Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nauka - praxe

Příspěvky

O vidění Boha

27. 8. 2015

Jiří Vacek

Vidět v lidech Boha neznamená považovat jejich těla a vůbec celou projevenou bytost za Boha, ale nazírat v nich přítomné neviditelné božství, Ducha, nejlépe vědomí Já jsem a to s láskou. I když je tento vnitřní pohled správný, neznamená to, že se budou lidé proto chovat alespoň eticky. Pravidla rozlišování platí i zde a stále.

 

Pozorovatel nebo činitel?

25. 8. 2015

Jiří Vacek

Velký český mistr Bedřich Hejhal říkal: „Jsem-li činitelem, Bůh je pozorovatelem. Když jsem pozorovatelem, Bůh je činitelem“.

Činitel je ego. Je vyjádřeno postojem „já konám“, což se vztahuje na myšlení a všechny ostatní činnosti. Ve skutečnosti všechny činnosti včetně myšlení, jsou pouze činnostmi jediné božské síly. Vše, co se děje, děje se činností této jediné síly. Ve své nevědomosti o této pravdě a působením našeho ztotožnění s tělem a s myslí si představujeme, že my jsme jednajícími, činiteli. Nejsme.

 

Já, životní síla a duchovní srdce

17. 8. 2015

Jiří Vacek

Duchovní srdce není centrem v těle, ale ve vědomí. Je středem, ze kterého absolutní vědomí Já jsem předává své Já jsem jedinci a tak mu propůjčuje sebe si vědomý život. Tak spojuje tělo s vědomím Já jsem. Odpovídající část srdce ve vztahu k tělu a mysli jedince se nachází na pravé straně hrudi. U nevědomého člověka je srdce z větší části uzavřené pro průchod poznání vědomí Já jsem a vědomí je pak chybně přičítáno tělu. Základ srdce se vždy nachází v prostoru vědomí Já jsem a z tohoto centra je jedinec mocí Já jsem oživován a také jeho průchodem přichází jedinci poznání Sebe za předpokladu, že je otevřen pátráním po Já.

 

Já jsem Pravda

10. 8. 2015

Jiří Vacek

... Opuštění Boha je vítězstvím zla nad námi v podobě zlých a odstředivých sil, které nikoliv obrazně, ale skutečně a doslova zastírají před námi Pravdu takovou, jaká je. Ony ji nejen zastírají, ale dokonce způsobují, že nahlížíme vše očima zla. Pak vidíme to, co je zlé, jako dobré a co je opravdu dobré, je v očích sil zla, které nás ovládají, zlé. To se projevuje zvlášť tím, že odmítáme pochopit, že se nacházíme v moci opravdu zlých sil, které nás udržují v nevědomosti o Pravdě a dokonce si myslíme, že jsme dobří. Rozum neosvěcovaný Bohem vidí vše očima zla a proto zvráceně...

 

Co je boží vůle?

30. 7. 2015

Jiří Vacek

... Bůh si přeje, aby vše bylo božské, žilo v Bohu a také tak působí. Je hlavní dostředivou silou. Některé stvořené bytosti v rámci své svobodné, od Boha jim dané vůle, Boha odmítají. Tímto svým rozhodnutím se z boží lásky a života v ní vylučují. Pak žijí pouze pod božím zákonem, který je pro ně platnou boží vůlí, která je vesmírnou spravedlností. Přesně tuto dvojí vůli mají na mysli evangelia, když mluví o dvojím životě:

1) Život pod božím zákonem.

2) Život pod boží milostí.

 

Přímá a nepřímá átmavičára

25. 7. 2015

Jiří Vacek

Hledání Sebe pomocí Já jsem TO

... Přímá átmavičára míří rovnou na samotné ryzí vědomí Já jsem. Děje se tak například obracením pozornosti na vědomí, které pozoruje veškerý projev. Na naší stezce tak činíme meditací na pozorovatele, který je vědomím. Chápeme se v ní ihned přímo samotného pozorujícího vědomí. Jiný přímý způsob átmavičáry je zaměření pozornosti vědomí na vědomí vlastního, ryzího bytí.

V nepřímé átmavičáře neznáme vědomí ani v jeho pozorující činnosti a neobracíme pozornost přímo na ně, ale pátráme po vědomí pomocí vztahu příčiny a následku mezi vědomím Já jsem a jeho projevem, například pránou. Sledujeme následek – například životní sílu a pátráme po jejím zdroji. Jelikož jím je vědomí, tak si je nakonec i uvědomujeme...

 

Nepřemožitelná nevědomost

18. 7. 2015

Jiří Vacek

... Pokud máme tu obrovskou milost, že máme možnost pobývat v přítomnosti mistra, který spočívá ve vědomí Já jsem, máme v prvé řadě za tuto vzácnou příležitost být nesmírně vděční a děkovat za ni. Hlavně ji však máme správně využívat. To zahrnuje správný postoj k osobě mistra a hlavně zaměření se na záři vědomí Já, která z osoby mistra vychází. Tomu se máme výhradně věnovat a s co největší láskou, úctou, pokorou a odevzdaností. Věnovat se místo toho něčemu jinému je jen velká nevědomost a promarnění vzácné a nedocenitelné příležitosti a milosti...

 

Moc nevědomosti

18. 7. 2015

Jiří Vacek

Nevědomost hledajících je nešťastná, protože jim účinně brání v rychlém pokroku na stezce. Ještě mnohem horší je, když je spojena s naprostým odmítáním jakéhokoliv poučení včetně nutnosti práce na své očistě z moci sil zlých a odstředivých.

Pak plně platí: komu není rady, tomu není pomoci.

 

Co by měl každý hledající Pravdu dobře vědět

13. 6. 2015

Jiří Vacek

Základní a zásadní poučení, kterým se řídí všechny pravé stezky k Bohu

... Síly zlé a dobré, odstředivé a dostředivé, jejich střety, určují dějiny lidstva i osudy jednotlivých bytostí v souladu se zákonem karmické spravedlnosti, který je zákonem příčiny a následku. Na východě jej znají jako zákon karmický. Ten vrací každému to, co silami své mysli vytvořil. Vždy platí: za dobro dobro, za zlo zlo, za lásku láska a za úsilí, které nás vrací k Bohu vysvobození z nebožského světa a návrat do světa božského. Nežijeme jen tento život, ale rodíme se znovu a znovu do světa, který odpovídá našemu poznání nebo nevědomosti a silám zla nebo dobra, které jsme svou myslí vytvořili...

 

Pýcha je zdrojem mnoha zel

11. 6. 2015

Jiří Vacek

Žádné zlo, když mu propadneme, nikdy nezůstane samo, ale vždy si přivede své kamarády. Například pýcha v přesvědčení o vyvolenosti od Boha s sebou přináší samovolně nelásku, pohrdání až nenávist k těm, kteří věří jinak a jsou jiní.

 

Marcelka z hor

7. 6. 2015

Jiří Vacek

(Magazín deníku Právo, 23. 3. 2013)

... Životní příběh Marcelky je strhující a plný nejen dobrodružství, ale především lásky. Po cestě, kterou ušla Marcelka k sobě samé, šli také Eduard a Míla Tomášovi i Maháriši.  Tato žena, která už pomohla mnoha lidem na cestě k jejich duchovnímu uzdravení a poznání pravdy říká: „Vědomí se vrací samo pro sebe, o žádnou Marcelu tu nejde. Jste tím stále. Tím nelze nebýt, jenom věnujete pozornost něčemu jinému. Je to váš přirozený stav, kdy ke štěstí nepotřebujete vůbec nic. Všichni lidé jsou překrásní, ale důležité je, aby našli sami sebe a uvědomili si, že jsou čirým Vědomím. A ničím jiným nikdo z vás nikdy ani nebyl.“...

... Před více lety se Marcelka se svým manželem zúčastňovala našich týdenních meditačních setkání na Morávce v Beskydech. Jak vyplývá z jejich názorů, učí shodně s tím, co jsme probírali na těchto soustředěních...

 

Způsoby návratu k Bohu

2. 6. 2015

Jiří Vacek

... Přímé úsilí o dosažení Boha je hlavně trvalé soustředění na něho, což je na naší stezce átmavičára, obracení pozornosti vědomí na ně samé a trvalé spočívání ve vědomí Já jsem. Podrobněji bylo provádění átmavičáry popsáno v příslušných oddílech. Znovu zdůrazněme, že toto úsilí, všechny meditace, mají naději na úspěch výhradně při dobré očistě mysli. Chovat v mysli bez ovládání síly nelásky, zloby, závisti a pýchy je přímým mařením všeho, co jsme kdy meditací dosáhli, pokud jsme s neočištěnou myslí vůbec něčeho dosáhli. Sezení v tamasickém klidu mysli rozhodně dosažením není a nikam nevede...

 

Já jsem láska

2. 6. 2015

Jiří Vacek

... Bytí – vědomí – láska patří k sobě. Jen v jejich jednotě je život ve věčné božské blaženosti. Láska je vlastní vědomí Já jsem. Ono, vědomí Já jsem září láskou, když odstraníme překážky, které brání jejímu vyzařování. Láska, její podstata nespočívá v dosažení toho, co nebo koho milujeme, ale v ní samé. Je Bohem a proto k blaženosti nepotřebuje nic jiného ani druhého, prostě proto, že má sama vše, co potřebuje. Naplňuje se sama sebou, je plná svým božstvím. Dává se všem a všemu bez rozdílů, ale ke svému naplnění nepotřebuje nic stvořeného. Není na ničem závislá, nic jí nechybí. Proto, kdo ji má, má vše, kdo ji nemá, nemá nic. Vše, co potřebuje, aby přinášela své božské dary, je svoboda, aby mohla v nás bez překážek vládnout a zářit sama sebou...

 

Dva způsoby uvědomování

31. 5. 2015

Jiří Vacek

... Je zcela zásadní jasně rozlišovat samo vědomí, absolutní princip uvědomovací, jehož základem je samovolné vědomí: „Já jsem vědomí, existuji jako vědomí a žiji vědomím“ od uvědomovaných předmětů. Proto Ježíš říká o tomto vědomí Já jsem: „Já jsem život“. Toto absolutní vědomí je nezbytné jasně a neustále rozlišovat od relativního vědomí předmětů, které je vždy podmíněno a působí ve vztahu pozorovatel – pozorované předměty. V absolutním vědomí Já jsem pozorovatel není, neexistuje. Vědomí se, svou existenci nepozoruje, ale uvědomuje si ji samo sebou. Proto je existencí absolutní a prvotní...

 

O důležitosti útočiště (Proč si máme vážit společenství) (30. 4. 2008)

22. 5. 2015

Z archivu Jiřího Vacka

... Buďme vždy přísnější na sebe než na druhé a často si připomínejme pravdu: já sám nejsem dokonalý, ale chybuji. Nemohu proto vyžadovat dokonalost od druhých a k jejich chybám musím být tak shovívavý jako ke svým vlastním. Nebudu souzen za druhé, za jejich nedostatky, ale jen za mé vlastní. Proto se zásadně zabývejme vlastními chybami a jejich nápravou a druhé za jejich chyby neodsuzujme. Stále platí: „Nesuď, abys nebyl souzen“.

 

Jde o vás, ne o Vacka (11. 2. 2006)

17. 5. 2015

Z archivu Jiřího Vacka

Vážení a milí přátelé, vaším problémem není Vacek, ale vy sami. Vacek je jen zevní projekcí vašeho vnitřního problému. Je jakýmsi jeho katalyzátorem, který jej ozřejmuje. To vůbec neznamená, že problémem je on. Jste jím vy sami. Nejde o Vacka, ale o vás. Řečeno staromódně, ale pravdivě: hraje se o vaší duši. Jde o to, zda se vaší mysli zmocní její vlastní síly dobra či zla, síly, které vás navracejí tam, kam patříte, do Boha nebo zda vás vaše vlastní mysl udrží ve vaší nevědomosti a oddělenosti. Právě toto je váš problém, na ten se soustřeďte a vše ostatní podřiďte jemu vyřešení. Pokud tak neučiníte, prohrajete sami sebe, svůj božský život.

 

Cesta po prvém zážitku vědomí Já jsem

14. 5. 2015

Jiří Vacek

Dosažením zážitku vědomí Já jsem stezka zdaleka nekončí, ale spíše teprve začíná: Já jsem, objevené vědomí Já jsem jsou opravdu teprve dveře do království nebeského. Musíme je otevřít, vstoupit jimi a kráčet, to jest usilovat dál.

 

Co je pozorovatel?

13. 5. 2015

Jiří Vacek

Běžně používaný pojem „pozorovatel“ pro uvědomovací činnost vědomí může být poněkud zavádějící. Jeho správné pochopení pro nalezení našeho pravého Já je proto velmi důležité. Vždy platí:

  1. Pozorovatel není bytostný

  2. Pozorovatel není pouze pozorovatelem světa

 

Řešení pochybností

12. 5. 2015

Jiří Vacek

... Akutní prvá pomoc proti pochybnostem je pátrání po tom, kdo či co pochybuje. Zjistíme, že pochybovač neexistuje a s ním zmizí i pochybnosti. Átmavičára: „Kdo či co pochybuje?“ je účinným lékem. Takto obměněnou átmavičáru můžeme použít na všechny překážky...

 

Já jsem se soustřeďuje

12. 5. 2015

Jiří Vacek

V józe i v mystice se nám říká, že se máme soustřeďovat i nač se máme soustřeďovat. Bohužel ve většině těchto návodů chybí základní poučení, které zní: To, co se soustřeďuje, je vždy mnohem důležitější než to, nač se soustřeďuje. To, co se soustřeďuje a je vědomé, je naše pravé božské, Bohem nám dané hledané Já, Kristus, átman, naše buddhovská podstata Já jsem.

 

Trochu vzpomínání (Po Morávce, 29. 8. 2006)

10. 5. 2015

Z archivu Jiřího Vacka

Následující můj článek byl původně zveřejněn na webu www.jirivacek-satguru.cz. S odstupem 8 let je velmi poučný. Pokud se nad ním mnozí zamyslí, rozhodně jim to neuškodí...

 

Odpouštění hříchů

10. 5. 2015

Jiří Vacek

Velmi správně se modlíme k Bohu: „Odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme viníkům našim“. Odpuštění je jen jedno a kdo neodpustí druhým a to úplně a bezpodmínečně, tomu není ani odpuštěno. Proto rozlišujeme naše odpuštění druhým i odpuštění boží a druhých nám. K tomu ještě přistupuje v obou případech odpuštění zevní a vnitřní, které je stavem naší mysli. Právě vnitřní odpuštění rozhoduje.

 

Zdroje zla

7. 5. 2015

Jiří Vacek

V Bohu zlo neexistuje ani existovat nemůže, protože je nejvyšším, absolutním Dobrem, které poskytuje i dobra relativní, časná veškerému svému stvoření, pokud si zvolíme spojenectví s Ním a nikoliv se zlem. Relativní, časné a podmíněné zlo existuje ve stvořených světech, pokud jejich obyvatelé ztratí vědomé spojení s Bohem a převládnou v jejich myslích zlé a od Boha nás vzdalující sklony. Pokud nemají být stvořené bytosti pouhými automaty, musejí mít svobodu volby a rozhodnutí. Pokud tuto svobodu využívají, svým rozhodováním vytvářejí následky, které jsou zahrnuty v jejich volbě. Volbou, rozhodnutím svoboda končí a začíná platit zákon příčiny a následku. Na východě mu říkají stručně karma.

 

Ramana Maháriši stále pomáhá

7. 5. 2015

Jiří Vacek

Ze vzpomínek uctívatelů mudrce Ramany Mahárišiho víme, jak jim pomáhal ještě za svého života mezi námi. On však pomáhá stále i po svém odchodu ze světa v roce 1950. Osobně jsem se o tom přesvědčil, jak čtenář nalezne v mých pamětech „Jak jsem hledal Boha“. Jeho pomoc je často spojena s jeho fotografií, která slouží jako pomůcka k navázání spojení s ním. Popis další takové pomoci tohoto mistra překvapivě otiskuje týdeník „Téma“ ve svém čísle ze 17. dubna 2015 v článku miliardáře a buddhisty Libora Malého s titulkem „Rok jsem přemýšlel, co s penězi“...

 

Dopis všem přátelům a přece každému zvlášť (11. 3. 2008)

5. 5. 2015

Z archivu Jiřího Vacka

... Jak síly zla proti světlu působí a jak lze tomu čelit, je právě obsahem následujícího dopisu. Plné pochopení všech členů skupiny, jakého dění jsou účastni a jaké síly jsou ve hře, je jedním ze základních předpokladů úspěšné existence skupiny i jejího dalšího rozvoje. Proto by následujícímu výkladu měl každý věnovat velkou pozornost a snažit se jej plně pochopit a jednat s ním v souladu. Za skupinu je zodpovědný každý její člen, a to v prvé řadě sám za sebe tak, že on sám na prvém místě plní přikázání duchovního života...

 

Zlo je nemoc mysli i těla

4. 5. 2015

Jiří Vacek

Zlo je zlo a každé zlo je vždy nemoc ve smyslu ne-moci, bez-moci, bez schopnosti žít v Bohu a v dobru. Průvodní znaky zla jsou nevědomost o Pravdě, kterou jsme. V důsledku této nevědomosti přichází nesvoboda a utrpení. Kdo podlehne nemoci, kterou zlo je, má nemocnou mysl neboli duši i tělo. Ducha, vědomí Já jsem, které je naším pravým Já, se zlo přímo nedotýká, je jeho opakem, který nemoc zla nemůže nakazit a zkazit. Může však zastřít náš rozum tak, že si tuto pravdu neuvědomujeme a nežijeme.

 

Zlá a nebezpečná pýcha

30. 4. 2015

Jiří Vacek

Pokud člověk rozhoduje, kdo může být spasen nebo nikoliv nebo dokonce, kdo je a není již spasen, propadá zlé pýše. Staví se do postavení Boha. Rozhoduje, jakoby byl Bohem. Sděluje nám, že ví vše stejně dobře jako Bůh, neboli se rovná Bohu. Již to samo o sobě je velkým hříchem, pro který padají i nejvyšší andělé. Navíc nám skrytě říká: „Já jsem samozřejmě mezi těmi spasenými“...

 

Poděkování všem Mistrům, hledajícím, přátelům

23. 4. 2015

Sára Hromádková

... Važme si tedy síly ducha a jeho plodů v podobě mnohaletého meditačního proudu, který zde skrze Mahárišiho a všechny mistry átmavičáry proudí. Buďme vděčni za Mahárišiho oddaného žáka, který nám v České republice tento proud na základě své realizace zpřístupnil a předává. Učme se z jeho laskavosti, pokory, vytrvalosti a otevřenému přístupu. Nauka, kterou celoživotně učí není jeho ani nová, je to od počátku věků existující cesta zpět k tomu nejobyčejnějšímu a nejvzácnějšímu zároveň – k nám Samým, Domů.

 

Jak nastoupit stezku átmavičáry

21. 4. 2015

Jiří Vacek

Ramana Maháriši učí, že stezku poznání Sebe může nastoupit každý, kdo je k ní přitahován, ale přesný a pedagogický návod, jak tak učinit, nedává. Jasných, metodických pokynů pro praxi duchovního života je velmi málo, což platí i pro stezku átmavičáry.

Právě pro tento nedostatek literatury o duchovní praxi, která by vedla hledající po stezce k Bohu krok za krokem srozumitelným a metodickým návodem, jsem začal psát o duchovní praxi v duchu „jak na to“. Vycházím ze svých vlastních osobních zkušeností a dosažení i ze zkušeností svých přátel a učitelů a také z celoživotního studia literatury všech náboženských směrů. Z těchto knih může každý hledající čerpat pro svou praxi. Jsou určeny odstupňovaně pro začátečníky, pokročilé i pro nejvyšší stupně dosažení.

 

Já jsem a jiného už není, Iz 45, 18

19. 4. 2015

Jiří Vacek

Vědomí Já jsem je jediná Skutečnost, jaká existuje, a mimo ní nic neexistuje. Podobně Sof 2, 15 říká: „Já jsem a kromě mě není žádného více“. V ekumenickém překladu je věta nesprávně přeložena a proto nevypovídá pravdu o jedinečnosti vědomí Já jsem tak zřetelně jako Izajáš. Z pohledu duchovního, mystického významu bible je ekumenický překlad mnohdy zkreslený. Je dílem lidí, kteří s mystikou a duchovní praxí nejsou seznámeni, a proto skryté řeči bible nerozumí, a proto ji nedovedou přesně vystihnout. Je to totéž, jako kdyby spis například z oblasti slaboproudé techniky překládal někdo, kdo s ní není alespoň částečně seznámen. Nutně by se dopustil mnoha nepřesností a omylů. Uvedené výroky neříkají nic jiného než: existuje pouze jedna jediná Skutečnost a mimo ní nic neexistuje. Je nestvořená, nepodmíněná a veškeré stvoření je dílem její tvořivé moci. Této Skutečnosti běžně říkáme Bůh.

 

« předchozí

1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26

následující »