Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nauka - praxe

Příspěvky

Setkání v Kostolanech 6. – 12. září 2009

29. 9. 2009

Jiří Vacek

... Meditace, jak je již pravidlem, byla na setkání dobrá, jak svědčí ohlasy nejen účastníků, ale i těch, kteří se připojovali alespoň na dálku. Tato možnost se osvědčuje a využívá ji stále víc přátel. Předpokladem je upřímný vztah k nám...

 

Pravda je tvrdá

26. 9. 2009

Jiří Vacek

Nestačí pouze usilovat, ale je nezbytné také pečlivě chránit výsledky své snahy, abychom obratem nerozházeli, co pracně shromažďujeme. Mnozí  dělají právě toto a pak se diví, že nemají výsledky. Jak by je mohli mít, když je sami promrhávají. „Kdo právě teď nedělá átmavičáru, dělá lokavičáru“, je tvrdá pravda. Kdo právě teď neshromažďuje, ten rozptyluje.

 

Dvě bídy

23. 9. 2009

Jiří Vacek

Nejhorší bída není ta zevní, ale duchovní. Ta plodí i bídu zevní. Proto veškeré snahy v odstranění bídy ve světě bez Boha, bez jeho poznání a opětného sjednocení s ním, jsou marné a předem odsouzené k nezdaru. Plné žaludky k Bohu lidi nepřivádějí, naopak vedou k lhostejnosti mravní a duchovní. Z tohoto pohledu platí, že zevní nouze a utrpení jsou dobrými učiteli, kteří nás učí, že bez Boha žádné trvalé dobro, včetně plných žaludků neexistuje.

 

Vše máme vrátit Bohu

10. 9. 2009

Jiří Vacek

Vracet vše Bohu, znamená uvědomovat si, že vše, co v projevu existuje – předměty, bytosti, naše tělo i mysl existují v Bohu, ve vědomí Já jsem. To nejen v sobě celý projev obsahuje, ale i proniká.

 

O zlé dokonalosti zla

19. 8. 2009

Jiří Vacek

Působení zla je dokonalé. Když, jak říkám, přitakáme zlu, a je jedno, zda je považujeme za malé a bezvýznamné, upadneme do jeho moci. Zakalí nám svým pohledem rozum. Výsledkem je, že vidíme jeho očima: zlé je dobré a dobré je zlé. Ve shodě s tím pak myslíme, cítíme a jednáme. Výsledkem je nekončící řetěz utrpení.

 

Bůh v nás

17. 8. 2009

Jiří Vacek

Bůh je v nás. Je naším životem, ať o tom víme či nikoliv. Na stezce se nestáváme Bohy, ale objevujeme své zapomenuté a odmítnuté božské vědomí Já jsem jako nás samé. Bůh je vědomí Já jsem, a proto uvědomováním si tohoto vědomí jej objevujeme a poznáváme.

 

Je vše TO?

17. 8. 2009

Jiří Vacek

Vše je To platí pouze v tom smyslu, že mimo nejvyšší Skutečnost nic neexistuje. Vše, co existuje, je v ní a z ní. To však neznamená, že To není ve svém projevu rozlišené. Pak každý předmět a bytost je částí celku nejvyšší Skutečnosti, ale není jí celou a také se nemusí nacházet v jejím nejvyšším, božském stavu.

 

Zázraky

5. 8. 2009

Jiří Vacek

Zevní člověk považuje zevní zázraky za vyšší a cennější než ty vnitřní. Jestliže někdo zázrakem vstane a jeho tělo začne chodit, vzbudí to velkou pozornost a vzrušení. Když někdo vstane vnitřně a začne putovat po stezce působením mistra nebo duchovního poučení, nikdo v tom nic výjimečného a zázračného nevidí.

 

Myšlenky 22.7.2009

22. 7. 2009

Jiří Vacek

Nejprve nalezněme, kdo se soustřeďuje a poznejme účinky soustředění, a pak se teprve na základě tohoto poznání soustřeďujme. Jen tehdy, jsou-li tyto dvě podmínky splněny, může mít soustředění dobré účinky.

 

Tělo a stezka

16. 7. 2009

Jiří Vacek

Nemoci, utrpení z těla jsou zlé. Neměli bychom však nikdy zapomínat, že jsou pouze následky příčin, z nichž hlavní je ztráta spojení s Bohem. Trvalé řešení není proto v získání tělesného zdraví, ale v návratu k Bohu. S tímto pochopením bychom měli přistupovat ke všem záležitostem tělesné existence, abychom přednostně řešili příčiny – ztrátu vědomí Já a nikoliv následky – tělesné zdraví.

 

Setkání v Jedlových Kostolanech, 21. - 27. 06.

15. 7. 2009

Jiří Vacek

V červnu proběhlo druhé setkání na Slovensku v Kostolanech v letošním roce. Zájem stále stoupá, sjelo se nás 83 včetně malých dětí. Páry hledajících si stále víc oblibují naše semináře. Jeden hlídá děti, druhý medituje a tak se střídají. Někdy i jeden rodič hlídá více dětí, takže je zejména v jídelně živo a také v hale, když se dává prašad.

 

O kupování duchovních knih a co je za tím

14. 7. 2009

Jiří Vacek

Mnozí hledající mají rádi duchovní čtení, ale neradi je kupují. Šetří, ale na nepravém místě a neprozřetelně. Vydávání duchovních knih je podmíněno jejich odbytem. Když je lidé nebudou kupovat, nebudou ani vydávány a nikdo nebude mít nic duchovního ke čtení. Tím všichni utrpí velkou duchovní škodu. Ti, co šetří na nákupu duchovních knih, ač se všelijak vymlouvají, přímo podporují jejich zánik. Ve své nevědomosti ubližují sobě i druhým, od kterých si tyto knihy půjčují, aby ušetřili.

 

I nauku je třeba rozlišovat

14. 7. 2009

Jiří Vacek

Nauka je určena k tomu, aby lidem prospívala a přiváděla je k Bohu. V tomto duchu musí být také vykládána a používána a nikoliv podle litery. Obecné pravdy a přikázání proto platí pouze obecně, ale nelze je mechanicky a bez zvážení duchem uplatňovat za všech okolností.

 

První pomoc

13. 7. 2009

Jiří Vacek

Pokud na nás působí cokoliv zlého, bolestivého, nutkavého, prvý krok, jak zeslabit tuto zkušenost, je naprosto se od ní rozlišit v sebe si vědomém pozorujícím vědomí, které ví, že není tím, co působí potíže, bolest, nepříjemnost a podobně.

 

Vyznavači lásky

1. 7. 2009

Jiří Vacek

... Proto platí, že když soudíme druhé – odsuzujeme je do otroctví, nevolnictví, mezi nečisté atd., soudíme sebe. Jak měříme druhým, bude naměřeno nám. V tomto smyslu při plném rozlišování, je rada: „Nesuď, abys nebyl souzen“, dobrá a správná. Na druhé straně by bylo velmi nesprávné nerozlišovat dobré a zlé, spásné a nespásné, zejména z hlediska dosažení poznání a vysvobození. Na prvém místě máme tato hlediska uplatňovat na sebe a nikoliv pouze na druhé a to opět v našem vlastním zájmu. Nebudeme souzeni za druhé, ale za sebe...

 

I malé zlo je vždy velké

20. 6. 2009

Jiří Vacek

Zlo, ale i dobro je nedělitelné. Něco jako malé zlo neexistuje. Není možné se dopouštět menších zel, jde-li o náš okamžitý prospěch a myslet si, že se tak nic moc zlého nedopouštíme. Již samo toto přesvědčení je známkou, že nám zlo tak zastřelo rozum, že nevidíme: i malé zlo je opuštěním dobra a v důsledku toho i Boha, protože dobro je vždy projev Boha a zlo jeho opuštěním a zapřením. Proto i malé zlo je velké neštěstí.

 

Není stezka jako stezka

9. 5. 2009

Jiří Vacek

I když všechny cesty vedou k Bohu, ovšem za základního předpokladu, že k němu vůbec směřují, přece nejsou rozhodně stejné. Některé jsou přímé, jiné nepřímé, krátké či dlouhé a více či méně účinné. Není proto stezka jako stezka a již vůbec není jedno, jakou stezkou se vydáme. Volba stezky určuje co na ni můžeme dosáhnout a co nikoliv i jak rychle dosáhneme.

 

Meditace snižuje zločinnost

21. 4. 2009

Jiří Vacek

Skupina amerických hledajících zkoumala vliv společné meditace na určitém území, kde meditovala. Výsledky naznačovaly, že v daném místě se zmenšil počet spáchaných trestných činů působením meditace.

 

O pravidlech a organizaci

12. 4. 2009

Jiří Vacek

... Bez určitého řádu a pravidel se neobejde žádné společenství například sportovních klubů, pokud v nich nemá panovat chaos a libovůle. To platí plně i o duchovních společenství. Například i o našich seminářích. Pokud mají poskytovat dobré podmínky pro duchovní praxi, účastníci se musí ukáznit a omezit svou svobodu zejména tak, aby nerušili praxi, ale ani odpočinek druhých...

 

Já jsem je vše, včetně lásky

3. 4. 2009

Jiří Vacek

... Kdo pociťuje nedostatek lásky, je tomu tak proto, že má nedostatek Boha Já jsem, protože láska je Bůh, vědomí Já jsem. Jediným lékem na nedostatek lásky je proto více vědomí Já jsem. Nic jiného jej nemůže napravit...

 

Jasný sen

8. 3. 2009

Jiří Vacek

(doplněk k předchozímu článku)

Některé duchovní sny jsou velmi nesrozumitelné - alespoň pro mne. Trvá někdy dlouho, než jim porozumím, někdy sen nepochopím vůbec. Ten dnešní byl velmi jasný, tak jasný, až jsem se smál, jak je Šakti či Duch svatý vynalézavý, když nám chce něco sdělit.

 

Jedno potřebné

8. 3. 2009

Jiří Vacek

Vědomí je největší moc, jaká existuje. Proto platí: Átmavičára, obracení pozornosti vědomí na samo vědomí, je naše stezka od jejího začátku až do jejího konce, jímž je uvědomění Boha Já jsem a nepřetržité spočívání v něm. Kdo proto nedělá átmavičáru, posiluje své ego a zaplétá se silou svého vědomí do světa neboli dělá lokavičáru.

 

Důrazné připomenutí

1. 3. 2009

Jiří Vacek

Zjišťuji, že někteří hledající z naší skupiny nepochopili dobře, co v poslední době tolik zdůrazňuji: zásadní důležitost společenství a naší nauku o praxi. Oboje je klenotem, jak dobře vědí buddhisté, a nejen oni.

Nechci, abychom se stali dogmatickou, fundamentalistickou skupinou, ale ani bezbřehým seskupením, které nemá svá pravidla ani účinnou praxi, kterou bychom mohli nabídnout opravdovým hledajícím.

 

Vzácná návštěva

28. 2. 2009

Jiří Vacek

V noci na úterý 6. ledna jsem měl krásný živý sen. Seděl jsem s Ramanou Mahárišim na lavici. Rameny jsme se dotýkali a volně, přátelsky jsme spolu rozmlouvali. Vyprávěl jsem mu, jak se u nás šíří átmavičára, jak prožívám Já a podobně. Nejkrásnější na snu však byla jemná, ale silná blaženost, která jej provázela a která trvá i po probuzení.

 

Duchovní společnost

28. 2. 2009

Jiří Vacek

Duchovní společnost je velkou pomocí na stezce, ale pouze za předpokladu, že se její členové chovají duchovně. Pečlivě rozlišují, dodržují etiku, mlčí a hlavně meditují.

Přesně vzato, duchovní společnost je taková, která žije společným duchem, jímž je sám Bůh, vědomí Já jsem.

 

Těm, co si myslí, že jsou spravedliví

28. 2. 2009

Jiří Vacek

... Není možné brát Ježíšovu pomoc a současně se nestranně a nečinně dívat, jak jej farizejové a zákoníci bičují a křižují. Kdo si něco takového o sobě myslí, klame sám sebe. Pro zlo v sobě nevidí zlo v nepřátelství k Bohu. Není možné neodporovat zlu a být dobrý. Kdo zlu neodporuje, tomu není odporné, ale příjemné. Spravedlnost nespočívá v tom, že měříme zlu i dobru stejně, ale že je správně rozlišujeme od sebe...

 

Dobré úmysly

26. 2. 2009

Jiří Vacek

Dobré úmysly napáchaly mnoho zla ve světě. Nesou-li dobré úmysly špatné výsledky, vysvětlení je jediné: nebyly dobré. Dobré úmysly zdaleka ke konání dobra nestačí.

 

Předpoklady lásky

26. 2. 2009

Jiří Vacek

Nepřítomnost lásky není to nejhorší, co nás může potkat. Ještě mnohem horší je neláska, zlé sklony, které pramení ze zla v nás. Neláska není jen nepřítomností lásky, jejím nedostatkem, ale něco mnohem horšího: zlými city, které chováme a které nám vládnou. Kdo opravdu chce milovat Boha a druhé, musí se proto nejprve zbavit všeho, co je s láskou v rozporu, což jsou na prvém místě zlé city jako závist, nenávist, hněv, nepřátelství a další jim podobné. Není možné milovat Boha a své bližní a současně se oddávat nenávisti.

 

Láska k Bohu má přednost přede vším

21. 2. 2009

Jiří  Vacek

... Samotná láska k bližním k Bohu nevede. Láska k Bohu vede i k lásce k bližním. Proto má vždy přednost. Kdo není na cestě k Bohu, je na cestě od Boha. To platí i o těch, kteří zanedbávají Boha pro svět a druhé. Kdo nemá Ducha svatého neboli božího, nemá ani lásku, protože jen Bůh je láska...

 

Krátká zamyšlení o odevzdanosti

14. 2. 2009

Jiří Vacek

Odevzdanost je prostředek k dosažení Boha i sám cíl. Cílem odevzdanosti je rozpustit ego naprostým odevzdáním se Bohu. Pravá odevzdanost směřuje k Bohu a přináší spojení s ním, tím rozpouští i ego.

 

« předchozí

1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26

následující »