Jiří Vacek - duchovní učitel

Josef Sanitrák

Vážený pane Vacku, s pohnutím jsem právě dočetl Vaši recenzi mé knihy o Karlu Weinfurterovi. S pohnutím proto, že z ní je jednoznačně poznat, že Vám i při posuzování textu jde o věc samu, tedy o to, o co šlo zjevně Karlu Weinfurterovi a o co by vlastně mělo jít každému - totiž o duchovní zrání každého z nás.

Martin Tomeš

Článek Ještě ke snům vznikl jako přímá reakce na debatu s přáteli a proto, jak se ukázalo, může být, tak, jak byl napsán, vnímán jako poněkud vytržený z kontextu. Děkuji proto všem, kteří mě na to upozornili.

Takže pro upřesnění: článek Ještě ke snům je pro ty, kteří se přes den uvědomují jako Já jsem či jako pozorovatel a v noci jim to z nějakého důvodu prostě nejde. V tomto případě je vždy na vině buď ještě částečné ztotožnění s myslí nebo její nedostatečná kultivace (a o tom byl onen článek) nebo oboje...

Jiří Vacek

Bible je ryze mystická kniha. V jejích symbolech k nám promlouvají hluboké duchovní pravdy, které nás poučují o naší stezce.

Tak vinice je oblast ducha. Dělníci na vinici jsou mystici, práce na vinici je duchovní praxe. Jejím výsledkem, plody, jsou hrozny, které nám po další práci dávají víno – duchovní světlo. Na vinicích se však nesetkáváme jen s dělníky, ale i s liškami. Ty nepracují, duchovně neusilují. Jsou to šelmy, které nehledají Boha, ale jen nasycení svého ega a nic víc. Tento cíl je jím vším a kousat poctivé hledající je k tomu prostředkem. Jsou i nositeli životu – rozuměj duchovnímu – nebezpečné vztekliny. Svůj  vztek si vylévají jak na mistrech, tak na jejich žácích. Chtějí jedny poštvat proti druhým, a tak je rozdělit a zhatit velké dílo – kvašení hroznů. Terčem jejich zla se zákonitě stávají mistři, kteří dělníky na vinici Páně vedou. Lišky jsou také ti farizeové, kteří sami do království nebeského nevcházejí, neboli duchovně neusilují, ale druhé od duchovního úsilí a od těch, kteří je učí, odvracejí...

Jiří Vacek

Koncem července byla velká horka a déšť nepřicházel. Na zahradě kolem chaty vše vadlo. Proto jsem jeden den, jak mě učila Míla Tomášová, čaroval déšť. Asi 5 minut; víc mě to nebavilo. Trochu za chvíli napršelo, ale skoro neznatelně. Asi druhý den jsem otevřel „Deníček“ Faustyny Kowalské a hle co čtu. Klášterní zahrada také trpí suchem a krásné květy vadnou. Faustyně je jich líto a modlí se k Ježíšovi o déšť. Ale pozor: 3 hodiny. Pak vydatně zapršelo...

Jiří Vacek

Velmi potřebná a poučná kniha, která popisuje začátky mystického a jógického hnutí v Čechách koncem 19. a začátkem 20. století. Líčí situaci, jakou si hledající ani neumí představit. Hrstka lidí včetně K. Weinfurtera je vnitřně puzena hledat vnitřní stezku k něčemu vyššímu, ale neví ani přesně, co hledá a nemá nic, z čeho by mohla vycházet. Chybí jak literatura, tak učitelé. Proto zkoušejí vše možné a často i nemožné: spiritismus, okultismus, magii, tajné společnosti, které mnoho slibují a nic nedávají. Hledání, které je spíš blouděním než cílevědomou snahou. Chybí jakákoliv literatura s jasnými návody k praxi i ti, kdo by mohli po cestě vést. Nakonec nacházejí až po mnoha omylech a plodem tohoto hledání je Weinfurterův Ohnivý keř, který jako prvý u nás odhaluje praktickou mystiku s návodem „jak na to“. Pod jeho vlivem začíná s praxí tam popsanou cvičit mnoho zájemců jak písmenková cvičení tak i tiché soustředění na Srdce. Z tohoto Weinfurterova díla vycházejí další mystici dnes zvučných jmen: Fráňa Drtikol, Bedřich Hejhal, Jaroslav Kočí, Květoslav Minařík a mnozí další. I pro mne byl Ohnivý keř prvým popudem k mystické praxi a vedením na ní.

Martin Tomeš

Po debatě se svými přáteli a na základě některých dotazů a problémů, které někteří zmínili v souvislosti se snovou praxí, jsem cítil potřebu se pořádně zamyslet, abych zjistil, proč to někomu jde a někomu ne. Protože je velmi pravděpodobné, že to tak bude u více lidí, rozhodl jsem se uveřejnit tento malý článek. Jen ujasnění: nemluvím zde o nutnosti ovládat své sny, ale být bdělý i během spánku, ať už se sny či beze snů.

Jiří Vacek

Faustyna Kowalská (1905 – 1938) se narodila ve venkovské, katolické rodině. Do školy chodila pouze necelé 3 roky. Jiné vzdělání neměla. Snad od narození toužila po Bohu a stát se svatou. Do kláštera chtěla vstoupit již asi v 16-ti letech, ale byla všude odmítána, protože neměla věno neboli dostatek peněz, které by klášteru věnovala. Představa, že za „duchovno se neplatí“, je velmi zjednodušená i nesprávná. Proto asi rok pracovala jako služka, aby si na vstup do kláštera vydělala. Její láska k Bohu byla nesmírná a proto záhy po vstupu do kláštera byla zklamaná, že má tak málo času na modlitby. Stále si psala deník, ze kterého známe její vnitřní duchovní život. Psala jej potají, aby o něm nikdo nevěděl. Její láska k Ježíšovi ji přinášela jeho denní vize, ve kterých spolu rozmlouvali.

Jiří Vacek

Kdo by očekával knihu o tom, jak mistr (1921 – 1986) meditoval a čeho v meditaci dosáhl, bude zklamán. Nic nebo téměř nic takového v knize nenalezne. Geše Rabten, jak jej kniha podává, byl převážně něco jako evropský universitní teolog. Samozřejmě jeho oborem byl buddhismus. V 19-ti letech odešel studovat nejlepší klášterní universitu Sera u Lhasy, kde spolu s mnoha dalšími mnichy – studenty se doslova od rána do večera den za dnem učil nazpaměť předepsané buddhistické texty a diskutoval o nich. Skládal i příslušné zkoušky, které jej opravňovaly k postupu do vyšších tříd, a tak získával i příslušné tituly, přesně tak, jak se děje i na západních universitách...

Jiří Vacek

Obrátil se na mne o pomoc jeden z hledajících. Na meditačních seminářích se seznámil se svou nynější manželkou a mají dítě. Manželka o stezku ztratila zájem a nechce na semináře jezdit. Ač jí manžel před sňatkem jasně řekl, že stezka je pro něho na prvém místě v životě, manželka požaduje, aby své pobyty na veřejných meditacích a seminářích omezil a věnoval se rodině. Manžel taková omezení těžce nese a obává se, že duchovně ztrácí. Tímto střetem zájmů je manželství narušováno...

Jiří Vacek

(Napsáno jako reakce na článek Rodinné konstelace z hlediska džňány, který je publikován na serveru SatGuru.cz)

Pokud nechceme na stezce zabloudit, musíme neustále vycházet ze základních pravd. Ty jsou:

Člověk žil původně v jednotě s Bohem, božským životem v božském světě. Později se od Boha oddělil, ztratil vědomí své božskosti a upadl do ega. Ztráta božského vědomí měla za následek i ztrátu božského světa. Výsledkem je, že ve stavu pádu žije člověk bez Boha v nebožském světě, a proto je nesvobodný a trpí...

Jiří Vacek

Jsem slavný a nevěděl jsem o tom až do 12.00 hod. pátého července 2006. Právě v ten okamžik mně Filip Blažek ukázal na našem meditačním maratónu knihu Roberta Homira „Šokující myšlenky slavných II“, do které jsem byl zařazen, aniž bych o tom věděl. Je tam 11 stránek výtahu z řady „O bibli a jejím učení“. Tak jsem se ocitl mezi velikány jako je T.G.Masaryk, P. Brunton, Jan Patočka, Martin Putna, Chalíl Džibrán a další a přece žil v nevědomosti o své slávě…

Jiří Vacek

překlad: R. Skarnitzl

Vydávat knihy s náměty o Ramanovi Mahárišim a jeho učení je vysoce záslužné a za každý takový počin je třeba poděkovat. Sádhu Óm žil s Ramanou Mahárišim 5 let a nejen žil, ale i prováděl jeho učení – átmavičáru v praxi. Proto jsou jeho poznatky dvojnásob cenné. Knížka, kapesní formát, asi 110 stran, mne upoutala hlavně svou praktickou stránkou.

Jiří Vacek

Všichni mistři, jsou-li pravými mistry, žijí v ryzím neomezeném vědomí Já jsem. Mistrem v užším a přesném slova smyslu je v nich právě toto neviditelné, ale skutečné vědomí, které je i Bohem v nich. Toto vědomí z nich doslova a skutečně vyzařuje do jejich okolí a působí v něm na druhé tak, že v nich budí k uvědomění jejich vlastní božství. To platí samozřejmě pouze za předpokladu, že hledající se tomuto božskému vlivu otevírají s pokorou, odevzdaností, úctou, láskou a s utišenou myslí. Pokud tak nečiní a nesplňují uvedené podmínky, nemohou nic z tohoto božského vlivu přijmout. Mohou se dokonce domnívat, že neexistuje.

Jiří Vacek

... Jen se vrátíme, již nás opět čeká příprava na seminář v Kostolanech a meditace v Bratislavě, která hned následuje. K tomu všemu stále píši jak 12. díl pamětí, tak novou knihu o Moci vědomí a opravujeme knihu „Ze samsáry do nirvány“. Něco jako odpočinek o víkendech neznáme. Práce pokračuje i na chatě.

Jiří Vacek

... Naštěstí jsou i ti, kteří jsou skutečnými přáteli. Jen pro ně má veškerá tato námaha smysl. Zpravidla jsou to i pokojní, tiší, nevýbojní. Denně na sobě vytrvale pracují a zvolna, téměř neznatelně se lepší. Jednoho dne po dlouhém, nepřetržitém a vytrvalém úsilí je najednou vidět změna a nakonec dosahují poznání, což je pro mne velká radost...

Jiří Vacek

Bůh ve své neprojevené podstatě je neomezený a nerozlišený sebe si vědomý Duch, láska, blaženost, svoboda i moudrost. Je sám o sobě a nezávisle na čemkoliv existující absolutno. V tomto smyslu je i nejvyšším a jediným Dobrem, jaké existuje. Nic jiného než on není Dobrem ani dobré. Pokud někdo tvrdí, že v Bohu není zlo, ale ani dobro, říká nebezpečnou polopravdu. Samozřejmě v Bohu zlo nemůže existovat. Nejsou v něm ani relativní dobra, jak je chápeme, ale on sám je jediným a absolutním Dobrem. Absolutní zlo neexistuje, protože by muselo existovat v Bohu, což by jej popíralo.

Jiří Vacek

Volá Jirka Mít; jen tak, aby udržel spojení. Čerpat posilu lze i po telefonu. Ptá se mě také na výklad snu. Přišel k němu Saj Baba a uvnitř nosu mu prorazil nosní přepážku. Pak jsem přišel já a udělal jsem mu totéž. Co prý sen znamená?

Jiří Vacek

... Pokud žijeme v individualitě byť i s vědomím Já, jsme jí omezeni, a proto i nesvobodní a navíc stále v ohrožení novým zrodem v nebožském světě. Stav poznání, ve kterém žijeme na tomto stupni stezky, který označujeme jako átman, není zdaleka stavem konečným ani vysvobozením. Kdo na něm ustrne, jeho vlastní síly nepřátelské vysvobození jej vrátí zpět do samsara a v něm bude nutně i trpět.

Jiří Vacek

... V tomto smyslu jsou individualitou všechny stvořené bytosti. I bozi mají individuální vědomí, i když  si jsou plně vědomi své jednoty s vědomím absolutním. Jejich tělem je světlo a jejich mysl je ve stavu spojení s myslí božskou, neboli se podílí na božské moudrosti. Na takové individualitě není nic nesprávného, pokud nechceme usoudit, že Bůh tvoří nebožsky...

Jiří Vacek

Prosíme: „Odpusť nám naše viny“ a myslíme tím, aby nám Bůh odpustil tresty za naše provinění. Zpravidla ani nelitujeme, že jsme se jich dopustili. Jde jen o snahu vyhnout se trestu a utrpení. Jaké utrpení jsme druhým způsobili, si nepřipouštíme. Ani toho nelitujeme...

Jiří Vacek

Bedřich Hejhal byl velký a opravdový mistr, což je zřejmé z jeho dvou následujících výroků:

„Všemocné je spočinutí Ducha“.

„Svět je vazba všepronikajícího Ducha a hmotného utváření“.

Jiří Vacek

Kromě jistoty své sebe si vědomé existence má člověk ještě jednu nepochybnou jistotu: jednou jeho tělo zemře a zanikne. S ním, což si dobře pamatujme, zanikne naprosto i jeho svět – vše, co jsme měli, včetně našich bližních.

Jiří Vacek

... Co je v těchto stavech v prožívaných světech a ve spánku bez těla a světa skutečné? Nic, co se mění, co mají různé, ale to, co je jim společné, což jsme my, naše já, přesně řečeno vědomí, kterým je prožíváme. Jedno jediné já, vědomí, žije svět bdění, snění i život bez těla a světa. Co právě prožívá, a proto je pro ně i současnou a jedinou skutečností, určuje právě ona síla, která nás přesahuje a ovládá, a to i vzdor naším přáním a vůli. V tomto smyslu jsme zcela bezmocní a nesvobodní. Je velkou nevědomostí tuto pravdu nevidět...

Jiří Vacek

Kdysi jsem si bláhově myslel, že lidé, kteří pěstují jógu, mystiku nebo praktikují buddhismus a podobně, touží po Bohu, poznání Sebe, či nirváně. Velká chyba. Jejich ega si touto a podobnou praxí snaží pouze vylepšit svou existenci v egu. Toho se nejen nechtějí vzdát, ale snaží se své ego zbožštit, chtějí se stát Bohem se svým egem. Proto se tak rádi věnují nejrůznějším druhům magie, například myšlenkové nebo cvičí jógu s nadějí, že se stanou božskými bytostmi. Proto mají v takové oblibě tvrzení o jednotě, a že jsou TO, a proto s takovou radostí berou doslova poučení, že není oč usilovat. To je jen marnost nad marnost. Tudy stezka nevede. To vše jen posiluje ego a tím i náš pád, naši nevědomost , a proto i nesvobodu a utrpení.

Jiří Vacek

Někdy se říká, že džňána jóga je filosofickou stezkou. Pokud chápeme filosofii jako lásku k moudrosti, pak je takové označení správné. Džňánin miluje pravdu a snaží se jí poznat. Pokud označení filosofické chápeme tak, že jde o pouhé rozumování, velmi se mýlíme. Stezka poznání sice začíná rozumovými úvahami, ale po získání správného přesvědčení rozum odkládá, mysl zastavuje a obrací pozornost vědomí na ně samotné.

Jiří Vacek

... Je zřejmé, že nejvyšším cílem stezky je vysvobození, stav, ve kterém se již znovu nerodíme v nebožském světě. Nic jiného jím není. Největším mistrem je ten, kdo toho dosáhl. Ti, co toho nedosáhli, ač mohou být mistry, nejvyššími mistry nejsou. Jestliže Míla Tomášová sama o Drtikolovi tvrdí, že je již opět mezi námi, a když má pravdu, pak je zřejmé, že Drtikol nedosáhl stavu džívanmukti ani vidéhamukti. Není proto také nejvyšším mistrem, není osvobozený...

Jiří Vacek

... Prvotní a rozhodující příčinou v řetězu příčin a následků neboli karmy je samo vědomí. Namířením své pozornosti ke světu začíná veškeré dění. Myšlenky a zevní skutky jsou jako příčiny karmy až druhotné. Kdo chce vyvolávat žádoucí následky s využitím vytváření správných příčin, musí nutně začít s řízením pozornosti vědomí. Od namířené pozornosti vědomí se odvíjí vše...

Jiří Vacek

Myšlení, které pomíjí skutečnost existence Boha, je vždy nesprávné.

I nesprávné představy o Bohu brání jeho pochopení ve správném Duchu.

Přitakání zlu zastírá schopnost rozumu správně rozlišovat. Výsledkem moci zla nad námi je převrácené vidění. Zlo vidí dobro jako zlo a své zlo jako dobro.

Jiří Vacek

„Mysl je podivuhodná síla Já“, říká Ramana Maháriši a dodává: „Vraťte ji do Já“.

Do nevědomosti a pokleslého stavu bez Boha upadla lidská bytost jako celek. Naše mysl včetně její rozlišovací a poznávací schopnosti, které říkáme rozum, upadla do nevědomosti. Jejím důsledkem je větší či menší neschopnost správného myšlení.

Jiří Vacek

Stavy blaženého ryzího vědomí, které přicházejí samovolně, jsou velmi pěkné. Často trvají i týdny, ale zpravidla nakonec zmizí. Případy, kdy zůstanou trvale, jsou řídké. Po jejich zmizení jsme opět tam, kde jsme byli před jejich objevením: v egu. Skutečnou hodnotu mají jen ty trvalé. Proto je nesmírně důležité vědět, jak se do těchto stavů vracet, a jak se udržují. Zde vědět znamená i umět do nich vstupovat ze svého rozhodnutí.