Nauka - praxe
Příspěvky
Pravá odevzdanost
3. 5. 2008
Jiří Vacek
Odevzdat se Bohu znamená otevřít se plně a bez zábran jeho působení v nás. Abychom tak mohli učinit, musíme jej nejdřív znát. Kdo nezná Boha, nemůže se mu ani odevzdat prostě proto, že neví čemu se má odevzdat. Vše, co můžeme ve stavu nevědomosti, je pouze k poznání Boha směřovat a žít podle jeho přikázání...
O důležitosti útočiště (Proč si máme vážit společenství)
30. 4. 2008
Jiří Vacek
... Buďme vždy přísnější na sebe než na druhé a často si připomínejme pravdu: já sám nejsem dokonalý, ale chybuji. Nemohu proto vyžadovat dokonalost od druhých a k jejich chybám musím být tak shovívavý jako ke svým vlastním. Nebudu souzen za druhé, za jejich nedostatky, ale jen za mé vlastní. Proto se zásadně zabývejme vlastními chybami a jejich nápravou a druhé za jejich chyby neodsuzujme. Stále platí: „Nesuď, abys nebyl souzen“.
J. Krišnamurti: Tajomstvo guruov
12. 4. 2008
Jiří Vacek
Paní „Zopot“ mně poslala uvedený článek s tím, že jde o jiný pohled na problematiku učitel – žák.
J. Krišnamurti je zvláštní. Vystupuje jako neomylná duchovní autorita neboli guru a současně všechny mistry jako nepravé odsuzuje. Podobně posuzuje i další duchovní poučení. Všimněme si, že nic nedokazuje, ale prostě tvrdí: je to tak, jak říkám. Tvrdí, že se máme osvobodit od všech názorů. Co nám však nabízí, jsou pouze jeho vlastní a nezdůvodněné názory. Měnit jeden názor za druhý zdaleka není svoboda. Ta v názorech nevězí, ale ve svobodě od ega...
Aforismy pro život a stezku
11. 4. 2008
Jiří Vacek
Bože, chraň nás před zachraňovateli světa! Neumí zachránit ani sebe, jak by mohli zachránit nás?
Jen ten, kdo nejprve spasil sebe, může spasit i svět.
Hovět zlu ve svých představách a myšlenkách je velmi nebezpečné. Pokud tak činíme stále, začneme se s nimi chovat v souladu i ve světě. Síla, kterou jsme do svých představ vložili, nás k tomu donutí.
Co dělat?
6. 4. 2008
Jiří Vacek
... Cílem není šťastný život v nemocnici nebo ve vězení, ale zdraví a svoboda. Proto snaha o spokojený život ve vězení či v nemocnici není příliš dobrá. Stane-li se naším jediným cílem, tak nám přímo brání se osvobodit a uzdravit...
Nejhorší droga
30. 3. 2008
Jiří Vacek
Vzato z nejvyššího pohledu - svět našich smyslů, připoutanost k němu, která vede k řetězu znovuzrozování, je nejhorší drogovou závislostí, jaká existuje. Také jako droga působí: za trochu krátkodobého štěstí platíme nesvobodou a utrpením, které nekončí, ale naopak se stářím těla stupňuje...
Co s neduchovním partnerem?
18. 3. 2008
Jiří Vacek
Tam, kde jeden z manželů kráčí duchovní stezkou a druhý nikoliv nebo je dokonce stezce nepřátelský, vzniká zákonitě velký střet zájmů. V každém případě se za těchto podmínek cesta stává mnohem obtížnější. Proto může být užitečné vědět, jak se na neduchovního partnera dívá mistr Rámakrišna. Dozvíme se to z jeho Evangelia...
Přicházejí intuice
18. 3. 2008
Jiří Vacek
Vše, co říkáme o stezce, říkáme z hlediska hledajícího a nikoliv z hlediska nejvyšší Skutečnosti. Pohled Boha není pohledem hledajícího. Proto nesmíme oba tyto pohledy směšovat. Pokud tak činíme, upadáme do zmatku nesmiřitelných tvrzení.
Dopis všem přátelům a přece každému zvlášť
11. 3. 2008
Jiří Vacek
... Jak síly zla proti světlu působí a jak lze tomu čelit, je právě obsahem následujícího dopisu. Plné pochopení všech členů skupiny, jakého dění jsou účastni a jaké síly jsou ve hře, je jedním ze základních předpokladů úspěšné existence skupiny i jejího dalšího rozvoje. Proto by následujícímu výkladu měl každý věnovat velkou pozornost a snažit se jej plně pochopit a jednat s ním v souladu. Za skupinu je zodpovědný každý její člen, a to v prvé řadě sám za sebe tak, že on sám na prvém místě plní přikázání duchovního života...
Náš milý Renda zmizel
7. 3. 2008
Jiří Vacek
Renda zmizel. Přestal docházet od pondělka na meditace. Od přátel jsme se dozvěděli, že je v nemocnici, ale telefony nebere. Nezapomněl však ani tehdy na záležitosti, které pro nás vyřizuje a předal je telefonicky Honzíkovi...
Bůh je láska
4. 3. 2008
Jiří Vacek
Tuto pravdu tak často opakujeme, až je mně to podezřelé. Co vlastně jejím opakováním říkáme? Není za tím podvědomě vnímaná pravda o naší duchovní nedokonalosti a dokonce i o našich zlých sklonech s tajnou nadějí, že nám boží láska vše odpustí, že nebudeme se muset zodpovídat za naše nedostatky a dokonce zlo a že se z tohoto důvodu nemusíme ani měnit?
Ivana a Jan Knaislovi: Unijóga
4. 3. 2008
Jiří Vacek
... Po technické stránce velmi pěkně udělaná kniha se spoustu obrázků. Knihu jsem pouze trochu prolistoval. Z tohoto letmého pohledu mohu říci, že jde o učebnici hatha a radža jógy, která končí átmavičárou. Co mě zarazilo, že jsem v knize nenalezl obšírnější stať o základech každé jógy, což je praxe jamy a nijamy. Je tam vůbec? A přece bez zásadní charakterové očisty žádná cesta ani neexistuje. Také pojetí stezky, které výhradně zdůrazňuje vlastní úsilí a pomíjí spoléhání na pomoc boží, není nejšťastnější...
Átmavičára je i o energiích
3. 3. 2008
Jiří Vacek
Uvažovat o Já jako o nehybné, neprojevené Skutečnosti, která je pouze ryzím vědomím, je zavádějící. Já není jen vědomí, ale i tvořivá inteligentní síla neboli šakti a buddhi. V átmavičáře pracujeme s pozorností vědomí Já jsem, a proto, ač jsme si toho vědomi nebo nikoliv, pracujeme i se šakti, s mocí vědomí.Vždy platí: kam jde vědomí, jeho pozornost, tam jde i jeho moc...
Tajemný Lukáš
2. 3. 2008
Jiří Vacek
... Skutečně mezi hledajícími jsou velcí podivíni. V mé praxi je to již několikátý případ, kdy šakti takto přímo někoho donutila mě navštívit, ale dotyčný se vždy nakonec odloučil a zmizel. Jak neobvyklým a obtížným způsobem se tito lidé objevují, tak opět bez zřejmého důvodu odcházejí. Nabídku, která se jim dostala od šakti téměř proti jejich vůli, nejsou schopni využít.
Přebírání cizího zla a karmy
28. 2. 2008
Jiří Vacek
... Buddhova cesta ze samsáry do nirvány je cestou z utrpení do blaženosti ze spásy. Nespočívá proto v přijímání cizího utrpení navíc, ale právě naopak z rozpouštění vlastních, vnitřních příčin utrpení. Vede očistou od všeho zlého v nás a rozpouštěním naší zlé karmy a nikoliv přijímáním zla cizího včetně cizí karmy. Před posledním výslovně varuje například Bhagavadgíta...
Úskalí tibetského buddhismu
22. 2. 2008
Jiří Vacek
Tibetský buddhismus, jak nám jej jeho představitelé líčí, je podivuhodnou směsicí nejvyšších pravd, ale i velmi zavádějících tvrzení. Rozhodně není tak, jak je vyučován, ryzí přímou stezkou k poznání a následnému vysvobození, ale obsahuje i mnoho zavádějících nebo méně podstatných tvrzení...
Pozorovatel je milost i spasitel
17. 2. 2008
Jiří Vacek
Není pravda, že nemáme milost, že je daleko. Pravda je přesně opačná: milost je zde stále a my dokonce milostí sami jsme. Bohužel nevědomě, a proto ji ani nepociťujeme a nejsme ji účastni. Touto milostí je pozorovatel, pozorující vědomí. V čem milost pozorovatele spočívá? Když se do něho uchýlíme, jsme vysvobozeni z nevědomého pohlcení v mysli a v těle a ve světě a nemají na nás proto tak velký vliv, jako je tomu, když nejsme pozorovatelé.
Bez mistra není dosažení
15. 2. 2008
Jiří Vacek
... Nestarejme se ani tak o to, jak poznat pravého mistra, jako o to, abychom splňovali podmínky správného žákovství. Správný hledající nekritizuje a neposuzuje mistry, ale hledá své chyby a soustřeďuje se na jejich odstranění.
Pravá láska je vedena božskou inteligencí
14. 2. 2008
Jiří Vacek
Je pravda, že láska je Bůh. Není však pravda, že je pouze láskou. Je i mocí a inteligencí. Tam, kde poslední chybí, není Bůh ve své plnosti, není celý. Proto pouze samotná láska nestačí. Bez boží inteligence je slepá: miluje nebožské a nebožsky, a proto trpí.
Příčiny zla ve světě
11. 2. 2008
Jiří Vacek
Zlo ve světě nelze vymýtit, protože neexistuje. Co existuje, jsou lidé, kteří více či méně myslí a jednají pod vlivem svých zlých sklonů. Dokud tito lidé budou v našem světě žít, bude v něm skrze ně vždy přítomno i zlo. Proto je také nelze vymýtit. Svět bez zla je možný pouze bez zlých lidí. Předpokladem ráje na světě je svět bez zlých lidí, což je bez Boha nemyslitelné. Navíc i my sami jsme zlí, a proto ke zlu ve světě vydatně přidáváme.
Jak nás Bůh miluje
10. 2. 2008
Jiří Vacek
Má nás Bůh rád? Má i nemá. Rozhodně nemiluje naše ega a jejich zlé vlastnosti. To, co v nás miluje, je on sám, naší božskou podstatu, svůj obraz a odraz, který do nás vložil.
Božský svět?
9. 2. 2008
Jiří Vacek
Příroda není nic jiného než tak zvaný potravní řetězec. To je systém, kde jediným zákonem, který platí, je právo silnějšího. Prosazuje se ve své nejhorší formě: sežer nebo budeš sežrán. To není svět božský, ale nebožský. Kolem udržení života se točí vše...
K zamyšlení
7. 2. 2008
Jiří Vacek
... Otec a Já jedno jsme. Otec je však větší než-li Já. Tomu odpovídá átman je brahman, ale brahman je větší než Já. Je škoda a matoucí, že poslední Indové nedodávají...
... Vrána vráně oči nevyklove. Nedobří lidé se poznají podle náklonnosti a shovívavosti, kterou chovají ke zlu. Zlo nemůže vidět zlo, protože by uvidělo sama sebe...
Proč se setkáváme
4. 2. 2008
Jiří Vacek
... Důvodem těchto schůzek je, že společná setkání, pokud jsou opravdu pracovní, tj. meditační, podstatně urychlují náš duchovní vývoj. Je-li na těchto setkáních přítomen dokonce někdo, kdo již své Já poznal a dosáhl schopnosti v něm spočívat neboli je v tomto smyslu mistrem, je účinek společných meditací s ním na každého účastníka, je-li dobře připraven, podstatně vyšší...
Je vše jak má být?
2. 2. 2008
Jiří Vacek
Prohlášení typu „vše je jak má být“ nebo „vše je boží vůle“, jsou pravdivá. Je však potřebné, abychom jim správně rozuměli. „Vše je jak má být“, je pravda v tom smyslu, že v celém projevu vládne zákonitost, která každému dává přesně to, co si zaslouží. Právě to je karma: sklízíme, co jsme zaseli, což je naprosto správné a zákonité. Na druhé straně rozhodně není „vše jak má být“, když se lidé vraždí, nenávidí, nežijí Bohem a v Bohu. To rozhodně není boží vůlí. V tomto případě je jeho vůlí, abychom nesli následky svých činů, které konáme a nikoliv, že by si to Bůh přál.
Euforie
1. 2. 2008
Jiří Vacek
Euforie, rozjařenost je kyvadlo. Když na ně usedneme v nejvyšším prvém bodě, zákonitě klesne do bodu nejnižšího, kde pohasne, aby se nakonec překývlo do svého opaku v nejvyšším, levém bodě. Tam je opak blaženosti, nešťastnost a snaha získat potěšení z rozjařenosti zpět.
O dobru a zlu jinak
31. 1. 2008
Jiří Vacek
Z hlediska nejvyššího cíle naší stezky, jímž je trvalé vědomí Boha Já jsem, je dokonce jedno, zda nás ze spočívání ve vědomí Já vytrhují dobré či zlé sklony. Ztotožnění s dobrem či zlou myšlenku s následným zapomenutím Já je stejně škodlivé v obou případech. To samozřejmě neznamená, že zlo je dobro, že jsou si rovny...
Jak máme o sobě smýšlet?
29. 1. 2008
Jiří Vacek
... Takže jak máme o sobě smýšlet? Realisticky. Máme vědět, že naše podstata je božská a bez hříchu, ale že se v současnosti nacházíme ve stavu nevědomosti a ztráty spojení se svým božstvím. Máme dobře znát své nitro i zlé sklony naší mysli – to jsou skutečné hříchy, být si jich dobře vědomi a rozpouštět je a tím i jejich moc nad námi. A při tom všem snažení se neustále opírat o pomoc boží a vytrvale o ni prosit...
Varovné známky nesprávného vedení žáků
28. 1. 2008
Jiří Vacek
Jsou to zejména:
- Hlásání polopravd typu „není oč usilovat, ty jsi TO, ego není zlé a není je třeba rozpustit ani očišťovat“.
- Mistr se žáky společně nemedituje ani je k meditaci nevede.
- Nedostatečný důraz na očistu a ovládání mysli.
Projevy pravého mistrovství
28. 1. 2008
Jiří Vacek
... Na mistra nebo lépe na jeho působení můžeme však usuzovat ve shodě se zásadou: „podle skutků poznáte je“ nebo „strom se pozná podle ovoce“. Při uplatňování této zásady musíme být však opatrní. Cílem mistrova úsilí neboli plody jeho stromu není nic zevního, ale výhradně oblast ducha. Zevní hlediska nejsou proto rozhodující. Nejlepšími skutky, plody mistra je proto duchovní pokrok nebo dokonce dosažení poznání těch, které vede...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 | 29 | 30 | 31 | 32