Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nauka - praxe

Příspěvky

Zneužívání duchovních darů

12. 8. 2023

Jiří Vacek

... Zázračné síly, které někdy přicházejí nehledány, jsou proto velkým pokušením. Snadno mohou přispět k vytvoření duchovního ega. Navíc tudy stezka nevede, neboť tyto síly nejsou známkou pravé duchovnosti. Pokud se je již rozhodneme v nějakém případě po zralé úvaze využít, musí se tak dít v souladu se všemi duchovními pravidly. Posláním mistra není léčit těla, ale duše lidí a vést je k Bohu. Neměl by proto být léčitelem. Plýtvá tak jen silou, kterou by měl vynakládat na pomoc hledajícím na cestě. Navíc jeho pověst léčitele k němu přiláká mnoho lidí, kteří jsou zcela světští, o Boha nestojí, ale pečují pouze o své tělo. Předpoklad, že je uzdravení přivede na stezku, se téměř nikdy nenaplňuje, jak ukazují i evangelia. Jelikož hmotné tělo a jeho nemoci jsou nástroji naší karmy, léčitel uzdravováním odpouští lidem jejich hříchy, aniž by se o to nějak vnitřně zasloužili, činili pokání a obrátili se k Bohu...

 

Původ zla

4. 8. 2023

Jiří Vacek

Absolutní zlo, zlo jako noumenon, princip neexistuje. Vylučuje je existence jediné Skutečnosti, Bůh. Současná existence Boha zla a Boha dobra je nepředstavitelná. Vyžadovala by odpověď na otázku jejich vzniku i společné existence. Již domněnka existence neprojeveného, absolutního zla je nemyslitelná. I z jiného pohledu je existence absolutního zla vyloučena, protože by, jsouc zlé, zničilo samo sebe. Existuje pouze zlo relativní, časné, podmíněné, jehož nositeli jsou stvořené bytosti, které více či méně propadly svým zlým sklonům. Možnost existence podmíněného, časného zla je již vložena do stvoření. Ne, že by ji sám Bůh vytvářel nebo bylo dokonce jeho vůlí. Jeho možnost existence je dána svobodnou vůlí stvořených bytostí, kterou Bůh stvořené bytosti obdařil. Tím Bůh možnost dočasného, podmíněného zla připustil. Neučinil stvořené bytosti tak dokonalé, aby bylo pro ně nemožné propadnout jakémukoliv zlu.

 

Kámen mudrců

27. 7. 2023

Jiří Vacek

Staří alchymisté hledali kámen mudrců, který by měnil svým dotykem obyčejné kovy ve zlato. To byl jinotaj. Kamenem mudrců je Kristus, vědomí Já jsem, který svou mocí přetváří projevené tvary a energie v duchovní světlo, což je jediné skutečně pravé zlato. Nejvyšší Skutečnost je vědomí a šakti. Soustředěné vědomí Já jsem samovolně vyzařuje světlo, šakti, moc vědomí. Zlato, duchovní světlo, vzniká v centru nad hlavou, když se tam soustřeďujeme s vědomím Já jsem. Podmínkou je dodržování duchovní kázně, zejména očisty a neplýtvání energií ve všech úrovních našeho života. Světlo je nejvyšším projevem božské tvořivé síly, šakti a jako takové se chová: obnovuje náš duchovní život v projevu.

 

Nechtějme vysvobození, chtějme Boha!

21. 7. 2023

Jiří Vacek

Pro dosažení nejvyššího cíle stezky se nejčastěji používají pojmy jako spása, vysvobození, vykoupení. Všechny naznačují záchranu života, vykoupení z otroctví, vysvobození z nesvobody, prostě z velkého zla. Je to pravda, opravdu to tak je, ale není to pravda celá ani nejdůležitější. Je za nimi i pravda vyšší. Je to na prvém místě návrat ztraceného syna k Otci, k Bohu, sjednocení s ním a vstup do života božského v souladu neboli v božské jednotě s ním. Jsme-li příliš zaměřeni na nižší stránku dosažení, na vysvobození z utrpení, snadno se nám může stát, že zapomeneme na to nejdůležitější – na toho, kdo nás doopravdy osvobozuje a nejen osvobozuje, ale je dárcem a zdrojem našeho božského života. Usilujme proto ze všech sil o vysvobození, ale ze všeho nejvíc pěstujme touhu po našem božském Otci a milujme jej celým svým životem. To je mnohem lepší než pouhé přání být spasen. A také účinnější.

 

Nebezpečí euforie

17. 7. 2023

Jiří Vacek

Poznání Já, ale i jeho následné mocné prožitky., je-li zkušenost Já mocná, přináší s sebou i euforii, rozjaření. To není blaženost Já, ale vzedmutí citů, které je často velmi zavádějící. Pod vlivem tohoto vzedmutí citů se cítíme vysoce povznešení, někdy dokonce až rovni Bohu. Vše se zdá být dosaženo, vyřešeno a to nastálo. Pod vlivem euforie ztrácíme často i správný úsudek, rozlišování a vládu nad myslí a chováme se, jako bychom dosáhli naprostého vysvobození od všech pout a závazků i zákonitostí tohoto světa a byli rovni Bohu. Takové chování se dokonce tak trochu podobá bujaré náladě opilce. Euforie musí zákonitě a většinou brzy opadnout a její opadnutí může být a zpravidla i zákonitě je provázeno až sklíčeností a zklamáním nad její ztrátou.

 

Podmínky poznání Sebe

9. 7. 2023

Jiří Vacek

Někdy se říká, že Já, vědomí, září v přestávce mezi dvěma myšlenkami nebo také, že když se mysl utiší, co zbyde, je Já. Není to tak docela pravda. Předně Já září stále a jsme to my sami. Pro naši nevědomost, jejíž podstatou je ego, se však nepoznáváme. Nejsme přestávkou mezi dvěma myšlenkami ani klidem mysli. Jsme sebe si vědomé vědomí, ale neuvědomujeme si tuto pravdu pro dvě hlavní překážky:

 

Zvrácenému jsem zvráceným Bohem

3. 7. 2023

Jiří Vacek

Kdo jiný je zvrácený než ego, bytost, která zavrhla Boha, ztratila s ním spojení, a tak nikoliv byla vyhnána, ale sama se vyhnala z ráje, z božského světa a tak se odsoudila do světa, který je skrze ni proklet. Opět bible. Bůh, který zůstává i v takovéto bytosti, se ji ve své nekonečné lásce snaží získat zpět a z jejího nitra ji k sobě přitahuje. Pokud má toto přitahování Bohem větší sílu, než sklony od Boha směřující, pak nastupujeme cestu zpět k Bohu. To vůbec neznamená, že jsme se polepšili, že se naše ego zlepšilo. Ego byť i duchovní, je stále zlo a nepřestane být zlem, dokud nezmizí. Proto dělá vše možné, aby přitahování boží lásky v bytosti nezvítězilo. Stále si myslí, že je něčím významným, důležitým, že něco znamená a z této směšné pýchy připisuje svůj duchovní život, stezku a její výsledky sobě. Nevidí a nechce vidět, že vše je přesně obráceně, než si myslí: vše dobré, co každá bytost odpadlá od Boha v sobě má, je od Boha a boží a nikoliv z ní a její.

 

Co se soustřeďuje, je vždy důležitější než to, nač se soustřeďuje

26. 6. 2023

Jiří Vacek

To, co se soustřeďuje, medituje, kontempluje, je vědomí Já jsem, Bůh v nás a proto není nic důležitější než ono. Proto je rozhodující vědět, že podstatou každé meditace, soustředění je působení oživující a posilující moci vědomí. Nač se soustřeďujeme, tomu svou pozorností moc vědomí přivádíme a proto i posilujeme. Nezapomínejme nikdy, že platí i opak: čemu pozornost nevěnujeme, tomu nepřivádíme moc vědomí, a proto to slábne, až dokonce pro nás přestává existovat. Tento zákon platí pro nás i ve vztahu k Bohu. Pokud mu nevěnujeme pozornost jako našemu vědomí Já jsem, jeho uvědomování v nás slábne a často vede až k úplné nevíře v jeho samotnou existenci. Výhradní pozornost věnovaná zevnímu světu vyvolává naopak nesprávné přesvědčení o jeho existenci nezávislé na vědomí. Proto vždy a na prvém místě má v nás převažovat stav, ve kterém větší část naší pozornosti trvale spočívá v ryzím vědomí Já jsem. V něm máme být neochvějně stále zakotveni jako v božském základu naší bytosti, který je naším vědomým božským životem.

 

Přísaha bodhisattvy

21. 6. 2023

Jiří Vacek

Přísaha bodhisattvů: nedosáhnu vysvobození, pokud je nedosáhnou všechny bytosti, je stejně nesmyslná jako předsevzetí: neodmaturuji, pokud neodmaturují všichni žáci školy po dobu její existence; neopustím vězení, pokud nepropustí všechny vězně nebo neopustím nemocnici, pokud se neuzdraví všichni nemocní. Takové výroky vůbec nesvědčí o osvícené mysli, která touží po Bohu, ale o pravém opaku. Navíc jsou duchovní pýchou, která si přisvojuje moc každého spasit. To neumí ani Bůh. Navíc vzbuzuje dojem, že ten, kdo tento svět stvořil se o něj buď nestará nebo starat neumí a bódhisattvové musí se starat za něho.

 

Duchovní světlo

3. 6. 2023

Jiří Vacek

Duchovní světlo je prvotní božská energie a síla. Stvoření začíná vyzařováním světla vědomí Já jsem. Je nejvyšší projevenou energií a to dostředivou: působí božsky. Stvoření světa se děje postupným zahušťováním této energie. V našem světě tento postup končí vytvořením hmoty. Celý projev, svět tvarů je tvořen jak činností této síly tak přímo jí samou. Svět je jediná božská tvořivá energie, která se nachází v různých stavech od světla přes pránu, životní sílu až po hmotu. I ta není nic jiného než energie. Skutečnost, že svět = jediná energie, ale v různých stavech, poskytuje možnost měnit jeden její druh v jiný, z duchovního hlediska vyšší nebo nižší. Obdobu nalezneme u fyzikálních energií a sil: mechanickou energii využíváme k výrobě elektřiny, kterou měníme ve světlo či teplo, ale také ji můžeme měnit opět v energii mechanickou a pohánět s ní vlaky a podobně. To vše je možné proto, že energie je jen jedna, ale její projevy jsou různé

 

Dobří, ale nerozumní lidé

15. 5. 2023

Jiří Vacek

Někteří lidé, kteří působí zevně velmi etickým dojmem, nevědí často, kam patří. Vlivem vlastních vnitřních nečistot, které pouze zatlačili do podvědomí místo, aby je rozpustili, mají zastřený rozum a nejsou proto schopni správně rozlišovat mezi dobrem a zlem a mezi tím, co nás k Bohu přivádí nebo od něho odvádí. Často podléhají falešné představě, že zlo neexistuje nebo nemá moc či vlastně není ani zlé, že stačí zlé lidi milovat a oni se změní. Pak se stávají obětí nejrůznějších podvodníků, kteří jejich neodůvodněnou důvěřivost zneužívají pro své zlé cíle. Nejvíc k moci pomohli nacistům nebo komunistům právě tito lidé svou nepravou, falešnou, nerozlišující láskou. Jejich působení se samozřejmě projevuje i v duchovní oblasti, kde se dopouštějí mnohého zla právě proto, že je nedokáží rozpoznat. Nevědí, kam patří, ale snaží se udržet svou nepravou nezaujatost a povýšenost. Tím se ve skutečnosti staví na stranu zla.

 

Trojjediné přikázání lásky

22. 4. 2023

Jiří Vacek

V Matoušově evangeliu, 22. kapitola, se dočteme, jak znalci zákona se Ježíše tázali po nejvyšším přikázání. Ježíš odpověděl: „Miluj svého Boha celým svým srdcem a celou svou myslí. To je největší a prvé přikázání. Druhé je s ním stejné: Miluj svého bližního jako sama sebe. V těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon a proroci.“ Přikázání nalezneme v celé bibli. Ve Starém zákoně je uvádí Mojžíš, v Novém evangelia. O jeho dodržování Ježíš říká, že vede ke spáse. Nepochybně se proto jedná o text a přikázání nejvyšší důležitosti. Již proto, že v sobě jeho dodržování zahrnuje celý Starý zákon i učení proroků.

 

Co nejsem a jsem

3. 4. 2023

Jiří Vacek

Nejsem ničím, co vidím, ale vědomím, které si viděné uvědomuje.

Nejsem ničím, co slyším, ale vědomím, které si slyšené uvědomuje.

Nejsem ničím, co čichám, ale vědomím, které si vůně a pachy uvědomuje.

Nejsem ničím, co chutnám, ale vědomím, které si uvědomuje všechny chutě.

Nejsem předměty, které hmatám, ale vědomím, které si hmatané uvědomuje.

Nejsem tělem, které cítím, ale vědomím, které si tělo uvědomuje a oživuje.

 

Čas před smrtí

18. 3. 2023

Jiří Vacek

Mnoho autorů se shoduje o důležitosti našeho stavu před smrtí. Tvrdí, že je velmi důležitý až rozhodující pro zdárný průchod bardem. Jistě mají značnou pravdu, ale nikoliv naprostou. Představa, že se o svůj osud nemusíme starat a stačí se na smrt připravovat, až když přichází, je mylná. Ten, kdo není na stezce, krátce před smrtí nic již nedokáže. Ten, který je na stezce, může nanejvýš se snažit pevně držet to, co má.

 

Vše je i není Já

4. 3. 2023

Jiří Vacek

Někdy se – velmi zjednodušeně – říká: „Vše je Já“. Pokud říkáme: „Já je ryzí vědomí Já jsem“, pak je výrok „vše je Já“ nepřesný, až zavádějící. Pravda je, že vše, co existuje, je jedna jediná nejvyšší Skutečnost, sám Bůh, absolutno. Tato Skutečnost je jediná a mimo ni nic neexistuje a proto Indové mluví o a-dvaitě, nedvojnosti, neexistenci něčeho jiného vedle ní. Její podstatou je vědomí Já jsem, které je vše a ve všem. Tato Skutečnost není pouze vědomí, ale i láska a tvořivá moc. Je i rozlišená na projev a neprojev. Proto tvrzení, že vše je jen Já, je pravdivé, pokud tím myslíme, že vše je jedinou Skutečností, vedle které nic jiného neexistuje. Tato Skutečnost, ač je jedna jediná, jelikož je rozlišená a je i láskou a tvořivou mocí, není pouze vědomím ale i tvořivou mocí a láskou. Chápat ji výhradně jako vědomí Já, by proto bylo nesprávné a v praxi by mohlo dokonce zavádět. Kdybychom chápali Skutečnost pouze jako vědomí, vylučovali bychom tím z ní jak lásku, tak i inteligentní tvořivou moc a vlastně tím i celý projev.

 

O mistrech jinak

10. 2. 2023

Jiří Vacek

Položme si otázku, proč se tak velký mistr jako Ramana Maháriši narodil znovu v tomto velmi nebožském světě? Obecná odpověď zní, že v předchozím životě nevytvořil předpoklady svého vysvobození. Rychlost a síla, s jakou ještě jako chlapec dosáhl poznání Sebe, svědčí o tom, že v předchozím životě uvědomění Já dosáhl a prošel i mystickou smrtí a ve známém prožitku ve svém domově si ve zkratce své dosažení zopakoval. Z hlediska tohoto jeho zrodu vlastně uvědomění Já nedosáhl, ale propuklo u něho samovolně s obrovskou silou, jako výsledek toho, co dosáhl v předposledním zrodu. Právě toto je důvod, proč u některých hledajících se poznání dostavuje naráz a ve své plnosti a zdánlivě bez úsilí a jiní je dosahují postupně a s velkou námahou. Prví si předpoklady vytvořili v předchozím vtělení.

 

O pravé záchraně světa

20. 1. 2023

Jiří Vacek

Pokud si někdo myslí, že všemocný Bůh, který je sama nejvyšší láska, dobro a spravedlnost, dopouští, aby ve světě panovala nespravedlnost, aby někdo trpěl nespravedlivě, pak možná věří v Boha, ale nikoliv Bohu. Nedůvěřuje mu. Když si pak ještě usmyslí, že je na něm, aby svět zachraňoval místo Boha, který se o své stvoření nestará, je to vrchol vzedmutí pýchy ega. Místo toho, aby takový člověk zachraňoval sebe před svým egem a zlem, které jej odvádí od Boha, zachraňuje jiné. Samozřejmě, že to nečiní tak, jak si Bůh přeje, ale jak si on ve své nevědomosti a zlu myslí.

 

Opakování je matkou moudrosti

26. 11. 2022

Jiří Vacek

Lidská mysl pod vládou ega se dožaduje stále něčeho nového, zajímavého. Proto nemá ráda opakování. Odmítá je „To již známe, to již víme.“ Ve skutečnosti ego doopravdy nezná nic a jen se tímto způsobem brání síle pravdy, kterou její opakování přináší. Jen neustálým opakováním a zdůrazňováním „starých“ a pro ego nezajímavých pravd se je doopravdy učíme znát, rozumět jim a hlavně jednat s nimi v souladu. Kdo si pravdu neustále nepřipomíná a přemýšlením neozřejmuje, ten ji zapomíná, a co je nejhorší, ani v souladu s ní nejedná a nemyslí. Kdo chce skutečný pokrok na stezce, ten se bez denního nepřetržitého připomínání pravd o duchovní stezce neobejde. Ty nám musí nejen přejít do krve, ale až do morku našich kostí. Jejich znalost a hlavně uplatňování se musí stát tak hluboké, bezpečné a samoúčelné, jako jsou pravidla silničního provozu pro řidiče nebo násobilka pro školáky.

 

Otroctví mysli

17. 11. 2022

Jiří Vacek

Kdo si uvědomuje myšlenky, city, nálady, představy, sny denní i noční, což vše jsou výtvory mysli, není ničím z toho, ale je vědomím, které si je jich vědomo. Naší podstatou, naším pravým Já, je právě toto vše si uvědomující vědomí. Naším neštěstím je, že jsme přestali žít v tomto vědomí, jako toto vědomí, zapomněli jsme na ně a ztotožnili se, my vědomí, s myslí a jejími výtvory. Již nežijeme jako vědomí, které není ničím, co pozoruje, ale stali jsme se předměty pozorovanými - myšlenkami a city, výtvory vlastní mysli. Nežijeme svůj život ve vědomí, ale životem výtvorů naší mysli a jako ony. Svou nevědomostí jsme jim propůjčili své síly a v důsledku toho i moc nad námi. Jsme otroky vlastních sil uplatňovaných nevědomě a k naší škodě. Pokud svou mysl neřídíme a nerozlišujeme její výtvory, jsme doslova otroky chaotických a nevědomých výtvorů své mysli. Navíc mnoho z těchto tvořivých sil ani není naše, ale byly nám podstrčeny výchovou nebo je doslova chytáme ze svého okolí. Pokud tuto hru mysli neprohlédneme a nepřerušíme, ale setrváme ve ztotožňování s našimi myšlenkovými výtvory, nemáme naději nejen na úspěch, ale ani na podstatný pokrok na stezce. To plně platí i tehdy, když pravidelně a hodně meditujeme.

 

Individualita není ego

18. 10. 2022

Jiří Vacek

Pod pojmem individualita, jedinec rozumím celého člověka: tělo a mysl, které oživuje vědomí Já jsem. Člověk, jedinec se může nacházet ve stavu ega nebo poznání vědomí Já jsem, ale stále je jedincem ve vztahu ke světu, ve kterém žije. Ať žije ve stavu ega nebo ve vědomí Já jsem, pokud má tělo a mysl, stále je jedincem. Uvedené platí o všech bytostech, které stvořil Bůh, ať žijí ve spojení s ním nebo ne. Nejsou s ním totožní, ale ani od Boha oddělení, ale pouze od něho rozlišeni. Proto z tohoto pohledu individualita není ego, ač se tak někdy tvrdí. Dokud žijeme v jakémkoliv světě, rozpuštění individuality by bylo zánikem člověka, zánikem těla a jeho mysli. Po rozpuštění individuality by zůstalo pouze vědomí Já jsem, které by splynulo s nerozlišeným vědomím brahman, Já jsem.

 

Moc iluze je skutečná

15. 8. 2022

Jiří Vacek

Svět, jak jej vnímáme, neexistuje. V tomto smyslu není objektivní realitou, hmotnou skutečností, ale výtvorem našich smyslů, někdy říkáme, že je klamem, iluzí. Co však existuje, ale nejen existuje, ale plně nás ovládá, jsou energie, síly, které tento klam vytvářejí. Pokud je opravdu nerozpustíme, ani se z jejich moci nevymaníme. Jsme jimi ovládáni, i když jsme přesvědčeni o iluzornosti světa. Působí na nás prostřednictvím našeho těla, které je součástí světa. K němu jsme připoutáni vazbou vědomí na tělo a navíc nepravým já, egem. Cesta k vysvobození vede proto rozpuštěním ega, totožnosti s tělem a s myslí, které jsou ve stavu nevědomosti o naší pravé, duchovní podstatě nástroji, kterými nás svět – ač klamný – drží ve své moci a ovládá.

 

Přítomnost boží v nás

30. 7. 2022

Jiří Vacek

V každém z nás je Bůh přítomen a to více způsoby, které většinou neznáme a proto nevyužíváme. Prvá a nejdůležitější přítomnost Boha v nás je jeho i naše vědomí Já jsem. Nikoliv jsem to či ono, tím či oním, ale ryzí Já jsem. To tvoří vědomý základ naší existence a víc – je jí samou. Proto se správně říká, že vědomí Já jsem je naše pravé Já. Jelikož je soupodstatné s absolutním vědomím Já jsem, je jak naše, tak Boží. V něm se s Bohem vědomě sjednocujeme. Bůh je v nás přítomen i jako láska, naše schopnost milovat. I naše láska je soupodstatná s láskou boží, je jeho částí a proto, když milujeme, vyjevujeme Boha a jsme s ním v jeho lásce zajedno. Milovat proto máme na prvém místě samu lásku a nikoliv bytosti nebo svět. Milováním lásky milujeme Boha a ten v nás roste, sílí a samovolně z nás září i zevně. Bez lásky k lásce samé s vědomím jejího božství nelze opravdu milovat ani druhé ani svět. I obraz nebo, chceme-li, část Boží inteligentní moci se v člověku rovněž nachází. Je to jeho mysl a rozum, rozlišovací schopnost, moudrost.

 

Dvě složky nevědomosti

4. 7. 2022

Jiří Vacek

Pokud se v józe mluví o nevědomosti, není jí pouhá neznalost mysli, ale neuvědomování si naší božské podstaty. Je totéž, co křesťané nazývají hříchem proti Duchu svatému neboli prvotní hřích. Tato nevědomost, která vytváří ego, naše nepravé Já, křesťané mluví o padlém Adamovi, má dvě složky. Prvou je ztotožnění toho, co jsme, naší božské podstaty s tím, co nejsme, s tělem a s myslí. Druhou je zapomenutí toho, co jsme, neuvědomování si ryzího vědomí Já jsem, átman, Krista v nás. Nevědomost mysli je druhotná, nevědomost vědomí je prvotní. Ztotožnění s tělem a s myslí je příčinou toho, že jsme přesvědčeni "jsem tělo a mysl". Zdůrazněme znovu, že ego není pouhá myšlenka "jsem tělo a mysl", ale ztotožnění vědomí s tělem a s myslí

 

Jak uklidnit mysl

12. 6. 2022

Jiří Vacek

Neklid mysli nejlépe utišíme, když jej pozorujeme jako sebe si vědomé vědomí, které není neklidem mysli. Ještě lépe je si neklidu mysli vůbec nevšímat a obrátit veškerou pozornost na Sebe, to jest na Sebe si vědomé vědomí Já jsem a zůstávat v něm. Čím víc se neklidem mysli zabýváme, tím víc jej podporujeme, což platí zejména tehdy, když si nejsme vědomi sebe a naše pozornost je upřena na výtvory mysli bez pochopení, že jimi nejsme. Zrušení totožnosti s výtvory mysli je podstatné. Dosahuje se vytažením pozornosti z nich a prožitím pravdy: nejsem jakýmkoliv výtvorem mysli, ale vědomím, které je všechny pozoruje. Pro stav nevědomosti je příznačné, že naše pravá podstata, sebe si vědomé Já jsem, je plně pohlceno výtvory mysli. Nejen že si nejsme vědomi Sebe, vědomí Já jsem, ale plně je ztotožňujeme se svými myšlenkami a city, což vytváří nepravé já, ego.

 

Kam na stezce směřovat?

4. 6. 2022

Jiří Vacek

Pozorovatel pozoruje vše pozorovatelné neboli vše projevené a současně si uvědomuje své pravé Já, vědomí Já jsem. Stojí proto na rozhraní projevu a neprojevu. Uvědomuje si současně stvořené i nestvořené a v tom je podoben Bohu. Ten je také sám sebou, ale současně také pozoruje své stvoření. Proto je stav pozorovatele vyšší než úplné ponoření do vědomí se ztrátou vědomí projevu, pokud se neomezuje na nějaký tvar v čase a prostoru. V jednom z minulých vtělení jsem zemřel v kévala nirvikalpa samádhi, v transu v Já se ztrátou vědomí světa a domníval se, že dosáhnu vysvobození. Zřejmě jsem se ve své minulé praxi zaměřil výhradně na spočívání v Já se ztrátou vědomí světa. Ze svého omylu jsem byl vyveden velmi krutě: novým vtělením do zrodu plného utrpení tělesného i duševního. Tak mě šakti názorně poučila, že projev není iluze, ale obrovská, skutečná moc, ze které se nevysvobodíme tím, že se budeme chovat, jako by neexistovala. Snad proto mne často přepadal na stezce pocit, že samotné ryzí vědomí Já jsem je nějak neúplné a dokonce bezbranné proti moci světa a těla. Tato nespokojenost mne proto na stezce hnala dál k řešení, které by mě uspokojilo neboli směrem k šakti, tvořivé moci vědomí.

 

Cesta k vysvobození

24. 4. 2022

Jiří Vacek

Před mocnými vlivy světa, těla i naší mysli nás důsledně chrání výhradně jejich zpředmětnění z pohledu sebe si vědomého vše pozorujícího vědomí, které ví, že není ničím, co pozoruje. Tento odstup, pozorující vědomí – pozorované předměty neboli ne-já, je nezbytné udržovat trvale. Zpředmětnění světa, těla a mysli z pozorovatele je základem každé snahy o vysvobození z nebožského světa a projevu vůbec, má-li být úspěšná. Naproti tomu nevědomé pohlcení vědomí působením jeho pozornosti v uvědomovaných předmětech vytváří nesvobodu, která vede k opakovaným zrodům v projevu. V obou stavech se společně uplatňuje jak zákon oživující moci vědomí, tak zákon příčiny a následku. V rámci těchto zákonů působí naprosto reálné síly, které mají svoji velikost i náplň a které se snaží uskutečnit v zevním světě úměrně své moci, která je dána jejich velikostí.

 

Zákon jednoty

10. 4. 2022

Jiří Vacek

... Jedinci, kteří jednají a myslí pod vlivem nejednoty čili iluze oddělenosti, se snaží o nemožné: dosáhnout štěstí jen pro sebe a často ještě přímo na úkor druhých. Při takovéto nevědomosti o jednotě se pak spoutané lidstvo marně snaží o štěstí individuální nebo skupinové. Nic takového však není možné. Šťastný život proto zabezpečuje pouze nejvyšší přikázání lásky k Bohu, bližním a sobě samému, neboť dobro je vraceno těm, kteří je do svého světa vkládají svým jednáním a myšlením. Zákon jednoty všech je jedním z nejvyšších, jaký platí. A on platí vždy, ačkoliv tuto pravdu často nevidíme, protože ji vidět nechceme. Láska k Bohu je proto láskou k tomu, kdo je strůjcem jednoty všech lidí...

 

Iluze samoty

25. 3. 2022

Vacek Jiří

Nikdo není na světě sám a všichni jsme navzájem spojeni – každý s každým. To, co nás nejmocněji spojuje, je společný zdroj všeho stvoření, Stvořitel. Proto také nejsme nikdy opuštěni. Opouštíme vždy jen my sami sebe, naše pravé Bytí.

 

Bůh a život v Něm

17. 3. 2022

Jiří Vacek

--- Pravá jednota je vědomou jednotou s Bohem takovým, jakým je ve svém neprojevu i projevu a nikoliv zmizením všech rozdílů nebo stavem, kde není ani dobro ani zlo a vše je jedno. V Bohu není vůbec nic jedno, ale vládne v Něm nesmlouvavá zákonitost, která každému dává, co mu patří. Proto v Bohu existuje i relativní, nikoliv absolutní zlo, jako zákonitý výsledek činností stvořených bytostí. Jeho samého se však nedotýká ani v nejmenším. Je absolutním svobodným pozorovatelem projevu, který se v něm děje jeho mocí. Není jím pohlcen, ale je od něho plně rozlišen. Chce-li někdo žít v Bohu a s Bohem, musí být jako On. Zůstávat plně ve vědomí Já jsem, které je jeho základem a nesmí je nechat nevědomě pohltit pozorovaným projevem, do kterého patří i jeho tělo a mysl. V samém projevu se pak musí chovat tak, aby zákony, které mu vládnou, mu přinášely prospěch nejen vnitřní, ale i zevní a to vše bez ztráty vědomí Sama Sebe, vědomí Já jsem...

 

Přednáška Trnava 2008

5. 2. 2022

Jiří Vacek

z našeho archivu

jiri-vacek---prednaska-trnava.jpgPříspěvek k vědeckému kolokviu „Človek, kultúra a mystika“, na Katedre filosofie FFTU v Trnave v dubnu 2008.

 

« předchozí

1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 | 29 | 30 | 31 | 32

následující »