Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Duchovní pravdy platí vždy a výhradně vnitřně, v duchu a nikoliv zevně. Mají vést a podporovat na prvém místě náš duchovní život, což je opravdu život v Duchu a nikoliv pouze zevní zbožnost a její projevy. Duchovní pravdy máme proto vždy a na prvém místě uplatňovat vnitřně na nás samé, na naše jednání, na naše myšlení a na to, čemu věnujeme pozornost. Právě toto je rozhodující. Bez tohoto vnitřního uplatňování duchovních pravd skutečný pravý zevní duchovní život, veškerá zbožnost a její zevní skutky neexistuje ani existovat nemůže, protože to hlavní, co ji činí duchovní, Duch, se v něm nenachází. Pak náboženství se často stává nenábožné, náboženstvím bez Boha, bez božího ducha.

Jiří Vacek

... Cílevědomá charita může být, ale nemusí být součástí duchovní praxe, ale rozhodně není základem stezky k Bohu. Ta vede nikoliv světem, ale naším nitrem a přímým obrácením se k Bohu. Je smutné, když například představitelé křesťanských církví tuto základní a zásadní pravdu neznají a tvrdí, že hlavním posláním církve je charita a od ní odvozují požadavky na peníze a majetek. Hlavním posláním církví a duchovních organizací vůbec je vést své členy co nejpříměji k Bohu a nic jiného. K tomu velký majetek a bohatá bankovní konta nejsou opravdu nutná.

Jiří Vacek

... Je známo, že ve vztahu k naší bytosti Srdce je duchovním orgánem na pravé straně hrudi, skrze který v nás působí vědomí Já jsem. Je také spojnicí mezi oblastí neprojevu a projevu. Srdce je pověřeno i jinou duchovní činností. Je všeobecnou zkušeností, že lásku cítíme v srdci. Nikoliv v srdci tělesném, ale duchovním. Dokonce říkáme: „Miluji celým srdcem“. Tím potvrzujeme, že láska vzniká a působí v duchovním srdci. I tak je v nás přítomen tímto způsobem Bůh jako láska...

Jiří Vacek

... Touto láskou, kterou všichni opěvují, není samozřejmě pouhá zamilovanost a pocity štěstí, které dává. Je mnohem víc: je opravdu Bohem a životem v Bohu, který řeší vše – všechny naše obtíže, utrpení, celý náš život.

Jiří Vacek

... To, že máme v každém vidět Boha, je na prvém místě nezbytné chápat vnitřně a duchovně a nikoliv zevně. Již proto, že Boha nikdo neviděl, protože je neviditelným Duchem. Máme si však v každé bytosti uvědomovat všudypřítomnost božího ducha, který je jejím základem. Rozhodně nemáme lidi, jejich zevní těla a osobnosti považovat za Boha – oni jím nejsou, pouze je v nich přítomen. To však neznamená, že je jimi uvědomován a poznáván a proto se jako Bůh projevuje. Tak tomu není...

Jiří Vacek

... Hranice našeho těla nejsou neprostupným obalem naší bytosti, ale propustnou blanou, skrze níž proudí dech z nás do světa a zpět do nás. Tak se neustále spojujeme s celým stvořením a vyměňujeme si s ním energii potřebnou pro náš život. Spolu se zevním dechem proudí do nás i životní síla, prána, která dává sílu tělu k životu ve světě...

Jiří Vacek

... Nikdo není nikdy úplně oddělen od Boha, ale již jeho samotná existence není ničím jiným, než spojením mezi Bohem a člověkem. Skrze toto spojení je Bůh v nás vždy přítomen, ať jsme si toho vědomi nebo nikoliv. Je v nás nejen přítomen, ale i činný a to více způsoby. On je opravdu vinný kmen a my jeho ratolesti. Oživuje nás svým vědomím Já jsem, proudí do nás jeho energie, moc a síla a také jeho láska. Je jen na nás, na našem rozhodnutí toto spojení plně využívat a tak se podílet na jeho božském životě...

Jiří Vacek

Jedna věc je něco vědět, chápat rozumem a opět něco jiného je chápané zakoušet, umět žít a prožívat a dokonce být tím. Nebýt činitelem není pouhou nečinností, ale vnitřním postojem, ve kterém necháváme Boha konat jeho božskou vůli a moc. Té se s plnou důvěrou otevíráme a necháváme ji konat s vědomím, že nám přináší nejvyšší dobro. Vzdáváme se vlastní vůle, protože i naše nejlepší vůle není nikdy božskou vůlí, ale naopak jí často v jejím působení překáží.

Jiří Vacek

... Nejvýraznějším projevem jednoty je jednotná zákonitost, která platí pro celé stvoření a jeho bytosti. Stvoření nejsou od svého božského základu a svého stvořitele oddělena, ale pouze ve stvoření rozlišena. Není to nejednota v jednotě, ale rozlišení v projevu jediné neprojevené Skutečnosti, která vchází svou částí – nikdy celá – do projevu...

Jiří Vacek

... Budoucnost naší skupiny, její veřejné činnosti, společné meditace, semináře a vydávání knih jsou plně ve vašich rukách. Vy, každý sám za sebe, máte za ně plnou zodpovědnost. Nemůžete jen pohodlně brát možnosti, které vám nabízíme, ale musíte se o ně i sami účinně zasloužit.

Zvažte proto zcela vážně vše, co vám říkám a dobře se rozhodněte. Jde o vás...

Jiří Vacek

... Na začátku stezky zpravidla dáváme přednost klidu před účastí ve světě: uklidňujeme mysl, omezujeme zevní činnosti a obracíme pozornost vědomí a mysli k Bohu. Hlavním důvodem je náprava ztráty klidového, ale sebe si plně vědomého života v božském vědomí Já jsem a také proto, že neumíme být správně činní svou myslí ani pozorností vědomí. Později bychom však zřejmě měli věnovat správnou pozornost inteligentní tvořivé boží moci a učit se být správně činní, ale vždy na základě vědomí Já jsem a bez jeho opuštění jako od všech činností rozlišeného pozorovatele...

Luděk Hudec

Pan Ing. Luděk Hudec právě vydal dodatek ke své knize Úvod na cestu k moudrosti. Protože tuto knihu bylo možné zakoupit i na našich akcích, tak, s laskavým svolením autora, uveřejňujeme celý tento jeho zajímavý dodatek, aby si jej zájemci a především ti, co si zakoupili výše uvedenou knihu, mohli přečíst či stáhnout, vytisknout a vlepit do původní knihy.

Celý dodatek je v pdf verzi ke stažení zde.

Jiří Vacek

Zákonitost působení pozornosti vědomí platí i pro samotné vědomí pro jeho poznání a uvědomění. Síla vědomí v nás a jeho působení jsou zmenšovány pozorností, kterou věnujeme ne-já, stvoření a pozorovatelným předmětům. Tím je oživující a posilující moc vědomí přiváděna do projevu a proto zákonitě chybí vědomí samotnému. Jeho prožívání i zakoušení je proto tímto způsobem oslabováno. Je-li toto odvrácení pozornosti trvalé, ztrácíme samu schopnost si je uvědomovat a upadáme do základní a nejhorší nevědomosti, což je nevědomost o Sobě.

Jiří Vacek

Nesnášenlivost je projevem dvou smrtelných hříchů: nelásky až nenávisti a pýchy. Je proto hned dvojnásob smrtelně nebezpečná: jak zevně tak i vnitřně.

Jiří Vacek

... Svobodná bytost je jedině ta, která udrží svobodu vědomí neboli jeho pozornost, která není ničím předmětným pohlcena nebo s tím ztotožněna. Svobodné vědomí je jen takové vědomí, které spočívá vědomě a s plnou silou v sobě samém a nenechá se pohltit ani světem ani ztotožnit se svým tělem a myslí. Proto zásadní a nevynechatelnou podmínkou vysvobození neboli spásy je vysvobození vědomí z nevědomého pohlcení světem a z totožnosti s tělem a s myslí, což zahrnuje všechny její výtvory. Bez toho svoboda neexistuje...

Jiří Vacek

Pravda je jedna věc a skutečnost je často docela něco jiného. Proto pravda ani Pravda není samovolně totéž, co skutečnost a zkušenost, ale mohou se značně lišit. Proto je pravda plně pravdou jen tehdy, je-li celá uskutečněna, to jest žita a zakoušena. Pokud tomu tak není, musíme nepřetržitě a ze všech sil usilovat, aby se pravda pro nás stala i přímo žitou skutečností a zkušeností a nezůstala neživou a nežitou literou. Proto ani plné přijetí pravdivých názorů není uskutečněním Pravdy, ale jen názorem, který je potřebné uvést ve skutek vlastním úsilím. Rozumové poznání Pravdy proto také není jejím uskutečněním, ale, je-li nesprávně pochopena, může se dokonce stát velkou překážkou jejího dosažení.

Jiří Vacek, časopis Medium

Je dobré si uchovat pružnou a otevřenou mysl. Pak se někdy stane, že narazíme na dobré poučení, které nám osvětlí z nového a trochu jiného světla to, co již známe. Jedno takové poučení jsem nalezl v časopise Medium č. 10/2015 v článku s anotací knihy Dona José Ruize „Můj dobrý přítel chřestýš“ (knihu lze objednat v našem e-shopu). Z ní uvádím...

... To, co nám odpovídá na naše podněty, je v nás a jsme to my sami, ať tomu říkáme, jak chceme. Není proto třeba hledat mimo nás, něco co není přítomné, ale co je vždy zde a v nás a jsme to my sami.

Jiří Vacek

... Světlo a světelné tělo, které není ničím jiným než rozšířením prostoru světla v našem těle, nemá pevný tvar, ale mění prostor, který zaujímá, podle své velikosti. Čím je ho víc, tím větší prostor zabírá. Světlo je zářivá energie vědomí Já jsem a proto je nemáme brát odděleně od tohoto vědomí, ale vědomí má v něm sídlit se správným pochopením jeho podstaty a působení. Je nejvyšší a nejmocnější silou, která nás čistí nejen od všeho zlého, ale i nebožského...

Jiří Vacek

Rozlišené existuje v nerozlišeném, které je i proniká a dává mu vznikat a udržuje je v bytí. V praxi postupujeme tak, že si uvědomujeme nerozlišený prostor vědomí Já jsem i rozlišený svět a jeho bytosti současně. Všechno je jedna jediná nejvyšší Skutečnost, která je současně rozlišená i nerozlišená. Nerozlišená skutečnost je neomezené, nestvořené a beztvaré vědomí Já jsem. Rozlišená skutečnost jsou světy a jejich bytosti, které jsou neustále vytvářeny silou tohoto vědomí.

Jiří Vacek

... Z nitra mně přišel popud, abych otevřel namátkou knihu D. Godmana: „Život podle Bhagavana“. Je podle mne jednou z nejlepších knih, která podává současně spolehlivý obraz toho, co mudrc učil i jak žil. Annamalai Swami, na jehož vzpomínkách je kniha založena, žil s Mahárišim v ášramu desítky let a měl s mudrcem velmi těsný celodenní vztah. Knihu jsem otevřel na straně 100 a hle, co jsem se dozvěděl. Maháriši tam jasně říká: „Advaita (nedvojnost) by se neměla vkládat do běžných činností. Zcela stačí, když nerozlišování je v mysli. Pokud v sobě chováme množství nerozlišujících myšlenek, pak bychom neměli předstírat, že venku je vše jediné“. A dále volně podáno: „Máme zažívat advaitu v Srdci, ale nemáme zavádět nedvojnost do činností. Zejména není vhodné zavádět nedvojnost do styku s mistrem“. Přesně toto je můj názor, který jsem získal z vlastní zkušenosti a zde nachází své jasné vyjádření i ve slovech mistra...

Jiří Vacek

Pýcha je velmi nebezpečným smrtelným hříchem proti duchovnímu životu a proto o ní platí totéž, co o ostatních jí podobných proviněních. Kde je pýcha, není pokora ani Bůh, protože pravá pokora je otevření se naší celé bytosti Bohu a jeho působení. Pokora není pokoření se a sklonění se před něčím nebo někým, co nás přemohlo, co je mocnější než my, ale radostným přijetím Boha lásky v našem nitru v důvěře a v lásce. Není bezduchým klaněním se ani poklonkováním, není ničím zevním, ale radostným stavem nitra naší mysli, který vítá Boha a otevírá se jeho působení.

Jiří Vacek

Vážení a milí přátelé, zveme vás srdečně na naše týdenní meditační setkání v Beskydech na Morávce. Proběhne letos od soboty 26. září do soboty 3. října. Náplní celodenní duchovní praxe je očista od překážek duchovního pokroku, meditace na poznání sama sebe soustředěním na pozorovatele, kterým stále jsme, neboli átmavičára a vnitřní pránájáma. Podrobnější popis prováděné praxe naleznete na našem webu a zejména v naší nové knize „Svatodušní meditační setkání na Morávce 2015“. Stálí odběratelé našich knih budou mít možnost si ji vyzvednout osobně. Nevyzvednuté výtisky jim pak zašleme poštou.

Na setkání bude i velký výběr duchovní literatury. Pokud máte zájem o vybrané tituly, prosíme, sdělte nám své požadavky, abychom je mohli naplnit. K získání plného prospěchu ze semináře doporučujeme prostudování knihy „Královská jóga“.

Přihlásit se na seminář je stále ještě možné. Potřebné informace naleznete na tomto webu nebo na telefonu: 776 115 504 (Martin Tomeš).

Jiří Vacek

Bůh je jednotou vědomí Já jsem, lásky a božské tvořivé moci. Proto je možné se k němu vracet poznáním vědomí Já jsem, což je džňána jóga nebo láskou – bhakti jógou nebo pomocí božské síly, šakti jógou. Vše stvořené je jednotou hmotného utváření a všepronikajícího základu. Tím všepronikajícím základem je vědomí Já jsem. Hmotné utváření, zevní stvořené tvary jsou pohybem a působením božské tvořivé síly. Celý projev ve své zevní stránce není nic jiného než tato božská tvořivá síla v činnosti. Svět a energie nejsou dva, ale jedna jediná božská síla v činnosti. Svět, projev, není ani ve své hmotné stránce pouze hmotným utvářením, ale je polem působení jediné božské síly, které je rozlišeno do mnoha různých sil a to od úrovně hmotné až po úroveň božskou.

Jiří Vacek

... Je zřejmé, že neodporovat režimům a názorům jako jsou ty nacistické, komunistické, náboženskému fanatismu a lupičům a vrahům je totéž, jako jim pomáhat v šíření zla. Odporovat zlu máme a hlavně a na prvém místě v nás samých. Příčinou našich zrodů v nebožských světech, kde se prosazují zlé síly, jsme my sami, naše mysl, která podléhá zlým sklonům. Boj se zlem je proto nebytné vést nejprve v naší mysli. Pokud ta je plná zlých a odstředivých sil, nemůžeme zlo ve světě nejen přemoci, ale stále je vytváříme. Zevnímu zlu máme odporovat v souladu s duchovní rozlišovací moudrostí, ale vždy bez nenávisti, hněvu a zloby a dalších jim podobných zel. Jinak zlo rozhojňujeme místo jeho odstraňování...

Jiří Vacek

Naše tělo je darem od Boha, je nástrojem, kterým žijeme ve světě. Je jak součástí světa, tak i zároveň částí naší projevené bytosti. Je naším spojem se světem a s našimi bližními. Ono je příjemcem vlivů světa a je současně řízeno naší myslí. Není dokonalé, ale i tak je pozoruhodné. Nebylo stvořeno k dokonalosti, ale je výsledkem naší duchovní úrovně. Máme přesně takové tělo, jaké nám podle karmického zákona náleží. Na konci života v tomto našem světě je jednou pro vždy odložíme. Pokud věříme v život po opuštění hmotného těla, je zřejmé, že nejsme tělem, ale tělo je naším pouhým dočasným příbytkem. Proto se s ním nemáme ztotožňovat a myslet a jednat, jako bychom jím byli. To je nejhorší druh modloslužby: klanění se modle těla, kterou považujeme za sebe a jeho prospěch za svůj prospěch.

Jiří Vacek

... Není třeba hledat boží vůli, protože nic jiného, než ona se neděje. Je však nezbytné nechat ji v lásce, pokoře a odevzdanosti svobodně působit a nepřekážet jí a to dokonce ani svou dobrou vůlí. Zkušenosti ukazují, že tam, kde se tolik lidmi oceňovaná lidská dobrá vůle prosazuje, výsledky prozrazují, že ve skutečnosti dobrá nebyla. „Podle skutků a jejich výsledků poznáte je“, platí plně.

Jiří Vacek

Vidět v lidech Boha neznamená považovat jejich těla a vůbec celou projevenou bytost za Boha, ale nazírat v nich přítomné neviditelné božství, Ducha, nejlépe vědomí Já jsem a to s láskou. I když je tento vnitřní pohled správný, neznamená to, že se budou lidé proto chovat alespoň eticky. Pravidla rozlišování platí i zde a stále.

Jiří Vacek

Velký český mistr Bedřich Hejhal říkal: „Jsem-li činitelem, Bůh je pozorovatelem. Když jsem pozorovatelem, Bůh je činitelem“.

Činitel je ego. Je vyjádřeno postojem „já konám“, což se vztahuje na myšlení a všechny ostatní činnosti. Ve skutečnosti všechny činnosti včetně myšlení, jsou pouze činnostmi jediné božské síly. Vše, co se děje, děje se činností této jediné síly. Ve své nevědomosti o této pravdě a působením našeho ztotožnění s tělem a s myslí si představujeme, že my jsme jednajícími, činiteli. Nejsme.

Jiří Vacek

Duchovní srdce není centrem v těle, ale ve vědomí. Je středem, ze kterého absolutní vědomí Já jsem předává své Já jsem jedinci a tak mu propůjčuje sebe si vědomý život. Tak spojuje tělo s vědomím Já jsem. Odpovídající část srdce ve vztahu k tělu a mysli jedince se nachází na pravé straně hrudi. U nevědomého člověka je srdce z větší části uzavřené pro průchod poznání vědomí Já jsem a vědomí je pak chybně přičítáno tělu. Základ srdce se vždy nachází v prostoru vědomí Já jsem a z tohoto centra je jedinec mocí Já jsem oživován a také jeho průchodem přichází jedinci poznání Sebe za předpokladu, že je otevřen pátráním po Já.

Jiří Vacek

... Opuštění Boha je vítězstvím zla nad námi v podobě zlých a odstředivých sil, které nikoliv obrazně, ale skutečně a doslova zastírají před námi Pravdu takovou, jaká je. Ony ji nejen zastírají, ale dokonce způsobují, že nahlížíme vše očima zla. Pak vidíme to, co je zlé, jako dobré a co je opravdu dobré, je v očích sil zla, které nás ovládají, zlé. To se projevuje zvlášť tím, že odmítáme pochopit, že se nacházíme v moci opravdu zlých sil, které nás udržují v nevědomosti o Pravdě a dokonce si myslíme, že jsme dobří. Rozum neosvěcovaný Bohem vidí vše očima zla a proto zvráceně...