaká je podstata této vůle a známe její záměry, což jsou dvě různé věci? Snad nejlépe je říci, co vůlí boží není. Bůh není osoba, totalitní vládce, který vyžaduje naprostou poslušnost a chce, aby se stalo to či ono, abychom něco učinili nebo neučinili. Na druhé straně nic v našem světě nemůže existovat a také neexistuje, co není jeho vůlí. Kdyby něco takového existovalo, pak by Bůh nebyl Bohem a něco – něčí vůle by bylo mocnější než on. Proto vše, co se děje, je vždy svým způsobem boží vůlí. Jelikož však Bůh dal lidem svobodu rozhodování a toto rozhodnutí uskutečňovat, je zřejmé, že ač vše se děje boží vůlí, přece není božím přáním, aby vítězilo zlo nad dobrem, nenávist nad láskou. Jeho vůlí je pouze, aby lidé měli svobodu rozhodování a nesli její následky.