Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Člověk míní, ale šakti mění. V týdnu s Miluškou přemýšlíme, že bychom na víkend jeli konečně na chatu. Při čtvrteční ranní meditaci nás přátelé překvapí: v sobotu bude v klubovně maratón. Jestli nechceme jít na něj také. Takhle nás pokoušejí. Nakonec slibujeme účast...

Jiří Vacek

Jestli si někdo myslí, že získá osvícení jen proto, že se vyspí s mistrem, ať již v mužském či ženském těle, velmi se mýlí. S učiteli, kteří nabízejí duchovní pomoc výměnou za sex, bychom měli být velmi opatrní. Promiskuita ani nabádání k ní nejsou známkami pravého učitele. Svoboda není ani v celibátu ani v promiskuitě, ale v přeměně sexuelní energie ve světlo...

... Podrobně o sexu a jeho roli v duchovním živote viz „Sexualita v józe a mystice, tantra a tao jóga“.

Jiří Vacek

Často říkám: „Od duchoborců je vždy možno očekávat to nejhorší“. Místo, aby čistili svou rozmrzlou žumpu, tak jim vůbec nevadí...

... Co si vlastně takoví lidé myslí – a není jich málo, že na stezce dosáhnou, když nedodržují ani základní pravidla slušnosti, opravdu nevím...

Jiří Vacek

Tam, kde je ego a není poznání sebe, nejsou ani ty nejzákladnější předpoklady pro hodnocení duchovních vlivů. Jelikož není zrušeno pouto k zevnímu světu, hledající mají trvalý sklon přikládat větší důležitost zevním, tělesným projevům, které provázejí působení šakti. Nejvyšší duchovní úroveň je však oblast neprojevu, který počíná oblastí světla a pokračuje do ryzího vědomí Já jsem. Ego také rádo své nedostatky připisuje mistrovi a naproti tomu úspěchy si rádo přivlastňuje. Je náchylné k úsudkům typu: „Meditace nebyla dobrá, protože mistr je slabý“ a podobně. Když se mu meditace daří, neváhá si její zdar přivlastnit.

Jiří Vacek, Martin Tomeš

V malé knížečce se Guru Rinpočhe zabývá nesprávnými názory naší mysli, které nám brání v dosažení poznání a vysvobození. Příhodně je nazývá démony. Skutečně také jako zlí duchové působí. Mají i jak sílu, tak i určitou vědomou inteligenci, které společně směřují k tomu, aby svůj obsah uskutečnily. K tomu potřebují, aby se nás, našeho vědomí zmocnily. Pro jejich zneškodnění je na prvém místě důležité je znát. Pokud je nedokážeme rozpoznat, nemůžeme s nimi ani pracovat.

Martin Tomeš tyto „démony“ sestavil do přehledné tabulky, abychom se s nimi mohli důkladně seznámit. K velkému zadostiučinění jsem shledal, že se tabulka neliší od toho, co učím...

Jiří Vacek

Pozorovatel není jen uvědomování si: „Jsem vědomí, které vše pozoruje“, ale i vědomí: „Nejsem nic, co mohu pozorovat“. Na to poslední, „nejsem nic, co mohu pozorovat – nejsem světem, tělem, city a myšlenkami“, se často zapomíná, ač právě rozlišení vědomí od nevědomého, našeho pravého Já od nepravého Já, od ne-já, rozpouští ego a je proto svrchovaně důležité.

I když se uvědomujeme jako pozorující vědomí, můžeme se ztotožňovat s tělem a se svými city a myšlenkami, neboli udržujeme ego.

Jiří Vacek

Stále se nám podsouvá přesvědčení, že kritizovat je špatné a vlastně se nesmí – zejména mistry. I Ramana Maháriši prý nikdy nikoho nekritizoval. Pravdu, že kritizoval, jsem dokázal již vícekrát, například Krišnamurtiho.

Nyní jsem objevil další jeho „hřích“, kritiku Aurobinda Ghose. Čtenář ji nalezne v knize „Face to Face with Sri Ramana Maharshi“, str. 149. Maháriši nesouhlasí s Aurobindovým názorem, že plné a dokonalé uvědomění Já není možné v běžném lidském těle, ale pouze v takovém těle, které je odolné proti nemocem a nezemře bez našeho přání.

Jiří Vacek

... S úžasem zjišťuji, že je možné číst roky duchovní literaturu a nepochopit to hlavní, oč jde: rozpustit a nikoliv produchovnit ego.

Ego není od Boha stvořené, ale ego je výtvorem bytostí, které ze své svobodné vůle opustily Boha...

Jiří Vacek

Tak a podobně se ptají lidé, kteří v Boha nevěří ani o něho nestojí. Když pak najednou čelí takovým hrůzným věcem, jako jsou koncentráky, najednou se ptají po Bohu a svalují za ně zodpovědnost na Boha. Oni nic – to Bůh...

... Bůh je všude a ve všem, proto byl a je i v Osvětimi. Potíž je, že lidé v Osvětimi nebyli v Bohu. A nejen nebyli, ale chovali se v rozporu s tím, co Bůh učí....

Jiří Vacek

... Nemáme milovat předměty jako předměty a bytosti jako těla, ale Boha, vědomí Já jsem v nich. To má také na mysli, když Ramana Maháriši říká: „Nedívejte se na věci (svět, bytosti) jako na věci, ale jako na Boha“. To je také vrchol lásky k Bohu, která takto zahrnuje i naše bližní. Ti, jejich podstata, pravé Já, Kristus nejsou jejich tělem ani myslí, ale vědomím Já jsem...

Jiří Vacek

... Snažit se o vytvoření ráje zevně a zevními prostředky nemá s pravou duchovností nejen vůbec nic společného, ale je jejím opakem: je pustým materialismem, který chce ráj bez Boha...

Jiří Vacek

... S tím větším podivem sleduji, že mnozí si nejsou ani vědomi, čeho jsou účastni, jaká milost se jim nabízí. Jsou vlažní nebo dokonce kritičtí. Sami nic nedokázali, ničím nepřispěli, ale kritika, to je jejich doména. Kdo se ohlíží od pluhu, není mne hoden, se na ně vztahuje plně. Milost jim bude vzata a budou marně naříkat nad tím, co propásli...

Jiří Vacek

Buď jsme pokorní nebo pyšní; něco mezi tím neexistuje. Současně plně platí, že pýcha je z duchovního hlediska smrtelný hřích, protože zabíjí náš duchovní život. To, co je pyšné, je ego, naše nepravé, od Boha odpadlé já, padlý Adam. Hlavním cílem stezky je zmizení ega. Pokud však ego propadlo pýše, pak nejen nemizí, není rozpouštěno, ale naopak posilováno obdivem, který sobě chová.

Jiří Vacek

Někteří lidé zapomínají, že věda je výtvorem Boha a nikoliv Bůh výtvorem vědy. Rozum je z Boha, je jeho částí, ale Bůh jej přesahuje. Proto rozum nemůže Boha poznat, ale pouze na základě svých zkušeností s ním jej vykládat.

Jiří Vacek

... Řešení otázky nebožského světa nespočívá v jeho přeměně na svět božský, ale v dosažení plného poznání Boha v nás a v odchodu z tohoto světa do světa božského. ...

Jiří Vacek

... Někteří hledající si stěžují, že necítí lásku. Myslí tím cit lásky. S tím bych se příliš netrápil. Mnohem důležitější je necítit nelásku ve všech jejích projevech od nejhoršího, jímž je nenávist, až po tak dobře známé: „nemám ho rád, je mně nesympatický“. I v této nejslabší podobě je velkým proviněním, které nám nesmírně škodí. ....

Jiří Vacek

... V meditaci, je-li soustředěním na Boha, se s ním nejen spojujeme, ale čerpáme i jeho sílu. Takto vstupuje prostřednictvím správné meditace Bůh doslova a nikoliv obrazně do světa. Meditace vede neprojevené božství do projevu. ...

Jiří Vacek

Mnoho hledajících se na stezce chová naprosto nesmyslně. Často hodně meditují, ale své ego ponechávají nedotčené nebo je dokonce posilují. Například tím, že jsou pyšní na svou duchovnost, na své meditace, znalost stezky, své názory a podobně.

Jiří Vacek

Aby Pavel nepřišel o prostředky na nájem klubovny, přeložili jsme do ní naši středeční meditaci, kterou máme pravidelně večer u nás v bytě. V klubovně bylo  plno. ...

Jiří Vacek

... Silné rozumářské ego bez pokory a plné nečistot, zamění rádo filosofii jednoty za jednotu samu, její rozumové a navíc nedostatečné pochopení za její dosažení. Jediným výsledkem je silné duchovní ego, které odmítá veškeré úsilí. Navíc pohrdavě ze své výše zhlíží na nebohé a nevědomé dualisty. ...

Linda Kudrnová, Jiří Vacek

(Viz článek Zprávy z Ramanášramu)

... Dnešní vedení Ramanášramu se rozhodlo upřednostňovat kult osobnosti Ramana Mahárišiho před praxí jeho učení, kterou je átmavičára... I osoba mistra si bez pochyb zaslouží úctu a lásku. Tato úcta a láska by však měla být převážně zaměřena do našeho nitra a nikoliv pouze zevně. Jejím nejlepším i nejsprávnějším vyjádřením je vlastní poctivá praxe mistrova učení. To je také jedině pravé jeho žákovství i uctívání. Zevní klanění, jak sám často Ramana připomínal, jím není.

Jiří Vacek

... Na základe těchto rozdílů je zřetelně vidět, jaké nesmírné a nedocenitelné milosti se našim přátelům dostává, ale i jak nedostatečně někteří si jí váží a využívají ji ke své škodě. Někteří se chovají, jakoby zase tak o moc nešlo v nějakém bláhovém poblouznění, že tuto milost budou mít stále, že je něčím samozřejmým. Není....

Jiří Vacek

Pravé působení mistra je vždy vnitřní, duchovní, a proto i neviditelné. Zevně není vidět, a proto materialisticky zaměření hledající je nevnímají a domnívají se, že neexistuje nebo, že zevní projevy jsou  důležitější. Právě proto nás mistři, například Ramana Maháriši, varují před posuzováním mistrů. Většina hledajících není tak uvnitřněná, aby byla schopná jejich duchovní stav a působení alespoň poněkud rozpoznat.

Jiří Vacek

Když někomu odpustíme, pustíme se my sami zátěže z pocitů ublížení, lítosti, hněvu, nepřátelství a jim podobných. Zbavíme se tím jejich zátěže a jejich nepříznivých dopadů na nás. Samotných skutků a jejich původců se naše odpuštění nedotýká. Zákonitost akce a reakce neboli odplaty působí dál nezávisle na tom, zda jsme odpustili či nikoliv. Vždy sklidí, co způsobili zevně i vnitřně, až nastane určený čas.

Jiří Vacek

Zlý člověk je přesvědčen, že zlo se vyplácí nebo že je alespoň oprávněné. Tento názor plodí přesvědčení, že nic jako vesmírná spravedlnost neexistuje a dokonce, že život končí se smrtí těla a po smrti nic není a není se proto čeho bát. Proto se zlý člověk oddává zlu bez zábran. Myslí si, že co neužije teď, je navždy ztraceno. Z tohoto důvodu často, když se blíží jeho odchod z těla, páchá největší zla. Není „jako smyslů zbavený“, ale je skutečně smyslu zbavený. Má zastřený rozum zlem.

Jiří Vacek

Jeden tazatel se ptá, jak se zbavit návyku denního snění.

Denní snění je stejná nežádoucí činnost mysli jako ostatní, a proto o ní platí totéž, co o řízení naší mysli všeobecně. Není pro jeho zastavení nějaký zvláštní postup. Špatné na denním snění je ztráta vědomí sebe a jeho pohlcení ve snu a tvůrčí moc mysli namířená nesprávným směrem...

Jiří Vacek

... Zapsané a přeložené výpovědi jsou obsaženy ve spisku Dr. M. Rawlingse „Do pekla a zpět“. Popisované stavy jsou skutečným peklem, i když bez čertů s vidlemi a kotly s vařící vodou. Nejsou proto o nic hrůznější, ale spíše naopak. Blíží se k popisům nepříznivých bardických stavů z tibetských spisů. Na jejich základě autor vyvrací nebezpečnou lež, že nás všechny po odložení těla očekává světlo, láska a blaženost bez rozdílu, zda jsme byli dobří či zlí, usilovali o poznání nebo nikoliv. Potvrzení, že peklo existuje, nalezneme také v knize S. Grofa „Lidské vědomí a tajemství smrti“. Zážitky, které prožívali jeho pacienti, lze rovněž označit za „pekelné“...

Jiří Vacek

Není to tak, že by pokora byla důležitá jen na začátku stezky a s naším pokrokem by pozbývala na důležitosti. Právě naopak, pokora musí neustále růst a uvolňovat v nás prostor pro působení Boha. Vrcholem pokory je rozpuštění samotného ega, na jehož místě stane sám Bůh – vědomí Já jsem.

Jiří Vacek

... Dobrý večer, dnes nás na maratónu navštívil Saji Baba ze Širdi. Jeho vizi jsem měl během pránájámy při otevřených očích. Seděl vedle vás, nohu přes nohu, šátek na hlavě a usmíval se. Vše bylo zalito světlem. Milá návštěva. Přeji vše dobré...

Jiří Vacek

Ty tam jsou doby, kdy jsem si myslel, že každý, kdo má zájem o esoterní učení, je výjimečný člověk. Není a zdaleka nemá vždy dokonce ani dobrý charakter.