Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Faustyna Kowalská (1905 – 1938) se narodila ve venkovské, katolické rodině. Do školy chodila pouze necelé 3 roky. Jiné vzdělání neměla. Snad od narození toužila po Bohu a stát se svatou. Do kláštera chtěla vstoupit již asi v 16-ti letech, ale byla všude odmítána, protože neměla věno neboli dostatek peněz, které by klášteru věnovala. Představa, že za „duchovno se neplatí“, je velmi zjednodušená i nesprávná. Proto asi rok pracovala jako služka, aby si na vstup do kláštera vydělala. Její láska k Bohu byla nesmírná a proto záhy po vstupu do kláštera byla zklamaná, že má tak málo času na modlitby. Stále si psala deník, ze kterého známe její vnitřní duchovní život. Psala jej potají, aby o něm nikdo nevěděl. Její láska k Ježíšovi ji přinášela jeho denní vize, ve kterých spolu rozmlouvali.

Jiří Vacek

Kdo by očekával knihu o tom, jak mistr (1921 – 1986) meditoval a čeho v meditaci dosáhl, bude zklamán. Nic nebo téměř nic takového v knize nenalezne. Geše Rabten, jak jej kniha podává, byl převážně něco jako evropský universitní teolog. Samozřejmě jeho oborem byl buddhismus. V 19-ti letech odešel studovat nejlepší klášterní universitu Sera u Lhasy, kde spolu s mnoha dalšími mnichy – studenty se doslova od rána do večera den za dnem učil nazpaměť předepsané buddhistické texty a diskutoval o nich. Skládal i příslušné zkoušky, které jej opravňovaly k postupu do vyšších tříd, a tak získával i příslušné tituly, přesně tak, jak se děje i na západních universitách...

Jiří Vacek

Obrátil se na mne o pomoc jeden z hledajících. Na meditačních seminářích se seznámil se svou nynější manželkou a mají dítě. Manželka o stezku ztratila zájem a nechce na semináře jezdit. Ač jí manžel před sňatkem jasně řekl, že stezka je pro něho na prvém místě v životě, manželka požaduje, aby své pobyty na veřejných meditacích a seminářích omezil a věnoval se rodině. Manžel taková omezení těžce nese a obává se, že duchovně ztrácí. Tímto střetem zájmů je manželství narušováno...

Jiří Vacek

(Napsáno jako reakce na článek Rodinné konstelace z hlediska džňány, který je publikován na serveru SatGuru.cz)

Pokud nechceme na stezce zabloudit, musíme neustále vycházet ze základních pravd. Ty jsou:

Člověk žil původně v jednotě s Bohem, božským životem v božském světě. Později se od Boha oddělil, ztratil vědomí své božskosti a upadl do ega. Ztráta božského vědomí měla za následek i ztrátu božského světa. Výsledkem je, že ve stavu pádu žije člověk bez Boha v nebožském světě, a proto je nesvobodný a trpí...

Jiří Vacek

Jsem slavný a nevěděl jsem o tom až do 12.00 hod. pátého července 2006. Právě v ten okamžik mně Filip Blažek ukázal na našem meditačním maratónu knihu Roberta Homira „Šokující myšlenky slavných II“, do které jsem byl zařazen, aniž bych o tom věděl. Je tam 11 stránek výtahu z řady „O bibli a jejím učení“. Tak jsem se ocitl mezi velikány jako je T.G.Masaryk, P. Brunton, Jan Patočka, Martin Putna, Chalíl Džibrán a další a přece žil v nevědomosti o své slávě…

Jiří Vacek

překlad: R. Skarnitzl

Vydávat knihy s náměty o Ramanovi Mahárišim a jeho učení je vysoce záslužné a za každý takový počin je třeba poděkovat. Sádhu Óm žil s Ramanou Mahárišim 5 let a nejen žil, ale i prováděl jeho učení – átmavičáru v praxi. Proto jsou jeho poznatky dvojnásob cenné. Knížka, kapesní formát, asi 110 stran, mne upoutala hlavně svou praktickou stránkou.

Jiří Vacek

Všichni mistři, jsou-li pravými mistry, žijí v ryzím neomezeném vědomí Já jsem. Mistrem v užším a přesném slova smyslu je v nich právě toto neviditelné, ale skutečné vědomí, které je i Bohem v nich. Toto vědomí z nich doslova a skutečně vyzařuje do jejich okolí a působí v něm na druhé tak, že v nich budí k uvědomění jejich vlastní božství. To platí samozřejmě pouze za předpokladu, že hledající se tomuto božskému vlivu otevírají s pokorou, odevzdaností, úctou, láskou a s utišenou myslí. Pokud tak nečiní a nesplňují uvedené podmínky, nemohou nic z tohoto božského vlivu přijmout. Mohou se dokonce domnívat, že neexistuje.

Jiří Vacek

... Jen se vrátíme, již nás opět čeká příprava na seminář v Kostolanech a meditace v Bratislavě, která hned následuje. K tomu všemu stále píši jak 12. díl pamětí, tak novou knihu o Moci vědomí a opravujeme knihu „Ze samsáry do nirvány“. Něco jako odpočinek o víkendech neznáme. Práce pokračuje i na chatě.

Jiří Vacek

... Naštěstí jsou i ti, kteří jsou skutečnými přáteli. Jen pro ně má veškerá tato námaha smysl. Zpravidla jsou to i pokojní, tiší, nevýbojní. Denně na sobě vytrvale pracují a zvolna, téměř neznatelně se lepší. Jednoho dne po dlouhém, nepřetržitém a vytrvalém úsilí je najednou vidět změna a nakonec dosahují poznání, což je pro mne velká radost...

Jiří Vacek

Bůh ve své neprojevené podstatě je neomezený a nerozlišený sebe si vědomý Duch, láska, blaženost, svoboda i moudrost. Je sám o sobě a nezávisle na čemkoliv existující absolutno. V tomto smyslu je i nejvyšším a jediným Dobrem, jaké existuje. Nic jiného než on není Dobrem ani dobré. Pokud někdo tvrdí, že v Bohu není zlo, ale ani dobro, říká nebezpečnou polopravdu. Samozřejmě v Bohu zlo nemůže existovat. Nejsou v něm ani relativní dobra, jak je chápeme, ale on sám je jediným a absolutním Dobrem. Absolutní zlo neexistuje, protože by muselo existovat v Bohu, což by jej popíralo.

Jiří Vacek

Volá Jirka Mít; jen tak, aby udržel spojení. Čerpat posilu lze i po telefonu. Ptá se mě také na výklad snu. Přišel k němu Saj Baba a uvnitř nosu mu prorazil nosní přepážku. Pak jsem přišel já a udělal jsem mu totéž. Co prý sen znamená?

Jiří Vacek

... Pokud žijeme v individualitě byť i s vědomím Já, jsme jí omezeni, a proto i nesvobodní a navíc stále v ohrožení novým zrodem v nebožském světě. Stav poznání, ve kterém žijeme na tomto stupni stezky, který označujeme jako átman, není zdaleka stavem konečným ani vysvobozením. Kdo na něm ustrne, jeho vlastní síly nepřátelské vysvobození jej vrátí zpět do samsara a v něm bude nutně i trpět.

Jiří Vacek

... V tomto smyslu jsou individualitou všechny stvořené bytosti. I bozi mají individuální vědomí, i když  si jsou plně vědomi své jednoty s vědomím absolutním. Jejich tělem je světlo a jejich mysl je ve stavu spojení s myslí božskou, neboli se podílí na božské moudrosti. Na takové individualitě není nic nesprávného, pokud nechceme usoudit, že Bůh tvoří nebožsky...

Jiří Vacek

Prosíme: „Odpusť nám naše viny“ a myslíme tím, aby nám Bůh odpustil tresty za naše provinění. Zpravidla ani nelitujeme, že jsme se jich dopustili. Jde jen o snahu vyhnout se trestu a utrpení. Jaké utrpení jsme druhým způsobili, si nepřipouštíme. Ani toho nelitujeme...

Jiří Vacek

Bedřich Hejhal byl velký a opravdový mistr, což je zřejmé z jeho dvou následujících výroků:

„Všemocné je spočinutí Ducha“.

„Svět je vazba všepronikajícího Ducha a hmotného utváření“.

Jiří Vacek

Kromě jistoty své sebe si vědomé existence má člověk ještě jednu nepochybnou jistotu: jednou jeho tělo zemře a zanikne. S ním, což si dobře pamatujme, zanikne naprosto i jeho svět – vše, co jsme měli, včetně našich bližních.

Jiří Vacek

... Co je v těchto stavech v prožívaných světech a ve spánku bez těla a světa skutečné? Nic, co se mění, co mají různé, ale to, co je jim společné, což jsme my, naše já, přesně řečeno vědomí, kterým je prožíváme. Jedno jediné já, vědomí, žije svět bdění, snění i život bez těla a světa. Co právě prožívá, a proto je pro ně i současnou a jedinou skutečností, určuje právě ona síla, která nás přesahuje a ovládá, a to i vzdor naším přáním a vůli. V tomto smyslu jsme zcela bezmocní a nesvobodní. Je velkou nevědomostí tuto pravdu nevidět...

Jiří Vacek

Kdysi jsem si bláhově myslel, že lidé, kteří pěstují jógu, mystiku nebo praktikují buddhismus a podobně, touží po Bohu, poznání Sebe, či nirváně. Velká chyba. Jejich ega si touto a podobnou praxí snaží pouze vylepšit svou existenci v egu. Toho se nejen nechtějí vzdát, ale snaží se své ego zbožštit, chtějí se stát Bohem se svým egem. Proto se tak rádi věnují nejrůznějším druhům magie, například myšlenkové nebo cvičí jógu s nadějí, že se stanou božskými bytostmi. Proto mají v takové oblibě tvrzení o jednotě, a že jsou TO, a proto s takovou radostí berou doslova poučení, že není oč usilovat. To je jen marnost nad marnost. Tudy stezka nevede. To vše jen posiluje ego a tím i náš pád, naši nevědomost , a proto i nesvobodu a utrpení.

Jiří Vacek

Někdy se říká, že džňána jóga je filosofickou stezkou. Pokud chápeme filosofii jako lásku k moudrosti, pak je takové označení správné. Džňánin miluje pravdu a snaží se jí poznat. Pokud označení filosofické chápeme tak, že jde o pouhé rozumování, velmi se mýlíme. Stezka poznání sice začíná rozumovými úvahami, ale po získání správného přesvědčení rozum odkládá, mysl zastavuje a obrací pozornost vědomí na ně samotné.

Jiří Vacek

... Je zřejmé, že nejvyšším cílem stezky je vysvobození, stav, ve kterém se již znovu nerodíme v nebožském světě. Nic jiného jím není. Největším mistrem je ten, kdo toho dosáhl. Ti, co toho nedosáhli, ač mohou být mistry, nejvyššími mistry nejsou. Jestliže Míla Tomášová sama o Drtikolovi tvrdí, že je již opět mezi námi, a když má pravdu, pak je zřejmé, že Drtikol nedosáhl stavu džívanmukti ani vidéhamukti. Není proto také nejvyšším mistrem, není osvobozený...

Jiří Vacek

... Prvotní a rozhodující příčinou v řetězu příčin a následků neboli karmy je samo vědomí. Namířením své pozornosti ke světu začíná veškeré dění. Myšlenky a zevní skutky jsou jako příčiny karmy až druhotné. Kdo chce vyvolávat žádoucí následky s využitím vytváření správných příčin, musí nutně začít s řízením pozornosti vědomí. Od namířené pozornosti vědomí se odvíjí vše...

Jiří Vacek

Myšlení, které pomíjí skutečnost existence Boha, je vždy nesprávné.

I nesprávné představy o Bohu brání jeho pochopení ve správném Duchu.

Přitakání zlu zastírá schopnost rozumu správně rozlišovat. Výsledkem moci zla nad námi je převrácené vidění. Zlo vidí dobro jako zlo a své zlo jako dobro.

Jiří Vacek

„Mysl je podivuhodná síla Já“, říká Ramana Maháriši a dodává: „Vraťte ji do Já“.

Do nevědomosti a pokleslého stavu bez Boha upadla lidská bytost jako celek. Naše mysl včetně její rozlišovací a poznávací schopnosti, které říkáme rozum, upadla do nevědomosti. Jejím důsledkem je větší či menší neschopnost správného myšlení.

Jiří Vacek

Stavy blaženého ryzího vědomí, které přicházejí samovolně, jsou velmi pěkné. Často trvají i týdny, ale zpravidla nakonec zmizí. Případy, kdy zůstanou trvale, jsou řídké. Po jejich zmizení jsme opět tam, kde jsme byli před jejich objevením: v egu. Skutečnou hodnotu mají jen ty trvalé. Proto je nesmírně důležité vědět, jak se do těchto stavů vracet, a jak se udržují. Zde vědět znamená i umět do nich vstupovat ze svého rozhodnutí.

Jiří Vacek

Bůh je ve své podstatě absolutní, neomezený a beztvarý sebe si vědomý subjekt, vědomí Já jsem. Stezka poznání Já, džňána jóga míří přímo k uvědomění si tohoto subjektu: vědomí Já jsem, který je i naším pravým Já. Je proto stezkou přímou. Míří přímo ke sjednocení se s absolutním Já jsem. Je-li její nauka dostatečně zvládnuta, rozpouští i naše chybné názory o Bohu, které nám brání v jeho dosažení...

... Stezka lásky vychází z předpokladu, že Bůh existuje, je od nás oddělen nebo mu dokonce přisuzujeme tvar. K Bohu nás přivádí síla lásky, která nás k Bohu přitahuje a spojuje nás s ním. V některých případech se nám dokonce Bůh ve tvaru, jaký mu přisuzujeme, zjevuje. Někdy vnitřně, jindy dokonce i zevně...

... Konečného poznání Boha bez tvaru neboli pravého Já, vědomí Já jsem, oba druhy hledajících dosahují pomocí mistra, který si Já uvědomil. Toto je pravidlo, které nemá výjimek. Pokud se zdá, že existují, hledejme vysvětlení v předchozím životě...

Jiří Vacek

Ramana Maháriši učí stezku poznání sebe pomocí átmavičáry neboli obracení pozornosti na naše pravé Já. K dosažení tohoto cíle je třeba vytrvalé, celodenní úsilí v provádění átmavičáry, které může trvat roky, než je úspěch dosažen. To je nepochybně jeho neměnné stanovisko; je obsaženo ve všech jeho spisech i ve zprávě  F. Humphreysiho, jak bylo uvedeno. Jeho stezka je džňána jóga. Hnací silou této stezky je moc pozornosti vědomí, kterou hledající cílevědomě obrací na ně samé.

L. Púndža rovněž usiloval, a to denně 25 let. Kráčel stezkou lásky k Bohu, bhakti jógou. Její hnací silou je láska k Bohu, která, byť i nevědomě, obrací rovněž pozornost na Boha, a proto nás k němu přivádí. Podstatný rozdíl mezi oběma stezkami je, že žák stezky poznání pracuje s pozorností vědomě a je správně poučen o jejím cíli. Bhakta se chápe moci pozornosti vědomí pomocí své lásky k Bohu, nevědomě a svůj cíl, Boha, chápe předmětně.

Jiří Vacek

... Po týdnu se vrátil do ášramu, aby se rozloučil a řekl Mahárišimu, že jeho pomoc nepotřebuje. Má svého Krišnu, který se mu zjevuje a se kterým rozmlouvá. Maháriši mu řekl: „To je skutečně dobré. A vidíte jej právě teď´?“ Púndža stále ještě velmi hrdý na své vize, které Maháriši nemá, musel připustit, že nikoliv. „Tak Krišna přichází a hraje si s vámi, a pak zmizí“, pokračoval Maháriši. „Jakou cenu má Bůh, který se objevuje a mizí? Je-li pravým Bohem, musí být s vámi stále“...

Jiří Vacek

... Maháriši („First Meetings with Ramana Maharshi“): „Nevěnujte pozornost všem těmto proměnlivým jevům ve vašem životě, včetně smrti. Nepřemýšlejte ani o samotném vidění či vnímání, ale věnujte výhradně pozornost tomu, co vidí všechny tyto věci. To je zodpovědné za vše. Ze začátku bude se tato snaha zdát téměř nemožná, ale postupně se dostaví výsledky. Trvá to roky denní praxe, ale tak se stáváme mistry. Mějte při tom oči otevřené a udržujte pozornost pevně upřenou na to, co ve vás vidí. Je to uvnitř vás. Ač trvá roky, než TO naleznete, prvé výsledky tohoto soustředění se dostaví brzy – asi za 4 až 5 měsíců. Od této chvíle se nesoustřeďujte na to, co vidíte ani na samotné vidění, ale pouze na TO, co vše vidí.“...

Jiří Vacek

... Stvořená bytost je v nejlepším případě pouze soupodstatná s TO, ale nikdy není s ním plně totožná. Je jedním z bohů, ale nikoliv Bohem. Navíc oba výroky neplatí pro bytosti odpadlé od Boha v plném smyslu, ale pouze podmíněně. Vyjadřují naší možnost, která je bez našeho velkého úsilí neuskutečnitelná a v současnosti vzdálená. Nikdo nezačne žít božským životem jen proto, že zaslechne pravdu o svém podstatném božství, které si v současném stavu nejen neuvědomuje, ale není ani schopen uvědomit...

Jiří Vacek

... Všeobecně platí, že nejvyšší Skutečnosti se nemůže zavřené ani otevřené oči dotknout. Zdůvodnění nalezneme v Tripuře Rahasja. Já je jak před očima, tak i za očima nebo ještě lépe, oči jsou v Já. Naším cílem je přirozené, sahadža samádhi, což je označení pro spočívání v Já, ať jsme, tělesně vzato, v klidu či v pohybu, ať je mysl činná nebo nikoliv. Při činnostech těla nelze mít oči zavřené. Dosažení přirozeného samádhi bez spočívání v Já při otevřených očích není možné dosáhnout...